Renální karcinom: terapie cytokiny je překonaná

Nekontrolovaná nádorová buněčná proliferace u renálního karcinomu je způsobena mutací v rozličných částech receptorů tyrosinkinázy, nadměrnou stimulací extracelulární části tyrosinkinázového receptoru pro PDGF (Platelet Derived Growth Factor) a receptoru pro VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor). Na principu intracelulární inhibice těchto receptorů působí sunitinib, látka ze skupiny malých molekul. Jeho účinnost v 1. linii léčby u pacientů s pokročilým renálním karcinomem (mRCC) byla ověřena studií fáze III klinického zkoušení Sunitinib vs. interferon alfa (INFα) v 1. linii nepředléčeného metastazujícího renálního karcinomu (Motzer).

Randomizace 750 pacientů proběhla stejnoměrně do větve se sunitinibem perorálně 50 mg denně ve schématu 4/2 a větve s interferonem 9 MU subkutánně třikrát týdně. Primárním cílem studie fáze III byla doba přežití bez progrese, sekundárním cílem bylo celkové přežití, odpověď na léčbu, bezpečnost a pacienty reportovaná kvalita života. Medián trvání terapie byl 11 měsíců u sunitinibu a 4 měsíce u INFα. V případě progrese onemocnění byl povolen crossover z interferonu na sunitinib.

Sunitinib zdvojnásobil medián přežití bez progrese (PFS) oproti interferonu alfa (11 vs. 5 měsíců, p < 0,001), jeho účinek byl nezávislý na prognostických skupinách. Celková odpověď sunitinibu byla čtyřikrát vyšší než u interferonu alfa (47 procent). Navíc ve srovnání s interferonem sunitinib signifikantně zvýšil kvalitu života. Sunitinib jako jediný prodloužil medián celkového přežití (OS) na více než dva roky dle analýzy ITT.

Po cenzuře dat pacientů, u nichž se provedl crossover, bylo celkové přežití pacientů na sunitinibu signifikantně delší, tzn. 26,4 měsíce u sunitinibu vs. 20 měsíců u INFα (p = 0,036). U pacientů, kteří dostávali jen léčbu dle protokolu, byl celkový medián přežití dvakrát delší, tzn. 28,1 měsíce u sunitinibu vs. 14,1 měsíce v případě interferonu, p = 0,0033 log‑rank.

Sunitinib je v České republice nyní hrazen jako lék první linie u pacientů s nízkým a středním rizikem, kde nahradil terapii interferonem. Je hrazen i jako lék druhé linie metastazujícího renálního karcinomu pro všechny rizikové skupiny. Mimo to je schválen i do druhé linie léčby GIST (Gastrointestinal Stromal Tumor) po selhání imatinibu. Podává se 50 mg jednou denně perorálně v šesti týdenních cyklech (po čtyřech týdnech léčby následuje čtrnáctidenní pauza), dokud trvá klinický benefit.

Kromě účinné léčby v klinické praxi představuje dnes targetovou léčbu karcinomu ledvin s nejnižší cenou.

Nádorové onemocnění jde ruku v ruce s hlubokou žilní trombózou

Nejen renální karcinom, ale všechna nádorová onemocnění jsou spojena s vyšším rizikem hluboké žilní trombózy a naopak hluboká žilní trombóza může sloužit jako první indikátor maligního onemocnění. Na tuto skutečnost se dle slov doc. MUDr. Petry Tesařové, CSc., z Onkologické kliniky VFN Praha a 1. LF UK stále zapomíná. V rámci satelitního symposia firmy Pfizer připomněla, že epidemiologické údaje naznačují, že hluboká vnitřní trombóza je negativní prognostický znak u nádorového onemocnění. Na základě experimentálních studií se zdá, že antitrombotická léčba nejenže přispívá k prevenci trombózy, ale také inhibuje nádorový růst.

Studií zaměřených na prevenci trombózy proběhlo několik a ukázaly, že výborné účinnosti u onkologicky nemocných pacientů dosahují nízkomolekulární hepariny podávané po dobu šesti měsíců. Výsadní postavení mezi nimi má dalteparin, který je jako jediný doporučený v prevenci i léčbě u onkologicky nemocných pacientů. Nová doporučení říkají, že po půlročním podávání dalteparinu musí být pacient převeden na perorální antikoagulancia, jež užívá tak dlouho, dokud je nádor aktivní.

Nekouřit, nekouřit, nekouřit

MUDr. E va Králíková, CSc., z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK a Centra léčby závislosti na tabáku III. interní kliniky VFN v Praze poukázala na to, že na následky kouření umírá 18 000 lidí ročně, z toho osm tisíc na nádorová onemocnění. Jediným lékem vyvinutým přímo pro léčbu odvykání kouření bez obsahu nikotinu je vareniclin, parciální agonista α4β2 acetylcholin‑nikotinových receptorů s vysokou selektivitou.

Kromě tohoto parciálního agonismu má i antagonistickou aktivitu, díky níž nedojde k navázání nikotinu na receptory. Tím jednak zabraňuje abstinenčním příznakům z nedostatku nikotinu, jednak znemožní obvyklý pocit odměny po případně vykouřené cigaretě. Pacienti užívají 1 mg vareniclinu dvakrát denně, tomuto schématu předchází jednotýdenní titrace s postupně se zvyšující dávkou, délka terapie je 12 týdnů.

Pokud po tuto dobu nepřestanou kouřit, lze akceptovat opakování na dobu dalších dvanácti týdnů. Pokud se vyskytnou při léčbě vareniclinem nežádoucí účinky, nejčastěji se jedná o nauseu vyskytující se především v prvním týdnu léčby. Studie na vzorku čtyř tisíců probandů ukázala, že obávaný nežádoucí účinek, přibrání na váze, byl méně četný u vareniclinu než u placeba.

Zdroj: Medical Tribune