Dostupnost onkologické péče: mezi systémem, centrem a terénem

Druhý blok kulatého stolu „Kam kráčíš, česká onkologie?“, který uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), se zaměřil na regionální dostupnost onkologické péče. Zazněly aktuální datové analýzy, ukazující výrazné rozdíly mezi kraji, i konkrétní příklady dobré praxe. Řečníci diskutovali roli regionálních onkologických center, možnosti delegované preskripce a potřebu jasnějších pravidel pro spolupráci s komplexními centry. V centru pozornosti byla digitalizace jako klíčový nástroj pro efektivní organizaci systému. Shoda panovala v tom, že onkologická síť potřebuje nejen jasná pravidla, ale také respekt k reálným možnostem regionálních pracovišť.

Debatu druhého bloku kulatého stolu zahájila prezentace, která ukázala, jak výrazně se liší organizace onkologické péče napříč Českou republikou. Data pocházející převážně od Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) odhalila hluboké regionální rozdíly nejen v dostupnosti léčby, ale také v organizaci vztahů mezi komplexními (KOC) a regionálními onkologickými centry (ROC). Systém podle těchto dat dosud postrádá jednotnou logiku, a tak pacientská zkušenost může být dramaticky odlišná podle toho, v jakém regionu pacient žije.

Prezentace nabídla podrobnou typologii pěti základních modelů organizace péče, které se aktuálně v regionech vyskytují. Zatímco například Zlínský nebo Pardubický kraj disponují sítí detašovaných pracovišť napojených na své KOC, což umožňuje poskytování téměř celého spektra centrové léčby přímo v regionu, Ústecký nebo Plzeňský kraj jsou příklady výrazné centralizace. Zde existuje jediné komplexní centrum bez regionálních partnerů, což znamená vysokou zátěž pro centrum a dlouhé dojíždění pro pacienty. Specifickou výzvou je také Karlovarský kraj, kde funguje pouze jedno regionální centrum mimo krajské město – což v debatě zaznělo jako typický příklad „bílého místa“ onkologické péče (viz tabulku 1).

Zazněla také analýza možností delegované preskripce léčiv. Dosud povolené spektrum centrové léčby, kterou mohou ROC podávat, tvoří z drtivé většiny generické a biosimilární přípravky, což ukazuje, že při jejich výběru dominují ekonomická kritéria nad klinickými. Právě tento fakt výrazně limituje efektivitu a atraktivitu celého modelu delegované péče (viz tabulku 2).

V diskusi byla otevřena otázka, zda tento seznam rozšířit například o inhibitory CDK4/6. Jde o léky relativně bezpečné, perorální a vhodné pro širší skupinu pacientek s karcinomem prsu. Přesto zatím shoda na jejich širší dostupnosti v regionech nebyla nalezena, zejména kvůli obavám o kvalitu indikace a monitoringu léčby (Kulatý stůl se uskutečnil v červnu 2025. V červenci bylo VZP rozhodnuto o rozšíření možnosti delegované preskripce o dalších sedm přípravků od 1. 9. 2025. Pozn. red.). Diskutující upozorňovali, že jakékoli rozšíření musí jít ruku v ruce s nastavením jasných pravidel a kompetencí regionálních pracovišť.

Analýza rovněž odhalila nejednotný přístup zdravotních pojišťoven k nasmlouvání ROC. Dominantní roli hraje v této oblasti VZP, zatímco svazové pojišťovny teprve pomalu začínají podobnou péči podporovat. V roce 2024 se vedle VZP zapojila jen zdravotní pojišťovna Škoda, ostatní pojišťovny nenašly dostatečné prostředky. To se začalo měnit až tento rok, kdy se postupně začínají připojovat i ostatní zdravotní pojišťovny. Původní očekávání, že finanční toky budou při delegaci centrové péče plynule následovat pacienta, se v praxi nenaplnila. Místo systémového řešení se situace začala vyvíjet individuálně, po regionálních dohodách s jednotlivými plátci, což zpomalilo rozvoj a vedlo k výrazným rozdílům mezi kraji. Přesto je podle dat patrné, že se systém začíná postupně adaptovat – přibývá regionálních center a také pojišťoven, které tuto péči podporují.

