Protilátky proti boreliím ještě neznamenají onemocnění

Protilátka není nemoc. Je to jen informace, že se organismus s infekcí setkal. Opakované a dlouhodobé podávání antibiotik, jak to požadují někteří pacienti, proto nemá smysl, naopak může uškodit, varovala. Pro praktické lékaře, kteří se nejčastěji s neodbytnými pacienty setkávají, zpracoval kolektiv autorů Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP doporučený postup. Je dostupný na http://infekce.cz/DoporLB11.htm.

„Zachytili jsme mediální zprávy, že lymeská borelióza se v Česku léčí nedostatečně, nebo dokonce že to neumíme. Jsou to zavádějící informace. Vycházíme z našich klinických zkušeností, z celosvětových doporučení odborných společností, z charakteristiky bakterie a jejího chování. Rozhodujeme se na základě výsledků velkých klinických studií, které byly prováděny,“ řekla primářka Roháčová MT.

Podle platných doporučených postupů se lymeská borelióza léčí antibiotiky po dobu dvou až čtyř týdnů podle klinické formy. „Opakovaná antibiotická léčba, dlouhodobá, třeba měsíce nebo léta, nemá žádné opodstatnění, naopak vede k tomu, že pacient si narušuje fungování svého imunitního systému, který potřebuje jako ochranu před jinými infekcemi,“ zdůraznila MUDr. Roháčová.

Borelióza.cz

Úroveň léčby boreliózy v Česku napadlo přednedávnem občanské sdružení Borelióza. cz, které podle vyjádření výboru Společnosti infekčního lékařství propaguje „vědecky obtížně ověřitelné postupy“ a nezmiňuje možné negativní vlivy dlouhodobé antibiotické léčby. Pacientská sdružení vycházejí z informací zveřejněných na internetu, nacházejí oporu i v některých alternativních lékařích.

Hledání informací na internetu zpochybnil předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně profesor MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA. „Borelióza je populární nemoc, každý si myslí, že jí rozumí, ale tak jednoduché to není, léčba musí být rychlá, krátká a rozumná. Bohužel internet a samovzdělávání pacientů to komplikují. V Česku borelióza z hlediska léčby problém není,“ řekl MT. Pacientům doporučil obrátit se na infekcionistu, předtím na praktického lékaře a nechat se adekvátně léčit. „Najít si na webových stránkách naprosté nesmysly, to je zcela nesprávná cesta,“ uvedl prof. Svačina.

Podle primářky Roháčové lze jen těžko spekulovat, proč se prováděná léčba pacientským organizacím nelíbí. Jejich členové vycházejí často z toho, že v těle dlouhodobě přetrvávají protilátky proti boreliím. To je ale přirozená věc, imunologická odpověď je obranou organismu proti boreliím a tyto protilátky přetrvávají v těle i po vyléčení. Až u 95 procent pacientů proběhne infekce bezpříznakově, organismus se s ní vypořádá bez léčby sám. Někteří pacienti mají potíže, přestože boreliózu už nemají.

Přetrvávající potíže mohou mít mnoho příčin, a to včetně pozánětlivých změn nebo jiného, nediagnostikovaného onemocnění. Borelióza může v těle nastartovat změny, které se projeví třeba vznikem autoimunity, ale to již není borelióza.

„Velkou roli u části pacientů hrají psychika a psychosomatické reakce. Pokud u takových pacientů přetrvává vyšší titr protilátek, vyvolá to u nich přesvědčení, že jsou nedoléčeni, že boreliózu stále mají,“ upozornila primářka.

Role odborných doporučení

V odborných doporučeních dostávají praktičtí lékaři nástroj, jak problematiku pacientům srozumitelně vysvětlit. Lékaři by si podle MUDr. Roháčové neměli zjednodušovat problém na předpis antibiotik, ale měli by se pokusit pacientovi vše vysvětlit tak, aby pochopil, že v jeho případě antibiotika nutná nejsou a že přítomnost protilátek neznamená onemocnění. Vynaloží na to víc času, možná mu to zabere hodinu s pacientem, ale stojí to za to, ujistila primářka.

Správně stanovit diagnózu boreliózy není jednoduché. Většina pacientů s dlouhodobými, různorodými a proměnlivými potížemi ve skutečnosti boreliózou netrpí, přestože některými laboratorními testy se tato infekce může jevit jako prokázaná. Lékaře, kteří nejsou s problematikou boreliózy dostatečně obeznámeni, mohou pozitivní nebo nejednoznačné sérologické nálezy přivést k vyslovení nesprávné diagnózy a k opakovanému přeléčování nemoci, již pacient nemá. Skutečnou příčinou pacientových potíží může být řada nemocí interních nebo neurologických, které nejsou diagnostikovány jen proto, že se veškerá lékařova pozornost soustředí na boreliovou infekci.

Lymeskou boreliózu vyvolává bakterie rodu Borrelia burgdorferi, která má několik druhů. Jde o zoonózu, primárně postihuje zvířata. Člověk je náhodnou obětí infekce a nákaza se od něj již dále nepřenáší. Nákazu přenášejí klíšťata ve všech fázích svého vývoje, přenos hmyzem nebyl potvrzen. Pro přenos lymeské boreliózy je důležitý čas, klíště musí být přisáto alespoň 24 hodin, aby se infekce přenesla. Jen u pěti procent lidí, kteří si najdou přisáté klíště, se infekce skutečně přenese. V ojedinělých případech byl popsán přenos na plod v těhotenství. Nikdy se ale nepotvrdilo, že by tato infekce vedla k poškození nenarozeného dítěte.

Klinické formy se mohou projevit jako typická erythema migrans, nejdříve za 36 hodin od přisátí, někdy ale i až za čtyři, pět týdnů. Další formy – postižení nervového systému, kloubů, vzácně postižení oka nebo srdce – se mohou objevit v odstupu měsíců až let. Chronické formy jsou ale velmi vzácné a po řádné léčbě by k nim vůbec nemělo dojít.

Diagnóza se stanovuje podle klinického nálezu a laboratorních vyšetření, kdy jsou stanovovány látky proti boreliím. Protilátky po léčbě z těla nemizejí. Jejich přítomnost nechrání proti pozdější další infekci, nakazit od klíštěte se tedy člověk může opakovaně.

Borelióza se léčí antibiotiky, podle klinické formy dva až čtyři týdny. Studie nepotvrdily žádný přínos opakovaného podávání antibiotik u pacientů, kterým přetrvávají potíže i po léčbě. Tyto potíže jsou někdy označovány jako postboreliový syndrom, může se jednat o bolesti kloubů, hlavy, únavnost, pocit snížené výkonnosti. Po prodělané borelióze zůstává pacient dva roky ve sledování lékaře.

Vyšetření klíšťat na přítomnost borelií, které propagují některé soukromé laboratoře, nemá podle názoru odborné společnosti smysl. Jen na základě zjištění, že je klíště infikováno, nelze usuzovat, že infekce byla přenesena na člověka, a tudíž to ani neznamená automaticky nutnost antibiotické léčby.

Zdroj: MT