Revmatologie si zaslouží větší podporu

Podle odhadů až dva miliony obyvatel ČR trpí nějakou formou muskuloskeletálního onemocnění. Tito nemocní spotřebovávají 20 až 30 % objemu primární péče. Obrovské náklady jsou však spojeny nejen s touto péčí, ale také s dlouhodobou pracovní neschopností těchto nemocných a následnou invaliditou. Příkladem revmatologické diagnózy, které se stále ještě neprávem věnuje méně pozornosti, než by si zasluhovala, je revmatoidní artritida. V české populaci postihuje až jedno procento osob, tedy přibližně 100 000 nemocných. Může se objevit v kterémkoli věku, nejčastěji mezi 20. až 50. rokem s tím, že ve výskytu tohoto onemocnění se objevují dva typické vrcholy – kolem 30. a 50. roku věku. Kromě socioekonomických dopadů souvisejících s dlouhodobou nemocností a předčasnou invalidizací je důkazem závažnosti této choroby také fakt, že o pět až deset let zkracuje průměrnou délku života nemocných. Ještě na přelomu tisíciletí měli lékaři k dispozici pouze symptomatickou terapii a léky, které tlumily zánětlivé reakce pouze nespecificky. „S nástupem biologické léčby však nastal dramatický zlom v péči o tyto nemocné. Díky tomu by už dnes mělo být naším cílem výrazné zpomalení progrese až navození dlouhodobé remise. V tomto smyslu však v praxi stále ještě existují výrazné rezervy,“ říká prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., předseda České revmatologické společnosti (ČRS) a současně ředitel Revmatologického ústavu v Praze. Jednou z nich je časnější diagnostika nemocných s touto chorobou v primární péči tak, aby se pacient dostal co nejrychleji do péče revmatologa. V ideálním případě by to nemělo být déle než několik týdnů tak, aby včas podané chorobu modifikující léky mohly zabránit ireversibilnímu poškození kloubů.

Možnosti biologické léčby nejsou využívány dostatečně

Rezervy má ČR v porovnání s vyspělými západními zeměmi bohužel i v dostupnosti nejúčinnějších chorobu modifikujících léků, tedy biologické terapie. „Jestliže v USA užívá biologika až 40 % pacientů s revmatoidní artritidou a v zemích EU je to v průměru 20 až 30 %, tak v ČR můžeme biologické léky nabídnout pouze jednomu až dvěma procentům našich nemocných,“ podotýká prof. Pavelka. I když se po jednání se zdravotními pojišťovnami podařilo zástupcům ČRS zajistit navýšení tohoto počtu na příští rok o 20 až 30 %, k ideálu má tento stav ještě daleko. Jestliže dnes užívá v ČR tuto terapii přibližně tisíc nemocných, realistické odhady revmatologů hovoří o potřebě biologické léčby pro 2 500 a 3 000 nemocných. Proto, aby zajistila Česká revmatologická společnost maximální efektivitu prostředků určených pro úhradu biologické terapie, založila jako zatím jediná z postkomunistických zemí registr sloužící k vyhodnocování účinnosti a bezpečnosti této léčby. Vyplynulo z něj například, že komplikace této léčby jsou sice vzácné, ale relativně závažné. „Jednalo se například o zvýšený výskyt TBC. Proto v současnosti všichni nemocní před nasazením této léčby procházejí TBC screeningem. Naopak původní obava z nárůstu výskytu nádorů v souvislosti s užíváním biologické terapie se pravděpodobně nepotvrdila,“ uzavírá prof. Pavelka.

Zdroj: