Přeskočit na obsah

Současné výzvy inovativní léčby v hematoonkologii

test, karcinom
Foto: Shutterstock

Celodenní konference pořádaná AHCM (Academy of Health Care Management), která se konala 16. března 2022 v Praze, byla tentokrát věnována inovativní léčbě v hematoonkologii. Právě díky inovacím bylo v tomto oboru dosaženo toho, že z původně smrtících onemocnění se staly nemoci chronické. Pacienti tak dnes mohou žít déle a kvalitnější život, problémem ale i nadále zůstávají, zejména v případě nejmodernějších léků, extrémně vysoké finanční náklady. Český úhradový systém musí projít proměnou, aby byl na tak překotný vývoj moderních léků a technologií schopen průběžně flexibilně reagovat. Za první krok lze považovat novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která otvírá novou cestu vstupu nových, možná i hematoonkologických léků do úhrady.

Inovace ze strany farmaceutických výrobců neutichají, přicházejí kvalitativně nové přípravky, léčba se stává stále více individualizovanou, na což však logicky nejsou úhradové mechanismy ještě zcela připraveny. Výzev je v této oblasti tedy celá řada, a to navíc v době, která není zcela ideální.

Jak uvedla Ing. Helena Rögnerová, náměstkyně pro ekonomiku a zdravotní pojištění MZ ČR, celková finanční bilance systému pro rok 2022 počítá s celkovými příjmy přes 423 mld. Kč a s výdaji přes 440 mld. Ty zahrnují i výdaje na covid‑19 ve výši cca 10,5 mld. Kč, avšak do bilance nejsou zahrnuty dopady migrační vlny z Ukrajiny. Očekává se, že bude použito na 40 procent z rezerv zdravotních pojišťoven. „Systém tedy má hodně peněz, ale také hodně spotřebovává. Nyní se navíc bude muset vyrovnávat i s jinými náklady, jako jsou inflace nebo nárůst cen energií,“ doplnila.

Počet pacientů léčených centrovou léčbou v posledních deseti letech významně narostl. V hematoonkologii došlo ke zdvojnásobení, přičemž platba roste tempem výrazně vyšším než u jiné centrové léčby. Jak potvrdila i Ing. Petra Lampartová z FN Ostrava, kde funguje 13 center superspecializované péče a 14 center se zvláštní smlouvou na centrové léky, objem spotřeby léčiv ve schválených centrech se za posledních pět let téměř zdvojnásobil (1,16 mld. Kč v r. 2021 vs. 605 mil. Kč 2017), obdobně je tomu i u léků na § 16. Narůstá i počet léčených pacientů v centrech, který nyní přesahuje 5 000 pacientů, přičemž průměrné náklady na jednoho pacienta se zde pohybují kolem 269 000 Kč. V hematoonkologickém centru je léčeno přes 500 pacientů a průměrné náklady na jednoho pacienta jsou mezi 400 000–500 000 Kč ročně. Je tedy zřejmé, že hematoonkologická léčba (ze všech center v nemocnici zabírá 24 procent nákladů na léky) je jednou z nejdražších, což platí nejen pro FN Ostrava.

Podle Jiřího Samka z FN Brno Bohunice, kde mají 50 nasmlouvaných diagnostických skupin (HON) a 184 nasmlouvaných ATC skupin léčiv, léčili v roce 2020 celkem 6 674 pacientů centrovými léky. I zde potvrzují od r. 2015 průběžný nárůst nákladů na centrovou léčbu, přičemž od r. 2018 byl tento nárůst rapidní. Driverem nákladů je právě vstup nových technologií. Pokud jde o rozložení nákladů dle diagnostických skupin, i zde jednoznačně v roce 2020 vedla hematoonkologie.

Problém financování hematoonkologie podle něho spočívá především v tom, že jde o jednu obří diagnostickou skupinu, která je velmi heterogenní, pokud jde o onemocnění. Kromě mnohočetného myelomu (MM) sem patří lymfomy, chronické i akutní leukémie a celá řada dalších diagnóz. „Samozřejmě plánovat a řídit náklady na tak heterogenní skupinu, která je takto obrovská, je velmi obtížné. Z mého pohledu by hematoonkologii prospělo, kdyby byla rozdělena na více podjednotek,“ dodává.

