Přeskočit na obsah
objednat předplatné
Nový článek Suplementace minerálů Deficit hořčíku
4 minuty čtení 13. 4. 2026 prof. MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D., FESC

Magnézium z pohledu kardiologa: význam, indikace a farmakokinetické aspekty

Magnézium představuje pro kardiologa jeden z nejdůležitějších minerálů s širokým spektrem fyziologických i klinických účinků. Je klíčovým intracelulárním kationtem podílejícím se na více než 300 enzymových reakcích a jeho dostatečná hladina je nezbytná pro správnou elektrofyziologii myokardu, stabilitu ATP, neuromuskulární přenos a regulaci vaskulárního tonu. Mírná hypomagnezémie se v klinické praxi vyskytuje často, zejména u pacientů užívajících diuretika, inhibitory protonové pumpy (PPI) nebo u nemocných se srdečním selháním, diabetem či metabolickým syndromem. Právě tito pacienti mají nejvyšší riziko arytmií, které může hypomagnezémie potencovat, a proto roste zájem o účinnou a dobře vstřebatelnou perorální suplementaci.

Z pohledu kardiologie má magnézium zásadní význam především v oblasti elektrofyziologie. Nízké hladiny vedou ke zvýšené automaticitě, mohou prodlužovat QT interval a zvyšují riziko supraventrikulárních i komorových arytmií, včetně torsades de pointes. Doplňování magnézia je dlouhodobě využíváno při léčbě TdP, digitalisové intoxikace a v prevenci arytmií po kardiochirurgických výkonech, kde metaanalýzy potvrzují příznivý efekt suplementace. Dalším významným okruhem je srdeční selhání. Pacienti léčení kličkovými diuretiky často trpí chronickým deficitem magnézia, který může přispívat k aktivaci sympatiku, periferní vazokonstrikci a proarytmogenním stavům. Suplementace v těchto případech stabilizuje elektrolytové poměry a může pozitivně ovlivnit celkový klinický stav, i když důkazy o dlouhodobém vlivu na mortalitu jsou zatím omezené. V neposlední řadě je magnézium spojováno s regulací krevního tlaku. Díky účinku na kalciové kanály a produkci endotelin-1 má mírný vazodilatační efekt a několik klinických studií prokázalo malé, ale statisticky významné snížení krevního tlaku při pravidelném užívání.

Diagnostika deficitu však není triviální, neboť pouze jedno procento magnézia se nachází extracelulárně. Hladina sérového magnézia proto nemusí odrážet skutečný intracelulární stav. V klinické praxi je proto třeba zvažovat celkový kontext – příznaky jako arytmie nebo svalové křeče, užívané léky a přítomnost rizikových faktorů včetně dlouhodobého užívání PPI nebo diuretik. Na některých pracovištích lze doplnit i hladinu magnézia v erytrocytech nebo ionizované magnézium, které lépe korelují s intracelulární zásobou.

Při volbě perorální suplementace je zásadní typ soli. Závisí na typu chemické sloučeniny a dalších faktorech. Resorpci zvyšuje vitamin D a selen, naopak fosfáty zinek a vápník ji snižuje. Negativní vliv má též některá konkomitantní farmakoterapie jako léčba cisplatinou, furosemidem nebo inhibitory protonové pumpy. Organické formy, jako je citrát, laktát nebo aspartát, se vstřebávají výrazně lépe než anorganické soli. Např. kombinovaný přípravek s obsahem uhličitanu hořečnatého, oxidu hořečnatého a kyseliny citrónové, kdy po rozpuštění ve vodě je magnézium vázáno především ve formě citrátu hořečnatého, využívá výhod obou forem. Citrátová složka je dobře rozpustná a vysoce vstřebatelná, zatímco oxid umožňuje dodat vysoké množství elementárního magnézia. Kombinace obou forem zároveň vede k lepší gastrointestinální toleranci než podávání vysokých dávek samotného oxidu či jiných solí se silným laxativním efektem.

Z klinického pohledu je suplementace magnéziem nejčastěji indikována u pacientů s arytmiemi nebo se zvýšeným rizikem jejich vzniku, u nemocných se srdečním selháním užívajících diuretika, u pacientů s hypertenzí a v celé skupině osob s vysokým kardiometabolickým rizikem, zejména u diabetu 2. typu. U těchto pacientů je navíc deficit magnézia spojen s vyšší inzulinovou rezistencí a zvýšeným zánětem, proto může mít suplementace i nepřímé metabolické přínosy. Perorální podávání je obecně bezpečné, pokud je zachována normální funkce ledvin. Opatrnost je nutná pouze u těžší renální insuficience, při AV blokádách vyššího stupně bez kardiostimulátoru nebo při vzniku průjmu po vysokých dávkách.

Závěrem lze shrnout, že magnézium představuje významný a často podceňovaný prvek v péči o kardiologické pacienty. Jeho deficit může zhoršovat arytmickou nestabilitu, průběh srdečního selhání i periferní rezistenci, a proto má smysl věnovat pozornost nejen diagnostice, ale i vhodné formě suplementace. Přípravky s dobrou biologickou dostupností, mezi nimi zejména kombinace citrátu a oxidu magnézia, představují efektivní a praktickou možnost doplnění magnézia v každodenní klinické praxi.

  1. DiNicolantonio JJ, et al. Magnesium for the prevention and treatment of cardiovascular disease. Open Heart. 2018;5(2):e000775.1. DiNicolantonio JJ, et al. Magnesium for the prevention and treatment of cardiovascular disease. Open Heart. 2018;5(2):e000775.
  2. Kolte D, et al. Role of magnesium in cardiovascular diseases. Cardiol Rev. 2014; 22(4):182-92.
  3. Rosanoff A, Weaver CM, Rude RK. Suboptimal magnesium status in the United States: are the health consequences underestimated? Nutr Rev. 2012;70(3):153–164.
  4. Zhang X, et al. Effects of Magnesium Supplementation on Blood Pressure: A Meta-Analysis of Randomized Double-Blind Placebo-Controlled Trials. Hypertension. 2016;68(2):324–333.
  5. Pardo MR, et al. Bioavailability of magnesium food supplements: A systematic review. Nutrients. 2021; 89:111294.
  6. EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition and Allergies. Scientific Opinion on Dietary Reference Values for magnesium. EFSA Journal. 2015;13(7):4186.
  7. Nielsen FH. Magnesium deficiency and increased inflammation: current perspectives. J Inflamm Res. 2018;18:11:25-34.

Doporučené