WHO upozorňuje: Rozvoj center duševního zdraví v ČR zpomalil
Podle zprávy WHO z 29. srpna 2025 ČR využila v letech 2017–2022 strukturální a investiční fondy EU k vybudování, personálnímu obsazení a provozování 29 komunitních center duševního zdraví (CDZ), která výrazně rozšířila přístup k péči zaměřené na člověka, zlepšila kvalitu života lidí s vážnými duševními poruchami a přispěla ke snížení počtu psychiatrických hospitalizací. Zpráva však zároveň upozorňuje na přetrvávající problémy, včetně roztříštěného financování, nedostatku odborného personálu, nerovností mezi zdravotní a sociální sférou a nedostatečné politické a legislativní podpory, které brzdí další rozvoj této reformy.
„CDZ rozšířila přístup k péči o duševní zdraví více zaměřené na člověka, zlepšila fungování a kvalitu života lidí a snížila počet psychiatrických hospitalizací. Problémy však přetrvávají a patří mezi ně nedostatečné domácí financování, roztříštěné financování, nedostatek vyškolených odborníků v oblasti duševního zdraví, přetrvávající rozdíly v platech mezi pracovníky zdravotní a sociální péče, omezená legislativní a politická podpora CDZ a změna politického vedení a priorit,“ uvádí se ve zprávě WHO Využití fondů Evropské unie ke zlepšení přístupu ke komunitní péči o duševní zdraví: poučení z Česka. Tento dokument zdůrazňuje úlohu CDZ při rozšiřování přístupu k péči o duševní zdraví a identifikuje ponaučení pro Česko a pro další země, které se snaží zavést nebo posílit komunitní péči o duševní zdraví.
Od července 2018 do prosince 2019 vzniklo v ČR díky financování z evropských fondů pět CDZ, za období od dubna 2020 do června 2021 jich začalo fungovat 16 a do června 2022 dalších osm. Když v roce 2023 skončila podpora EU pro CDZ, byla nahrazena domácím financováním prostřednictvím systému zdravotního pojištění a rozpočtů regionálních samospráv. Vláda v té době rovněž usilovala o dodatečnou finanční podporu od EU prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu. V důsledku toho bylo od roku 2022 zřízeno dalších sedm CDZ, čímž se celkový počet zvýšil podle dat Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2024 na 36.
Domácí zdroje sice udržely stávající síť, ale nebyly dostatečné k zajištění pokroku směrem k dosažení původního cíle, který zněl vybudovat 100 center do roku 2023. Datum bylo tudíž posunuto na rok 2030. Na začátku roku 2025 sice bylo v každém regionu alespoň jedno CDZ, ale to je výrazně pod původním cílem, navíc i zde můžeme sledovat značnou regionální nerovnost.
Mezi další výzvy podle WHO patří roztříštěné financování; nedostatek vyškolených odborníků v oblasti duševního zdraví, zejména dětských psychiatrů; přetrvávající rozdíly v odměňování mezi zdravotnickými a sociálními pracovníky; omezená legislativní, politická podpora pro CDZ a měnící se politické vedení a priority.
Prvotní dopad vzniku CDZ
Centra duševního zdraví úspěšně poskytovala péči rostoucímu počtu lidí s duševními poruchami, kteří dříve měli přístup k velmi omezené komunitní podpoře. Počet lidí využívajících služby CDZ vzrostl z pouhých 302 ročně v roce 2018 na 6 257 v roce 2022, což odráží jak zvýšenou poptávku, tak i lepší dostupnost služeb.
„Větší využívání CDZ bylo doprovázeno snížením počtu psychiatrických hospitalizací. Krátkodobé psychiatrické hospitalizace klesly z přibližně 29 500 ročně v roce 2019 na přibližně 24 000 v roce 2020 a od té doby zůstávají relativně stabilní; střednědobé a dlouhodobé psychiatrické hospitalizace mezi lety 2019 a 2023 také mírně poklesly,“ uvádějí autoři zprávy.