Bílá místa na mapě onkologické péče

Prezentovaná data jasně ukázala, že existují kraje, kde pacienti narážejí na značné překážky v dostupnosti onkologické léčby. Diskuse potvrdila, že jde zejména o Karlovarský kraj nebo oblast Jesenicka, kde dosud nejsou dostatečně silná regionální onkologická centra, která by dokázala převzít část péče poskytované komplexními centry. Tyto regiony se pak v debatě označovaly jako „bílá místa“.

Podle Michaely Tůmové z Hlasu onkologických pacientů je klíčové, aby alespoň část specializované péče byla dostupná přímo v místě bydliště. „Nemůžeme po pacientech chtít, aby několikrát týdně jezdili dvě hodiny tam a zpět do centra. To je nejen finančně náročné, ale často prakticky nemožné, zvlášť když potřebují doprovod,“ uvedla Tůmová. Zdůraznila, že ideálním řešením je, aby zásadní část diagnostiky a léčby proběhla v KOC a poté se pacienti mohli vrátit do regionu, kde bude péče odpovídající kvality pokračovat.

Podobně situaci popsala MUDr. Hana Korunková z Karlovarské krajské nemocnice. „Řada potíží by odpadla, kdyby existovala jednotná databáze pacientů,“ apelovala Korunková a upozornila na dlouhodobý problém duplicitních vyšetření a komplikované předávání pacientů mezi ROC a KOC. Podle ní je v Karlovarském kraji situace dlouhodobě neudržitelná právě kvůli absenci jasné organizační struktury a jednotných pravidel.

Primářka Kateřina Jirsová z Nemocnice Na Pleši upozornila na to, že současné rozdíly nejsou způsobeny jen ekonomickými bariérami, ale často také nedůvěrou nebo neochotou pojišťoven a center delegovat kompetence na regionální pracoviště, přestože tam fungují kvalifikovaní odborníci. „Máme na pracovišti 13 lékařů, a přesto nemůžeme předepisovat určité léky, zatímco detašované pracoviště s jedním lékařem z KOC může. Nedává to smysl,“ zdůraznila Jirsová.

Podle diskutujících by řešením nemělo být striktní plošné nařízení, ale spíše promyšlená regionální spolupráce mezi KOC, ROC a plátci péče. V debatě padaly také návrhy na rozšíření spektra delegované preskripce a jasné nastavení kompetencí tak, aby byly zachovány kvalitní a bezpečné standardy péče. Za ideální stav účastníci označili systém, v němž existuje přirozená provázanost, jasné kompetence a sdílená odpovědnost.

V této souvislosti zaznělo i to, že klíčovou roli v zajištění kvalitní a dostupné péče mají multidisciplinární týmy, které jsou garantem správné indikace léčby a jejího efektivního monitorování. O jejich významu i o tom, jak dobře v praxi fungují, se vedla podrobná diskuse.

Multidisciplinární týmy jako klíč k bezpečné péči

„Žádný onkolog dnes už nemůže kvalitně zvládat všechny diagnózy,“ upozornila doc. Hana Študentová z Onkologické kliniky FN Olomouc s odkazem na neustále sílící význam specializace. „Dneska už neexistuje univerzální onkolog. To byla realita možná před deseti lety, ale dnes je to utopie – nikdo z nás neumí onkologii na špičkové úrovni ve všech diagnózách. Všichni se specializujeme,“ uvedla s tím, že za klíčovou podmínku kvalitní péče považuje právě dobře fungující multidisciplinární tým.

Podle doc. Študentové musí být vždy splněno několik zásadních podmínek, aby MDT tým opravdu plnil svou funkci. „Někdo z těch lidí, kteří tam sedí, musí pacienta fyzicky znát. Nemůžeme se bavit jen nad papíry. I když si myslím, že se to tak bohužel často děje,“ upozornila na důležitý aspekt klinické praxe. Dále zmínila, že je nutné, aby pacientům byla dostupná všechna potřebná vyšetření, včetně například genetické analýzy NGS, protože bez těchto podkladů MDT nemůže nastavit optimální léčbu.

