Magnezium z pohledu kardiologa: význam, indikace a farmakokinetické aspekty

Z pohledu kardiologie má magnezium zásadní význam především v oblasti elektrofyziologie. Nízké hladiny vedou ke zvýšené automaticitě, mohou prodlužovat QT interval a zvyšují riziko supraventrikulárních i komorových arytmií, včetně torsades de pointes (TdP). Doplňování magnezia je dlouhodobě využíváno při léčbě TdP, digitalisové intoxikace a v prevenci arytmií po kardiochirurgických výkonech, kde metaanalýzy potvrzují příznivý efekt suplementace. Dalším významným okruhem je srdeční selhání. Pacienti léčení kličkovými diuretiky často trpí chronickým deficitem magnezia, který může přispívat k aktivaci sympatiku, periferní vazokonstrikci a proarytmogenním stavům. Suplementace v těchto případech stabilizuje elektrolytové poměry a může pozitivně ovlivnit celkový klinický stav, i když důkazy o dlouhodobém vlivu na mortalitu jsou zatím omezené. V neposlední řadě je magnezium spojováno s regulací krevního tlaku. Díky účinku na kalciové kanály a produkci endotelinu-1 má mírný vazodilatační efekt a několik klinických studií prokázalo malé, ale statisticky významné snížení krevního tlaku při pravidelném užívání.Z pohledu kardiologie má magnezium zásadní význam především v oblasti elektrofyziologie. Nízké hladiny vedou ke zvýšené automaticitě, mohou prodlužovat QT interval a zvyšují riziko supraventrikulárních i komorových arytmií, včetně torsades de pointes (TdP). Doplňování magnezia je dlouhodobě využíváno při léčbě TdP, digitalisové intoxikace a v prevenci arytmií po kardiochirurgických výkonech, kde metaanalýzy potvrzují příznivý efekt suplementace.

Dalším významným okruhem je srdeční selhání. Pacienti léčení kličkovými diuretiky často trpí chronickým deficitem magnezia, který může přispívat k aktivaci sympatiku, periferní vazokonstrikci a proarytmogenním stavům. Suplementace v těchto případech stabilizuje elektrolytové poměry a může pozitivně ovlivnit celkový klinický stav, i když důkazy o dlouhodobém vlivu na mortalitu jsou zatím omezené. V neposlední řadě je magnezium spojováno s regulací krevního tlaku. Díky účinku na kalciové kanály a produkci endotelinu-1 má mírný vazodilatační efekt a několik klinických studií prokázalo malé, ale statisticky významné snížení krevního tlaku při pravidelném užívání.

Diagnostika deficitu však není triviální, neboť pouze jedno procento magnezia se nachází extracelulárně. Hladina sérového magnezia proto nemusí odrážet skutečný intracelulární stav. V klinické praxi je proto třeba zvažovat celkový kontext – příznaky jako arytmie nebo svalové křeče, užívané léky a přítomnost rizikových faktorů včetně dlouhodobého užívání PPI nebo diuretik. Na některých pracovištích lze doplnit i hladinu magnezia v erytrocytech nebo ionizované magnezium, které lépe korelují s intracelulární zásobou.

Při volbě perorální suplementace je zásadní typ soli. Závisí na typu chemické sloučeniny a dalších faktorech. Resorpci zvyšují vitamin D a selen, naopak fosfáty zinek a vápník ji snižují. Negativní vliv má též některá konkomitantní farmakoterapie jako léčba cisplatinou, furosemidem nebo PPI. Organické formy, jako je citrát, laktát nebo aspartát, se vstřebávají výrazně lépe než anorganické soli. Např. kombinovaný přípravek s obsahem uhličitanu hořečnatého, oxidu hořečnatého a kyseliny citronové, kdy po rozpuštění ve vodě je magnezium vázáno především ve formě citrátu hořečnatého, využívá výhod obou forem. Citrátová složka je dobře rozpustná a vysoce vstřebatelná, zatímco oxid umožňuje dodat vysoké množství elementárního magnezia. Kombinace obou forem zároveň vede k lepší gastrointestinální toleranci než podávání vysokých dávek samotného oxidu či jiných solí se silným laxativním efektem.

Z klinického pohledu je suplementace magneziem nejčastěji indikována u pacientů s arytmiemi nebo se zvýšeným rizikem jejich vzniku, u nemocných se srdečním selháním užívajících diuretika, u pacientů s hypertenzí a v celé skupině osob s vysokým kardiometabolickým rizikem, zejména u diabetu 2. typu. U těchto pacientů je navíc deficit magnezia spojen s vyšší inzulinovou rezistencí a zvýšeným zánětem, proto může mít suplementace i nepřímé metabolické přínosy. Perorální podávání je obecně bezpečné, pokud je zachována normální funkce ledvin. Opatrnost je nutná pouze u těžší renální insuficience, při AV blokádách vyššího stupně bez kardiostimulátoru nebo při vzniku průjmu po vysokých dávkách.

Závěrem lze shrnout, že magnezium představuje významný a často podceňovaný prvek v péči o kardiologické pacienty. Jeho deficit může zhoršovat arytmickou nestabilitu, průběh srdečního selhání i periferní rezistenci, a proto má smysl věnovat pozornost nejen diagnostice, ale i vhodné formě suplementace. Přípravky s dobrou biologickou dostupností, mezi nimi zejména kombinace citrátu a oxidu magnezia, představují efektivní a praktickou možnost doplnění magnezia v každodenní klinické praxi. 

Zdroje:

1.  DiNicolantonio JJ, et al. Magnesium for the prevention and treatment of cardiovascular disease. Open Heart 2018;5:e000775.
2. Kolte D, et al. Role of magnesium in cardiovascular diseases. Cardiol Rev 2014;22:182–192.
3. Rosanoff A, et al. Suboptimal magnesium status in the United States: are the health consequences underestimated? Nutr Rev 2012;70:153–164.
4. Zhang X, et al. Effects of Magnesium Supplementation on Blood Pressure: A Meta-Analysis of Randomized Double-Blind Placebo-Controlled Trials. Hypertension 2016;68:324–333.
5. Pardo MR, et al. Bioavailability of magnesium food supplements: A systematic review. Nutrients 2021;89:111294.
6. EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition and Allergies. Scientific Opinion on Dietary Reference Values for magnesium. EFSA J 2015;13:4186.
7. Nielsen FH. Magnesium deficiency and increased inflammation: current perspectives. J Inflamm Res 2018;18:25–34.