Hledání lepší péče o HS: Czech HS Forum 2026 přineslo mezinárodní pohledy i spolupráci

„Jsme velmi rádi, že společnost Novartis dlouhodobě podporuje naši edukaci a vzdělávání v oblasti HS. Toto první setkání nese název Czech Hidradenitis Suppurativa Forum (CHSF) a skutečně představuje paralelu k evropskému formátu,“ těmito slovy zahájila odborné setkání prof. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D. „Domníváme se, že jde o první ročník akce, která má potenciál stát se tradicí a pokračovat i v dalších letech. HS je onemocnění, které vyžaduje multidisciplinární přístup, a proto si velmi vážíme i účasti lékařů dalších odborností mimo dermatologii. Pozvání přijal i profesor Antonio Martorell-Calatayud, MD, PhD, (Hospital de Manises, Valencie), jehož úvodní přednáška zahájila odborný program.

Ultrazvukové vyšetření u HS

Profesor Martorell-Calatayud řekl, že začlenění ultrazvuku do klinické praxe umožňuje přesnou diagnostiku HS, ale i dalších kožních onemocnění, jako je psoriáza, lupus, lichen a další. „Vyšetření je neinvazivní a přináší velký benefit v tom, že při jeho využití není nutné provádět biopsii. Monitoring pomocí ultrazvuku pak umožňuje sledovat vývoj onemocnění a účinnost léčby. Metoda pomáhá i přesně definovat oblast pro excizi a aplikovat léčivo (např. kortikosteroidy) přímo do léze,“ vysvětlil. Pod vedením profesora Martorella-Calatayuda a dalších lektorů měli všichni účastníci možnost praktického vyzkoušení ultrazvukového vyšetření v rámci hands-on aktivit.

Je terapie anti-IL17 kombinovaná s chirurgií optimálním přístupem u HS?

Kombinované terapii anti-IL-17 a chirurgie se ve svém sdělení věnovala profesorka Arenbergerová. Uvedla, že v patogenezi HS hraje klíčovou roli zejména osa interleukinu 17 (IL-17). Zvýšená exprese prozánětlivých cytokinů je přítomna nejen v lézích, ale i v perilezionální tkáni, což má zásadní význam pro plánování chirurgické léčby a vysvětluje časté recidivy. Onemocnění má progresivní charakter, a proto je důležité jeho časné zachycení a zahájení léčby. Aktuální doporučené postupy využívají ke stratifikaci pacientů skóre IHS-4 (International Hidradenitis Suppurativa Severity Score System) a nově umožňují širší využití biologické léčby, včetně inhibitorů IL-17 (např. secukinumab, bimekizumab), které prokazují účinnost nejen u zánětlivých projevů, ale i u tunelů a systémového zánětu. Jak zdůraznila prof. Arenbergerová, optimální přístup je často kombinovaný – biologická léčba ke stabilizaci onemocnění následovaná cílenou chirurgií, což vede k nižšímu výskytu recidiv a lepším výsledkům hojení.

Secukinumab dlouhodobě redukuje počet zánětlivých lézí, tedy abscesů a nodulů

Klíčová data o secukinumabu pocházejí ze studií SUNSHINE a SUNRISE, které porovnávaly dvě dávkovací schémata (300 mg každé 2 týdny nebo každé 4 týdny) oproti placebu. Primární hodnocení v 16. týdnu prokázalo klinicky významné zlepšení příznaků HS (bolest, počet lézí) ve srovnání s placebem, přičemž odpověď byla udržena až do 52. týdne. Zajímavým přínosem těchto studií je i doložený vliv na systémový zánět. Secukinumab jako jeden z mála biologických léků prokázal snížení hodnot vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (CRP), a to dlouhodobě a paralelně s klinickým efektem. Současně bylo pozorováno příznivé „posunutí“ pacientů mezi jednotlivými stadii onemocnění s nárůstem podílu pacientů s mírnější formou a poklesem těžkých forem v průběhu 52.–104. týdne léčby.Moderní analýzy se dnes nezaměřují pouze na celkovou odpověď, ale i na konkrétní projevy onemocnění. Secukinumab prokazatelně redukuje počet zánětlivých lézí, tedy abscesů a nodulů, přičemž tento efekt přetrvává dlouhodobě. Zásadní novinkou je také jeho vliv na tunely. Na rozdíl od dřívějších předpokladů se ukazuje, že zejména časné tunely lze biologickou léčbou ovlivnit – dochází ke snížení jejich počtu, délky i tloušťky stěny. Tento efekt byl potvrzen jak ve studiích, tak v reálné klinické praxi, přičemž výraznější změny jsou patrné při delší léčbě (např. kolem 60. týdne) a přetrvávají i v dlouhodobém horizontu.

Jak přistupuje k HS plastický chirurg?