Podle MUDr. Hany Korunkové ale stále má klíčovou roli ošetřující onkolog, který stojí na začátku celého procesu. „Každý onkolog, který má dvě atestace, musí udělat aspoň nějaký návrh, s kterým do KOC jde, a buď si ho nechá schválit, nebo vyvrátit od kolegů. Ale my nemůžeme čekat na každý závěr MDT, to by se ti lidé vůbec neodléčili,“ zdůraznila Korunková a poukázala tím na význam kvalitní komunikace mezi regiony a centry v časné diagnostice.

Na komunikační nedostatky v rámci MDT týmů upozornila i předsedkyně onkologické platformy AIFP Mgr. Eva Karásková. Podle ní v současnosti neexistuje jednotná komunikační platforma, která by fungování MDT efektivně podporovala. „Už dva roky zpátky, když jsme vytáhli na světlo boží Věstník Ministerstva zdravotnictví k organizaci onkologické péče z roku 2017, jsem upozorňovala, že jednotná komunikační platforma je jednou z podmínek akreditace komplexních onkologických center. To, že dosud neexistuje, je realita,“ uvedla Karásková.

Podle ní je současná situace, kdy multidisciplinární týmy v různých regionech používají odlišné komunikační nástroje – od Teamsů až po obálky přes Českou poštu –, dlouhodobě neudržitelná. „Je to opravdu plejáda různých řešení a to, že to neodpovídá potřebám, je jasné,“ zdůraznila Karásková.

Diskuse rovněž potvrdila, že mezi regionálními a komplexními centry by měla vzniknout přirozená provázanost právě prostřednictvím MDT týmů. Primářka Kateřina Jirsová v této souvislosti uvedla: „KOC i ROC by měly být v širším slova smyslu jeden multidisciplinární tým. To znamená, že KOC, které rozhoduje v rámci svého MDT, by mělo své regionální pracoviště dobře znát.“

Podle Jirsové je nutné, aby bylo jasně definováno, kdo a za jakých podmínek může péči indikovat a také kdo za ni nese odpovědnost. „Měli bychom jasně říct, kdo má kvalifikaci pro podání konkrétní léčby, co jsou bezpečné léky a za jakých okolností,“ doplnila s tím, že právě jasně nastavená pravidla zajistí bezpečnost pacienta a důvěru mezi pracovišti.

Diskutující se shodli, že optimální spolupráce multidisciplinárních týmů vyžaduje nejen jasná pravidla a dostatečné zdroje, ale také důvěru mezi jednotlivými lékaři, pracovišti a plátci péče. Právě v tom podle účastníků spočívá klíč k efektivní, kvalitní a dostupné péči o onkologické pacienty.

Digitalizace jako nezbytná podmínka rozvoje onkologie

V debatě o multidisciplinárních týmech opakovaně zazněla nutnost efektivní komunikace a sdílení dat napříč jednotlivými pracovišti. Diskutující se shodli, že klíčem k řešení těchto problémů je důsledná digitalizace zdravotnictví, která umožní sdílení pacientských informací a zamezí duplicitám ve vyšetřeních i léčbě.

„Pacienti kolikrát vůbec nevědí, že už nějaké CT měli, a jdou na ně znovu jinde. Vyšetření se duplikují a peněz tím utíká neuvěřitelné množství,“ upozornila MUDr. Hana Korunková, která považuje vytvoření jednotné pacientské databáze za absolutní prioritu pro efektivní fungování ROC a KOC.

