Špatná kvalita spánku při roztroušené skleróze souvisí s únavou i úzkostí
Zhoršená kvalita spánku je u pacientů s relaps-remitentní formou roztroušené sklerózy (RR-RS) či klinickým izolovaným syndromem (CIS) běžným jevem. Problémy se spánkem se negativně promítají do kvality života a zhoršují únavu, úzkost i depresi. To vše potvrdila studie, které se účastnili pacienti léčeni interferonem beta-1b.
Úvod
Přesné příčiny poruch spánku a problémů s únavou u pacientů s roztroušenou sklerózou nejsou dosud zcela objasněny. Odborníci se domnívají, že svou roli může hrát jak léčba onemocnění, tak například podceňovaný syndrom neklidných nohou. Studie, které na toto téma v minulosti proběhly, byly menšího rozsahu a účastnili se jich pacienti s různou medikací. Problematice spánku a únavy u pacientů s RS s jednotnou léčbou se věnovala studie, jejíž výsledky byly publikovány v časopise BMC Neurology.
Popis studie
Prospektivní studie, jíž se účastnilo 128 pacientů s RS (89,1 % osob) a CIS (10,9 % osob) léčených interferonem beta-1b, proběhla v Německu a zaměřila se na hodnocení kvality spánku, únavy a kvality života v období dvou let. Průměrný věk subjektů byl 41,5 let, 71 % pacientů byly ženy. Hodnocení sledovaných aspektů proběhlo na začátku studie a posléze po 6 a 12 měsících. Další hodnocení bylo naplánováno po 18 a 24 měsících. Medián skóre postižení EDSS (Expanded Disability Status Scale) dosahoval hodnoty 2, tedy minimální postižení jednoho z osmi sledovaných funkčních systémů. Pro hodnocení kvality spánku byl využit ukazatel PSQI (Pittsburgh Sleep Quality Index). U 62 pacientů s RS a 13 pacientů s CIS bylo již na začátku studie konstatováno, že trpí zhoršenou kvalitou spánku. V této studii nefigurovala kontrolní skupina, což neumožnilo porovnat výsledky pacientů léčených interferonem beta-1b s jinou terapií, ovšem cílem studie nebylo analyzovat dopady různých způsobů léčby na kvalitu spánku a únavu, ale pracovat s jednotným vzorkem pacientů.
Špatná kvalita spánku zhoršuje únavu
Při hodnocení únavy na stupnici MFIS (Modified Fatigue Impact Scale) byly pozorovány horší výsledky u pacientů, kteří se potýkali se špatnou kvalitou spánku. Mezi ukazateli PSQI a MFIS tedy byla zjištěna pozitivní korelace – čím horší byly poruchy spánku, tím větší únava pacienty sužovala. Se špatnou kvalitou spánku se pojilo také horší skóre při hodnocení kvality života pomocí nástroje SF-36 (Short Form 36 Health Survey), závažnější projevy deprese a úzkosti dle HADS (Hospital Anxiety and Depression Scale) i výraznější denní spavost (dle Epworth Sleepiness Scale), a to po celou dobu trvání studie. Pacienti se špatnou kvalitou spánku měli při většině průběžných kontrol též horší hodnoty EDSS a pozorováno bylo také zhoršení kognitivních funkcí. Prevalence deprese (15,4–22,7 %) a úzkosti (25–34,9 %) zjištěná v rámci této studie byla nižší než v jiných studiích, což autoři připisují nízkému stupni postižení – i přesto byly souvislosti mezi poruchami spánku a depresí a úzkostí hodnoceny jako významné.
Závěr
Německá studie potvrzuje vysokou prevalenci poruch spánku u pacientů s roztroušenou sklerózou a negativní dopady těchto obtíží na psychickou i fyzickou kondici pacientů. Autoři zdůrazňují, že v rámci léčby RS je potřeba věnovat se cíleným intervencím s cílem zlepšit kvalitu spánku, neboť únava, která úzce souvisí právě se špatnou kvalitou spánku, se objevuje u téměř 80 % pacientů s RS a může značně zhoršovat průběh onemocnění.
Zdroj:
Zdroj: MT
