SYMPOSIUM: REVMATOLOGIE: Biologická léčba autoimunitních onemocnění v roce 2005
Lepší porozumění patogenezi některých imunopatologických stavů a vývoj genetického inženýrství přispěly v posledních deseti letech k vývoji nové generace látek, které nazýváme biologickými léky. Většina již registrovaných preparátů blokuje cytokin TNFα (infliximab, etanercept, adalimumab) nebo IL-1 (anakinra). Ve fázi II a III klinického zkoušení jsou další molekuly, které cíleně blokují i další cíle v oblasti patologicky fungujících vztahů imunitní sítě, např. IL-6 (MRA) kostimulačních molekul (abatacept), nebo buněk B (rituximab). Oproti klasické léčbě autoimunitních onemocnění (imunosupresivům, cytostatikům a tzv. chorobu modifikujícím lékům) mají biologické léky mnohem výraznější klinickou účinnost, a to i u refrakterních forem, rychlý nástup účinku, výrazný vliv na kvalitu života a navíc jeden podstatný rys – zpomalují nebo zastavují progresi onemocnění doloženou rentgenologicky. Na druhé straně jsou to léky velmi drahé, takže je nutné stále hledat nejvhodnější pacienty, u nichž je pravděpodobnost úspěšné léčby nejvyšší (prediktivní faktory odpovědi), a dále provádět farmakoekonomické studie. Univerzity ve Vídni, Erlangenu a Leidenu pořádají každý rok vědecké symposium, na které je zváno kolem 130 akademických revmatologů, imunologů a dalších specialistů z celého světa, kteří zde diskutují o problematice biologické léčby. Výstupem je vždy vydání konsensuálního dokumentu, který je publikován v oficiálním časopise Evropské ligy proti revmatismu, a to v Annals of Rheumatic Diseases. Protože jsem měl možnost se na přípravě dokumentu podílet, mohu některá důležitá fakta prezentovat. První částí dokumentu je seznam indikací, které za a) byly registrovány v USA (FDA) a v Evropě (EMEA); b) jsou k dispozici důkazy v kontextu medicíny založené na důkazech (randomizovaná, kontrolovaná studie fáze II a III) a lék je v procesu registrace; c) anekdotická sdělení bez kontrolních skupin (tab. 1). Byly také uveřejněny studie s negativními výsledky TNF blokující léčby, a to u Sjögrenova syndromu a Wegenerovy granulomatózy. Pokud jde o nejdůležitější poznatky u jednotlivých indikací, platí, že původní indikací u revmatoidní artritidy byla tzv. refrakterní forma. Tzn. že pacienti museli být v minulosti prokazatelně neúspěšně léčeni nejméně dvěma klasickými léky ze skupiny DMARD, z nichž jeden byl methotrexat. Úspěchu léčby blokády TNF se dosahuje u 60–75 % pacientů. Naděje na remisi u pokročilých forem je menší. Nově se razí koncept časné aplikace inhibitorům TNF (současně s MTX), kdy některé studie ukazují až 50% šanci na remisi onemocnění. V tomto kontextu se hovoří o tzv. indukční léčbě, časově ohraničené. Velké množství poznatků bylo za poslední rok získáno o účinnosti TNF blokující léčby u spondylartritid. Kromě ankylozující spondylitidy přibyla další indikace, a to psoriatická artritida. Dvojitě slepé studie ukázaly za a) příznivý vliv na kloubní i kožní syndrom, b) zpomalení rentgenologické progrese.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2005, strana 26
Zdroj: