Osteoporóza v ordinaci praktického lékaře
S pacienty s osteoporózou se v ordinaci praktického lékaře setkáváme poměrně často. I když pacienti nepociťují žádné obtíže, je třeba se zaměřit na…
Vápník a vitamín D jsou klíčové mikronutrienty pro zdraví žen prakticky v jakémkoliv věku. Jsou důležité pro správné fungování mnoha tělesných procesů, ať už je to zdravý vývoj v pubertě, nebo správný průběh těhotenství a poporodní fáze života, či pro podporu zdraví žen v menopauze zejména v kontextu udržení hustoty kostních minerálů a celkové fyziologické pohody. Klinická data ukazují, že dostatečné doplňování vápníku a vitamínu D může zmírnit některé zdravotní problémy v různých životních fázích ženy. Dostatečná saturace vápníkem a vitamínem D tedy může významně přispět k prevenci některých zdravotních komplikací pacientek v ambulanci gynekologa.
Role gynekologa v péči o celkové zdraví ženy je v České republice komplexní a zdaleka se neomezuje pouze na reprodukční orgány. Gynekolog představuje pro řadu žen důležitý kontakt se zdravotním systémem, který zajišťuje preventivní, diagnostickou i léčebnou péči v průběhu celého života – od dospívání přes těhotenství až po menopauzu. Role gynekologa v prevenci a léčbě osteoporózy je významná, a to nejen v postmenopauzálním období, ale i v dospívání a v období do cca 30 let života, kdy se organismus vyvíjí a dosahuje maximálního množství kostní hmoty, v graviditě, po porodu a po dobu kojení, ale také v premenopauze. V období menopauzy je prevence a léčba osteoporózy pro ženu zcela zásadní zejména kvůli úbytku estrogenu, což vede k rychlejší ztrátě kostní hmoty a zvýšenému riziku zlomenin. To potvrzuje i nastavení screeningového programu časného záchytu osteoporózy v ČR, který probíhá od 1. 4. 2023 a podílejí se na něm Společnost pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP, Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení soukromých gynekologů ČR a zdravotní pojišťovny. Screening osteoporózy se stal automatickou součástí preventivní gynekologické prohlídky rizikových pacientek.1 Gynekolog indikuje tyto pacientky k denzitometrickému vyšetření (DXA), provádí komplexní anamnézu k posouzení rizikových faktorů, zahájí základní opatření, ale komplikované případy patří do péče osteolog
Osteoporóza je metabolické onemocnění skeletu spojené s úbytkem kostní hmoty, které postihuje ve větší míře ženy než muže. Osteoporóza jako taková nebolí, nejzávažnější komplikací je zvýšené riziko výskytu fraktur, kdy ke zlomenině může dojít i v případě relativně malého nárazu nebo pádu. To činí z osteoporózy onemocnění s vysokou morbiditou i mortalitou a vysokými ekonomickými náklady na komplexní péči o pacienty.
Prevalence osteoporózy, definované podle diagnostických kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) jako T-skóre –2,5 SD a nižší, dosáhla v roce 2019 v ČR 5 %, což sice odpovídá evropskému průměru2, ale musíme vzít v potaz, že u onemocnění, které nebolí, není často diagnostikováno a léčeno, může být tudíž ve skutečnosti takto zjišťovaná hodnota prevalence podhodnocena. Celosvětová prevalence osteoporózy se odhaduje na 8 % celosvětové populace a dlouhodobě roste. Prevalence osteoporózy je celosvětově signifikantně vyšší u žen (11,7 %) než u mužů (2,5 %), a to zejména u postmenopauzálních žen (14,5 %).3
Prevalence osteopenie se odhaduje na 40,5 % celosvětové populace a také dlouhodobě roste. Prevalence osteopenie je celosvětově signifikantně opět vyšší u žen (43,9 %) než u mužů (35,6 %), a to zejména u žen postmenopauzálních (48,6 %).4 Nejčastější věk, ve kterém bývá osteopenie diagnostikována, je kolem 60 let.5 Vzhledem k tomu, že populace stárne, lze do budoucna odhadovat stálý nárůst prevalence osteopenie i osteoporózy.
Nejčastěji používanou diagnostickou metodou osteoporózy je dvojitá energetická rentgenová absorpciometrie (DXA), která měří kostní minerální hustotu (bone mineral density, BMD). Hustota kostí se většinou vyhodnocuje zejména v místech, kde je riziko zlomenin nejvyšší (bederní páteř, kyčle, předloktí). Výjimkou jsou pacientky s hyperparatyreózou a s chronickou renální insuficiencí, kde se BMD měří v oblasti zápěstí.6 Pokud má pacientka některé z těchto onemocnění, je třeba vyznačit to do žádanky.