Po 12 měsících péče prostřednictvím CDZ lidé podle dat ÚZIS (2022) hlásili značné zlepšení každodenního fungování, duševního zdraví a kvality života. Zlepšení byla zaznamenána také ve zvýšené účasti na zaměstnání nebo dobrovolnictví mezi lidmi využívajícími služeb CDZ.
Národní akční plán pro duševní zdraví, který byl zahájen v roce 2020, měl podpořit další rozvoj v oblasti podpory duševního zdraví a poskytování služeb. Nicméně kvůli systémovým omezením a dopadu šoků, jako jsou pandemie koronavirového onemocnění covid-19 a invaze Ruské federace na Ukrajinu, došlo ke zpoždění.
„Různé nedávné události však signalizují potenciál pro větší pokrok v budoucnu. Od roku 2023 MZ ČR podporuje zvýšení počtu míst pro psychiatrické výcviky, se zvláštním zaměřením na dětskou psychiatrii. V důsledku toho lékařské fakulty zvýšily svůj roční příjem studentů o 300. Do roku 2026 se má rozšířit i vzdělávání zdravotních sester,“ uvádí report. V lednu 2025 nová legislativa vypracovaná Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí formálně uznala model CDZ a stanovila právní základ pro jeho institucionalizaci.
Jaké z toho plyne poučení?
Jak se ukázalo, národní strategie je nezbytná, ale musí být podpořena širokým konsensem a stabilním politickým vedením. Strategie psychiatrické reformy z roku 2013 položila základy pro změnu, ale časté změny vedení na MZ a omezená meziresortní koordinace pokrok brzdily. Počáteční investice do infrastruktury a vzdělávání pomohly podpořit reformy na úrovni systému. Finanční podpora z evropských a strukturálních investičních fondů EU sehrála klíčovou roli při zahájení vytváření CDZ tím, že po omezenou dobu hradila infrastrukturu, školení pracovních sil a platy zaměstnanců, než byly začleněny do systému zdravotního pojištění a rozpočtů místních samospráv.
Přechod z externího na domácí financování je obzvláště náročný, když je domácí financování fragmentováno. Financování CDZ je rozděleno mezi systém zdravotního pojištění (pro zdravotní péči) a rozpočty regionálních samospráv (pro sociální péči). Slabá koordinace mezi zdravotní a sociální péčí a rozdíly v úrovni financování mezi sektory a regiony vedly k fragmentaci, nejistotě a mezerám ve financování. Mechanismy a pobídky pro platby poskytovatelů by měly být sladěny s cíli reformy. Zdravotní péče poskytovaná CDZ je financována prostřednictvím smluv o poplatcích za služby se zdravotními pojišťovnami, zatímco sociální péče je financována prostřednictvím rozpočtových alokací regionálních vlád na základě počtu ekvivalentních zaměstnanců na plný úvazek, se značnými rozdíly v alokacích mezi regiony a nerovnostmi v odměňování zaměstnanců ve zdravotnictví a sociální péči. Lepší sladění by zvýšilo konzistenci a rovnost v poskytování služeb a schopnost reagovat na potřeby lidí.
„Zpřístupnění specializované péče o duševní zdraví v komunitním prostředí pomohlo řešit některé překážky v přístupu, ale další pokrok vyžaduje opatření k řešení nedostatku personálu a lepšího monitorování. Stigma, nedostatek vyškolených odborníků v oblasti duševního zdraví, geografické rozdíly v nabídce a dlouhé čekací doby pravděpodobně vedly k neuspokojené potřebě a mohly některé lidi donutit platit za soukromou léčbu z vlastní kapsy. Existují určité důkazy o snížení stigmatu díky kampaním proti stigmatizaci, ale lze udělat více pro odstranění diskriminace a zvýšení zdravotní gramotnosti,“ uvádí zpráva.
Ačkoli nedostatek personálu pravděpodobně zpomalil pokrok ve zkracování čekacích dob, údaje potřebné k posouzení tohoto stavu nejsou k dispozici. Nicméně nedávné plány na zvýšení počtu míst pro vzdělávání zdravotních sester a psychiatrů jsou důležitým krokem vpřed.