Regulační asymetrie v péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou

I když zatím neexistuje lék, který by Alzheimerovu nemoc vyléčil, blíží se příchod několika nových molekul, které průběh onemocnění alespoň zpomalují. Desetiletí trvající výzkum přípravků pro léčbu Alzheimerovy choroby přináší konečně do klinické praxe první léky. Rozdílné schvalovací procesy v různých zemích však vykazují značnou nerovnost, kvůli které si miliony Evropanů budou muset na některé přípravky ještě počkat.

Podle odhadů bude do roku 2050 jedna třetina lidí v EU starší 65 let. Přičteme‑li k tomu rizikové faktory životního stylu a socioekonomické rozdíly, je jasné, že Evropa musí jednat rychle, aby modernizovala své zdravotní systémy pro zlepšení života pacientů. K tomu potřebuje zlepšit globální konkurenceschopnost svého regulačního rámce, aby se lékařské inovace dostávaly k pacientům rychleji. Za zmínku stojí, že evropský regulační proces trvá přibližně o 120 dní déle než regulační procesy např. v USA nebo Japonsku. To krom jiného způsobuje, že v kombinaci se složitými systémy přístupu na trh na úrovni jednotlivých zemí pacienti v Evropě čekají na vědecké inovace v průměru o 20 měsíců déle než lidé žijící ve Spojených státech [1].

Příkladem rozdílného přístupu schvalovacích orgánů je léčba Alzheimerovy choroby. Po více než třech desetiletích investic do výzkumu byly v řadě zemí, včetně USA, Japonska a Číny, nedávno schváleny dvě nové průlomové léčby – lecanemab a donanemab. Avšak Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) schválila pouze první z nich.

Tyto léky mohou oddálit progresi časné symptomatické Alzheimerovy choroby. Díky tomu mají pacienti více času na samostatný život, čímž se zmírňuje obrovská finanční a emocionální zátěž rodin a pečovatelů. Lecanemab je prvním lékem svého druhu, který byl v EU schválen. Dosavadní způsoby léčby pacientů s Alzheimerovou chorobou se zaměřují pouze na příznaky, nikoli na příčinné procesy v mozku.

Dopady složitého regulačního rámce

„Lecanemab i donanemab prokázaly, že snížení amyloidu může zpomalit klinickou progresi u mírné kognitivní poruchy nebo mírné demence Alzheimerova typu. Přestože EMA vydala pro lecanemab kladné doporučení, doporučila donanemab neschválit, což je zamítnutí, se kterým se lze jen těžko smířit. Rozdíly ve výsledcích regulace vyvolávají legitimní otázky ohledně konzistentnosti při hodnocení profilů přínosů a rizik,“ uvádějí autoři článku uveřejněného v květnovém čísle časopisu Lancet [2].

EMA by podle názorů autorů textu měla vzít na vědomí aktualizované údaje ze studie TRAILBLAZER‑ALZ 6 s donanemabem, které ukazují, že revidované titrační schéma významně snižuje výskyt abnormalit zobrazení souvisejících s amyloidem při zachování redukce amyloidu. Kromě toho nová data z reálného světa z USA, Japonska a dalších zemí podporují proveditelnost a bezpečnost antiamyloidních terapií v běžné klinické praxi, pokud se používají v souladu s vhodnými doporučeními.

Autoři vítají nedávné schválení lecanemabu Evropskou komisí k léčbě Alzheimerovy choroby. Toto rozhodnutí podle nich umožňuje, aby se v celé Evropě konečně uskutečnil posun, který již probíhá v jiných zemích, tedy posun od diagnózy v syndromálním stadiu demence k biologicky potvrzené diagnóze v rané fázi onemocnění. Tento přechod bude přínosem nejen pro relativně malý podíl jedinců, kteří dostanou chorobu modifikující terapie, ale také pro mnohem větší skupinu jedinců s kognitivními poruchami, ať už v důsledku Alzheimerovy choroby, nebo jiných příčin.

Včasná a přesnější diagnóza zlepší prognózy a poradenství, umožní klinickou péči založenou na příčinách a mohla by změnit způsob, jakým je Alzheimerova choroba chápána běžnou populací. Toto schválení odráží rostoucí poznání, že léčba modifikující onemocnění, navzdory svým omezením, nabízí smysluplné výhody.

