Sjezd ČKS se stále více stává česko-slovenskou akcí

Jak byste ve stručnosti zhodnotil letošní ročník výročního sjezdu české kardiologické společnosti?

Z pohledu zajištění odborného programu musím říci, že jeho příprava probíhala naprosto bezchybně. Pracovní skupiny odvedly svou práci na jedničku. Zorganizovaly velmi zajímavé bloky, došlo také velké množství volných sdělení, která jsme se snažili spravedlivě rozdělit na ústní a posterovou prezentaci. Je třeba konstatovat, že zájem lékařů o aktivní účast na kongresu narůstá. Podle mého soudu je to hlavně tím, že zejména pro mladé lékaře se vystoupení na národním kardiologickém kongresu stává čím dál více prestižní záležitostí. Nutno dodat, že kongres se stále více stává spíše česko-slovenskou odbornou akcí, protože rok od roku narůstá pasivní i aktivní zájem slovenských lékařů. V letošním roce se jich například registrovalo téměř pět set.

Zvolili jste při přípravě kongresu osvědčený model z minulých let, nebo jste letos do programu zařadili nějaké novinky?

Mnoho nového na kongresu k vidění nebylo, protože předchozí sjezdy byly natolik úspěšné, že jsme se snažili pro účastníky připravit podobný model, jaký si v minulosti pochvalovali. Také v tomto roce jsme při přípravě dbali na to, aby kongres měl vysokou odbornou úroveň, ale zároveň postgraduální charakter a aby program v maximální míře oslovil vedle samotných kardiologů také internisty a praktické lékaře. Příkladem mohou být přednášky jako Mýty a omyly v léčbě hypertenze, které oslovily opravdu široké odborné publikum, což by prezentace na specializované kardiologické téma jako například implantace aortální chlopně nedokázala. Vysoká odborná úroveň byla dána do velké míry už samotnými přednášejícími, kterými byli ve velké většině renomovaní čeští kardiologové. Ve čtyřech sálech probíhaly paralelně vyzvané přednášky, jejichž řečníky vybírali zástupci dané pracovní skupiny.

Navzdory tomu, že se většinou jednalo o známá jména, mnohé pracovní skupiny zařadily do svých bloků i prezentace mladých lékařů. Jedním z nejvýznamnějších hostů kongresu byl profesor Bernard Gersh z Mayo Clinic, který se věnoval problematice managementu chronické anginy pectoris u diabetiků. Moc mě těší, že s ním do bloku vybrala pracovní skupina intervenční kardiologie přednášku 35letého MUDr. Martina Poloczeka z interní kardiologické kliniky FN Brno, který přednesl technicky i odborně velmi pěkné kasuistické sdělení o provedení komplexní PCi u pacienta s onemocněním více koronárních tepen s využitím levostranné srdeční podpory.

Při pohledu do programu lze ale přece jen nalézt několik změn...

Tou největší novinkou bylo představení Českého kardiovaskulárního vzdělávacího institutu (pozn. red.: více viz Založení Českého kardiovaskulárního vzdělávacího institutu MT 14/2009, str. C1), který si klade za cíl koordinovat a po odborné stránce zajistit systém postgraduálních kursů a školení pro lékaře před atestací z kardiologie. Představitelé České kardiologické společnosti se rozhodli, že na rozpad systému postgraduálního vzdělávání, kterého jsme vposlední době svědky, je potřeba nějakým způsobem zareagovat, a proto se po vzoru nizozemských kolegů rozhodli iniciovat založení tohoto institutu. V rámci jeho představení byly hned úvodní den kongresu připraveny dva přednáškové bloky specializační přípravy k atestaci. V prvním z nich, tzv. Abecedě mladého kardiologa, byla přehledným způsobem zpracována čtyři vybraná témata. Ve druhém bloku, který byl nazván Výuka pomocí kasuistik, byla naopak na typické kasuistice demonstrována správná diferenciálně diagnostická úvaha, adekvátní sled vyšetřovacích metod a léčebných postupů odpovídajících daným příznakům. Po skončení těchto přednášek dostal každý účastník certifikát dokládající jejich absolvování. Chtěli bychom uspořádat podobné semináře alespoň dvakrát do roka, pokud možno na více místech ČR. Nejbližší další kurs, který připravili kolegové z FN Motol, by měl být například věnovaný problematice kardiomyopatií. Účastníci by se v něm měli prakticky seznámit s různými diagnostickými postupy či např. alkoholovou ablací septa.

