Světový den Castlemanovy choroby: 23. červenec
Letos se popáté připomíná Světový den Castlemanovy choroby (CD). Důvod, proč hovořit právě o této nemoci, je jednoduchý: jde o vzácné onemocnění, na něž se často nemyslí. Takže je možné, že mezi námi žijí lidé s nevysvětlitelnou lymfadenopatií, s nejasným histologickým nálezem a jejichž život může být ohrožen.
O Castelmanově chorobě bychom asi nemluvili, přestože tuto chorobu popsal patolog Benjamin Castleman již v roce 1954, tedy před osmašedesáti lety, nebýt doktora Davida Fajgenbauma. Jako medik ve třetím ročníku poznal CD na vlastní kůži. Při první atace idiopatické multicentrické CD téměř zemřel, ale agresivní chemoterapií a imunomodulací se podařilo onemocnění zvládnout. Recidiva na sebe nechala čekat několik měsíců. Dlouhodobou remisi navodila až imunosupresivní léčba (sirolimus). Castlemanova choroba provází Dr. Fajgenbauma po celý život, jejímu výzkumu, budování povědomí u odborné i laické veřejnosti zasvětil svou celou profesní dráhu.
Collaborative Network
V roce 2012 založili Dr. David Fajgenbaum a Dr. Frits van Rhee Castleman Disease Collaborative Network (CDCN) jejímž cílem je získat a investovat zdroje do výzkumu propagace CD. Do roku 2020 se podařilo propojit více než 800 lékařů a vědců v 65 zemích s usilovnou snahou identifikovat cíle pro vývoj nových léků. Za osm let se CDCN podařilo vytvořit diagnostická kritéria a léčebné doporučené postupy pro idiopatickou multicentrickou CD.
Tato organizace podporuje i pacientské sdružení (v současnosti již více než 6 000 pacientů, z nichž někteří jsou dětského věku) k zvýšení informovanosti laické veřejnosti, pacientů a jejich blízkých.
Co je Světový den Castlemanovy choroby?
Světový den Castlemanovy choroby se slaví každý rok 23. července.
Castelman Disease Collaborative Network na podnět doktora Davida Fajgenbauma slavila Světový den Castelmanovy choroby poprvé v roce 2018 a o rok později městská rada ve Filadelfii 19. července 2019 jednomyslně schválila rezoluci, která prohlašuje 23. červenec za Světový den Castlemanovy choroby.
https://cdcn.org/
O Castlemanově chorobě
Castlemanova choroba se řadí do skupiny nemaligních neinfekčních lymfadenopatií. Podle nejnovějších kritérií CDCN se rozlišuje unicentrická (UCD) a multicentrická CD (MCD).
Unicentrická forma je častější, diagnóza bývá někdy učiněna jako „vedlejší“ nález při vyšetření zobrazovacími metodami, respektive z histologického nálezu extirpované uzliny. Resekce bývá základním a často postačujícím terapeutickým opatřením.
Multicentrická forma představuje závažnější diagnosticko-terapeutický problém. Základní dělení klinické MCD vychází z ne/přítomnosti HHV-8 (virus Kaposiho syndromu). Není-li HHV-8 přítomen, pak hovoříme o idiopatické MCD (iMCD). V přítomnosti POEMS syndromu (polyneuropatie, organomegalie, endokrinopatie, monoklonalní gamapatie, kožní změny) se pak jedná o MCD asociovanou s POEMS. Idiopatická MCD se dále dělí podle toho, jestli má znaky TAFRO syndromu (trombocytopenie, ascites [anasarka], fibrotické změny v kostní dřeni s mikrocytární anémií, renální insuficience, organomegalie a histologický nález), nebo má znaky POEMS syndromu, nebo tyto znaky nejsou přítomny. [1-3]
Incidence unicentrické formy CD (UCD) činí v USA 16–19 případů na milion obyvatel, multicentrické formy (MCD) je v USA pět případů na milion obyvatel. Pokud by tomu bylo podobně i v ČR, tak by u nás ročně mělo být diagnostikováno 160–190 případů UCD a 50 případů MCD. [4]
Příznaky idiopatické multicentrické Castlemanovy nemoci
Choroba mívá individuální průběh: od chronicky probíhajících jen mírně agresivních „flu‑like až po značně agresivní formy „sepsis‑like“, které jsou méně četné. Velmi agresivní případy jsou spojené s anasarkou s multiorgánovým selháním a vedou často ke smrti.
