Přeskočit na obsah

Špičky radiační biologie se letos sjely do Prahy

Uspořádáním kongresu byla letos pověřena Společnost pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP. Na organizaci se podílela rovněž Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP a Ústav biofyziky AV ČR v Brně. Zaznělo celkem 182 ústních a posterových sdělení v 16 sekcích. Vybrat ta nejzajímavější lze jen stěží, tento článek je pouze komentářem k některým sekcím a přednáškám.

Pokrok na poli reparace DNA

Buněčná radiosenzitivita byla např. klíčovým bodem přednášky prof. Hanse Petera Rodemanna z německého Tübingenu v sekci Radiation Physics. Zaměřil se na interakci erbB receptorů a mechanismus poškození DNA. Pro radioterapii je určitě významný poznatek o zvýšené citlivosti na ionizující záření u HIV pozitivních jedinců nebo nemocných s karcinomem děložního hrdla.

Sekce věnovaná biologické dozimetrii se opírala o souhrnnou přednášku Dr. Laurence Roye z francouzského Institutu radiační ochrany a nukleární medicíny. Přehledně zhodnotil dostupné metody, od klasických hodnocení chromosomálních aberací používaných již řadu let přes použití různých barvicích technik (Premature Chromosome Condensation – PCC, Fluorescent In Situ Hybridization – FISH) pro identifikaci translokací až po využití fosforylovaných histonů (γH2AX) pro skórování a odhad míry poškození buněk. V dalším sdělení se dr. Martin Falk z AV ČR věnoval studiu poškození DNA ve vztahu ke struktuře jaderného chromatinu. Obrovské rozdíly mezi euchromatinem a heterochromatinem determinující funkčně i strukturálně opačné domény eukaryotického jádra byly diskutovány z pozice jejich funkce v indukci dvojitých zlomů a jejich oprav.

Prof. Marco Durante z Darmstadtu se v úvodní přednášce v sekci Heavy ions zaměřil na nejnovější poznatky získané v této oblasti. Hovořil jak o možnostech využití těžkých částic v radioterapii, tak o jejich nebezpečí, kdy jako součást slunečního záření ohrožují zejména zdraví kosmonautů při výstupu do volného prostoru. Z dalších přednášek v uvedené sekci zaujalo sdělení týkající se možnosti zvýšení relativního biologického účinku urychlením těžkých částic laserem.

V obou sekcích věnovaných farmakologické modulaci měli důležité zastoupení významní radiobiologové z USA (Thomas J. MacVittie, Joseph F. Weiss, Michael R. Landauer). Současné úsilí v oblasti snah o pozitivní ovlivnění akutní nemoci z ozáření farmakologickými prostředky demonstrovaly přednášky shrnující výsledky pokusů, v nichž byly testovány účinky fytoestrogenu genisteinu nebo agonisty adenosinových A3 receptorů IB‑MECA. Byl představen model, v němž lze pro studium gastrointestinálního, dřeňového a plicního syndromu nemoci z ozáření využít primáty rodu makak.

V sekci DNA repair přednesla úvodní přednášku prof. Penny Jeggová z Genome Damage and Stability Centre při Univerzitě v Sussexu v Brightonu ve Velké Británii, jedna z uznávaných světových odbornic na tuto problematiku. Reparace DNA poškozené v důsledku ozáření je jednou z nejdůležitějších problematik radiační molekulární biologie a v posledních letech prodělala veliký vývoj. Prof. Jeggová se ve své přednášce soustředila na ATM kinázu, která je v reparaci důležitá při detekci dvojitých zlomů DNA a při zástavě buněčného cyklu umožňující reparaci radiačního poškození. Skupina prof. Jeggové prokázala, že se ATM kináza podílí na reparaci dvojitých zlomů lokalizovaných blízko heterochromatinu. Objevila, že tato kináza fosforyluje protein Kap1, který rozvolní heterochromatin a umožní reparaci.

Černobyl na vlastní kůži

V sekci Stem cells přednesl úvodní prezentaci prof. Jaroslav Mokrý z Lékařské fakulty UK v Hradci Králové. Upozornil mimo jiné na to, že kmenové buňky přetrvávají v organismu po celý život v tzv. spícím stavu s relativně nízkým metabolismem a jsou rezistentní ke genotoxickému stresu. Daleko radiosenzitivnější jsou tzv. progenitorové buňky, které se rychle dělí a jsou zodpovědné při krvetvorbě za udržení počtů jednotlivých elementů v periferní krvi. Přednáška doc. Řezáčové ze stejné fakulty ukázala, že kmenové buňky mohou být izolovány z různých tkání a že reagují na ozáření vstupem do senescence, v tomto případě ve stavu, kdy jsou buňky trvale přítomny v G2 fázi buněčného cyklu, se nedokáží dělit, a tedy regenerovat tkáně.

Třetí příspěvek autorů z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové informoval o experimentu, kdy pomocí flow‑cytometrické analýzy byla prokázána přítomnost dvou typů kmenových buněk v kostní dřeni; jednak s dlouhodobou schopností krvetvorby, které jsou relativně radiorezistentní, a jednak s krátkodobou schopností obnovy, jejichž množství se jeden rok po letálním ozáření a alogenní transplantaci výrazně snižuje a vede k poklesu leukocytů v periferní krvi. Přítomnost kmenových buněk krvetvorby s dlouhodobou schopností obnovy krvetvorby a jejich možný senescenční stav byl diskutován a spojován s nedostatečnou obnovou krvetvorby.

