Onkologie hledá novou rovnováhu. Řeší se koordinátoři i reakreditace center
Diskusní část prvního bloku kulatého stolu „Kam kráčíš, česká onkologie?“, který uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), se zaměřila na roli koordinátora péče jako nového článku v síti komplexních onkologických center (KOC). Účastníci se shodli, že právě tato pozice může výrazně přispět ke zkrácení zbytečných prodlev, lepšímu řízení pacientovy cesty a efektivnějšímu využívání kapacit. Debata se dotkla také probíhající reakreditace KOC a nutnosti lépe vymezit spádovost péče i odpovědnosti jednotlivých institucí.
Diskusní část se soustředila na roli koordinátora péče – nové pozice, která má přispět ke zkrácení zbytečných prodlev, lepšímu řízení pacientovy cesty a efektivnějšímu využívání kapacit v rámci komplexních onkologických center. Na návrh tzv. onkologického „patera“ navázala diskuse o praktické realizaci plánovaných změn, včetně probíhající reakreditace KOC.
Podle Evy Karáskové, která stojí v čele onkologické platformy AIFP, je především dobře, že se koordinátoři jako téma dostali do centra pozornosti. Upozornila, že systém má v oblasti koordinace péče dlouhodobé rezervy. „Každý region je trochu jiný příběh, cesty pacientů jsou často klikaté. Známé jsou konkrétní příběhy pacientů, kteří se na nás obracejí právě proto, že se v systému ztrácejí. Je zřejmé, že existují určité deficity, včetně nejasného rozdělení rolí mezi jednotlivé aktéry,“ popsala Karásková současnou situaci. Vítá proto, že reakreditace KOC vytváří příležitost k reálnému kroku. „Je lepší začít a systém postupně kultivovat než čekat, že se to nějak samo usadí,“ doplnila.
Také doc. Milan Vošmik z Kliniky onkologie a radioterapie FN Hradec Králové uvedl, že je myšlenkou koordinátorů péče nadšen. „Jsem opravdu rád, že se tento koncept posouvá dál. My jsme se o něco podobného snažili už dříve, v jiných formách, i v rámci našeho KOC, takže vítám, že se to nyní posunulo i na systémovou úroveň,“ ocenil. Podle něj má koordinátor potenciál výrazně urychlit diagnostiku i léčbu. „Dnes pacient často dostane žádanky na vyšetření s tím, že si termíny musí zajistit sám. Lékař mu pak řekne: ‚Až budete mít všechna vyšetření, vraťte se.‘ To může trvat celé týdny,“ popsal současnou praxi. Koordinátor by podle něj také významně pomohl v řadě dalších procesů kolem multidisciplinárních týmů. Vošmik zároveň připustil, že ho překvapila možnost, aby koordinátor nebyl zdravotník. „Moje první představa byla, že by to mohla být ideální pozice pro zdravotní sestry s vyšší kvalifikací, například magistry. Ale rozhodně se nebráním ani variantě nezdravotnického pracovníka, který by zajišťoval hladký průchod systémem,“ řekl s tím, že jde o téma k další diskusi.
Primářka Kateřina Jirsová z Nemocnice Na Pleši potvrdila, že jejich pracoviště má s koordinátory již několikaletou pozitivní zkušenost „Upřímně si už nedokážu představit, že bychom takovou podporu neměli,“ uvedla. Podle ní je klíčové, že koordinátor administrativně zajišťuje nejen objednávání vyšetření, ale také registraci pacientů v systému. „Koordinátor je v objednávání a komunikaci s ostatními pracovišti mnohem efektivnější než lékař. Musí ale dostat jasné zadání. Pro mě je klíčové, že je řízen lékařem, který určuje priority a rozhoduje, co je třeba řešit,“ zdůraznila. Dodala, že koordinátor navíc významně šetří čas lékařům a zlepšuje komunikaci mezi zdravotnickými zařízeními. „Máme také zkušenost s koordinátorem multidisciplinárního týmu, který funguje distančně, dokonce napříč několika KOC. Koordinátor tam zajišťuje vše potřebné, po skončení týmu okamžitě dostáváme termíny na operace, konzultace, vstupy do systému,“ popsala Jirsová konkrétní zkušenosti z praxe.