Osteoporózu definuje WHO pomocí tzv. T-skóre, kdy jeho hodnota je –2,5 a nižší. Hustota kostí je velmi snížena, kosti jsou křehké a snadno se lámou, riziko zlomenin je vysoké.6 Hodnoty T-skóre podle WHO uvádí tabulka 1.

Na základě výsledku DXA vyšetření zahájíme preventivní suplementaci vápníkem a vitamínem D, léčbu osteoporózy antiresorpčními léky v kombinaci se suplementací vápníkem a vitamínem D, nebo pacientku odešleme ke klinickému osteologovi.6,7
Prevence osteopenie a osteoporózy spočívá především v dostatečném příjmu vápníku a vitamínu D, pravidelné pohybové aktivitě, prevenci pádů a podle individuálního rizika také v suplementaci. V současné době je na trhu dostupné nepřeberné množství kombinovaných přípravků s vápníkem a vitamínem D (ideálně ve formě D3, cholekalciferolu), ať už se jedná o registrované léčivé přípravky, nebo doplňky stravy. Základním rozdílem mezi léčivými přípravky je, že léky musejí před uvedením na trh projít obsáhlým registračním procesem, v jehož rámci se hodnotí kvalita, účinnost a bezpečnost léčivého přípravku. Posuzují se také indikace, kontraindikace a dávkování přípravku. Na rozdíl od registrovaných léčivých přípravků není u doplňků stravy před uvedením na trh výrobce povinen ověřovat a dokládat jejich účinnost.8
Léčba osteoporózy v ordinaci gynekologa zahrnuje vlastní antiosteoporotickou léčbu v kombinaci se suplementací vápníkem a vitamínem D3, ale také edukaci pacientek ohledně výživy a režimových opatření. Mezi režimová opatření patří zejména přiměřená pohybová zátěž se zátěží, prevence pádů, zdravá a vyvážená strava s dostatečným příjmem bílkovin, omezení nadměrné konzumace alkoholu a nekouřit.
Antiresorpční přípravky první volby jsou především bisfosfonáty a denosumab indikovaný u osob starších 70 let nebo osob po osteoporotické fraktuře. U osob mladších 70 let lze podle úhradových kritérií použít denosumab pouze jako léčbu v 2. linii, tedy při kontraindikacích, nesnášenlivosti či neúčinnosti bisfosfonátů. Před zahájením antiresorpční léčby je vhodné doporučit pacientku ke stomatologickému vyšetření se sanací chrupu (jako prevence osteonekrózy čelisti).9
Základní charakteristikou bisfosfonátů je pevná vazba na kostní minerál a blokace metabolismu osteoklastů, vedoucí k jejich apoptóze. Bisfosfonáty jsou rozsáhlá skupina, jejíž představitelé se liší ve dvou základních charakteristikách. Zjednodušeně lze říci, že velmi vysokou afinitu a pevnost vazby k hydroxyapatitu mají například alendronát a zoledronát (kyselina zoledronová), velmi výrazný blokační efekt na metabolismus osteoklastů má ibandronát či zoledronát. Vstřebávání bisfosfonátů po perorální aplikaci je velmi nízké (vstřebává se méně než 1 % podané dávky), ale účinek, především u přípravků s vysokou vazbou na kostní minerál, přetrvává velmi dlouho i po vysazení přípravku.
Bisfosfonáty existují ve formách pro perorální i parenterální aplikaci a volba přípravku je velmi individuální: jak podle požadovaného účinku, tak cesty aplikace či compliance pacientky.
Nejčastěji používanými přípravky jsou bisfosfonáty: ibandronát 150 mg p.o. 1× měsíčně nebo v i.v. formě 1× za 3 měsíce, alendronát 70 mg p.o. 1× týdně, risedronát 35 mg p.o. 1× týdně, zoledronát podávaný ve formě krátké (nejlépe 30–45minutové) infuze jednou ročně.7
Podání bisfosfonátů je kontraindikováno u pacientek s renální insuficiencí, hypokalcemií, s akutním onemocněním horního gastrointestinálního traktu (Barrettův jícen, gastritida, vředy). Důležité je také edukovat pacientky o způsobu podání bisfosfonátů a přípravku s vápníkem a vitamínem D, který se má podávat s odstupem nejméně jedné hodiny před podáním nebo po podání perorálního (p.o.) bisfosfonátu.7 Antiresorpční léčba je dlouhodobá. Terapie delší než dva roky je hrazena pouze u nemocných s prokazatelnou zástavou úbytku kostní hmoty.9
Po nasazení medikace je vhodné po 3 měsících provést u pacientek kontrolu nastavení léčby, kdy se zaměřujeme zejména na zjištění tolerance medikace, případné nežádoucí účinky a opět zdůrazníme důležitost suplementace vápníku a vitamínu D pro úspěšnost léčby, abychom udrželi compliance. Za 6 měsíců a po 1 roce se doporučuje kontrola laboratorních markerů: kreatinin, vápník (Ca), fosfor (P), alkalická fosfatáza (ALP), poměr vápníku a kreatininu v moči (U-Ca/krea). Kontrolní denzitometrie by měla být provedena za 1 až 2 roky.
