První studie u lidí prokázala možnost redukce těžko dostupných komorových tachykardií

Studie Cryocure-VT zkoumající novou technologii, která využívá ultranízkoteplotní kryoablaci (ULTC) k eliminaci klinické komorové (ventrikulární) tachykardie (VT), potvrdila její účinnost u 94 procent pacientů. Nejnovější vědecké poznatky byly prezentovány na dubnovém vědeckém kongresu Evropské kardiologické společnosti (ESC) EHRA 2024.

Ventrikulární tachykardie je hlavní příčinou náhlé smrti u pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí. Přibližně u 30 procent nemocných s ischemickou a neischemickou kardiomyopatií se rozvinou komorové arytmie včetně VT. Dosavadní typické terapie k prevenci VT zahrnují antiarytmika, jako je amiodaron, a implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD).

„Amiodaron potlačuje VT, ale nemůže ji eliminovat. Kromě toho je lék spojen s mnoha závažnými nežádoucími účinky, které mohou vést k vysazení medikace přibližně u 30–40 procent pacientů. ICD mohou sice úspěšně ukončit VT stimulací nebo šoky, ale šoky jsou bolestivé a v dlouhodobém horizontu jsou spojeny se zvýšenou mortalitou. Ablace je důležitou možností, jak VT eliminovat, ale od vývoje radiofrekvence před 15 až 20 lety nedošlo v této terapii k žádnému významnému pokroku,“ uvedl hlavní výzkumník Dr. Atul Verma z McGill University Health Centre v kanadském Montrealu.

Cryocure-VT je první klinickou studií u lidí, která hodnotila bezpečnost a účinnost ULTC při léčbě rekurentní monomorfní VT u pacientů s ischemickou a neischemickou kardiomyopatií. ULTC je nový zdroj energie, který vytváří velmi hluboké léze v komorové tkáni a proniká do jizev – což jsou základní vlastnosti pro úspěšnou ablaci VT. Současné technologie, jako je radiofrekvence, totiž dosahují jen omezené hloubky tkáně, a nemohou tedy proniknout do jizevnaté tkáně.

Novinkou této studie je konstrukce katetru, který může dodávat ULTC (až do –180 °C) a vytvářet léze v různé hloubce tkáně v závislosti na délce trvání zmrazení. Jak Dr. Verma vysvětlil, na základě odhadu hloubky tkáně, buď z preprocedurálního, nebo intraprocedurálního zobrazení, lze zvolit hloubku, která bude k léčbě VT potřebná, a dodat požadovanou dobu trvání ULTC.

Studie Cryocure-VT je jednoramenná studie provedená na devíti pracovištích v Belgii, Kanadě, Česku, Francii, Německu a Nizozemsku. Bylo do ní zařazeno 64 pacientů s anamnézou VT, indikací k ablaci, anamnézou ischemické nebo neischemické kardiomyopatie a ICD, kteří již byli implantováni nebo plánováni k implantaci bezprostředně po ablaci. Průměrný věk účastníků byl 67 let a pouze tři z účastníků (4,7 %) byly ženy. Všichni pacienti podstoupili ablační proceduru pomocí katetru ULTC a elektroanatomického mapovacího systému dle výběru.

Primárními cílovými parametry byly akutní neindukovatelnost klinických VT na konci procedury, absence závažných nežádoucích účinků po 30 dnech, osvobození od jakékoli trvalé VT (> 30 sekund) po šesti měsících a osvobození od intervence ICD po šesti měsících od procedury.

Primární cílový parametr akutní neindukovatelnosti klinických VT po výkonu byl zaznamenán u 94 procent pacientů, u kterých došlo k postablační indukci. Všechny VT byly eliminovány u 85 procent pacientů. Do 30 dnů se nevyskytly žádné protokolem definované závažné nežádoucí účinky. Celkem došlo ve čtyřech případech k závažným nežádoucím účinkům (6 %), včetně jednoho asymptomatického komorového pseudoaneurysmatu, jednoho malého perikardiálního výpotku, který odezněl bez intervence, jednoho malého perikardiálního výpotku, který byl drénován, a jednoho případu hemodynamické nestability vyžadující podporu extrakorporální membránové oxygenace (ECMO). Jeden pacient zemřel na srdeční selhání 26 týdnů po zákroku.

Po šesti měsících zůstalo 38 pacientů (60 %; n = 38/63) bez trvalé VT a 51 pacientů (81 %; n = 51/63) nepotřebovalo šoky z ICD. Nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi pacienty s ischemickou a neischemickou kardiomyopatií.

„ULTC ablace monomorfní VT byla účinná a relativně bezpečná u pacientů s ischemickou a neischemickou kardiomyopatií. Úspěšnost tohoto nového postupu byla přinejmenším stejně dobrá, ne-li lepší, než u předchozích pokusů s radiofrekvenční ablací VT. Výskyt komplikací byl konzistentní s ostatními studiemi VT ablace. Tato technologie je slibná a může být důležitým pokrokem pro ablaci VT tím, že umožňuje zacílení hlubších substrátů uprostřed myokardu, a dokonce i v epikardu," uzavřel Dr. Verma s tím, že je zapotřebí více studií, včetně randomizovaných, s použitím tohoto zařízení u pacientů s monomorfní VT.