Sloupek výkonného ředitele AIFP: Budoucnost zdravotní péče v Česku

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v polovině září AIFP ve spolupráci s Hospodářskou komorou zorganizovala předvolební diskusi s politiky, kteří jsou ve zdravotnických otázkách dlouhodobě aktivní. Hovořilo se o zásadních tématech, jež rozhodnou o budoucí podobě zdravotní péče v Česku. Nový, či možná staronový ministr zdravotnictví bude čelit řadě náročných výzev – připravit systém na stárnutí populace, dokončit digitalizaci českého zdravotnictví, zvýšit vnitřní efektivitu, zlepšit dostupnost moderní léčby a mnoho dalšího.

Zástupců politických stran jsme se ptali na strategii, která by reflektovala demografické trendy a potřebu moderní organizace péče. Dlouhodobě postrádám jasnou vizi, jak by mělo české zdravotnictví vypadat a fungovat za čtyři, osm nebo dvacet let. Místo skutečných strukturálních změn sledujeme jen dílčí úpravy, jež neřeší podstatu problému.

Velkým tématem bylo také financování a efektivita. Výdaje na zdravotnictví od pandemie vzrostly téměř dvojnásobně, přesto se stále pohybujeme pod doporučenou hranicí OECD ve výši 10 % HDP. Samotný objem prostředků však není klíčový. Mnohem větší problém představuje jejich efektivní využití. V systému máme řadu nekontrolovaných výdajů, spoustu duplicitních vyšetření či výkonů. Přitom přísné hodnocení máme jen pro část výdajů, zbytek systému zůstává bez strukturální kontroly. Je třeba otevřeně mluvit o využití soukromých zdrojů i transparentním připojištění, které dnes fakticky existuje, avšak mimo systém.

Podívali jsme se na dostupnost inovativních léků. Česká republika patří v rychlosti zavádění nových terapií mezi evropskou špičku, skutečný přístup pacientů k nim je však stále nerovnoměrný. Preskripční omezení, koncentrace péče do center a regionální rozdíly znamenají, že moderní léčba se k řadě nemocných vůbec nedostane. Úkolem nového ministra bude hledat cesty, jak tuto nerovnost odstranit a zajistit, že se k moderním lékům dostane co možná největší počet pacientů.

A konečně prevence. Ta se objevuje v programech téměř každé vlády, konkrétních kroků je ale relativně málo. Česká společnost se stále dostatečně nechrání, což ukazuje i nízká proočkovanost u řady nemocí. Přitom právě prevence a veřejné zdraví mohou v budoucnu nejvíce odlehčit systému.

Budoucí ministr zdravotnictví tak nebude mít jednoduchý úkol. Českému zdravotnictví v současnosti chybí odvaha k zásadním změnám a jasný směr. Pokud jej nenastavíme nyní, riskujeme, že budeme v příštích letech řešit spíše úpadek kvality a dostupnosti péče než jejich rozvoj.

V úctě
Mgr. David Kolář