Horáček: I malá změna pozitivně ovlivní duševní zdraví
V přednášce, která zazněla na letošní 68. česko-slovenské psychofarmakologické konferenci jako součást sympozia Psychiatrie a společnost pod tlakem, se ředitel Národního ústavu duševního zdraví prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., zaměřil na problematiku resilience a na sociální determinanty ovlivňující psychické zdraví současné společnosti.
- Jaká jsou nejnovější zjištění o vlivu sociálních sítí na psychické zdraví a jek je lze využít pro přípravu např. preventivních strategií?
Dnes jsou lépe a lépe odhalovány mechanismy, kterými digitální svět působí na naši mysl. Na jedné straně můžeme sledovat nárůst psychických problémů, na druhé straně máme digitální svět, který má určité parametry. To, co dnes studuje třeba teorie sociální homeostázy (koncept převzatý z biologie popisující tendenci sociálních systémů – společnosti, skupin, jedinců – udržovat dynamickou rovnováhu a stabilitu pomocí autoregulačních mechanismů a zpětné vazby i přes vnější i vnitřní narušení. pozn. red.), je to, jak přesně určitá funkcionalita, třeba sociální sítě, ovlivňuje konkrétní psychopatologii. A to je zcela základní, protože když to pochopíme, můžeme buď navrhovat a zavádět regulace, nebo budovat odolnost tak, že se s potenciálně škodlivými parametry sociálních sítí naučíme žít. Když nevíme, že personalizace obsahu způsobuje rigiditu myšlení, nevíme, že krátká videa mění pozornost člověka, mění systém odměny, nemůžeme s tím nic dělat, ale když těmto procesům porozumíme, můžeme začít řešit. Nové poznatky jsou zásadní a jsou prvním krokem k tomu, abychom se naučili v digitálním světě žít.
- Připravujete na základě nových zjištění nějaká konkrétní preventivní opatření?
V rámci NUDZ připravujeme návrhy preventivních programů pro různé věkové skupiny, které z těchto nejnovějších poznatků vycházejí. Naším cílem je potřebným způsobem podpořit lidi, aby se naučili žít v digitálním světě tak, aby pro ně byl prospěšný, nikoli negativní. Naše programy jsou založeny na evolučně daných principech resilience.
- Uvedl jste, že již i několikaminutové zkrácení doby pobytu na sítích může být prospěšnější než mindfulness nebo kognitivně behaviorální terapie…
Dnes již víme, že negativní efekt různých vlastností a parametrů sociálních sítí je aditivní, to znamená, že délka pobytu na sociálních sítích, ale i počet přihlášení nebo kontrol zpráv na mobilu se jasně negativně promítá do zhoršení duševního zdraví. Čím víc, tím hůř. Negativní efekt je tak výrazný, že se otvírá možnost pro úplně jednoduchou prevenci spočívající v prostém omezení pobytu na sociálních sítích, třeba i o 10 minut. Již takto krátká doba se při hodnocení větších skupin projeví.
Stejně tak je tomu se spánkem, který je další kandidátní oblastí, která se dá vcelku jednoduše intervenovat. Každý z nás se může pokusit spát kvalitněji a déle jen tím, že bude dodržovat spánkovou hygienu. Prodloužení spánku i o pár minut už má pozitivní dopad. A při hodnocení celopopulačním bude tento dopad měřitelný a viditelný a bude se nám lépe žít.
- Diskusi hned první den konference vzbudilo téma psychiatrizace…
Psychiatrizace je termín, který odkazuje k tomu, že sociální, ne psychiatrické problémy se uchopují psychiatrickým jazykem a psychiatrickými nástroji. Psychiatrizace se určitě promítá do statistik zhoršení dětského duševního zdraví a v podstatě znamená, že mladý člověk, třeba i dítě, který z nějakého důvodu strádá, se identifikuje s rolí nemocného. Následující problém je ten, že když se jako jedinec identifikuji s nemocí, dostávám se do pasivní role, kdy chci být léčen. To znamená, že psychiatrizace posouvá strádající osoby do pasivní pozice, kdy očekávají, že lékaři, zdravotní systém nebo stát vyřeší jejich problémy za ně. To je přesně opak toho, co potřebujeme, když se snažíme o budování resilience. Pak se snažíme, aby člověk uchopil svůj život, a když je nešťastný, aby ho změnil tak, aby zmizely důvody pro tento stav. A ne neštěstí popsat psychiatrickým jazykem. O míře psychiatrizace v celkovém obrazu duševního zdraví se dnes vede spor, my nevíme, jaké procento dětských obtíží je psychiatrizací způsobeno. Je jasné, že psychiatrizace zde je, ale otázkou je, do jaké míry.
Z pohledu jedné strany jsou děti skutečně nemocné, zatímco druhá strana říká: ty děti nejsou všechny nemocné, některé mají fenotyp nemoci na účet mechanismu psychiatrizace. Jde o velmi vážnou diskusi, jejíž výsledek pak de facto určuje různá řešení – buď posilovat léčebnou složku, nebo oslabovat složku medializace psychiatrie. Otázkou totiž je, zda medializace vytváří pravou depresi, nebo něco, co je depresi pouze podobné. Řešení této otázky zatím nemáme, ale je dobře, že jsme ji na tomto kongresu jasně definovali a spustili věcnou diskusi.