Pohledem plastického chirurga navázala na předchozí sdělení MUDr. Alica Hokynková, Ph.D., MBA. Uvedla, že chirurgie je součástí managementu pokročilých forem HS, jehož cílem je radikální odstranění nevratně poškozené tkáně s minimalizací recidivy a současně zachováním funkce v dané anatomické oblasti. V praxi se nejčastěji uplatňuje široká excize následovaná rekonstrukcí pomocí kožních štěpů, případně v kombinaci s moderními metodami hojení, jako je podtlaková terapie. „Zásadní je komplexní přístup, tedy správné načasování operace po stabilizaci onemocnění biologickou léčbou, optimalizace celkového stavu pacienta a mezioborová spolupráce. Kombinace chirurgického a medikamentózního přístupu, zejména s biologiky, se jeví jako nejefektivnější strategie vedoucí ke snížení komplikací i recidiv a k lepším dlouhodobým výsledkům léčby,“ uzavřela MUDr. Hokynková.

Multidisciplinární přístup k HS

Multidisciplinární přístup, který je u HS zásadní pro minimalizaci komplikací a zlepšení kvality života pacientů, musí zahrnovat nejen samotnou dermatologickou léčbu, ale např. i řešení metabolických a psychických/psychiatrických komorbidit. „Obezita zde nepředstavuje pouze otázku hmotnosti, ale komplexní systémové onemocnění spojené s chronickým zánětem, inzulinovou rezistencí a změnami mikrobiomu, které mohou negativně ovlivňovat průběh choroby i odpověď na léčbu. Proto je zásadní vnímat pacienta komplexně – zahrnout nutriční intervenci, podporu pohybu, edukaci a psychosociální péči a zapojit další odborníky, jako jsou nutriční terapeuti či psychologové/psychiatři,“ uvedla MUDr. Barbara Ivanková, MBA.MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D., v tomto kontextu zdůraznila, že významnou roli hraje také cílená léčba obezity, která je dnes chápána jako chronické, progresivní onemocnění. Moderní farmakoterapie, zejména agonisté glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1), přinášejí vedle redukce hmotnosti i protizánětlivý efekt a zlepšení metabolického stavu, což může pozitivně ovlivnit aktivitu HS. Klíčem k úspěchu je dlouhodobý, komplexní a individualizovaný přístup kombinující režimová opatření, edukaci a farmakologickou léčbu.Pohledem psychiatra se na multidisciplinární přístup k HS podívala MUDr. Barbora Kohútová, Mgr., Ph.D. Uvedla, že psychické/psychiatrické komorbidity, které se vyskytují až u 30–40 % pacientů, je u HS nutné aktivně řešit. Chronická bolest, stigmatizace a dlouhodobý průběh onemocnění významně přispívají k rozvoji deprese a úzkosti. Kombinace farmakoterapie a psychoterapie může zlepšit nejen psychický stav, ale i adherenci k léčbě a celkový průběh onemocnění.

Co říkají data z registru BIOREP?

„V českém registru bylo k roku 2025 téměř 800 pacientů s HS napříč 35 centry. Sledují se standardní parametry, jako jsou věk, pohlaví, index tělesné hmotnosti (BMI), rodinná anamnéza, komorbidity, kouření, délka trvání onemocnění, předchozí i aktuální léčba a skórovací systémy,“ uvedla MUDr. Martina Kojanová, Ph.D., s tím, že průměrná doba od stanovení diagnózy k zahájení biologické léčby přesahuje 9 let, což ukazuje na významné diagnostické a terapeutické zpoždění. Průměrná délka biologické léčby je kolem 3 let. Zhruba 17 % pacientů pobírá invalidní důchod, což podtrhuje socioekonomickou zátěž tohoto onemocnění. MUDr. Kojanová uvedla i další data z registru: „V roce 2025 zahájilo cílenou léčbu 155 pacientů, přičemž u přibližně 70 % případů došlo ke změně léčby, nejčastěji pro nedostatečnou účinnost, méně často z ekonomických důvodů nebo pro nežádoucí účinky. Nejčastěji používaným přípravkem zůstává adalimumab, následovaný dalšími biologiky včetně inhibitorů IL-17 a IL-23.“Tato data jasně ukazují, že HS je závažné chronické onemocnění s významným dopadem na kvalitu života pacientů a že je zde velký prostor pro zlepšení včasné diagnostiky i optimalizace léčby.

Novinky z kongresu EHSF 2026

O ty se s účastníky podělila MUDr. Alžběta Smetanová: „HS prochází dynamickým vývojem, a to jak v porozumění patogenezi, tak v přístupu k léčbě. Velký důraz byl kladen na multidisciplinární péči, včasnou diagnostiku a práci s registry, které mají zásadní význam pro další rozvoj oboru. Diskutovala se také potřeba přesnější stratifikace pacientů a identifikace rizikových jedinců s rychlou progresí, u nichž je vhodné časně zahájit intenzivnější léčbu. Významným tématem byla individualizace terapie podle fenotypu onemocnění, větší zapojení chirurgické léčby jako součásti kontinuální péče a rostoucí role ultrazvuku v diagnostice i plánování výkonů. Nově se zdůrazňuje také hodnocení strukturálního poškození tkáně a kvality života pacientů. Diskuse se vedla i o nových terapeutických možnostech, včetně biologické léčby a metabolických intervencí, které mohou dále zlepšit kontrolu onemocnění.“