GLP-1 RA mohou zpomalit metastatickou progresi u některých malignit

Agonisté receptoru pro GLP-1, dosud vnímaní především jako účinná antidiabetika a léky pro léčbu obezity, mohou mít širší terapeutický potenciál. Data z reálné klinické praxe prezentovaná na kongresu ASCO 2026 ukazují na možnou souvislost mezi jejich užíváním a nižším rizikem metastatické progrese několika častých solidních nádorů.

„Agonisté receptoru pro GLP-1 nebyli nikdy pouze antidiabetiky snižujícími glykémii. Jejich protizánětlivé a imunomodulační účinky dlouhodobě naznačují širší biologické působení. Novým zjištěním je konzistence pozorovaného efektu napříč různými nádorovými typy. Data tohoto rozsahu a s takto konzistentními výsledky si zaslouží ověření v prospektivní randomizované studii,“ uvedl Marcin Chwistek, MD, vedoucí programu podpůrné onkologie a paliativní péče ve Fox Chase Cancer Center a expert Americké společnosti klinické onkologie (ASCO) pro podpůrnou péči.

Analýza dat z reálné klinické praxe naznačuje, že agonisté receptoru pro GLP-1 (GLP-1 RA) mohou snižovat riziko metastatické progrese některých nádorových onemocnění asociovaných s obezitou, konkrétně karcinomu plic, prsu, kolorekta a jater. Současně byla exprese receptoru pro GLP-1 spojena s celkovým přežitím, což naznačuje možnou úlohu signalizace zprostředkované GLP-1 v biologii a progresi těchto nádorů. Výsledky studie byly prezentovány na výročním kongresu Americké společnosti klinické onkologie (ASCO) 2026, který se uskutečnil od 29. května do 2. června v Chicagu.

Studie využila data z reálné klinické praxe k porovnání vlivu GLP-1 RA a inhibitorů dipeptidylpeptidázy 4 (DPP-4; gliptinů) na progresi sedmi nádorových onemocnění asociovaných s obezitou: adenokarcinomu prsu, adenokarcinomu prostaty, nemalobuněčného karcinomu plic, kolorektálního adenokarcinomu, hepatocelulárního karcinomu, renálního karcinomu a adenokarcinomu pankreatu.

Cílem bylo zjistit, zda je u pacientů léčených GLP-1 RA nižší pravděpodobnost progrese do metastatického stadia onemocnění než u pacientů užívajících gliptiny. Do analýzy bylo zařazeno 12 112 pacientů z databáze TriNetX s jedním z uvedených nádorových onemocnění ve stadiu I, II nebo III. Přibližně 55–60 procent účastníků tvořili běloši, 20–25 procent osoby afroamerického původu a 10–15 procent osoby asijského původu. Polovina pacientů zahájila po stanovení onkologické diagnózy léčbu některým z agonistů receptoru pro GLP-1 (liraglutid, pramlintid, dulaglutid, tirzepatid, lixisenatid nebo semaglutid), zatímco druhá polovina byla léčena inhibitorem DPP-4. Studie porovnávala podíl pacientů v obou skupinách, u nichž došlo k progresi do stadia IV.

Analýza exprese receptoru GLP-1

Výzkumníci se rovněž snažili objasnit, zda samotný systém GLP-1 hraje roli v biologickém chování těchto nádorů. Dřívější studie naznačily, že exprese receptoru pro GLP-1 na nádorových buňkách je u některých typů malignit spojena s lepším celkovým přežitím, zatímco u jiných může být asociována s méně příznivou prognózou.

Za účelem bližšího objasnění této otázky analyzovali autoři data z projektu The Cancer Genome Atlas (TCGA) a hodnotili vztah mezi expresí GLP-1R v nádorové tkáni a celkovým přežitím pacientů u všech sedmi sledovaných nádorových diagnóz.

U čtyř ze sedmi hodnocených nádorových diagnóz – nemalobuněčného karcinomu plic, karcinomu prsu, kolorektálního karcinomu a hepatocelulárního karcinomu – bylo užívání agonistů receptoru pro GLP-1 spojeno s o 38–50 procent nižším rizikem progrese do metastatického stadia IV ve srovnání s léčbou inhibitory DPP-4 (gliptiny).

Výskyt metastatické progrese byl v těchto skupinách následující:

• nemalobuněčný karcinom plic: 10 % (GLP-1 RA) vs. 22 % (gliptiny),
• karcinom prsu: 10 % vs. 20 %,
• kolorektální karcinom: 13 % vs. 22 %,
• hepatocelulární karcinom: 19 % vs. 28 %.

U dalších tří nádorových typů – karcinomu prostaty, adenokarcinomu pankreatu a renálního karcinomu – byl výskyt metastáz rovněž numericky nižší ve skupině léčené GLP-1 RA, rozdíly však nedosáhly statistické významnosti.

Napříč všemi hodnocenými nádory byla vysoká exprese receptoru GLP-1R v nádorové tkáni spojena s 33procentním snížením rizika úmrtí ve srovnání s nízkou expresí. Nejvýraznější asociace byla zaznamenána u karcinomu prsu, kde byla vysoká exprese GLP-1R spojena se snížením rizika úmrtí o 45 procent.

Souvislost mezi vysokou expresí receptoru GLP-1R a příznivějším přežitím naznačuje, že signalizace zprostředkovaná GLP-1 může mít u těchto nádorových onemocnění protektivní účinek. Tento poznatek současně podporuje hypotézu, že ochranný vliv by mohly vykazovat i léky ze skupiny agonistů receptoru pro GLP-1.

Bezpečnostní profil byl v obou léčebných skupinách srovnatelný. Výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků ani zánětlivých onemocnění žaludku či pankreatu nebyl u pacientů léčených GLP-1 RA vyšší než u pacientů užívajících gliptiny, přestože jsou tyto komplikace tradičně spojovány jak s léčbou GLP-1 RA, tak s některými nádorovými onemocněními.

„Naše studie ukázala, že užívání agonistů receptoru pro GLP-1 bylo ve srovnání s inhibitory DPP-4 a dalšími antidiabetiky spojeno s klinicky významným snížením rizika progrese onemocnění u čtyř typů solidních nádorů. Výsledky představují první důkazy podporující další výzkum v této oblasti,“ uvedl hlavní autor studie Mark David Orland, MD, z Taussig Cancer Institute při Cleveland Clinic.

Probíhající výzkum se zaměřuje na objasnění mechanismů, kterými by GLP-1 RA mohly ovlivňovat nádorovou progresi. Zvažovány jsou zejména:

• přímá inhibice proliferace nádorových buněk,
• ovlivnění buněk nádorového mikroprostředí,
• modulace protinádorové imunitní odpovědi,
• potlačení chronického zánětu,
• změny nádorového metabolismu a využívání energetických substrátů nádorovými buňkami.

Autoři současně zdůrazňují potřebu realizace prospektivních randomizovaných kontrolovaných studií u onkologických pacientů, které by mohly poskytnout robustnější důkazy o vztahu mezi léčbou GLP-1 RA a omezením nádorové progrese či metastatického šíření onemocnění.