Na financování nákladné péče se do určité míry podílejí i klinické studie. Jen ve FN Ostrava v současné době probíhá na hematoonkologickém oddělení nemocnice 34 klinických studií s aktivním náborem a 47 s uzavřeným náborem s celkovým počtem 430 pacientů. Celkový příjem z klinických studií HEM v roce 2021 dosáhl 34,6 mil. Kč. Díky účasti nemocných ve studii jsou nepřímo ušetřeny náklady na centrové léky, kterými by jinak byli nemocní standardně léčeni. Tato úspora činí každým rokem více než 100 mil. korun.

Současnou situaci tedy ovlivňuje rostoucí trend počtu pacientů léčených v centrech, pomalé snižování cen drahých léků a pomalý vstup generik a zároveň vstup nových velmi drahých léků, např. genetické léčby. Současně s tím dochází k rozšíření spektra indikací léčby, což znamená více léčených pacientů. „Roli zde hraje i návazná léčba pacientů po ukončení klinické studie, která také představuje dopad do nákladů. Problémem je limitace úhrad podle úhradové vyhlášky, kdy úhrada neodpovídá potřebě léčených pacientů. Každoročně je to stres a nejistota, zda ZP uhradí překročený budget na centra,“ uvedla Ing. Petra Lampartová s tím, že FN Ostrava stála v roce 2021 jen léčba covidových pacientů 70 mil. Kč a nyní za první dva měsíce roku 2022 se za stejné přípravky zaplatilo již 21 mil. Kč. „Pokud půjdou peníze do této oblasti, je zřejmé, že budou chybět na dofinancování center, kde je potřeba financí značná,“ dodala.

Největší pokrok v medicíně se odehrává v centrové léčbě

I když situace vypadá dramaticky, podle MUDr. Tomáše Doležala, Ph.D., ředitele Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment, Institute for Health Economics and Technology, je třeba připomenout, že právě v centrových lécích, a to nejen v hematologii, probíhají největší a nejdůležitější inovace v medicíně vůbec. Ty tvoří z celkových nákladů na zdravotnictví asi šest procent, nicméně již více než třetinu nákladů na léky, a je tedy zřejmé, že k přesunu opravdu dochází.

Jak náměstkyně Rögnerová uvedla, růst centrových léků v hematoonkologii je tak prudký a dochází tam k tak značnému rozevírání nůžek, že je potřeba se ptát, zda bude současný systém schopen tento rozvoj ufinancovat. Předpokládané navýšení úhrad v tomto oboru se zahrnutím genových technologií pro rok 2022 činí 4,5 miliardy korun, což je nárůst segmentu o 34,5 procenta oproti roku 2020.

S nástupem těch nejmodernějších léků a technologií nás podle Ing. Rögnerové tedy čeká debata, jak se na veřejné zdravotní pojištění dívat, kde je ještě míra solidarity, kolik můžeme vydat na jednoho pacienta atd. Např. v roce 2020 již náklady vycházejí kolem 368 000 na jednoho léčeného onkologického pacienta, což je desetkrát více, než jsou průměrné náklady na běžného pojištěnce. Ty se do covidu pohybovaly okolo 25 000, v období epidemie covidu‑19 se zvýšily na 35 000–38 000 Kč v roce 2021.

Podle Jiřího Samka by ke zlepšení dostupnosti hematoonkologické péče mohl do budoucna pomoci také horizont scanning. „Pokud budeme přibližně vědět, kolik nás péče bude stát, můžeme se na situaci připravit. Pokud ne, bude to i nadále permanentní boj, kdy po celý rok poskytovatel péče neví, v jakých číslech skončí. Nyní sice řada subjektů odhaduje vlastní horizont scanning a má relevantní data, ale nikdo nemá všechna. Přitom jednoduchá platforma pro sdílení informací nebo jejich výměnu by významně zlepšila predikci potřeby financování nových LP + segmentů, sjednotila odhady nákladů mezi poskytovateli a plátci péče, ale i umožnila rozhodnout o případném rozdělení hematoonkologie a poskytla argumenty pro financování centrové péče obecně,“ uvedl Jiří Samek s tím, že sdílení dat v této oblasti by posloužilo všem zainteresovaným stranám.

