Sociální náklady revmatických nemocí - proč se o ně má společnost zajímat

Farmakoekonomika je moderní vědní disciplína, která integruje klinický, ekonomický, humanistický a rovněž sociální pohled na příslušná onemocnění a jejich léčbu. Rozlišuje tzv. přímé výdaje, tzn. na zdravotní péči (léky, hospitalizace, ambulantní péče, laboratorní a přístrojové vyšetření apod.), a výdaje nepřímé, kam patří ztráta produktivity, pracovní neschopnost, invalidizace, ošetřovatelská péče apod.

Farmakoekonomika klade také důraz na kvalitu života (každé onemocnění ji různě postihuje) a metodologicky je schopna s touto hodnotou počítat (QALY - quality adjusted life years). Mezi nepřímé náklady je možno zahrnovat zkrácení očekávané délky života (občan se nepodílí na tvorbě HDP a jiných hmotných či nehmotných statků), ztrátu produktivity v důsledku invalidity, pracovní neschopnost z důvodu nemoci (tzv. absenteism), snížení pracovního výkonu (tzv. presenteism) a rovněž platby zdravotních a sociálních dávek v období nemoci a invalidity. Celá řada evropských zemí (například Švédsko či Německo) nehledí na zdravotní rozpočet izolovaně od rozpočtu sociálního, ale volí tzv. celospolečenskou perspektivu (z termínu "societal perspective"). Dopady zavedení nových technologií včetně léčiv mohou být mnohdy významné i v oblasti sociálních rozpočtů. Prodloužení délky života prodlužuje období produktivity nejen pracovní, ale rovněž společenské (schopnost být zapojen do rodinných a komunitních interakcí). Zvýšení kvality života a snížení stupně invalidity zase umožňuje plné zapojení do pracovního procesu a snižuje nároky na sociální platby a závislost na finančních transferech od státu.

Přestože v České republice máme formálně rozpočet zdravotní a sociální oddělený, v realitě běžného života nacházíme celou řadu vzájemných interakcí a překryvů. Typickou ilustrací tohoto stavu je pobyt osamělých a nesoběstačných jedinců v léčebnách dlouhodobě nemocných, přestože jde v podstatě o sociální a nikoli zdravotní péči. Dalším příkladem jsou významné sociální dopady celé řady zdravotnických intervencí. Moderní terapie jsou schopny přinášet úspory právě v sociální oblasti a v těchto případech je úzce zdravotní perspektiva omezujícím faktorem a nepřináší komplexní pohled na dopad na veřejné rozpočty.

Revmatická onemocnění a sociální náklady

Revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida, psoriatická artritida a další revmatické choroby jsou ze své podstaty chronická progredující onemocnění postihující pacienty v mladém věku, z čehož se také odvíjí výše a struktura nákladů. Zahraniční studie ukazují, že nepřímé náklady (ztráta produktivity, sociální dávky apod.) převyšují náklady přímé (náklady na léky, hospitalizace, ambulantní péči). Je také velmi dobře prokázáno, že náklady lineárně stoupají se zhoršujícím se klinickým a funkčním stavem. Zároveň jde o diagnózu s vysokou prevalencí a incidencí, postiženo je kolem 1 % populace. Různé farmakoekonomické studie ukazují, že nepřímé náklady tvoří 50 až 75 % celkových nákladů na revmatoidní artritidu. V prvním roce onemocnění již 20 % pacientů není schopno pracovat a po 10 letech je práce neschopno až 50 % nemocných.

Německá farmakoekonomická analýza typu cost-of-illness z roku 2006 ukázala, že z celkových nákladů na revmatoidní artritidu ve výši 15 637 eur je jen okolo jedné třetiny (4 737 eur) spotřebováno na přímé zdravotní náklady. Podobně koncipovaná 5letá finská studie přinesla hodnotu nepřímých nákladů v celkové výši 7 217 eur. Vysoké procento pacientů s revmatoidní artritidou odchází do předčasného invalidního důchodu a je práce neschopno. Kanadská prospektivní farmakoekonomická studie zjistila, že nepřímé náklady na jednoho pacienta s revmatoidní artritidou dosahují výše 11 553 CAD ročně. Ztráta pracovní produktivity byla přímo závislá na tíži příznaků. Největší podíl na nepřímých nákladech měl snížený pracovní výkon, jak je uvedeno v grafu 1.

Existují rovněž důkazy, že moderní biologická léčba je schopna vedle úspor ve zdravotních rozpočtech (snížení ortopedických výkonů, kloubních náhrad) snižovat nepřímé náklady. Například údaje z kanadské provincie Alberta, z registru pacientů s revmatoidní artritidou, ukazují, že počet zameškaných pracovních hodin byl u pacientů na biologické léčbě desetinový ve srovnání s těmi, kdo byli léčeni klasickými chorobu modifikujícími léky.

Jaká je situace v ČR?

Údaje z České republiky o vlivu různých léčebných postupů na produktivitu a sociální výdaje jsou značně omezené. Současné výdaje na zdravotnictví dosahují v ČR výše 250 miliard Kč ročně. Je třeba si však uvědomit, že každoročně je dalších 35 miliard Kč ročně vyplaceno na nemocenských dávkách. Z evropského výběrového šetření EHIS 2008 vyplývá, že 24 % občanů ČR přeruší každoročně pracovní aktivity ze zdravotních důvodů v průměru na 30 dnů u mužů a 40 dnů u žen. Metodika kalkulace nepřímých nákladů pro účely predikce a kvantifikace dopadů zdravotnických technologií na sociální systém zatím nebyla vypracována, ale podle všeho se bez ní v budoucnu neobejdeme.

K dispozici je analýza nákladů na ankylozující spondylitidu (AS) založená na datech z České republiky, která ukázala následující strukturu nákladů. Náklady přímé (léky, hospitalizace, ambulantní péče, operace, rehabilitace, lázně) tvoří 49 % všech nákladů a nepřímé náklady (pracovní neschopnost, ztráta produktivity) potom 51 procent.

Pacienti v průměrném věku 50 let s anamnézou onemocnění 23 let jsou ze 75 % v invalidním důchodu (30 % v plném a 45 % v částečném invalidním důchodu). Po dalších třech letech je toto číslo již 82 procent. Z těch, kdo ještě stále pracují, je většina (70 %) postižena pracovní neschopností z důvodu revmatického onemocnění.

Potenciál pro včasnou a účinnou terapii je tady zřejmý. Jen časná a agresivní terapie, která potlačí dlouhodobě aktivitu zánětlivého onemocnění, může těmto dlouhodobým sociálním následkům revmatických onemocnění zabránit.

Abychom byli schopni v celé šíři odhadnout a změřit dopad zavedení nových zdravotnických technologií na veřejné zdravotní a sociální rozpočty, musíme zbourat zeď mezi zdravotním a sociálním rozpočtem a dívat se na celou problematiku komplexně.

Zdroj: Medical Tribune