Spánkové poruchy spojené s covidem‑19

Výzkumníci z Centra výzkumu spánku a chronobiologie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) realizují rozsáhlý výzkum vlivu onemocnění covid‑19 na spánek. Průběžná data ukazují, že u necelých 30 procent respondentů se po prodělání onemocnění covid‑19 objevily živé sny, a podobně je tomu s nočními můrami, kterými trpí více než 17 procent účastníků výzkumu. Nejčastějším problémem je však nespavost.

Řada lidí, kteří prodělali onemocnění covid‑19, pociťuje dlouhodobé následky. Jedněmi z nejčastějších dlouhodobých příznaků jsou poruchy spánku, které u některých nemocných mohou přetrvávat měsíce i roky. Konkrétní mechanismus vzniku těchto poruch v souvislosti s onemocněním covid‑19 však doposud není znám, některé hypotézy ukazují na možné poškození nervové soustavy buď v důsledku imunitní reakce těla, nebo přímým působením viru.

„Vůbec nejčastějším problémem je nespavost, která se může projevovat problémy s usínáním, narušenou kontinuitou spánku nebo naopak probuzením v brzkých ranních hodinách. Tento problém udává alespoň krátkodobě více než 60 procent účastníků našeho výzkumu, a to bez ohledu na tíži akutního průběhu onemocnění covid‑19. Při dlouhém trvání má nespavost vliv na celkovou kvalitu života, psychickou i fyzickou výkonnost i na zdravotní stav celkově,“ uvádí MUDr. Tereza Dvořáková z NUDZ. Jak dodává, analýza dat neukázala statisticky významnou souvislost, pokud jde o věk nebo pohlaví, nicméně dotazník primárně vyplňuje střední a vyšší věková část populace, „Byť máme o mladší věkové skupině omezená data, zdá se, že 40–50letí pociťují potíže nejvíce,“ dodává.

Již před covidem patřila nespavost k nejčastějším poruchám spánku. „Nespavost je častější ve vyšším věku, u žen a osob s duševními onemocněními. [1] V případě mladé generace může ke spánkovým poruchám přispívat také nepravidelný režim či zvýšená expozice modrému světlu z počítačů a mobilních telefonů ve večerních hodinách,“ vysvětluje MUDr. Dvořáková. Dalším velmi častým problémem je spánková apnoe. Udávaná prevalence se napříč zdroji liší od jednotek po desítky procent. [2] Obě tyto poruchy jsou dlouhodobě na vzestupu, a to nejen v souvislosti s onemocněním covid‑19.

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví se zaměřují primárně na parasomnie – skupinu onemocnění, která se projevují abnormálním chováním či prožitky ve spánku. „V souvislosti s prodělanou koronavirovou infekcí se může zcela nově objevit například náměsíčnost, noční můry nebo projevy svědčící pro tzv. RBD (porucha chování v REM spánku), kdy pacienti během noci předvádějí své sny. Mohou mluvit, křičet, gestikulovat, kopat nohama nebo třeba i spadnout z postele. Na problém některé z pacientů upozorní partner nebo si ho uvědomí, až když během noci shodí předměty z nočního stolku nebo se zraní. V některých případech se může jednat o první známku závažnějšího neurologického onemocnění, proto je v tomto případě vhodné vyšetření ve spánkové laboratoři na specializovaném pracovišti,“ vysvětluje MUDr. Dvořáková.

Spánková laboratoř není pro každého, začít je potřeba spánkovou hygienou

„U pacientů s nespavostí po covidu‑19, která není spojena s dalšími příznaky svědčícími pro možnou organickou poruchu spánku, je vždy třeba důsledně zvážit, zda pro ně bude vyšetření ve spánkové laboratoři skutečně přínosné. Prvním krokem by vždy měla být režimová opatření a důsledné dodržování spánkové hygieny. Následně je metodou volby psychoterapie a případně farmakoterapie,“ upozorňuje MUDr. Dvořáková.

Naopak, pokud někoho po prodělaném onemocnění covid‑19 trápí noční můry, nadměrně živé sny nebo abnormální chování ve spánku, je spánková laboratoř tím správným místem, kde hledat pomoc. Takové pacienty je možné odeslat přímo na pracoviště NUDZ. Vyšetření ve spánkové laboratoři pomůže stanovit přesnou diagnózu a zvolit adekvátní léčbu.

Vyšetření ve spánkové laboratoři indikuje podle typu obtíží často praktický lékař, případně neurolog, psychiatr a v případě podezření na spánkovou apnoi ORL specialista nebo pneumolog. Jak vysvětluje MUDr. Dvořáková, videopolysomnografické vyšetření je základní metodou pro vyšetření spánkových poruch a zlatým standardem ve spánkové medicíně, v indikovaných případech je tudíž plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Čekací doby na vyšetření se nicméně s ohledem na nedostatečné pokrytí spánkovými laboratořemi často pohybují v horizontu několika týdnů až měsíců.

Následná léčba se odvíjí od konkrétní diagnózy. V některých případech pacienti docházejí do ambulancí zaměřených na spánkové poruchy. V případě spánkové apnoe je nejčastější léčba pomocí trvalého přetlaku v dýchacích cestách (CPAP). „Pokud v případě chronické nespavosti nezjistíme nic, co by svědčilo pro organickou poruchu spánku, a pacient má problémy s usínáním, které mnohdy vznikají nebo eskalují na podkladě psychické zátěže, doporučujeme primárně psychoterapii,“ vysvětluje lékařka.

U spánkových poruch platí, že prvním krokem k jejich řešení jsou vždy režimová opatření a důsledné dodržování pravidel spánkové hygieny. Pravidelnost, optimální prostředí ke spánku a omezení kofeinu, alkoholu a nikotinu v podvečerních a večerních hodinách jsou nedílnou součástí léčby. Pokud tato opatření dostatečně nepomáhají, je vhodné vyhledat lékařskou pomoc – v případě nespavosti je nejlepší obrátit se na praktického lékaře, který mnohdy dokáže problém řešit sám nebo pacienta odkáže na psychologa. „V případě čisté nespavosti, kde není podezření na další poruchu spánku, jako je např. spánková apnoe nebo abnormální pohybová aktivita či chování vázané na spánek, je metodou volby psychoterapie, která má i z dlouhodobého pohledu největší úspěšnost, pomáhá řešit skutečné příčiny problému a prolomit začarovaný kruh obav, do kterého se nemocní postupem času dostávají. Studie ukazují zlepšení v objektivních i subjektivních parametrech již po šesti či sedmi sezeních kognitivně‑behaviorální terapie. Jako doplňující léčbu má praktický lékař rovněž možnost zahájit farmakoterapii,“ popisuje MUDr. Dvořáková.   

Literatura

[1] Roth T. Insomnia: definition, prevalence, etiology, and consequences. J Clin Sleep Med. 2007;3(5 Suppl):S7–S10.

[2] Nevšímalová S, Šonka K. Poruchy spánku a bdění. Třetí, doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2020. ISBN 9788074924781.