Hematoonkologie jako průkopník inovací

Jak potvrdil prof. MUDr. Roman Hájek, CSc., přednosta Kliniky hematoonkologie FN Ostrava a předseda České myelomové skupiny, stávající systém poskytování zdravotní péče není schopen absorbovat překotný rozvoj nových léčebných možností nejen v hematoonkologii, ale ani v dalších oborech, do nichž inovativní léky míří. Důvodem je to, že stávající technologie umožnují chrlit inovativní léky, a zvyšuje se tak pravděpodobnost, že některé z nich budou úspěšné a vysoce účinné, a tudíž se dostanou dál do procesu a po klinických studiích do úhrad. Můžeme proto očekávat, že těchto léků bude přibývat a lékaři se budou muset naučit orientovat v tom, jak vybírat ty léky, které jsou klíčové.

Dobrou zprávou podle prof. Hájka je, že v určité fázi dosáhne moderní léčba takové účinnosti, že nejen změní onemocnění do chronické fáze, kdy nemocní přežívají třeba 10 let, ale začínají se objevovat již i vyléčení pacienti, jejichž počet bude narůstat. S odstupem času pak bude zřejmá rostoucí efektivita léčby a klesající náklady na danou diagnózu. „Dostaneme‑li se u více diagnóz k vysoce účinným lékům, které skupinu vyléčených zvětší, a dokonce jedním režimem, začnou se náklady na inovativní léky snižovat,“ dodává s tím, že navíc řadě z nich vyprší patenty a bude je možné nahradit levnějšími generiky.

Zásadní problém současnosti ale vidí v nastavení vyhodnocování klinických studií. Nesmyslné je ze strany regulátorů žádat data např. o dopadu léku na celkové přežití vyžadující mnoho let sledování, navíc při používání různých modelů. Proto se odborníci snaží do klinických studií prosadit zavedení parametru, který o hodně dříve než standardní parametry určí, že testovaná léčba byla úspěšná. U mnohočetného myelomu jde o tzv. setrvalou (1–2 roky) nepřítomnost – minimální zbytkovou nádorovou chorobu (sustained negative minimal residual disease) po léčbě. Zcela by to změnilo nejen scénář vyhodnocení úspěšnosti klinických studií. Následně by na to mohly reagovat regulační úhrady úpravou stávající metodiky, která brzdí schvalování léků pro praxi, neboť nereflektuje zásadní zlepšení výsledků léčby. Dalším důležitým krokem je změna koncepce kontinuální léčby až do progrese onemocnění. Tato léčebná strategie tu byla posledních deset let, ale dobře fungovala v době, kdy léky nebyly tak účinné. Je rozdíl, jestli „až do progrese“ znamená dva roky, nebo pět let! Vývoj je překotný a dnes jde již jasně o překonanou strategii. Pacienti často tak dlouhou léčbu odmítají, navíc u moderních účinných léků jde jistě dílem o „overtreatment“ právě u nemocných bez zbytkové nádorové choroby. I zde se proto chystá nový scénář, kdy by se doba intenzivní léčby zkrátila na třeba dva roky, a řada klinických studií tento scénář zkoumá.

V poslední době se v důsledku inovací musejí stále častěji měnit i léčebné strategie, čehož příkladem je např. MM, který je pionýrem inovativních léků. Cílem se stává hledání aktivní látky pro konkrétní pacienty. Regulační úřady i plátci musejí být neustále edukováni, že možnost více režimů v určité etapě léčby zvyšuje šanci na úspěšnou léčbu nemocného. Proto je potřeba schvalování i vícekombinací, které jsou účinné. „Například pokud jsou nemocní refrakterní na vstupní trojkombinaci, kterou používáme nejčastěji u nové diagnózy, potom máme jako lékaři prázdné ruce, neboť v ČR není schválen účinný režim – trojkombinace – pro takový případ. A to přesto, že jde o dva známé účinné režimy schválené v EU a jednotlivé léky z trojkombinací jsou v ČR dostupné,“ vysvětluje prof. Hájek.

Ačkoli jsou současná odborná doporučení (světová i evropská) pro léčbu MM již rok stará, z pohledu úhrad a dostupnosti léků jsou v ČR stále příliš ambiciózní. „Je zde limitovaná dostupnost léků. Musíme respektovat, že guidelines doporučující tuto léčbu jsou příliš ambiciózní, nicméně v řadě zemí mohou vést k urychlení schvalovacích procesů. Každým rokem se k nim snažíme přibližovat a vybírat z režimů ten nejefektivnější,“ dodává prof. Hájek.