Nutnost digitalizace potvrdila také MUDr. Jitka Vojtová, finanční ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny (OZP). „Bez digitalizace zdravotnictví se prostě nepohneme dál,“ uvedla s tím, že současný způsob práce s daty je nedostatečný a znemožňuje včasnou reakci na potřeby pacientů. „My se pořád díváme jen do zpětného zrcátka, jak to hezky nazval pan profesor Dušek z ÚZIS. Často brečíme nad rozlitým mlékem. Ta situace je prostě tristní,“ shrnula Vojtová a vyzvala k aktivní spolupráci všech zúčastněných stran.

Digitalizace se podle diskutujících musí stát základním stavebním kamenem dalšího rozvoje české onkologie. Ani dokonale fungující technologie však nemusejí samy o sobě stačit. Dalším nezbytným krokem je podle některých diskutujících zapojení regionálních onkologických center do rozhodovacích struktur, které v současnosti citelně chybí.

Hlas regionů: Zapojení ROC do rozhodování je nezbytné

Deficit v podobě nedostatečného zastoupení regionálních onkologických center (ROC) v rozhodovacích strukturách české onkologie podle některých diskutujících zásadně ovlivňuje současnou nejednotnou situaci v regionech a brání efektivnímu rozvoji onkologické péče mimo velká centra.

„Kolik zástupců ROC je ve výboru České onkologické společnosti? Není to nula?“ položil sugestivní otázku RNDr. Marián Rybář z Ministerstva zdravotnictví. Upozornil na to, že bez přímého zastoupení ROC ve vedení odborné společnosti a jejích komisích není možné řešit specifické problémy regionálních pracovišť ani účinně koordinovat jejich spolupráci s komplexními onkologickými centry. Podle něj je nezbytné, aby ROC měla svůj hlas při nastavování systému péče, jinak bude diskuse vždy neúplná a zkreslená směrem k velkým centrům.

Doc. Milan Vošmik z FN Hradec Králové tuto tezi částečně potvrdil. Připustil, že členové výboru České onkologické společnosti ČLS JEP skutečně pocházejí z komplexních onkologických center. „Nicméně dá se říct, že jsou tam i lékaři, kteří jezdí do regionálních center, takže to není úplně jednoznačné,“ uvedl na obranu výboru odborné společnosti Vošmik. Zároveň ale potvrdil, že regionální perspektiva je v rozhodovacích orgánech zastoupena nedostatečně, a informoval, že v rámci České onkologické společnosti již probíhá diskuse o změně tohoto stavu.

Pro větší zapojení regionálních center se vyjádřila také Eva Karásková z AIFP, podle níž by vznik samostatné pracovní skupiny nebo sekce České onkologické společnosti pro regionální onkologii byl velkým krokem vpřed. „Zazněl tu podle mě skvělý nápad – vznik nějaké sekce nebo pracovní skupiny v rámci České onkologické společnosti, která by se věnovala rozvoji regionální onkologie. Myslím, že by to určitě nemělo zapadnout,“ uvedla Karásková.

Právě absenci regionálního pohledu v odborných společnostech označili diskutující za jeden z hlavních důvodů, proč systém delegované preskripce a spolupráce KOC–ROC není dostatečně propracovaný a proč některé regiony zaostávají v dostupnosti péče za ostatními. Podle nich je nezbytné, aby se regionální centra aktivněji zapojila do nastavování pravidel, která se jich bezprostředně týkají.

Někteří diskutující připomněli, že bez přímé účasti regionálních center bude i do budoucna obtížné najít správnou rovnováhu mezi centralizací vysoce specializované péče a decentralizací těch typů léčby, které jsou bezpečné a medicínsky vhodné pro regionální pracoviště.

Zlepšení systému péče ale podle účastníků diskuse nespočívá jen v institucionálních změnách. Důležitou roli hrají také ekonomické aspekty, konkrétně finanční udržitelnost a racionální využití omezených zdrojů.

