Syndrom diabetické nohy: limitem péče je síť podiatrických ambulancí

Jen polovinu diabetiků s nově diagnostikovaným syndromem diabetické nohy odešle jejich diabetolog do podiatrické ambulance, ukázal průzkum. Může to souviset s dlouhými čekacími dobami. Podiatrických ambulancí by bylo potřeba více.

Zlepšení dostupnosti podiatrických ambulancí by mohlo zásadně zlepšit zdravotní stav diabetiků, předejít amputacím i úmrtím a snížit náklady. Přesné popsání nákladové efektivity ambulantní péče o pacienty se syndromem diabetické nohy by měla přinést multicentrická studie, do které je zařazeno deset center a kterou představila na XXIX. kongresu České internistické společnosti ČLS JEP MUDr. Vladimíra Fejfarová, předsedkyně výboru podiatrické sekce České diabetologické společnosti ČLS JEP, vedoucí podiatrické skupiny Kliniky diabetologie IKEM.

Syndrom diabetické nohy je zdravotně i ekonomicky významná komplikace diabetu. „Velice častá je progrese nemocných se syndromem diabetické nohy od preulcerativních lézí k rozvoji diabetických ulcerací, a pokud se tyto ulcerace zkomplikují infekčními nálezy či progresí ischémie, velice často to vede k amputacím dolních končetin. Pacienti s diabetem mají až deseti‑ či dvacetinásobné riziko amputačních výkonů. Je třeba dodat, že téměř 85 procentům amputací předcházejí diabetické ulcerace,“ uvedla svou přednášku dr. Fejfarová. Zdůraznila klíčovou roli prevence a záchytu pacientů v riziku syndromu diabetické nohy, aby se zabránilo rozvoji diabetických ulcerací, které vedou nejen k amputacím dolních končetin, ale velice často i k úmrtím.

Socioekonomický dopad syndromu diabetické nohy je velký. Nejsou to jen přímé náklady na prevenci, diagnostiku a léčbu, ale i nepřímé – na sociální služby, invalidní důchody, ztrátu výdělku a další. O jejich vyčíslení máme data ze zahraničí. „Řada studií ze Spojených států nebo Velké Británie dokládá, že péče o pacienty s diabetickou nohou je mnohdy nákladnější než péče o pacienty onkologické. Je to dáno tím, že pacienti velice často mají chronické léze, které se často komplikují a rekurují. Ekonomické náklady jsou jednoznačně spojeny s tím, že pacienti jsou často hospitalizováni a jejich hospitalizace jsou dlouhé. To dramaticky zvyšuje náklady na péči o naše pacienty,“ popisuje dr. Fejfarová.

Připomíná multicentrickou studii z evropských států z roku 2008, která dokládá, že zatímco na nekomplikované případy jsou nejmenší náklady, největší náklady jsou vynakládány na pacienty, kteří jsou nemocní chronicky, a zejména na ty, kteří absolvují vysoké amputace. „Tato studie jednoznačně deklarovala, že se závažností stoupají náklady,“ po­do­tkla dr. Fejfarová. Pro různé skupiny případů podle závažnosti tak činily náklady v přepočtu od 113 000 korun po 421 000 korun. S tíží diabetických ulcerací náklady dramaticky stoupají.

Zhruba sedm procent z celkem milionu diabetiků v Česku má syndrom diabetické nohy. Z nich bude sedm procent amputováno. Zhruba půl procenta našich diabetiků v České republice tak absolvuje amputační výkon. „To nejsou malá čísla. A jediný způsob, jak redukovat tyto počty, je mít dokonalou síť podiatrických ambulancí, které se starají o diagnostiku a léčbu pacientů se syndromem diabetické nohy, ale také jsou schopny dispenzarizovat pacienty ve středním a vysokém riziku syndromu diabetické nohy. Kromě toho také edukujeme zdravotníky i veřejnost,“ uvádí Fejfarová.

Dotazníkové šetření s výborem České diabetologické společnosti, kterého se účastnila více než polovina ambulantních diabetologů, ukázalo, že se do podiatrické péče dostane méně pacientů se syndromem diabetické nohy, než kolik by z ní profitovalo.

Šetření mělo odpovědět na otázku, zda diabetologové provádějí screening rizika syndromu diabetické nohy. Zdá se, že screening se provádí v poměrně dostatečné míře, uvedla dr. Fejfarová. Pokud ale diabetolog určí pacienta v riziku syndromu diabetické nohy, dvě třetiny diabetologů si pacienta nechávají, čtvrtina odesílá na podiatrii, 11 procent odesílá pacienta na chirurgii. Dokonce, pokud se dostaví na diabetologii pacient s novým syndromem diabetické nohy, pouze 52 procent diabetologů jej odesílá na podiatrii, 40 procent na chirurgii, zbylí jinam.

To podle dr. Fejfarové pravděpodobně souvisí s malou dostupností podiatrických ambulancí. Čekací doby jsou dlouhé, kolem tří týdnů v Čechách, jeden týden na severní Moravě, uvádí. Přitom platí, že čím dříve se pacient na podiatrickou ambulanci dostane, tím větší je pravděpodobnost zhojení. „Nejhůře je na tom Ústecký kraj, kde na jednu podiatrickou ambulanci připadá 820 000 obyvatel. Počet podiatrických ambulancí potřebuje zvýšit, a k tomu potřebujeme data ekonomické nákladovosti. Proto dokončujeme multicentrickou studii nákladové efektivity ambulantní péče o pacienty se syndromem diabetické nohy, do které je zařazeno deset center,“ popisuje doktorka Fejfarová. Pokud bude řádně prováděna prevence, diagnostika a léčba syndromu diabetické nohy, jistě ubude amputací a sníží se morbidita a mortalita diabetiků, věří.