Slibná data v této oblasti přináší zejména genová terapie – nová imunoterapie CAR‑T, ale i bispecifické a tri­spe­ci­fic­ké protilátky, dnes hovoříme o „imunotsunami“. „Jedná se o mimořádně účinnou léčbu. Jen pro představu, tato terapie byla nejprve testována u pokročilých onemocnění, kde nemáme již žádnou dostupnou účinnou léčbu, respektive cokoli podáme, má krátkou účinnost, a další progrese přichází časně, do tří až pěti měsíců. První studie s těmito léky u pokročilých pacientů dosahují delší doby do progrese s mediánem 23 měsíců, což je čtyřikrát více, než jsme jim schopni nabídnout nyní. A navíc jde o jednorázové podání. Je tedy velká naděje, že posunem do časných stadií onemocnění tato léčba přinese mimořádné úspěchy a zvýší vyléčitelnost. Jde o ekonomicky náročnou léčbu, jak víme, u lymfoproliferací, kde již je v ČR používána, stojí asi osm milionů,“ říká prof. Hájek.

Imunoterapie míří nejen do onkologie a hematoonkologie, ale i do dalších autoimunitních oblastí, jako je např. gastroenterologie. Jen u MM začala v březnu 2022 v ČR studie EMN28/CARTITUDE‑6, která má potvrdit vyšší efektivitu podání CAR‑T terapie než autologní transplantace. Transplantovaných nově diagnostikovaných pacientů s NDMM je v ČR třetina a všechna transplantační centra dosahují vysoké kvality. Pacienti s dobrým rizikem u nás ve 40 procentech přežívají 10 let, ale pro ty se špatným rizikem úspěšná léčba není. Ti na nové typy terapie čekají a nové typy imunoterapie zde mohou být zásadním přínosem.

Příkladem komplexnosti hematoonkologické léčby je např. léčba AL amyloidózy, kde je nově k dispozici velmi účinná terapeutická kombinace. „Avšak u této choroby poškozuje amyloid orgány, zejména srdce, takže čelíme situaci, kdy sice úspěšně léčíme pacienta, ale současně víme, že 30 procent pacientů zemře v prvních šesti měsících ná­hlou smrtí z důvodu poškození srdce. To dnes řešíme tak, že pacienta vstupně šetrně zaléčíme, ve spolupráci s kardiochirurgy mu následně transplantujeme srdce – splňuje‑li indikaci, a až potom léčbu dokončíme. Investovat každý měsíc do pacienta 250 000 Kč s 30procentní pravděpodobností, že doma zemře na náhlou smrt v kompletní remisi, je nesmysl,“ popisuje prof. Hájek s tím, že moderní koncept hematoonkologie je dostatečně flexibilní a přizpůsobuje se i takto komplexním léčebným výzvám.

HTA a vstup inovací do systému

Jak uvedl Ing. Milan Vocelka, ředitel sekce cenové a úhradové regulace SÚKL, vzhledem k tomu, že často není zřejmý přínos terapie např. v horizontu deseti let (jak na ni pacienti budou reagovat, kolik bude stát atd.), je důležité, aby v průběhu životního cyklu přípravku byla potřebná data sledována a shromažďována. Nástrojem, jak posoudit širokou škálu evidence, který vznikl z důvodu financování péče jako nástroj pro informované rozhodování, je HTA (Health Technology Assessment). Základní principy HTA jsou vhodné a aplikovatelné i pro hodnocení nových terapií.

V současné době je možností vstupu inovativní léčby do systému úhrad podle Ing. Vocelky hned několik:

1. Úhrada stanovena SÚKL ve správním řízení. 

i) standardní trvalá úhrada– novela ZoVZP (od 1/2022) beze změny oproti dosavadní legislativě. Nezbytný je průkaz klinického přínosu terapie i průkaz nákladové efektivity a akceptovaného dopadu na rozpočet.

ii) dočasná úhrada VILP dle § 39d ZoVZP – novela přináší změnu v definici kritérií, která musí LP pro přiznání statutu VILP splnit. Dle § 39d ZoVZP je VILP definován jako LP určený k terapii vysoce závažného onemocnění, přičemž dostupné údaje dostatečně zdůvodňují jeho přínos pro léčbu tím, že

a) primární klinicky významný cíl v klinické studii prokázal, že v hodnoceném parametru, který má dopad na kvalitu života, došlo alespoň k 30procentnímu zlepšení oproti hrazené léčbě, nebo

b) prokáže se prodloužení střední doby celkového přežití alespoň o 30 procent oproti hrazené léčbě, nejméně však o tři měsíce.