Navíc je nyní k dispozici více informací o bezpečnostním profilu těchto látek, včetně homozygotů APOE4. Ačkoli jedinci s homozygotností APOE4 jsou vystaveni vyššímu riziku závažných nežádoucích účinků souvisejících s amyloidem, jako jsou otoky a krvácení v mozku, ve srovnání s nepřenašeči nebo heterozygoty, jejich plošné vyloučení nemusí být podle odborníků vždy tím nejvhodnějším přístupem k zajištění bezpečnosti pacienta a spravedlivého přístupu k léčbě. S přibývajícími mezinárodními zkušenostmi se ukazuje, že diferencovanější přístupy, jako jsou ty, které zvažují mimoevropské regulační orgány, by mohly lépe vyvážit bezpečnost s účinností. V konečném důsledku by pacienti a kliničtí lékaři měli mít možnost činit informovaná rozhodnutí na základě vyvíjejících se důkazů a individuálních okolností.

Alzheimerova choroba stále budí obavy

Alzheimerova choroba se jako nejčastější forma demence stala velmi palčivým celosvětovým problémem v oblasti veřejného zdraví. Ve vyspělých zemích se v současnosti jedná o čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí. V České republice aktuálně počet pacientů s diagnózou demence přesáhl 100 000 případů, z nichž více než 60 000 připadá právě na Alzheimerovu chorobu. Skutečný počet nemocných však bude ještě mnohem vyšší, vzhledem k množství lidí, u kterých onemocnění ještě nebylo rozpoznáno. Kvalifikované odhady uvádějí, že v roce 2030 bude v ČR až 90 000 pacientů s diagnózou Alzheimerovy choroby. To představuje významnou ekonomickou zátěž pro pacienty samotné, pro pečující osoby, ale také pro zdravotní nebo sociální systém.

„Již dříve jsme tvrdili, že Evropa a evropští pacienti by neměli zaostávat, pokud jde o léčbu Alzheimerovy choroby modifikující onemocnění. Se schválením lecanemabu dochází konečně k pokroku. Rozhodování však musí zůstat založeno na transparentních kritériích, jasně definovaných prahových hodnotách poměru rizika a přínosu a aktuálních důkazech. Především je třeba pamatovat na to, že Alzheimerova choroba je progresivní a v konečném důsledku smrtelný stav. Vyzýváme evropské regulační orgány, aby zachovaly postoj orientovaný na budoucnost a založený na důkazech, který uznává důležitost intervence a zároveň zahrnuje složitost individualizované péče. Důležitá je regulační opatrnost, ale také terapeutická naléhavost,“ uvádí Lancet [2].

Farmaceutický průmysl vynakládá více než čtyřikrát více na výzkum a vývoj ve Spojených státech než v Evropě, a to navzdory mnohem většímu počtu obyvatel [3]. Roztříštěný evropský systém schvalování klinických hodnocení také v posledním desetiletí snížil podíl klinických hodnocení v regionu téměř o polovinu, což připravilo nejméně 60 000 Evropanů o možnost využití průlomových klinických studií [4].

Právě hlas pacientů žalostně chybí také v regulačním procesu, který by měl zavést další způsoby, jak začlenit jejich perspektivy do zvažování přínosů a rizik. Pokud léčivé přípravky vykazují klinicky významné účinky a mají dobře charakterizované, zvládnutelné a monitorovatelné bezpečnostní profily, měly by podle názoru řady odborníků regulační orgány EU umožnit lékařům a pacientům rozhodnout, zda jsou pro ně tyto léčivé přípravky tou správnou volbou.    

Reference

1. Centre for Innovation in Regulatory Science. R&D Briefing 93: New drug approvals in six major authorities 2014–2023: Changing regulatory landscape and facilitated regulatory pathways. Centre for Innovation in Regulatory Science (CIRS), London, UK, 2024. [online]. [cit. 2025‑06‑18]. Dostupné z: https://cirsci.org/publications/cirs‑rd‑briefing‑93‑new‑drug‑approvals‑by‑six‑major‑authorities‑2014‑2023/.
2. Fortea J, Boban M, Engelborghs S, et al. Regulatory asymmetry in Alzheimer’s disease care. Lancet. 2025;405(10492):1812–1813. doi: 10.1016/S0140‑6736(25)00907‑9.
3. OECD. Health at a Glance 2019: OECD Indicators. OECD Publishing, Paris, 2019. [online]. [cit 2025‑06‑18]. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/4dd50c09‑en.
4. IQVIA. Assessing the clinical trial ecosystem in Europe. Final Report. October 2024. IQVIA. EFPIA. Bruxelles. 2024. [online]. [cit. 2025‑06‑18]. Dostupné z: https://efpia.eu/media/o2gjnmfu/efpia_ve_iqvia_assessing‑the‑clinical‑trial‑ct‑ecosystem.pdf.