Do polemiky ohledně záměru, že by koordinátoři péče nemuseli být zdravotníci, se zapojila i Michaela Tůmová z organizace Hlas onkologických pacientů. Koordinátor podle ní nemusí být nutně zdravotník, musí však být dobře orientován v systému a pravidelně se vzdělávat. „Umíte si představit, že by koordinátor leteckého provozu sedl do letadla a pilotoval ho? Já tedy rozhodně ne. Ani bych nechtěla, aby mě obsluhoval jako letuška,“ uvedla s nadsázkou. Koordinátor podle ní nemusí provádět léčebné zákroky, ale musí mít jasné úkoly a neustálý přehled. „Ideálně by měl být napojen na síť ostatních koordinátorů, vědět, kde co funguje, sdílet dobrou praxi a třeba i termíny, protože někdy opravdu není nutné, aby pacient čekal na vyšetření ve ‚svém‘ KOC, pokud je může absolvovat jinde rychleji a se srovnatelným výsledkem,“ dodala. Zásadní podle ní je, aby koordinátora jeho práce bavila a byl ochoten se stále učit nové věci.
Ani podle finanční ředitelky OZP Jitky Vojtové není u koordinátora rozhodující formální vzdělání, ale především jeho motivace a schopnosti. „Velmi často se osvědčí laik, který má chuť se v oboru vzdělávat, třeba proto, že má k tématu osobní vztah – například jako někdo, kdo si nemocí prošel sám nebo ji zažil u blízkého člověka,“ vysvětlila Vojtová. Dodala, že zásadní bude kvalitní propojení koordinátorů se systémy zdravotních pojišťoven, zejména v oblasti sdílené zdravotnické dokumentace. „Pokud bychom měli plnohodnotnou digitalizaci a sdílenou dokumentaci, dokážu si představit, že ať už bude mít koordinátor jakékoli formální vzdělání, jeho zásadním pomocníkem bude softwarový nástroj nebo umělá inteligence, která z dokumentace vytáhne klíčové informace – tzv. red flags – a vytvoří první síto,“ nastínila možnou budoucí praxi.
Marián Rybář, který roli koordinátora zahrnul i do svého „patera“, na závěr diskuse o tomto tématu připomněl, že koordinátor musí být především „logistik“. „Koordinátor nesmí být jen člověk s papírem a tužkou. Potřebuje kvalitní software, musí být logisticko‑analytický typ a samozřejmě empatický, ale hlavně musí řídit celý ten proces. Nemusí být zdravotník, protože zdravotníků máme málo,“ shrnul a vyjádřil přesvědčení, že například člověk s ekonomickým vzděláním může být lépe vybaven pro práci koordinátora než lékař nebo sestra. Doplnil informaci, že aktuálně hledá a nabírá koordinátory péče 15 KOC. „Pokud má centrum pocit, že zdravotník je tou nejlepší volbou, ať ho klidně má,“ uvedl s tím, že by se ale rozhodně centra neměla bránit i nezdravotníkům. „Byl jsem na jednom jednání, kde primářka pneumologického oddělení, kde se na CT čekalo tři měsíce, říkala, že koordinátora nepotřebuje, že si vše obvolá sama. Jenže právě to je ta past. Čekací lhůta není vidět. Když sedíte u přepážky a jste pomalí, nevidíte, že fronta už je až na náměstí. Ale pacient, který čeká tři měsíce, je doma a nedovolá se. A to je velký problém,“ varoval.
Reakreditace KOC. Naděje bez dramatických změn
Významným tématem diskuse byla také probíhající reakreditace KOC, ke které se mnozí upínají s nadějí, že přinese nejen jasnější pravidla, ale také lepší dostupnost péče.
Podle Mariána Rybáře není vyloučeno, že reakreditace přinese změny ve stávající síti KOC. „Reakreditace proběhne formou výběrového řízení, do kterého se mohou přihlásit všechna pracoviště a pravidla jsou pro všechny stejná. Nedokážu teď říct, kdo se přihlásí a kdo ne,“ uvedl. Současně však ujistil, že případné změny nebudou dramatické. „Umím si představit změnu v rozsahu plus minus jedno pracoviště. Ale rozhodně nehrozí žádné masivní přeskupení onkologické sítě,“ dodal Rybář s tím, že významnější změny by podle něj nedávaly smysl. „Sehraná sestava se ve fotbale taky nemění, pokud není důvod. A já si nemyslím, že by nějaká dramatická změna byla namístě,“ shrnul.
Ladislav Dušek k otázce změn v síti KOC uvedl, že proces reakreditace běží striktně podle zákona. „V tuto chvíli je připravena výzva transparentním způsobem a čeká na poslední čtení na ministerstvu zdravotnictví. Odpovědnost za proces nese ministerstvo a ministr zdravotnictví, nikoli ÚZIS ani nikdo jiný z nás, kdo tady dnes sedíme,“ upozornil. Zmínil, že výzva v těchto dnech odchází do připomínkového řízení a ministerstvo by o výsledku mělo rozhodnout do konce léta nebo v září.