     Novela ruší povinnost vedení registrů VILP. SÚKL popíše, jaká data jsou potřebná pro stanovení trvalé úhrady, a je primárně na žadateli, jakým způsobem tato data zajistí (klinické studie, registry z ČR i zahraničí).

iii) úhrada LP pro vzácná onemocnění dle § 39da ZoVZP

     Nově SÚKL nebude rozhodovat, ale pouze připravovat odborné posouzení léčivého přípravku, fakticky rozhodovat bude „poradní orgán pro LP zřízený při MZ ČR“, složený ze zástupců státu, ZP, odborných organizací a pacientských organizací.

     Kromě standardních kritérií (účinnost, bezpečnost, nákladová efektivita) bude nově posuzován: celospolečenský význam, dopad léčby na systém ZP a sociálního zabezpečení a reálné možnosti pro zajištění poskytování úspěšné a efektivní léčby v síti poskytovatelů zdravotních služeb.

2. Mimořádná úhrada pro konkrétního pacienta (§ 16 ZoVZP)

Volba cesty vstupu do úhrady je v kompetenci držitele rozhodnutí o registraci. K jiným možnostem přístupu pacienta k léčbě patří například účast v klinické studii. Správní řízení jsou zahájena na žádost, zpravidla držitele rozhodnutí o registraci, tj. farmaceutické společnosti, a jedná se o transparentní proces s pravidly vymezenými platnou legislativou. SÚKL tedy není oprávněn postupovat nad rámec žádosti, tj. stanovit vyšší úhradu ani méně omezující podmínky úhrady, než požaduje žadatel.

Prodleva mezi registrací a vstupem do úhrady je dána i tím, že kritéria pro registraci LP nejsou totožná s kritérii pro stanovení úhrad LP ze zdravotního pojištění, celkově jsou přísnější. Registrační proces zahrnuje i hodnocení poměru přínosu a rizik. „Jako ČR jsme pokrokoví v tom, že akceptujeme i jiné typy evidence, nejen studie fáze III. HTA proces v ČR vychází z hodnocení klinického přínosu. Přitom klíčovým faktorem hodnocení nových terapií je nejistota, kdy nejistota relativního klinického přínosu hodnoceného LP oproti komparativní, již hrazené terapii jde ruku v ruce s nejistotou jeho nákladové efektivity. Výhodou HTA je, že dokážeme tuto nejistotu identifikovat a pojmenovat problém,“ uvedl Ing. Vocelka s tím, že klinické posouzení nových terapií musí vždy respektovat principy medicíny založené na důkazech, kde se akceptují RCT a RWE, data z registrů, observační studie atd.

Pro hodnocení moderních terapií jsou metody HTA jednou z možností, i když podle MUDr. Pavla Sedláčka, předsedy představenstva AIFP, je zde několik základních limitací, např. jaká data jsou dostupná v RCT. Druhou limitací je komparátor, např. v oblasti, kde několik desítek let nebylo nové léčivo a léčí se levnými generiky. Zde má pak nový lék mnohem těžší přístup než přípravek, který přijde do oblasti, kde jsou i léky moderní a tudíž dražší. Oblastí, kterou by bylo bezpochyby potřeba v ČR změnit, je nákladová oblast, do níž by neměly být započítávány jen přímé náklady, ale nutný je komplexní pohled a dopad i např. v sociální oblasti.

Podle MUDr. Doležala má HTA dodat informace pro ty, kteří o vstupu léků rozhodují, nikoli zajistit překotný vstup inovativních léků do českého prostředí. Mnohem více v ČR potřebujeme kultivaci druhé fáze (rozhodovací) než první (posuzovací), která je díky kontinuálnímu postupnému zlepšování práce SÚKL relativně zajištěna, což se ukazuje i u orphanového zákona.

Je český systém úhrad připraven na příchod inovativních terapií?

Bariér je více, k hlavním výzvám patří zejména extrémně vysoké náklady (orphan léky, moderní terapie), fragmentace cílové populace (individualizovaná léčba, léčba na míru malých skupin pacientů), nejistota výsledku vs. vysoká investice a v neposlední řadě i aktivita zástupců pacientů, kterým je kromě lékařů již také potřeba vysvětlovat např. indikační omezení atd.

