Onkologická síť před restartem: tvrdá data i nové povinnosti

Reakreditace komplexních onkologických center (KOC) vchází do finále, nová mapa sítě však zatím není oficiálně zveřejněna. Na 49. ročníku Brněnských onkologických dnů prof. Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS, připomněl, že rozhodnutí má padnout v nejbližších týdnech. Aktuální výzva se podle Duška od předchozích kol zásadně liší: „Tato výzva je jiná než ty minulé. Je mnohem více postavena na tvrdých datech a v mnohém kopíruje mezinárodní guidelines vydané napříč vyspělými státy EU,“ uvedl s odkazem na projekty CanCon a ­IPAAC. Důraz míří na rovný přístup k péči (equity) a pacientskou cestu (patient pathway) i na jasnější vymezení spádovosti KOC.

Formální rámec přináší Věstník MZ ČR č. 11/2025 (23. 7. 2025) – obsahuje jak „Organizaci a hodnocení kvality onkologické péče v ČR“, tak samotnou Výzvu k podání žádosti o udělení statutu centra vysoce specializované onkologické péče. Výsledná data mají být po dokončení správního řízení zveřejněna na stránkách propojených s portálem LINKOS, oficiálním portálem České onkologické společnosti ČLS JEP; epidemiologické přehledy jsou k dispozici v Systému pro vizualizaci onkologických dat (SVOD) a pilotní mapování center běží na oficiálním portálu Národního onkologického programu ČR ONCONET.

Data zároveň vysvětlují, proč síť potřebuje „restart“– za posledních deset let významně přibylo protinádorově léčených pacientů, přetrvává migrace nemocných mezi regiony a nerovnosti v dostupnosti péče. Tyto jevy zvyšují nároky na koordinaci a zrychlení pacientské cesty – a ještě výrazněji otevírají otázku personálních kapacit.

Kapacity, dostupnost a migrace: co ukazují data

Česká republika podle Duška už nyní disponuje poměrně velkou sítí specializovaných pracovišť. Síť 15 komplexních onkologických center (KOC) doplňuje 36 regionálních onkologických pracovišť (ROC), která posilují organizaci diagnostické, léčebné a dispenzární onkologické péče v regionu v návaznosti na příslušné KOC. Všechna tato centra ale nelze udržet bez dostatečného počtu kvalifikovaného personálu. „Na to se často zapomíná,“ poznamenal Dušek a ilustroval blížící se personální problém na průměrném věku onkologů. „Onkologové v České republice nepatří k nejmladším – zhruba 32 procent kapacit tvoří lékaři starší 60 let. Je proto nutné myslet na obnovu personálních zdrojů, a to se týká i radiační onkologie,“ varoval. Pokud jde o samotnou generační obměnu v onkologii, můžeme si podle Duška dovolit mírný optimismus. „Data Ministerstva zdravotnictví a IPVZ ukazují, že do specializační přípravy v onkologii nastupuje v průměru 38–40 lékařů ročně. Pokud by tento trend vydržel, během pěti až šesti let by mělo být možné pokrýt odchody do důchodu,“ uvedl. Poznamenal ovšem, že tato čísla pouze kompenzují úbytky, ale nezajišťují dostatečnou kapacitu pro očekávaný nárůst náročnosti onkologické péče v následujících letech.

Rostoucí poptávku dokládají i objemové ukazatele. „Když se podíváme deset let zpátky, počet protinádorově léčených unikátních pacientů vzrostl o 29 procent a není důvod si myslet, že se trend v příštích dekádách zpomalí,“ uvedl Dušek. Podle něj se tento růst promítá nerovnoměrně i do geografických rozdílů. „Dlouhodobě problematický je Karlovarský kraj, který nemá vlastní komplexní onkologické centrum, a také Středočeský kraj. Méně očekávaný je odliv pacientů z Vysočiny do spádových velkých center,“ popsal. Právě proto je podle něj součástí výzvy i krok, kdy ministerstvo po ukončení správního řízení určí primární spádovost jednotlivých KOC. To má doplnit kapacitní opatření o jasnější koordinační pravidla napříč regiony.

Indikátory kvality: multidisciplinární týmy, pacientská cesta a paliativní péče

Na otázku spádovosti navazují konkrétní ukazatele kvality, které mají ověřit, zda se pacienti dostávají ke koordinované péči včas a bez zbytečných prodlev. „Výzva k reakreditaci zahrnuje řadu indikátorů. Jedním z nich je například podíl a počet pacientů, kteří prošli multidisciplinárním týmem – s jasně definovaným seznamem diagnóz a stavů, kde je účast prakticky povinná,“ uvedl Dušek. Druhým klíčovým ukazatelem je podle něj doba do projednání v MDT. „Tady je stále co dohánět i z hlediska rovného přístupu. V řadě regionů MDT fungují, ale jejich činnost se ne vždy vykazuje vůči zdravotním pojišťovnám,“ upozornil.

Hodnocení se ale nezastaví u prvotní diagnosticko‑léčebné fáze. Součástí indikátorů je i návazná péče a systematický follow‑up – tedy předávání pacientů dalším odbornostem, včetně praktických lékařů. Data ukazují, že i když předávání do dispenzární péče začalo, vykázané počty zůstávají nízké. Ještě větší rozdíly panují v oblasti paliativní péče. „Komplexní onkologická centra mají nově povinnost zřídit nemocniční týmy paliativní péče. Napříč regiony ale vidíme vysokou nerovnost – v některých krajích tato agenda dosud ani nebyla založena,“ doplnil Dušek.

Indikátory kvality tak propojují celý průběh pacientské cesty – od prvního projednání v multidisciplinárním týmu až po závěrečnou fázi života – a stávají se závaznou součástí reakreditačního rámce.

