Robert Lischke: Je pro mě radost sledovat, jak vše běží a nemuset do toho zasahovat – a to nejen u transplantací plic
Plný obsah je dostupný pouze pro předplatitele podcastů.
„Je pro mě skvělé s odstupem sledovat celý tým a nemuset do jeho práce vůbec zasahovat, protože všechno naprosto hladce běží. Byla by chyba, kdybych na sebe vše vázal a nedal kolegům prostor pro jejich rozhodnutí,“ říká přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol a Homolka prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D. A platí to i pro transplantace plic. Jeho pracoviště je v Česku jediné, kde se tyto výkony provádějí, v současnosti jich zde dělají přes 70 ročně. „Tříměsíční přežívání nyní je 96 až 98 procent. To znamená, že když k nám pacient přijde, má téměř jistotu, že tuto operaci přežije. Pětileté přežívání se pak pohybuje kolem 80 procent, to je zcela srovnatelné s těmi nejlepšími světovými centry.“
Z transplantace plic se pro jeho centrum stal rutinní výkon. „To je zcela zásadní, až na výjimky, kdy jde o třeba o dětské pacienty nebo nemocné v kritickém stavu, to je už běžná záležitost, kdy se jede podle zaběhlého systému.“ Jeho velkým tématem, u kterého se nebojí hovořit s velkou otevřeností, je centralizace onkochirurgické péče. „Ta byla u karcinomu plic zahájena, ale není dotažená. Pracovišť, která se tomu věnují, je stále příliš. Dělíme si tu jen asi tisíc operací ročně, to je vlastně strašně málo. Argumenty jsou přitom zcela jasné, vysokoobjemová centra mají jednoznačně lepší výsledky. Data, která to potvrzují, jsou jen těžko vyvratitelná. Nyní cítíme velkou energii z ministerstva zdravotnictví směřující k tomu, aby se centralizace dokončila, to jsem velmi rád. U tak zásadní operace dává smysl, aby pacient cestoval třeba i několik set kilometrů na místo, kde se koncentruje expertíza,“ říká prof. Lischke.
Podcast Druhý názor je dostupný i v podcastových aplikacích Spotify a Forendors.
