S větším povědomím o poruchách spánku narůstá zájem o centra spánkové medicíny

„Neurologie má stále větší zájem o poruchy spánku. Spánek je nesmírně důležitý pro celý organismus a kardinálně a bezprostředně pro mozek. Bdění a spánek jsou dva základní fyziologické stavy a jejich řízení zajišťuje mozek,“ říká v rozhovoru pro MT prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc., který stojí v čele spánkové laboratoře Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd 1. LF UK a VFN. Toto pracoviště má velkou tradici klinické péče o nemocné a výzkumu v oblasti hypersomnií a patří v této oblasti mezi nejvýznamnější ve světě. Centrum se účastní mezinárodních výzkumných konsorcií genetiky syndromu neklidných nohou, přičemž výsledky těchto studií jsou velmi citované. V oblasti poruch dýchání ve spánku centrum vždy zavádělo novinky do medicínské praxe v ČR a zároveň má vlastní výzkum s mezinárodním ohlasem. Pracovníci centra jsou spoluautory naprosté většiny českých doporučených postupů týkajících se poruch spánku, které byly zveřejněny v ČR, a jsou také spoluautory několika mezinárodních doporučených postupů nebo diagnostických manuálů.

• Spánek patří k základním pilířům prevence řady nejen neurologických, ale i kardiologických nebo onkologických onemocnění. V čem spočívá jeho hlavní význam?

Spánek je základní fyziologická funkce a tělo jakéhokoli živočicha je závislé na střídání spánku a bdění v přiměřeném rytmu, v přiměřené intenzitě a v přiměřené kvalitě. U lidí spánek může být modifikován tím, že dnes máme lepší a klidnější prostředí, než měli naši předci ve volné přírodě, ale evoluce jde tak pomalu, že náš biologický základ nemůžeme pominout, a spánek do tohoto biologického základu patří. Pokud spánek není v dostatečné míře nebo není kvalitní, může se to projevit v celé řadě dalších funkcí nebo systémů. Poruchy řízení spánku a bdění patří z velké části do oboru neurologie. Navíc některé neurologické nemoci mají dříve opomíjené projevy v době spánku, mění denní bdělost a případně jejich léčba má také vliv na spánek a bdění. Dlouho jsou známy souvislosti spánku a jeho abnormalit s bolestmi hlavy a s epileptickými záchvaty.

• Výzkumy ukazují, že průměrná doba spánku se stále zkracuje, co to pro organismus znamená?

To si přesně nemůžeme dovolit jednoznačně identifikovat, protože zároveň probíhá tolik změn, které na jednu stranu zlepšují náš zdravotní stav, naše schopnosti, šetří naši energii… Teoreticky si můžeme představit, že to není dobře a někde to tomu organismu schází. Kdybychom spali přiměřeně dlouho a ještě měli požitky, které nám moderní doba přináší, byli bychom asi ještě zdravější, schopnější a efektivnější, energičtější a možná i spokojenější.

• Kde vidíte hlavní příčinu současného nárůstu poruch spánku?

Ne všechny poruchy spánku přibývají, ale určitě si jich víc všímáme. Souvisí to s tím, že lidé jsou schopni jednoduše bdít, protože máme k dispozici světlo, a určitě to souvisí i s tím, že tato společnost chce být 24hodinová. Souvislosti s jinými nemocemi se spíše nacházejí, když pacienty víc vyšetřujeme nebo když máme epidemiologické studie, které jsme dříve neměli. Řekl bych, že jen některé nemoci jsou častější. U dětí je pak ještě důležitější než u dospělých aspekt životosprávy a životního stylu. Myslím si, že na jednu stranu je dětský organismus fragilnější, zároveň se u dětí zvyky víc narušují než u dospělých.

• Jak jsme na tom v ČR aktuálně v léčbě spánkových poruch?

Řekl bych, že se pohybujeme ve zlatém středu evropských států. Řada věcí pokročila, ale stále je ještě mnoho co zlepšovat. Zcela dramaticky se zlepšila medicína, ale záleží na tom, o jaké konkrétní chorobě hovoříme. Poruchy spánku nejsou jedna nemoc, ale je to řada chorob. Na našem pracovišti se nyní hodně zaměřujeme například na poruchy dýchání u pacientů s progresivním oslabením svalů. Oslabení dýchacích svalů u progresivních nervosvalových nemocí se nejprve projeví v nočním spánku. Zde hraje důležitou roli spánková laboratoř, kde lze tuto poruchu rozpoznat ještě daleko dříve, než pacienta začne obtěžovat v denní době. Důležité je to proto, že je relativně nově možnost léčení dechové nedostatečnosti a včasného zavedení ventilační podpory ve spánku, která zlepšuje prognózu některých nemocí.

• Stačí tedy současná kapacita center pro léčbu poruch spánku?

Je potřeba zdůraznit, že klasická nespavost spánkovou laboratoř vůbec nepotřebuje. Ta přichází v úvahu, pouze má‑li lékař pochybnost, zda nespavost souvisí s nějakou další poruchou spánku. U nespavosti nám pacient celkem přesně vše řekne, aniž bychom to museli monitorovat. Z hlediska spánkové apnoe, což je druhá nejdůležitější diagnóza v této skupině, center pomalu přibývá. Objednací lhůty jsou stejné jako ve zbytku Evropy. Pacientů, kteří by měli být objednáni, je jistě velké množství a budou nadále přibývat. Domnívám se, že za pět let bude potřeba těchto pracovišť větší, protože jak laická, tak odborná veřejnost bude informovanější a bude snaha více vyšetřovat a také léčit. Podobně to je i u ostatních, méně častých poruch spánku. I u nich očekávám potřebu větší kapacity v dohledné době.