Kdy a jak substituovat magnezium? Otázka, která propojuje medicínu

Hořčík (magnezium) představuje zcela esenciální prvek se zásadním významem například pro správný neurosvalový přenos, stavbu kosti nebo funkci imunitního systému. „V těle dospělého člověka je obsaženo 20 až 30 g hořčíku. Z toho přibližně polovina je přítomna v měkkých tkáních a další polovina v kostech. Pouze jedno procento celkového hořčíku je obsaženo v plazmě a v červených krvinkách,“ popsal na diskusním setkání farmakolog PharmDr. Marek Lapka, Ph.D. Připomněl, že doporučená denní dávka hořčíku je v různých zemích různá, v České republice je podle příslušné vyhlášky 375 mg.

Obsah hořčíku v organismu je do značné míry ovlivněn stravou. Důležitým zdrojem v potravě jsou ořechy, cereálie, listová zelenina a luštěniny. Velmi rozdílná však je biologická dostupnost hořčíku z uvedených potravin, a navíc stravovací zvyklosti české populace dostatečný příjem hořčíku nepodporují. „Jsme populace deficitní z hlediska selenu, jsme deficitní z hlediska vitaminu D a velmi pravděpodobně to platí i pro příjem magnezia,“ uvedl v tomto kontextu endokrinolog prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA.

V této souvislosti může mít vliv i konkomitantní farmakoterapie. Kardiolog prof. MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D., FESC, zdůraznil, že je nutné na to myslet zvláště u starších pacientů, které ohrožuje polypragmazie. „V praxi to vidíme například u nemocných, kteří jsou dlouhodobě léčeni inhibitory protonové pumpy, což je z mého pohledu nadužívaná skupina. Často pak vidíme i torsade de pointes.“ Inhibitory protonové pumpy redukují kyselost v horním GIT, což vstřebávání hořčíku omezuje.

Naopak hypomagnezémie může podle prof. Ludky snižovat účinnost některých lékových skupin, například betablokátorů nebo inhibitorů ACE.

Potřeba magnezia významně stoupá u těhotných. „Perorální suplementace hořčíku je v našem oboru běžná, do značné míry ji používáme preventivně. Zvláště to platí pro druhou polovinu gravidity. Preferujeme přípravky, které nejsou sladké, už z důvodu stále většího podílu žen s gestačním diabetem,“ říká gynekolog a porodník prof. MUDr. Pavel Calda, CSc., a pokračuje: „Velká část žen má během těhotenství bolestivé křeče v lýtkách, které z naší zkušenosti po perorálním podání magnezia ustupují.“ V běžné praxi podle něj není třeba mít obavy z předávkování hořčíkem. „Zjednodušeně platí, že organismus si při suplementaci vezme tolik magnezia, kolik potřebuje. V případě předávkování hrozí hlavně průjem, což je v těhotenství někdy i vítané, protože těhotné mají spíše sklon k obstipaci z důvodu relaxovaného hladkého svalstva.“

Velký prostor je pro suplementaci magnezia v neurologii. O tom u kulatého stolu hovořil neurolog doc. MUDr. Radomír Taláb, CSc. „U migrény hořčík představuje jednoduché profylaktikum se zřetelným klinickým efektem a doporučujeme jej i ve fázi migrenózního záchvatu. V doporučení je podávání magnezia i u dalších primárních bolestí hlavy. Magnezium je indikováno u svalových křečí, má své místo u neuropatické bolesti spojené se spasmy.  Stejně tak u epilepsie se běžně podává magnezium v kombinaci s ostatními léky. U roztroušené sklerózy se často kombinuje s vitaminem D, kde se předpokládá pozitivní účinek na myelinovou pochvu a empirie tomu odpovídá.“

Doc. MUDr. František Novák, Ph.D., specialista na výživu a metabolismus, vyzdvihl nutnost zohlednit při indikaci suplementace hořčíku dietu a stravovací návyky. „Při excesivním příjmu živočišných potravin s vyšším podílem tuku dostupnost magnezia významně klesá. Přípravek s magneziem by se neměl užívat spolu s jídlem, protože i to snižuje dostupnost. Na nutnost suplementace hořčíku bychom měli myslet u všech nemocných s malabsorpcí, u všech nemocných v riziku realimentačního syndromu a také například u pacientů s tubulopatií se zvýšenými ztrátami magnezia.“ Koncentrace magnezia by se podle něj měla vyšetřit u pacientů se symptomy, které by mohly souviset s nedostatkem hořčíku. To mohou být svalové křeče, závažné srdeční komorové arytmie či parestezie. „Tam, kde máme hypokalémii nebo hypokalcémii, by bylo dobré, kdyby se reflexně vyšetřovala i koncentrace magnezia. U nemocných s hypokalémií je prevalence hypomagnezémie přes deset procent.“ Prof. Ludka k tomu dodal, že v kardiologii má smysl koncentraci magnezia pravidelně kontrolovat u nemocných se srdečním selháním a u pacientů s arytmií v anamnéze. To jsou také onemocnění, u kterých kardiolog nejčastěji přistupuje k suplementaci hořčíku.

Prof. Kršek připomněl, že pozornost hypomagnezémii je třeba věnovat u všech stavů, kde dochází k poruchám kalciofosfátového metabolismu, a sem patří i osteoporóza.

V praxi suplementaci hořčíku komplikuje fakt, že pacienti často vědí jen to, že berou magnezium, už ale nevědí, v jaké formě a v jaké dávce. Volba konkrétního přípravku pak velmi často závisí na doporučení lékárníka. Tyto nejasnosti se podle PharmDr. Lapky dají redukovat využitím přípravku na předpis. „Pokud dojde k preskripci, tak pacient dostane, co lékař napíše. Navíc má lékař kontrolu, co si nemocný skutečně vyzvedl, protože se může podívat na lékový záznam.“

Podrobnější informace budou publikovány v Medical tribune č. 14, které vyjde 23. září.