Chůze jako klíč ke zvládání únavy u onkologických pacientů

Nová studie zjistila, že pravidelná fyzická aktivita, zejména chůze, může významně snížit únavu související s onkologickým onemocněním a zlepšit kvalitu života lidí s kolorektálním karcinomem, zejména v postléčebném prostředí. Výzkum bude prezentován na sympoziu o gastrointestinálních karcinomech Americké společnosti klinické onkologie (ASCO) 2026, které se uskuteční 8.–10. ledna v San Franciscu.

„Únava je jedním z nejčastějších problémů, kterým čelí přeživší pacienti s onkologickou diagnózou. Tato longitudinální studie poskytuje jasné důkazy, že zvýšená fyzická aktivita u pacientů s kolorektálním karcinomem v raném stadiu onemocnění může vést ke zlepšení kvality života," řekl Joel Saltzman, MD, odborník ASCO na gastrointestinální nádory a místopředseda regionální onkologie v Taussig Cancer Center v Cleveland Clinic.

V roce 2025 se odhadovalo, že jen v USA bude s kolorektální karcinomem diagnostikováno přes 150 000 lidí a více než 50 000 jich na tuto nemoc zemře. Únava spojená s nádorovým onemocněním je jedním z nejčastějších nežádoucích účinků léčby, které lidé s kolorektálním karcinomem a přeživší zažívají. Na rozdíl od běžné únavy ale obvykle nezmizí s více odpočinkem. Přitom právě zvýšená únava může mít významný dopad na kvalitu života a schopnost fungovat a často přetrvává i dlouho po dokončení onkologické léčby. Téměř 40 procent přeživších kolorektální karcinom uvádí, že po ukončení léčby stále trpí středně těžkou až těžkou únavou.

Nová studie zjistila, že pravidelná fyzická aktivita, zejména chůze, může významně snížit únavu související s onkologickým onemocněním a zlepšit kvalitu života lidí s kolorektálním karcinomem, zejména v postléčebném prostředí. Tato studie je jednou z prvních, která zkoumá, jak načasování a typ fyzické aktivity souvisejí s únavou a kvalitou života v prvních dvou letech bezprostředně po diagnóze kolorektálního karcinomu.

Ačkoli existují léky, které mohou pomoci zvládat únavu související s nádorovým onemocněním, pro snížení nežádoucích účinků souvisejících s léčbou lékaři často doporučují fyzickou aktivitu. Nicméně dosud nebyly jasné důkazy o načasování nebo typu fyzické aktivity, která by v tomto kontextu mohla být nejvíce užitečná. Tato práce zahrnovala 1 718 pacientů zapojených do mezinárodní studie ColoCare. Téměř pětina účastníků měla v době diagnózy metastatickou chorobu. Průměrný věk účastníků byl 67 let a téměř polovina z nich byly ženy (48 %). Mezi účastníky bylo 75 procent bělochů, 15 procent černochů a 4 procenta Asiatů.

Výzkumníci hodnotili úroveň fyzické aktivity účastníků v době diagnózy a poté znovu po šesti měsících, jednom roce a dvou letech od diagnózy. Úroveň fyzické aktivity byla hodnocena pomocí Mezinárodního dotazníku fyzické aktivity (IPAQ), který požadoval od pacientů, aby zaznamenali, jak často a jak dlouho se fyzické aktivitě věnovali během uplynulého týdne. Střední aktivity zahrnovaly svižnou chůzi nebo vysávání, zatímco intenzivní aktivity zahrnovaly běh, cyklistiku a další náročné činnosti.

Výzkumníci u účastníků vypočítali celkový týdenní počet minut aktivity tzv. Metabolic Equivalent of Task (MET). Minuty z MET ukazují, kolik energie člověk během fyzické aktivity vynaložil, přičemž méně minut MET znamená méně fyzické aktivity. Výzkumníci klasifikovali úroveň fyzické aktivity jako:

• nízká fyzická aktivita (méně než 600 minut MET týdně),
• mírná fyzická aktivita (600 až 3 000 minut MET týdně),
• vysoká fyzická aktivita (více než 3 000 minut MET týdně).

Následně hodnotili skóre únavy a kvality života související s onkologickým onemocněním pomocí dotazníku kvality života Evropské organizace pro výzkum a léčbu rakoviny (EORTC).

Klíčová zjištění studie

„Vyšší fyzická aktivita, zejména chůze, byla u pacientů s kolorektálním karcinomem spojena se sníženou chronickou únavou a zlepšenou kvalitou života, přičemž silnější účinky byly pozorovány v časném stadiu onemocnění. Udržování fyzické aktivity po dokončení první linie léčby (přibližně 1 rok po diagnóze) může být kritickým obdobím pro behaviorální intervenci ke snížení rizika únavy. Naše výsledky podporují integraci doporučení pro fyzickou aktivitu specifických pro dané stadium a fázi zotavení do péče o pacienty, kteří přežili onemocnění, a zdůrazňují chůzi jako škálovatelnou intervenci s nízkým rizikem,“ uvádějí autoři studie.

Ve své práci zjistili, že u pacientů s nemetastatickým kolorektálním karcinomem:

• Ti, kteří uvedli, že jejich fyzickou aktivitou je chůze 6 až 12 měsíců po diagnóze, zaznamenali největší přínos, přičemž nižší skóre únavy související s onkologickým onemocněním a vyšší kvalita života byly hlášeny 2 roky po diagnóze.
• Konkrétně se skóre únavy výrazně zlepšilo z 32,5 při diagnóze na 29 po jednom roce a na 26,8 po 24 měsících od diagnózy.

Ačkoli pacienti s metastatickým onemocněním také vykazovali snížení únavy – z 40,7 při diagnóze na 37,1 a 36,4 po 12, respektive 24 měsících, tyto změny byly menší a nedosáhly statistické významnosti. Výzkumníci také zjistili, že úroveň fyzické aktivity v době diagnózy spolehlivě nepředpovídala dlouhodobou únavu a kvalitu života. Místo toho byla silnějším ukazatelem lepších výsledků úroveň aktivity pacienta udržovaná mezi diagnózou a ročním sledováním.

Tyto poznatky naznačují, že období zotavení po léčbě může být kritickým obdobím pro behaviorální intervence podporující fyzickou aktivitu a snižující dlouhodobou zátěž příznaků.

Budoucí úsilí vědců se zaměří na vysvětlení biologických a behaviorálních cest, jimiž fyzická aktivita ovlivňuje únavu související s onkologickým onemocněním a kvalitu života. Výzkumníci plánují integrovat biomarkery, které budou hodnoceny pomocí nositelných zařízení pro sledování aktivity a spánkových vzorců v reálném čase, spolu s metabolickými daty k hodnocení funkce svalů a regenerace. Kromě toho tým plánuje zkoumat překážky fyzické aktivity napříč různými skupinami pacientů, včetně socioekonomických, rasových, etnických a s léčbou souvisejících rozdílů, aby mohl lépe využít personalizované intervence pro přežití.

Studie byla financována Národním institutem ošetřovatelského výzkumu při Národních institutech zdraví.