Nastavenou léčbu lze považovat za efektivní, pokud se daří udržet nebo o něco zlepšit hodnotu BMD, nelze však očekávat normalizaci nálezu na DXA. U méně rizikových pacientek a u pacientek, kde se BMD zlepšila nad hodnotu –2,5, se doporučuje léčbu po 5 letech přehodnotit a zvážit její případné vysazení na 1 až 2 roky, a dále pokračovat podle výsledků kontroly BMD. U rizikových pacientek (s frakturami, s nízkou BMD, u pacientek s kortikoterapií) by mělo dojít k přehodnocení léčby po 10 letech.7
Metaanalýza 29 studií s více než 63 000 pacienty ukázala, že vápník a vitamín D podávané současně snižují výskyt zlomenin kyčle, celkových zlomenin a pravděpodobně i zlomenin obratlů bez ohledu na věk, pohlaví nebo předchozí prodělané zlomeniny. Z metaanalýzy vyplývá doporučovaná suplementace vápníku v denní dávce 1 000 mg a vitamínu D 400–800 IU.10
Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro léčbu osteoporózy uvádějí hodnoty denních dávek suplementace vápníku a vitamínu D podobné jako výše uvedená metaanalýza. Uváděný doporučený celkový příjem vápníku u postmenopauzálních žen je mezi 1 000–1 500 mg denně, počítá se i s částečným fyziologickým příjmem vápníku ze stravy. Doporučená denní dávka vitamínu D je 800 IU denně u jedinců s pravidelnou expozicí slunečnímu záření (obličej, dekolt, ruce).7 Některé odborné zdroje uvádějí i vyšší doporučovanou denní dávku, až 2 000 IU denně.9
Vzhledem k nabídce na trhu lze výběr lékové formy suplementace vápníku a vitamínu D3 přizpůsobit potřebám pacientů. Zvýšit adherenci k této léčbě může pomoci, když pacient má možnost obměňovat různé varianty příchutí zvoleného léčivého přípravku.
Suplementace vápníku a vitamínu D během těhotenství může zlepšit zdraví matky i plodu a předcházet potenciálním komplikacím spojeným s nízkou hladinou vápníku v organismu matky. Nízký příjem vápníku během těhotenství může vést k mobilizaci vápníku z kostní hmoty matky, aby se uspokojily potřeby plodu. Odborná data z roku 2019 na západní populaci (USA) ukazují, že i když většina žen zařazených do studie uvádí, že konzumuje 60–80 % doporučené denní dávky vápníku (pro účely studie definované 1 000 mg/den), jejich průměrný denní příjem vápníku byl 733 ± 350 mg a pouze 25 % žen splnilo doporučenou denní dávku 1 000 mg denně.11 Klinická data ukazují, že nedostatečný příjem vápníku zvyšuje úbytek kostní hmoty matky během těhotenství, naopak dostatečná saturace vápníkem a vitamínem D3 zlepšuje regeneraci kostí po porodu. Po kontrole výchozí hodnoty kostní hmoty, koncentrací 25-hydroxyvitamínu D v séru, délky kojení a indexu tělesné hmotnosti měla skupina s vápníkem 12 měsíců po porodu významně větší nárůst celkové BMD radiální kosti (P = 0,02) a BMD kortikální části tibie (P = 0,03) než skupina s placebem. Minerální hustota trabekulární a celkové BMD tibie se ve skupině s vápníkem ve stejných modelech vyznačovaly vyššími hodnotami (P < 0,06) než ve skupině s placebem. Proto se doporučuje pokračovat se suplementací vápníku a vitamínu D3 i v období po porodu i u nekojících matek.13
Dostatečná saturace vápníkem a vitamínem D během těhotenství může snižovat riziko hypertenzních komplikací těhotenství, zejména u žen s nízkým příjmem kalcia. Naopak deficit vápníku může v těhotenství vést ke komplikacím, jako je preeklampsie či gestační diabetes.12 Metaanalýza 109 studií na téma suplementace kalcia a vitamínu D u těhotných prokázala, že v porovnání s placebem dochází ke snížení rizika preeklampsie, předčasných porodů a mateřské morbidity i mortality.14
Odborná doporučení ohledně příjmu vápníku pro těhotné a kojící ženy se mírně liší podle zdroje, ale obecně se shodují na nutnosti zvýšeného příjmu oproti běžné populaci, a to zejména pro vývoj kostry plodu a prevenci řídnutí kostí u matky. WHO doporučuje suplementaci kalcia v dávkách 1 500–2 000 mg/den zejména u těhotných žen v populacích s nízkým dietním příjmem kalcia. V našich podmínkách, kdy jsou mléčné výrobky běžnou součástí české stravy, uvádějí lokální zdroje doporučený denní příjem vápníku 1 200–1 600 mg.11 Vápník se opět doporučuje suplementovat formou přípravků s fixní kombinací s vitamínem D3, který napomáhá vstřebávání vápníku do organismu. Vitamín D3 je v těhotenství klíčový také pro vývoj kostí, zubů a imunity plodu, přičemž doporučená denní dávka je obvykle 800–1 000 IU.
Vápník a vitamín D ovlivňují nejen zdraví kostí, ale hrají důležitou roli i při léčbě dalších stavů, jako je regulace menstruace a zvládání premenstruačního syndromu (PMS).
Dysmenorea postihuje přibližně 80 % dospívajících dívek, významně zhoršuje jejich kvalitu života, narušuje spánek, fyzickou i duševní výkonnost a vyvolává změny nálad. Některé studie naznačují možný příznivý vliv suplementace vápníku a vitamínu D na symptomy PMS a primární dysmenorey tím, že snižuje křeče děložního svalstva a snižuje intenzitu bolesti. Suplementace vápníku v kombinaci s vitamínem D3 pomáhá snižovat bolesti a celkovou tenzi a v důsledku vede ke snížení potřeby užívat analgetika.15
Premenstruační syndrom postihuje miliony žen v premenopauze a je popisován jako jedna z nejčastějších poruch u žen. Výzkum v posledních několika letech naznačuje, že vápník a vitamín D ovlivňují cyklické výkyvy během menstruačního cyklu. Ovariální hormony ovlivňují metabolismus vápníku, hořčíku a vitamínu D. Estrogen reguluje metabolismus vápníku, absorpci vápníku ve střevě a expresi a sekreci genů příštítných tělísek, což spouští výkyvy v průběhu menstruačního cyklu. Změny v homeostáze vápníku (hypokalcemie a hyperkalcemie) jsou již dlouho spojovány s mnoha afektivními poruchami. Lze konstatovat, že PMS má mnoho společných rysů s depresí, úzkostí a dysforickými stavy. Podobnost mezi příznaky PMS a hypokalcemie je pozoruhodná. Klinické studie u žen s PMS zjistily, že suplementace vápníku účinně zmírňuje většinu symptomů nálady a somatických symptomů. Dosavadní důkazy naznačují, že ženy se symptomatologií luteální fáze cyklu mají základní dysregulaci vápníku se sekundární hyperparatyreózou a deficitem vitamínu D. U části žen s PMS byla popsána souvislost se změnami kalciové homeostázy a vitamínu D, kauzální vztah však nelze formulovat jednoznačně.16
Vápník a vitamín D jsou klíčové mikronutrienty pro zdraví žen napříč životními fázemi, přičemž jejich dostatečná saturace je zásadní nejen pro prevenci a léčbu osteopenie i osteoporózy, ale i v dalších klinických stavech, se kterými se běžně setkáváme v gynekologické praxi. Pro dosažení dostatečné saturace vápníkem a vitamínem D je zásadní pacientkám opakovaně vysvětlovat a připomínat, že běžný dietní příjem vápníku a vitamínu D nemusí být dostatečný, proto je vhodné jej aktivně hodnotit a podle potřeby doplnit suplementací. V rámci farmakologické suplementace preferujeme registrované léčivé přípravky s prokázaným účinkem oproti potravinovým doplňkům. U pacientek vyžadujících suplementaci lze využít přípravky obsahující kombinaci vápníku a vitamínu D3 v doporučených denních dávkách. Na trhu jsou vedle běžných tablet dostupné také uživatelsky přívětivé lékové formy, které se nepolykají, jako jsou např. žvýkací tablety snadno rozpustné v ústech.
S pacienty s osteoporózou se v ordinaci praktického lékaře setkáváme poměrně často. I když pacienti nepociťují žádné obtíže, je třeba se zaměřit na…
V klinické praxi se u endokrinologických diagnóz často setkáváme se sekundární osteoporózou, jejíž příčinou může být některé z chronických onemocnění…
Osteoporóza je systémové onemocnění skeletu charakterizované úbytkem kostní hmoty a poruchami mikroarchitektury kostní tkáně, jehož důsledkem je…
Osteoporóza je progredující systémové onemocnění skeletu charakterizované ztrátou kostní hmoty a narušením kostní mikroarchitektury. Důsledkem je…