Finanční udržitelnost onkologické péče: Nutnost racionalizace a plánování

Účastníci diskuse se shodli na tom, že bez dlouhodobé finanční udržitelnosti nelze dosáhnout kvalitní ani dostupné onkologické péče. Doc. Hana Študentová v této souvislosti upozornila na důležitost racionálního přístupu při nakládání s omezenými zdroji. „Jako onkologové se opravdu snažíme pacientům poskytnout to nejlepší, co máme k dispozici, ale zároveň víme, že rozpočty jsou omezené, a učíme se v tom být racionální. Věřím, že už nebude docházet k situacím typu, že ve čtvrtém kvartálu už nejsou peníze,“ uvedla Študentová a zdůraznila, že rozhodování o nákladné centrové léčbě vyžaduje racionalizaci na všech úrovních.

Podle ní je klíčové, aby multidisciplinární týmy dokázaly objektivně vyhodnotit, která léčba je pro pacienta optimální nejen medicínsky, ale i ekonomicky. „Nemůžeme dát 85letému pacientovi, který sotva dojde na kontrolu, stejnou léčbu jako někomu, kdo je plně aktivní. Neonkologům to může znít možná absurdně, ale věřte, že tohle denně řešíme,“ popsala Študentová praxi, která nutí onkology důsledně zvažovat jak přínosy, tak finanční aspekty léčby.

Racionální přístup k léčbě jako klíčovou součást udržitelnosti podporují pochopitelně také plátci. Jitka Vojtová zdůraznila, že zdravotní pojišťovny jsou připraveny jednat o rozšíření spektra centrové léčby, ale pouze za předpokladu jasných odborných doporučení, která zajistí bezpečnost pacientů i efektivitu vynaložených prostředků. „Pokud chceme zlepšit dostupnost, cena by neměla být jediným kritériem. Nejsou to ale pojišťovny, kdo rozhoduje o tom, jaké molekuly budou centrové. Pojďme se bavit o odborných parametrech, o tom, jaké molekuly lze bezpečně uvolnit. Ten impuls ale musí přijít od vás, odborných společností. My jsme připraveni jednat a nastavovat podmínky, ale bez odborného základu to nejde,“ upozornila přítomné lékaře Vojtová a vyzvala k pokračování diskuse.

Eva Karásková z AIFP pak připomněla, že kvalitní onkologická péče není jen otázkou aktuální dostupnosti finančních prostředků, ale i dlouhodobého plánování a jasně nastavených pravidel. Podle ní se česká onkologie nachází na důležité křižovatce, kdy je potřeba jasně určit, jakým směrem se vydat, aby systém dokázal reagovat na rostoucí počty pacientů i na příchod nových, často nákladných léčivých přípravků.

Zástupci regionů v této souvislosti volali po jasném plánu, který by zajistil nejen dostatek zdrojů na centrovou léčbu, ale také efektivnější delegaci preskripce do regionálních center. „Když už máme bezpečnou molekulu, časnou diagnózu a kvalifikovaný personál, tak proč by to pracoviště nemohlo léčbu podávat? Já ten důvod dodnes nevidím,“ apelovala Kateřina Jirsová a vyzvala ke zjednodušení pravidel, která by zároveň zajistila potřebnou kontrolu a bezpečnost péče.

Celkově se účastníci shodli, že cesta k dlouhodobé udržitelnosti vede přes jasné kompetence, důslednou kontrolu, objektivní plánování a efektivní využití dostupných technologií, zejména digitalizace, která by umožnila rychlou výměnu dat a minimalizaci duplicitních výkonů.

Diskuse druhého bloku kulatého stolu jednoznačně ukázala, že česká onkologie stojí před důležitými rozhodnutími. Jasně definované kompetence, efektivní spolupráce regionálních a komplexních center, zodpovědný přístup k finančním zdrojům a důsledná digitalizace jsou základními předpoklady udržitelného rozvoje onkologické péče. Jak připomněla Eva Karásková z AIFP, současná situace je sice složitá, ale právě nyní je příležitost začít s dlouhodobým plánováním a skutečně efektivní spoluprací všech aktérů. Záleží tak na odborné veřejnosti, plátcích péče i regulátorech, zda dokážou tento impuls využít a společně nalézt cestu, jak čelit výzvám, před kterými společnosti i česká onkologie stojí.