Úzkost, deprese a posttraumatická stresová porucha u pacientů s ICD

Téměř jedna třetina pacientů s implantovaným zařízením k prevenci náhlé smrti má v prvním roce úzkost, zatímco deprese postihuje každého pátého. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopise Evropské kardiologické společnosti (ESC) EP Europace.

„Implantovatelné kardiovertery-defibrilátory (ICD) jsou účinné při prodlužování života pacientů, ale musíme se ujistit, že jde o život kvalitní. Výskyt poruch nálady u lidí s ICD je mnohem častější než u běžné populace, což naznačuje, že do rutinní péče o tyto pacienty by měly být integrovány psychologické vyšetření a terapie,“ zdůraznila autorka studie profesorka Hannah Keageová z University of South Australia, Adelaide, Austrálie.

ICD se doporučuje lidem s vysokým rizikem život ohrožujících srdečních arytmií a pacientům se srdeční zástavou. Avšak úzkost a deprese jsou spojeny s vyšší pravděpodobností předčasného úmrtí u pacientů s ICD. Tato studie proto shromáždila nejlepší dostupné důkazy pro stanovení úrovní deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy (PTSD) u pacientů s ICD. „Jsem profesorkou psychologie a mnoho let pracuji s kardiology. Všimli si, že poruchy nálady byly u jejich pacientů s ICD běžné, a tak jsme se spojili, abychom získali představu, o jak rozšířenou problematiku se jedná,“ vysvětlila prof. Keageová.

Analýza obsahovala 109 studií zahrnujících 39 954 pacientů s ICD. Když byla zkoumána prevalence úzkosti, deprese a PTSD od doby zavedení ICD do více než jednoho roku sledování, výskyt těchto problémů byl 23 procent, 15 procent a 12 procent. V běžné populaci je výskyt těchto stavů odhadován na 13 procent, 7 procent a 1–2 procenta. Další podrobnosti byly k dispozici pro úzkost a depresi, které vykazovaly vyšší míru výskytu v počátečních fázích po implantaci. V prvních pěti měsících mělo úzkost 32 procent a depresi 23 procent pacientů. Šest až dvanáct měsíců po zavedení se míra úzkosti a deprese snížila na 29 a 21 procent. Další pokles byl pozorován po 12 měsících po implantaci, kdy četnost byla 22, resp. 15 procent.

Detekuje-li ICD nebezpečně rychlý srdeční rytmus, vydá výboj charakterizovaný jako „kopnuté do hrudníku“, aby jej vrátil do normálu. Analýza zjistila, že pacienti, u nichž k tomuto šoku došlo, měli čtyřikrát vyšší pravděpodobnost úzkosti a téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost deprese ve srovnání s těmi, kteří šoky neměli. V analýze podle pohlaví měly ženy s ICD větší pravděpodobnost úzkosti než muži.

Jak prof. Keageová vysvětlila, výskyt všech tří poruch nálady, zejména PTSD, byl pozoruhodně vysoký ve srovnání s tím, co lze očekávat u lidí bez ICD. „Přibližně 30 procent pacientů s ICD zažije v prvních dvou letech šok a u některých pak následuje neustálý strach, který ovlivňuje rozhodování, pokud jde o určité aktivity, jako je např. řízení, plavání atd. Pokles poruch nálady v průběhu času může být způsoben řadou faktorů, včetně toho, že pacienti dostávají psychologickou pomoc nebo se přizpůsobují novému životu. Rozdíly mezi pohlavími byly očekávány, protože míra úzkosti je obecně vyšší u žen než u mužů.

Analýza také zkoumala poruchy nálady u účastníků 109 studií bez ICD. Odhaduje se, že 23 procent partnerů pacientů s ICD trpělo po implantaci ICD jejich partnerovi úzkostí a u 14 procent se objevily příznaky deprese – což bylo podobné jako u samotných pacientů. Pacienti s onemocněním srdce, ale bez ICD, měli také podobný výskyt poruch nálad jako pacienti s ICD.

„Partneři se zjevně obávají, že jejich milovaný podstoupí operaci a pak potenciálně dostane šok. Zapojení partnerů pacientů s ICD do psychologických terapií je pro zlepšení fyzického a psychického zdraví pacientů efektivnější, než pokud pacient dochází sám. Zjištění, k nimž u kardiaků došlo, dávají velký smysl, protože zdraví srdce a poruchy nálady jdou ruku v ruce. Špatné psychické zdraví může také vést k srdečním problémům v důsledku chronického stresu a nezdravého životního stylu. Psychologové se málo zapojují do péče o kardiaky, což se musí změnit,“ uvedla prof. Keageová a vyzvala pacienty a jejich partnery, aby vyhledali pomoc, pokud mají špatnou náladu nebo jsou přehnaně znepokojeni, protože existují terapie úzkosti, deprese a PTSD založené na důkazech, které jim mohou pomoci.