V sekci věnované radiační ochraně, nehodám a managementu následků se v úvodní přednášce věnoval prof. A. N. Grebenjuk z Vojenské lékařské akademie v Sankt Petěrburgu možnému klinickému využití interleukinu 1ß pro jeho radioprotektivní efekt. V tomto i dalším sdělení byla zdůrazněna vzrůstající hrozba teroristického zneužití ionizujícího záření a diskutovány některé významné snahy o snížení následků případného teroristického útoku.

Zaujaly i přednášky týkající se léčby následků expozice organismu vysokým dávkám ionizujícího záření (Martin Hauer‑Jensen, K. Sree Kumar, Ann M. Farese). Diskutovanými substancemi přicházejícími v úvahu pro využití v této oblasti byly například analogy somatostatinu, gama‑tokotrienol nebo granulocytární kolonie stimulující faktor (G‑CSF).

Sekci Radiation Carcinogenesis otevřel prof. Tom K. Hei z Kolumbijské univerzity v New Yorku, který se zaměřil na úlohu genu βigH3 při radiačně indukovaném brachiálním karcinomu a navrhl odpovídající experimentální model. Další sdělení se zaměřila na rozdíly mezi radiační, spontánní a chemickou indukcí kancerogeneze. Jak je patrné z předcházejícího textu, byla možnostem využití poznatků z experimentální radiobiologie v radioterapii věnována značná pozornost. Na klinické zkušenosti byla poslední den kongresu zaměřena samostatná sekce Radiační onkologie. S vyzvanou přednáškou vystoupil prof. Michael Baumann z Univerzitní kliniky Carl Gustav Carus na Univerzitě v Drážďanech.

Prof. Baumann je uznávaný vědec v oblasti onkologie obecně, zaměřuje se především na radiační onkologii a radiobiologii. Ve své prezentaci hovořil o obecných mechanismech působení ionizujícího záření a protinádorových farmak na nádorovou buněčnou populaci. Objasnil stávající moderní metody radioterapie a jejich kombinaci s ostatními léčebnými modalitami.

Nastínil současnou situaci radiobiologického výzkumu a směry, jimiž se bude v příštích letech ubírat. Dr. Zubizarreta z Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni prezentoval výsledky multicentrické retrospektivní studie, jejímž cílem bylo analyzovat soubor více než 5 000 pacientů a vypočítat parametr α/β pro karcinom prostaty. Výsledek α/β se pohyboval mezi 1,3 a 1,8 Gy v závislosti na stupni rizika karcinomu prostaty. MUDr. Doležel z onkologického pracoviště v Pardubicích analyzoval akutní a chronickou toxicitu u pacientů léčených moderními metodami radioterapie (Three‑Dimensional Conformal Radiation Therapy – 3D‑CRT, Intensity‑Modulated Radiation Therapy – IMRT, IMRT using Simultaneously Integrated Boost – IMRT SIB) pro karcinom prostaty. Pacienti léčení technikou IMRT SIB a dávkou 82 Gy měli významně nižší chronickou gastrointestinální toxicitu než pacienti léčení technikou 3D‑CRT 74 Gy.

Neionizujícím formám záření byla věnována sekce, ve které s úvodní přednáškou vystoupil prof. Leonardo Longo z Univerzity v Sieně, prezident významné International Academy of Laser Medicine & Surgery. Ve svém sdělení se zaměřil především na možnosti využití neinvazivních laserů v léčbě některých chronických onemocnění.

Přínosné bylo sdělení doc. Lenky Veverkové z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity zaměřené na interakci žilního endotelu a laseru. S přehlednou přednáškou o vysokovýkonném laseru a jeho využití v medicíně vystoupil doc. Ladislav Horák ze 3. lékařské fakulty UK. Interakci působení radiových vln o frekvenci 1,95 GHz a ionizujícího záření na DNA se zabýval prof. Manti z Univerzity v Neapoli.

Přínosná byla sekce věnovaná problematice radioekologie. Úvodní sdělení měl prof. Dmitry Grodzinsky z Akademie věd Ukrajiny, který se věnoval stále aktuálnímu tématu. Na základě vlastních zkušeností přiblížil posluchačům následky, které měla černobylská havárie na životní prostředí, a na příkladech z živočišné i rostlinné říše dokumentoval vliv chronicky působících malých dávek i akutního ozáření. Upozornil i na možnou hrozbu špinavých bomb, pokud se radioaktivní materiál dostane do rukou teroristů. Dr. Šiškina ve svém sdělení popsala projekt, ve kterém ona a její tým pracovali s procesem lipidové peroxidace jako systémem, který využili ke sledování následků radiačního poškození

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Spánkové poruchy spojené s covidem‑19

20. 9. 2022

Výzkumníci z Centra výzkumu spánku a chronobiologie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) realizují rozsáhlý výzkum vlivu onemocnění covid‑19 na…

Využití telemedicíny v diabetologii

19. 9. 2022

Na největším letošním setkání diabetologů, 58. diabetologických dnech v Luhačovicích, v bloku věnovaném technologiím představil předseda ČDS prof.…