Šedo: Udržitelnost silné sítě NÚVR je závazkem i pro stát

„Tlačíme tu káru dál, možná teď trochu do kopce, ale jsem přesvědčen, že to zvládneme,“ říká prof. MUDr. Aleksi Šedo, Ph.D., ředitel NÚVR a přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK. V rozhovoru pro Medical Tribune na 49. ročníku Brněnských onkologických dnů hovoří o kondici sítě 11 klíčových pracovišť a 71 výzkumných skupin, o jejím mezinárodním přesahu i o spolupráci s partnery z Belgie a Španělska. Zdůrazňuje však, že dlouhodobá udržitelnost projektu není jen otázkou vědecké komunity – představuje závazek i pro státní orgány.

• Brněnské onkologické dny jsou i příležitostí k zhodnocení, jak se daří originálnímu českému onkologickému výzkumu. A zde je určitě namístě hovořit i o Národním ústavu pro výzkum rakoviny. V jaké je tato struktura kondici?

Řekl bych, že je ve velmi dobré kondici. Dokládá to mimo jiné i skutečnost, že řada prezentací na tomto kongresu pochází od pracovníků našeho networku. Národní ústav pro výzkum rakoviny není jen o vědě samotné, ale také o edukačních aktivitách – spolupracujeme se středními školami a podílíme se na přípravě budoucích odborníků. Velmi pozitivně nás pravidelně hodnotí i náš International Scientific Advisory Board a dostáváme příznivé ohlasy jak z odborné veřejnosti, tak i mimo naši profesi.

Určité obavy máme samozřejmě ohledně udržitelnosti projektu. Vybudovat síť 11 klíčových pracovišť se 71 výzkumnými skupinami nebylo jednoduché. Naši partneři ale přispěli velkým dílem a stále vykazují vysokou míru loajality – chápou, že být součástí zavedené značky je výhodou i pro ně samotné. Hledají proto cesty, jak své skupiny podporovat, aby mohly pokračovat ve vědecké práci.

Budoucnost národních ústavů, nejen toho našeho, je nyní předmětem intenzivních diskusí. My se snažíme zajistit udržení celé struktury i společných aktivit – konferencí, doktorských studijních programů či podpory doktorandů, což je obzvlášť důležité, protože jejich stipendia nejsou vysoká. Tlačíme tu káru dál, možná teď trochu do kopce, ale jsem přesvědčen, že to zvládneme. 

• V názvu institutu je slovo „národní“, ale taková instituce musí být už z povahy věci nadnárodní. Do jaké míry se daří udržet mezinárodní kontakty?

To je oblast, ze které máme velkou radost – a také jsme na ni kladli důraz od samého začátku. Dá se říci, že máme internacionalizaci doslova v genech. Nejenže jsme zrekrutovali řadu zahraničních odborníků, kteří u nás přímo působí, ale některé naše výzkumné skupiny jsou plně mezinárodní.

Naši lidé jsou aktivní v odborných společnostech a podílejí se na mezinárodních projektech, což je velká přidaná hodnota. V posledních letech významně narostl počet společných projektů mezi našimi institucemi a zároveň velmi živě komunikujeme se zahraničními sítěmi podobného typu. Ty začaly vznikat nedávno – například v Belgii nebo ve Španělsku – a s jejich koordinátory jsme v přímém kontaktu. Pracujeme dokonce na přípravě memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding, pozn. red.).

Ukazuje se, že problémy, které řešíme, jsou v akademickém světě vyspělých zemí velmi podobné, a právě proto si můžeme navzájem pomáhat. Myslím, že je to dobrý příklad „success modelu“ i pro státní orgány – vytváříme něco, co je mezinárodně viditelné, a tím vzniká určitý závazek i pro nás doma. Bylo by poněkud pošetilé vybudovat národní ústav s výrazným mezinárodním přesahem a pak říci: končíme, budeme to organizovat jinak.

Kompletní kongresové zpravodajství z 49. ročníku Brněnských onkologických dnů je dostupné v příslušné medisekci nebo na tomto odkazu.