Nové povinnosti: koordinátor onkologické péče

Reakreditace komplexních onkologických center přináší i zcela nové organizační požadavky. Nejvýraznější změnou je zavedení funkce koordinátora onkologické péče, jehož úloha má být ukotvena nejen v samotné výzvě, ale také v úhradové vyhlášce. „Koordinátor má zejména za úkol urychlit průchod onkologických pacientů systémem, především v přednemocniční a časně diagnostické fázi až k zahájení protinádorové léčby,“ vysvětlil Dušek. Důraz je kladen na rychlé a efektivní zajištění vyšetření i návaznost mezi jednotlivými stupni péče.

Aby tato role nebyla jen formální, počítá ministerstvo s novými úhradovými mechanismy. Do seznamu výkonů byly proto zařazeny jak signální, tak reálně oceněné výkony. Patří mezi ně intervence koordinátora onkologické péče (číslo výkonu 51887), dále výkon pro molekulární tumor board (51885) a výkony pro multidisciplinární indikační semináře k určení optimálního způsobu léčby (51881 a 51883). Tyto kódy mají zohlednit jak běžná indikovaná jednání, tak specifické situace u vybraných diagnóz. Podle Duška jde o důležitý krok k tomu, aby koordinace péče nebyla jen metodickým doporučením, ale měla i finanční oporu.

Právě ukotvení koordinátora a multidisciplinárních týmů do systému úhrad má podle ÚZIS zásadní význam: umožňuje zajistit, aby pacientská cesta (patient pathway) byla rychlá, plynulá a aby nedocházelo k prodlevám, které mohou mít fatální dopad na prognózu nemocných.

Následná a paliativní péče jako slabé místo systému

Nová pravidla se ale netýkají jen koordinace a multidisciplinárních týmů – velký důraz je kladen také na následnou a paliativní péči. Právě tady data odhalují výrazné regionální rozdíly. Podle Duška mají KOC povinnost nově ustavit nemocniční týmy paliativní péče, což dosud v některých regionech zcela chybělo. „Agenda paliativní péče není v řadě krajů ani založena. To ukazuje na obrovskou nerovnost, kterou musíme řešit,“ upozornil.

Podobně neuspokojivá je situace v předávání pacientů do dispenzární péče praktickým lékařům. Ačkoli k tomu od roku 2019 existují jasné vykazovací kódy (01186 a 01188), počty těchto výkonů zůstávají relativně nízké. „Předávání pacientů do péče praktických lékařů se sice rozjelo, ale nijak neeskaluje,“ shrnul Dušek. Data z posledních let přitom ukazují, že z hlediska objemu jde stále o okrajovou agendu – v roce 2023 se podařilo vykázat zhruba šest tisíc převzetí a kontrol, což je ve vztahu k celkovému počtu onkologických pacientů zanedbatelné.

Téma následné a paliativní péče se tak stává jedním z klíčových indikátorů reakreditace. Jeho cílem je podle Duška nejen zvýšit kvalitu a kontinuitu péče, ale i posílit roli praktických lékařů v dlouhodobém sledování onkologických pacientů. I tato oblast se tak stává součástí hodnoticích kritérií.

Náklady na centrovou léčbu: prudký růst a tlak na velká centra

Závěr přednášky prof. Dušek věnoval ekonomické perspektivě a aktuálním predikcím. „Výhled je jasný: už v příštím roce by měly náklady na centrovou léčbu překročit padesát miliard korun, tedy mluvíme o exponenciálním růstu,“ uvedl. Grafy ukazují, že spotřeba centrových léků rostla výrazně zejména v prvních třech kvartálech loňského roku, zatímco ve čtvrtém kvartálu došlo k poklesu počtu nově nasazovaných pacientů se solidními nádory. „Nemyslím si, že jde o přirozený jev – bude nutné mu věnovat pozornost v dalších letech, abychom dokázali udržet pod kontrolou money flow i patient flow,“ dodal.

Podle nejnovějších predikcí připadne podle Duška na hematologickou onkologii a solidní nádory u dospělých téměř 45 procent všech nákladů. „Exaktní data ukazují, že růst dosáhne 30 až 34 procent oproti roku 2024,“ upozornil Dušek. Uvedl, že v oblasti solidních nádorů bylo schváleno navýšení o 30 procent, u hematoonkologie však jednání pokračují, protože růst je tažen zejména prevalencí a dlouhodobým setrváváním pacientů na úspěšné léčbě.

S rostoucími náklady souvisí i transfer pacientů mezi regiony. Šéf ÚZIS upozornil, že migrace není patrná jen u vzácných diagnóz, ale i u tzv. velkých zabijáků, jako je kolorektální karcinom. „Pokud pacient z regionu A odchází za centrovou léčbou do regionu B, finanční prostředky se utratí v místě B, nikoli v místě A,“ vysvětlil. Tento přesun podle něj staví zejména Prahu a Jihomoravský kraj pod výrazný finanční tlak, protože jejich spádová oblast je mnohem širší než formální geografické vymezení. Do budoucna by proto mělo přibýt i real‑time sledování těchto přesunů, které by umožnilo pružněji reagovat na finanční i organizační dopady.

Nově tak data neslouží jen k analytickým účelům, ale poprvé přímo vstupují do procesu reakreditace a hodnocení onkologické sítě. Ukazuje se, že reakreditace nebude jen administrativní proces, ale krok, který propojí data, organizaci péče i ekonomickou udržitelnost, zároveň reaguje na rostoucí počty pacientů i na přetrvávající regionální nerovnosti.

Kompletní kongresové zpravodajství z 49. ročníku Brněnských onkologických dnů je dostupné v příslušné medisekci nebo na tomto odkazu.