Virové pandemie z posledních 150 let

První dokumentovaná pandemie chřipky (H2N2 a H3N8), tzv. Ruská chřipka se rozšířila ze St. Petersburgu v roce 1889 a během čtyř měsíců obešla celou planetu. Incidence dosahovala 60 % (45–70 % pro různé lokality), R0 bylo 2,1 (průměrný počet osob infikovaných od jedné osoby). Některé zdroje udávají asi milión úmrtí v letech 1889–1890; a smrtnost údajně činila 0,1–0,28 %, což odpovídá smrtnosti na pandemie chřipky dvacátého a jednadvacátého století.

Výjimku tvořila Španělská chřipka v letech 1918–1920, která měla smrtnost desetkrát vyšší. Onemocnělo 500 milionů lidí a hovoří se o 20–100 milionů mrtvých. Vzhledem k tomu, že přišla na konci I. světové války, na informace bylo uvaleno embargo a o chřipce informovala jen španělská media (odtud název), jsou epidemiologická data nepřesná a nespolehlivá. Tato pandemie postihla válkou vyhladovělou Evropu, což se podílelo na vysoké smrtnosti. Na rozdíl od jiných epidemií postihovala mladé lidi mezi 20–40 lety s intaktním imunitním systémem, který na virus H1N1 reagoval přehnaně, snad tzv. „cytokinovou bouří“.

Následovaly Asijská chřipka (H2N2, 1957–1958) a Hongkongská chřipka (H3N2, 1968–1969) s 800 000–1 500 000 zemřelých.

Poslední pandemie, která zasáhla i ČR, byla v roce 2009 Mexická chřipka (H1N1, známá též jako prasečí chřipka) se smrtností podle Státního zdravotního ústavu 1–4 %. Je zajímavé, že SZÚ tuto smrtnost hodnotil jako nízkou, přičemž byla v rozsahu Španělské chřipky a je taktéž srovnatelná se smrtností onemocnění COVID-19, jehož epidemie právě probíhá.

To, že přijde virová pandemie, bylo predikovatelné. Čekal se však nový typ influenzy (chřipky), takže nás korovavirus, kterého jsme považovali za „důvěrně známého“ z pravidelných sezónních respiračních mixů, z epidemií SARS a MERS, svou podobou SARS-CoV-2 zaskočil.

Zdroj: MT