Jak zrekapituloval MUDr. Doležal, v oblasti LP nyní máme pět cest k úhradě (trvalá UHR, výjimečná úhrada – § 16, NEM léky, nový systém pro orphan drugs, dočasná úhrada VILP). Výhodou českého systému cen a úhrad je podle něho stále probíhající vývoj. „Kvalita hodnocení se v poslední době posunula na úroveň středně velkých HTA agentur v západní Evropě, systém se kultivuje, pracuje s detailní metodikou, je relativně transparentní a podléhá veřejné kontrole. Pozitivem je i dobrá úroveň komunikace mezi jednotlivými hráči. I když především z pohledu SÚKL jsme se v posledních dvou letech hodně posunuli, přesto negativem je stále nedostatečná rychlost dokončení celého procesu, neschopnost prioritizace a zejména nesrozumitelnost pro lékaře a pacienty,“ dodává.

Z léčivých přípravků registrovaných EMA, které měly aktivní status orphan mezi léky (2015–2020), se na českém trhu vyskytlo 57 procent, ale jen 29 procent z nich mělo přidělenou úhradu. V roce 2020 bylo podle dat zdravotních pojišťoven vynaloženo 2,8 mld. Kč na úhrady LP hrazených na § 16, což znamená téměř zdvojnásobení rozpočtu během několika let (1,5 mld. v roce 2017).

Vysoce účinné léky existují, horší je to s jejich dostupností. Situace v ČR ale není tak zlá, pokud jde o srovnání s evropskými zeměmi, horší je pak ve srovnání s USA. Na rozdíl např. od Belgie je v České republice proces sice rychlejší, avšak jen pro užší skupinu pacientů. Jak se odborníci shodují, je potřeba rozlišovat rychlost procesu a absolutní dostupnost léků. Z hlediska absolutní dostupnosti léků registrovaných EMA na tom ČR není špatně (11. místo, i před řadou zemí západní Evropy). Pokud se ale jedná o rychlost vstupu do úhrady, podle dat z let 2016–2019 zaujímáme místo až ke konci tabulky. Rychlost procesu schvalování nezávisí jen na SÚKL, ale také na farmaceutických společnostech a na jednáních se ZP.

Přínos novely zákona č. 48/1997 Sb. z pohledu kultivace systému vidí MUDr. Doležal zejména v zahrnutí dalších účastníků do procesu, oddělení procesu hodnocení a posuzování, kdy hodnocení musí být vždy odborné, zatímco posuzování politické. Pomoci může i hodnocení nákladů a přínosů z celospolečenské perspektivy a multikriteriální hodnocení v rámci komise zainteresovaných pacientů, lékařů, pojišťoven a státu.

Jak uvedl MUDr. Sedláček, v případě moderní terapie, jako je genová terapie, vektorová terapie, monoklonální protilátky, CAR‑T, mRNA nebo oli­go­nuk­leo­ti­dy, se často jedná o velmi nákladnou léčbu, která je však v mnoha případech jednorázová. Standardní úhradové mechanismy zde přestávají fungovat, je potřeba hledat nové cesty a změnit současný systém tak, aby tyto nové terapie mohly vstupovat do standardního systému.

Novela zákona č. 48/1997 Sb., tzv. třetí cesta, je podle odborníků jednoznačně krok správným směrem, kde se do rigidního hodnocení dostává i aspekt celospolečenské potřeby. Nicméně některé problémy zůstávají a k jejich řešením by mohly přispět:

  • Value‑based pricing – úhrada založená na skutečném přínosu konkrétní terapie pro pacienta
  • Moderní platební mechanismy
  • Dostupnost dat a digitalizace

„Vývoj v inovativních lécích je překotný. Nároky na regulační úřady a systém zdravotního pojištění jsou vysoké a rigidní systém může překotný vývoj jen obtížně absorbovat. Komplexnost problému by měly respektovat všechny zúčastněné strany tak, aby systém jako celek byl smysluplný, efektivní a zaměřený na nemocného. Stávající systémová nastavení nejsou vhodná pro inovativní léky zásadně prodlužující dobu do další progrese,“ zdůraznil prof. Hájek.

Jak se přítomní odborníci shodli, současný systém není připraven na rychlý vstup moderních léků a technologií, dostává se na hranici svých možností a je potřeba se podílet na vývoji nového systému, který umožní a zohlední specifika nových moderních terapií.

Sdílejte článek

Doporučené

Bez pohybu to nepůjde

23. 6. 2022

V průběhu druhého dne XXX. výročního kongresu České kardiologické společnosti byla v rámci sekce České asociace preventivní kardiologie věnována…