Na straně pacientů, kteří měli též možnost výzvu připomínkovat, vzbuzují reakreditace už nyní velké naděje. „Velkou radost nám dělá, že se do popředí dostává role koordinátora péče a také že se zdůrazňuje potřeba pacientských rad,“ uvedla Michaela Tůmová za Hlas onkologických pacientů. Z jejího pohledu jde o jasný posun směrem k péči více zaměřené na pacienta. Zmínila také Karlovarský kraj, který podle ní dlouhodobě aktivně usiluje o vlastní KOC. „Máme tam velmi dobrou spolupráci a dokud nebude situace definitivně vyřešena, snažíme se jako pacienti pomáhat – ať už prostřednictvím iniciativ, jako jsou Dny zdraví, nebo skrze pacientská koordinační centra,“ dodala.
Ladislav Dušek se v závěru ještě vrátil k problematice Karlovarského kraje, který nemá žádné KOC, proces reakreditace představuje šanci pro obyvatele kraje na dostupnější onkologickou péči. Podle Duška představuje situace v tomto kraji dlouholetý dluh zakladatelů sítě KOC. „Ale nemluvme o Karlovarském kraji, mluvme o pacientech z Karlovarského kraje. A nezapomínejme na Středočeský kraj, kde dostupnost KOC pro velké nádorové skupiny je kolem 50 procent. To je srovnatelný problém,“ upozornil. Uvedl také, že reakreditace stanoví i přesnou spádovost center, což by mělo odstranit současné regionální nerovnosti. Zároveň zdůraznil, že koordinátoři péče budou mít jasně definovanou roli a k dispozici budou mít speciální kódy, které umožní sledovat a hodnotit jejich práci. „Jsem rád, že tu mohu jménem pana ministra říci, že na tom trvá. Tyto kódy skutečně chce zavést do systému. Musejí být rozumně hrazeny, aby pojišťovny měly kontrolu nad tím, co koordinátor v systému dělá, komu se věnuje, jaký je jeho dosah. To pak umožní měřit jeho efektivitu,“ vysvětlil Dušek.
Podle Duška je také klíčové, aby koordinátoři postupně získali přístup k pacientům už v raných fázích jejich cesty zdravotním systémem. „Naším skutečným cílem je, aby mohli zasahovat i do přednemocniční fáze. A k tomu je nezbytné dobudovat eHealth, to je bez diskuse,“ uvedl. Tento přístup by měl být umožněn již v roce 2026 díky centrální elektronické infrastruktuře. Dušek také představil plán zavedení tzv. real‑time sledování centrové léčby a indikací podle paragrafu 16, díky němuž bude možné vidět migraci pacientů a potřebu redistribuce rozpočtů s minimálním zpožděním. „Na základě rozhodnutí pana ministra je nyní spouštěn systém, schválený všemi KOC. Měli bychom být schopni ho také vyhodnocovat do 30 dnů od spuštění,“ uvedl s tím, že to je plánováno na 1. září letošního roku.
Organizaci onkologické péče čeká náročné období změn
Závěrečná slova účastníků diskusního bloku věnovaného organizaci onkologické péče potvrdila, že česká onkologie stojí na prahu řady změn, jejichž úspěch bude záviset především na schopnosti jednotlivých aktérů efektivně spolupracovat. Zazněla shoda na nutnosti jasného vymezení spádových oblastí KOC, významu koordinátorů péče a pravidelného sledování indikátorů kvality. Zároveň účastníci připomněli potřebu citlivého přístupu k regionálním rozdílům a zdůraznili, že chystané změny v organizaci onkologické péče by neměly být postaveny jen na povinnostech a kontrolách, ale také na vzájemné motivaci a společném zájmu o zlepšení systému péče ve prospěch pacientů.
Eva Karásková, zástupkyně AIFP, která kulatý stůl pořádala, závěrem ocenila diskusi jako celek a především fakt, že jednotliví účastníci české onkologie jsou připraveni postupovat při implementaci potřebných změn systému společně. „Každý z nás má v systému svou úlohu, kterou si prostě musíme odpracovat, to je zásadní. Je skvělé, že spolu mluvíme. Dělejme to dál,“ vyzvala Karásková s tím, že sledování a vyhodnocování centrové léčby je důležité nejen z pohledu veřejných financí, ale především z hlediska odpovědnosti vůči pacientům. Upozornila, že solidní onkologie – tedy léčba nádorů mimo hematoonkologii – tvoří přibližně 26 až 32 procent celkových výdajů na centrovou léčbu, přičemž onkologie jako celek (včetně hematoonkologie) představuje podle odhadů zhruba 40 až 45 procent všech centrových nákladů. „Je to obrovská odpovědnost, nejen za veřejné prostředky, ale hlavně za pacienty, kteří tu jsou a musejí se ke kvalitní péči dostat,“ uzavřela Karásková.