V programu kongresu naopak vypadl obvyklý blok přednášek zahraničních účastníků, kteří svá sdělení letos prezentovali v blocích jednotlivých pracovních skupin. Jaké významné hosty tedy Brno přivítalo?

I když jsme samostatný blok přednášek zahraničních odborníků letos do programu nezařadili, zahraničních hostů nepřijelo do Brna o nic méně. Největší poctou pro nás byla samozřejmě účast budoucího prezidenta Evropské kardiologické společnosti prof. roberta Ferrariho z itálie, který měl na kongresu dokonce dvě sdělení. Dále to byl např. již zmiňovaný prof. Gersh z USA, dr. Piorkowsky z Německa či prof. Langová z rakouska. Osobně si také vážím, že účast na kongresu přijali jak současný, tak i budoucí prezident Slovenské kardiologické společnosti - prof. Ján Murín a prof. Eva Goncalvesová, prezident Slovenské internistické společnosti - prof. Andrej Dukát, ale cením si i účasti významných českých odborníků z jiných odborností medicíny - diabetologie, nefrologie či endokrinologie.

Zohledňovali jste při přípravě kongresu také trend, že se v kardiologii stále více dostávají do popředí nefarmakologické způsoby léčby?

Samozřejmě. V posledních letech zažíváme obrovský rozmach různých nefarmakologických terapeutických postupů, ať už se jedná o intervenční kardiologii s novými generacemi stentů nebo nejrůznější implantabilní kardiovertery-defibrilátory či biventrikulární stimulátory. Problém je v tom, že za posledních deset let se ve farmakoterapii v kardiologii neobjevil žádný nový převratný lék, který by výrazně změnil náš pohled na léčbu kardiovaskulárních onemocnění. Jde spíše o potvrzování známého. Nově prováděné studie nás hlavně utvrzují v tom, co jsme už znali na konci dvacátého století a k tomu částečně hledáme nové indikace pro existující přípravky. Vtéto souvislosti je potřeba si uvědomit, že veškerá zmiňovaná moderní nefarmakologická léčba je velmi nákladná a u nemocných se ve většině případů používá spolu s farmakoterapií, nikoli jako její náhrada.

Tím celkové náklady na léčbu takového nemocného výrazně narůstají, a proto musí tato léčba primárně probíhat ve specializovaných centrech. Na druhé straně rozšíření například kardiostimulátorů v populaci je dnes tak velké, že stále více pozorujeme trend kontroly těchto nemocných přímo v terénu s tím, že ve specializovaných centrech se odborníci soustředí pouze na péči o pacienty s nejnovějšími typy těchto kardiostimulátorů. Podobně bude v terénu narůstat sledování pacientů po koronární intervenci. Těchto zákroků je v České republice ročně provedeno více než 20 000, a proto není možné, aby se o všechny tyto nemocné starali pouze kardiologové. Předpokládám, že v brzké době dojde k uvolnění preskripce např. clopidogrelu a kombinační léčby dyslipidémie pro praktické lékaře, aby o tyto nemocné mohli plnohodnotně pečovat.

Otázkou, kterou je třeba dořešit, zůstává financování vzdělávání v kardiologii. Do budoucna předpokládáme kombinaci jak sponzorských příspěvků, tak dotací ze strany ministerstva ať už zdravotnictví nebo školství. Současná výše dotace je velmi nedostatečná. Pro rok 2009 ministerstvo zdravotnictví vypsalo dotaci na 25 kardiologických rezidenčních míst v částce 30 000 Kč na jedno místo. Pokud bychom nepočítali plat samotného rezidenta, tak by na zajištění jeho kvalitního pětiletého vzdělávání byla potřeba dotace kolem sta tisíc korun. K tomu zbývá vyřešit ještě otázku, kdo a z jakých peněž bude rezidenta platit...

Při pohledu na plochu, která byla vyhrazena pro prezentaci firem, se zdá, že "ekonomická krize" postihla i největší domácí odbornou akci...

Situace v tomto smyslu je každý rok horší. Pozorujeme klesající zájem farmaceutických firem jak o pronájem výstavní plochy, tak o pořádání odborných symposií. Naopak společnosti, které zajišťují dodávky přístrojového vybavení v arytmologii či různých materiálů v intervenční kardiologii, se stávají v tomto smyslu čím dál aktivnější a bude zajímavé, kam tento trend nakonec povede.

Zdroj: MT