Preeklampsie : Screeningový test z moči
Rozvoji preeklampsie nemůžeme zabránit. Jakmile je stanovena diagnóza, jiná efektivní léčba, než porod dítěte a placenty, není známa. Nicméně časná a přesná identifikace ohrožených žen pomáhá lékařům zlepšovat perinatální i maternální výsledky.1
Preeklampsie komplikuje 6 až 8 % všech těhotenství.2,3 Je to druhá nejčastější příčina maternálních úmrtí ve Spojených státech amerických (hned po tromboembolické nemoci), což představuje 12 až 18 % všech úmrtí souvisejících s těhotenstvím. V USA tedy celkově zhruba 70 úmrtí ročně a podle odhadů až 50 000 úmrtí na celém světě.3-5 Preeklampsie je také spojena s vysokou perinatální mortalitou a morbiditou, protože vede k iatrogenní prematuritě.6
Odhalování příčin
Preeklampsie je idiopatická multiorgánová porucha, která se vyskytuje pouze u lidí.2 Přesněji se jedná o onemocnění placenty, protože byla popsána i u kompletního molárního těhotenství, což je těhotenství s přítomným trofoblastem, avšak bez fetálních tkání.7 Navzdory usilovné snaze vědců není patogeneze onemocnění stále příliš jasná. Mezi navrhované patogenní mechanismy patří například genetický imprinting, imunitní maladaptace, oxidační stres, placentární ischémie, generalizovaná endoteliální dysfunkce s abnormální homeostázou prostanoidů a oxidu dusíku a defektní placentární metabolismus volných mastných kyselin a lipidů.8-11
Jak preeklampsie vzniká
Stále neexistuje jednotná teorie, která by vysvětlila všechny klinické nálezy přítomné u preeklampsie. Přesto se zdá, že hlavní patologickou známkou procesu je kompletní nebo částečné selhání druhé vlny trofoblastické invaze, která se odehrává mezi 16. až 20. gestačním týdnem.12-14 U normálních těhotenství je tato invaze trofoblastu zodpovědná za destrukci muskulární vrstvy spirálních arterií, a tím i za vznik definitivní uteroplacentární cirkulace.
Výsledkem abnormálně mělké trofoblastické invaze je to, že v preeklamptické placentě zůstává spirálním arteriím jejich silná muskulární vrstva a v druhé polovině těhotenství nejsou schopny dostatečné dilatace, aby tak pokryly zvyšující se energetické nároky rostoucího plodu a placenty. To vede k relativní placentární ischémii a – při snaze o lepší termín – k „placentární dysfunkci“, která způsobuje uvolňování endogenních placentárních toxinů. Ty pak skrze maternální cirkulární systém poškozují endoteliální stěnu. Kvůli tomuto placentárnímu toxinu byla porucha dříve nazývána „preeklamptická toxémie“. Ačkoli preeklampsie může být diagnostikována pouze po 20. týdnu gravidity průkazem nově vzniklé gestační proteinurické hypertenze, je jasné, že základ pro její rozvoj je položen daleko časněji v graviditě.15
Identifikace toxinů
Placentární toxemické faktory, které jsou zodpovědné za rozsáhlé poškozování endotelu, charakteristický rys.....
...
Komentář
Autor: As. MUDr. Tomáš Binder, CSc.
Preeklampsie je pro nás porodníky s trochou nadsázky řečeno „perspektivním onemocněním“. Vyskytuje se pouze v těhotenství, a to predominantně, v průběhu jeho druhé poloviny. Charakteristické příznaky lze vystopovat v současnosti u 5–8 % těhotných a lze předpokládat, že toto číslo do budoucna bude spíše mírně stoupat. Na vině je především rychle stoupající věk rodiček, který činí v současnosti v ČR 27 let u primipar. Podle závažnosti příznaků se preeklampsie dělí na lehkou, středně těžkou a těžkou formu. Nejzávažnější formou onemocnění je eklampsie. Rizika Rizika vážných mateřských komplikací, které mohou ojediněle u neléčených těžkých forem onemocnění skončit i smrtí ženy, jsou všeobecně známa. Rovněž i rizika pro plod jsou dostatečně popsána. Jedná se především o intrauterinní růstovou restrikci (IUGR) spojenou velmi často s iatrogenní prematuritou, protože jediným kauzálním řešením onemocnění je ukončení těhotenství a odstranění placenty. Děti narozené s IUGR jsou v současnosti předmětem mnoha studií, hlavně v souvislosti s předpokládaným zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění v dospělosti. O následných rizikách samotných matek, které prodělaly v těhotenství preeklampsii, doposud mnoho studií publikováno nebylo. To se v současnosti mění a pozornost výzkumu se obrací k této problematice. Z doposud publikovaných prací lze přeci jen usuzovat, že prodělaná preeklampsie představuje pro ženu v dalším životě určitá rizika.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 4/2007, strana 20
Zdroj: