Vizionář koordinace intenzivní péče i zatracovaný promořovač

Práce prof. Vladimíra Černého na včasném zavedení dispečinku intenzivní péče, následně na zřízení dispečinku lůžkové péče včetně kapacit následné péče a systému krajských koordinátorů sklízí slova uznání. Dispečink intenzivní péče vznikal v reakci na první vlnu pandemie COVID‑19 v náladě, kdy většina lidí odsouvala nový koronavirus ve svých myslích do zásuvky Zajímavá zkušenost nebo Máme to za sebou. Prof. Černý přesto dotáhl systém do fungujícího tvaru a dál na koordinaci kapacit systematicky pracoval.

„Vyjádření všech spolupracovníků v krajích ani na ministerstvu zdravotnictví nemůže popsat množství energie, času a práce, které koordinaci a řízení odborné lékařské práce v době pandemie prof. Černý věnoval,“ řekl po odchodu Černého z ministerstva pro MT doc. Tomáš Gabrhelík, primář ARIM Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně a krajský koordinátor intenzivní péče. „Je smutné a alarmující, že zcela funkční profesní a komunikační systém, který bez nadsázky zachránil mnoho životů i přes naprosto chaotické a neprofesionální řízení agendy ze strany politiků, byl smeten ze stolu na pokyn politického zadání,“ uvedl.

Zda musel Černý odejít z klinické skupiny a dispečinku lůžkové péče na popud premiéra, jak tvrdí, ministerstvo zdravotnictví na dotaz MT nepotvrdilo ani nevyvrátilo. Co vyvolalo negativní postoj premiéra Andreje Babiše k působení prof. Černého na ministerstvu, byly jeho postoje k opatřením k řízení epidemie. Imunolog prof. Václav Hořejší pro server Lidovky odchod prof. Černého z ministerstva uvítal. „Je to člověk, který nese určitý díl zodpovědnosti za to, co se v Česku během podzimu stalo. Já ho mám v mobilu uloženého jako ‚hlavní promořovač‘,“ řekl. Epidemiolog Rastislav Maďar v březnu pro Seznam Zprávy uvedl, že Černý uznává teorii promořování a podceňuje koronavirus.

V rozhovoru pro MT prof. Černý obhajuje promořování jako jednu z možností, jak může společnost nabýt kolektivní imunitu. Jenže hlavní proud v epidemiologii dnes říká, že možnost promoření populace se u nového koronaviru neukázala jako použitelná. Uvádí to mimo jiné vakcinolog prof. Roman Prymula. „Tady je obrovské riziko, že řada lidí bude postižena tím, že u nich propukne tohle onemocnění, ale ten dlouhodobý efekt nenastane. Takže se lidé mohou nakazit znovu. Navodit tam nějakou imunitu promořením asi úplně nejde,“ řekl prof. Prymula pro rádio Impuls.

Kontroverzní je Černého zpochybňování použití plošných opatření pro brždění epidemie. Efekt opatření k omezení šíření SARS‑CoV‑2 je popsán ve studiích publikovaných v uznávaných časopisech. Lze měřit a porovnávat efekt jednotlivých opatření. Mezi významné studie patří Estimating the effects of non‑pharmaceutical interventions on COVID‑19 in Europe, která vyšla v červnu 2020 v Nature. Další je The temporal association of introducing and lifting non‑pharmaceutical interventions with the time‑varying reproduction number (R) of SARS‑CoV‑2 publikovaná v říjnu 2020 v Lancet Infectious Diseases.

V únoru 2021 byl v časopise Science publikován článek Inferring the effectiveness of government interventions against COVID‑19 skupiny autorů převážně z Velké Británie a Spojených států. Jedním z jeho spoluautorů je Jan Kulveit z interdisciplinárního výzkumného centra Univerzity v Oxfordu Future of Humanity Institute. Autoři odhadli sílu intervencí zavedených ve 41 zemích první vlny pandemie. Některé zásahy byly výrazně účinnější než jiné. Například omezení shromáždění na 10 osob nebo méně mělo velký efekt (redukce reprodukčního čísla o více než 35 %), zatímco cílené uzavření podniků s vysokým rizikem infekce, jako jsou restaurace, bary a noční kluby, mělo malý až střední účinek.

Opatření k omezení šíření viru a jejich možnosti popisuje také ve svých pokynech z 24. září evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí ECDC. V případě komunitního přenosu SARS‑CoV‑2 radí mimo jiné omezit setkávání, podporu práce z domova nebo uzavření vybraných odvětví, kde není možné pracovat z domova a je tu riziko přenosu. V případě rozsáhlého přenosu SARS‑CoV‑2 doporučuje plošné testování obyvatel a jako nejzazší možnost opatření k omezení pohybu. Pochybnosti má ECDC k efektu uzavírání škol. „Dokud nebude bezpečná a efektivní vakcinace pro všechny, komu hrozí vážný COVID‑19, nelékové intervence budou nadále hlavním nástrojem veřejného zdraví proti SARS‑CoV‑2,“ uvedlo v září ECDC.

MUDr. Petr Smejkal, vedoucí poradní skupiny MeSES a hlavní epidemiolog IKEM uvádí, že odborný konsenzus, že cesta promoření populace není v případě pandemie COVID-19 dobrá, na mezinárodní úrovni panuje nejpozději od konce jara 2020. V tom, jak byly loni a na začátku letošního roku nastavené procesy řízení epidemie COVID-19 u nás, vidí určité chyby. „Místo tří velkých odborných skupin na ministerstvu zdravotnictví, které spolu málo komunikovaly, měla být jedna rada typu MeSES,“ míní MUDr. Smejkal.

Je lockdown dražší než nemoc?

Odkládání silnějších protiepidemických opatření přitom nepřináší úspory. „Země, které udělaly ta opatření včas, to bude stát méně. Zdraví a peníze jdou ruku v ruce. Když uděláte přísnější opatření, opravdu třeba dramatická, ale včas a na kratší dobu, když navíc testujete a trasujete, tak nejenže ušetříte lidské životy, ale ušetříte i hodně peněz,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Petr Smejkal, epidemiolog IKEM a vedoucí expertního týmu MESES.

Podobně Jan Kulveit před časem na svém blogu napsal, že úvahy srovnávající cenu opatření s cenou za nemoc jsou problematické. „V praxi je strategie ‚rychlého promoření‘, kdy se žije normálně, epidemická vlna projde populací za tři měsíce a na konci je třeba 150 tisíc mrtvých a ‚imunizovaná společnost‘, pro demokratickou společnost typu Česka nedosažitelná. Pokus takovou strategii realizovat vedl ke změně strategie ‚ve třetině cesty‘ a ve výsledku k mnoha mrtvým a dlouhému lockdownu zároveň. Paradoxním výsledkem strategie ‚optimálního promořování na hraně kapacity nemocnic‘ je zároveň vysoký počet mrtvých, zároveň ale dlouhodobý lockdown,“ myslí si Kulveit.

Zdroj: MT