Nadprodukce interleukinu-6 ve vede ve svém důsledku k systémové zánětlivé reakci provázené anémií chronických chorob, hypoalbuminemií, angioneogenezí a zvýšenou vaskulární permeabilitou (cestou VEGF) a celkovými symptomy: neinfekčními subfebriliemi či febriliemi, úbytkem hmotnosti, nočním pocením, patologickou únavou.
Klinický průběh má čtyři formy:
- opakované relapsy a remise (flu‑like),
- stabilní perzistující choroba,
- progredující fatální choroba (sepsis‑like),
- transformace v maligní lymfom. [4]
Terapie
Mezinárodní doporučení pro léčbu CD z roku 2018 uvádějí, že léčba by měla probíhat ve specializovaném centru, které má zkušenosti jak s histopatologickou diagnostikou, tak s léčebnými režimy. Kombinované chemoterapeutické režimy jsou vhodné ponechat pro pacienty, u nichž iMCD nemoc progreduje při použití nových léků (siltuximab, rituximab, či tocilizumab, případně imunomodulační léčbou jako u myelomů). Tento názor je založen expertním názoru, protože pro nízkou incidenci CD nebyly prováděny srovnávací klinické studie vyjma klinické studie se siltuximabem, který jako jediný prokázal v randomizované klinické studii efekt. [5]
Historie poznání CD
1954 popsal Benjamin Castleman dva případy lokalizované angiofolikulární hyperplazie v mediastinu – neboli unicentrickou formu Castlemanovy nemoci.
1972 Keller zveřejnil podrobnější histologické hodnocení a rozlišení hyalinně-vaskulární formy a plazmocelulární formy.
1978 Gaba popsal mnohočetné postižení lymfatických uzlin angiofolikulární hyperplazií neboli multicentrickou formu Castlemanovy nemoci.
1995 Soulier odhalil souvislost plazmablastického typu CD s humánním virem Kaposiho sarkomu (human herpesvirus 8, HHV-8).
2013 popsána odlišná forma Castleman-Kojima disease, tzv. TAFRO syndrom (trombocytopenie, anasarka, myelofibróza, renální poškození).
2014 schválen první cílený léčivý přípravek proti idiopatické multicentrické CD –siltuximab.
2017 první mezinárodní kritéria pro diagnózu CD.
2018 první mezinárodní doporučení pro léčbu multicentrické formy CD.
2019 David Fajgenbaum vydává autobiografickou publikaci: Chasing My Cure: A Doctor's Race To Turn Hope Into Action;" A Memoir (Hon za léčbou: Závod lékaře za proměnou naděje v činy." Paměti.)
2020 první mezinárodní doporučení pro léčbu unicentrické formy CD.
2020 první prediktivní model pro idiopatickou multicentrickou Castlemanovu chorobu –definice IPI-Castleman.
Literatura
[1] Fajgenbaum DC, et al. International, evidence-based consensus diagnostic for HHV-8–negative/idiopathic multicentric Castleman disease. Blood 2017; 129: 1646–1657; doi:10.1182/blood-2016-10-746933 [originally published online January 13, 2017].
[2] Soulier J. Kaposi’s sarcoma associated herpesvirus sequences in benign lymphoid proliferations not associated with HIV. Cancer 1997; 80: 788-797.
[3] Kawabata H. Castleman Kojima disease (TAFRO syndrome). J Clin Exp Hematom 2013; 53: 57-61.
[4] Adam Z, et al. Multicentrická Castlemanova choroba. Příznaky, diagnostika a léčba. Vnitř Lék 2022;68(1):41-53
[5] van Rhee F, et al. International evidence-based consensus diagnostic and treatment guidelines for unicentric Castleman disease. Blood Adv 2020; 4: 6039–6050.