Žitníková: Nejdřív stabilita, pak reformy. Nová vláda musí začít u lidí

Protest „Zdravotnictví na hraně“ přinesl ostré varování odborů – bez zásadních kroků se může systém zdravotní a sociální péče zhroutit kvůli nedostatku lidí i prostředků. Současná vláda podle odborářů neplní dohodnuté závazky, přesto má ještě možnost do úhradové vyhlášky promítnout potřebné navýšení platů a mezd. Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková v rozhovoru popisuje, co považují za klíčové pro stabilizaci systému – od sjednocení odměňování a stabilizačních opatření přes rozšíření kompetencí nelékařů až po investice do efektivity. Zároveň hodnotí dosavadní kroky vlády a přibližuje očekávání, která odbory vkládají do té příští.

Zdravotnictví a sociální služby podle zdravotnických odborových organizací čelí kritické personální situaci. Podle jejich zástupců se projevuje nejen nedostatkem pracovníků, ale i rostoucí administrativní zátěží a napjatou finanční situací řady poskytovatelů. Na problém upozornili 8. září před budovou Ministerstva zdravotnictví účastníci protestní akce s názvem „Zdravotnictví na hraně – Na směně místo na náměstí“, kterou uspořádal Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) společně s Lékařským odborovým klubem – Svazem českých lékařů (LOK-SČL). Název akce měl podle organizátorů symbolizovat, že řada zaměstnanců nemohla z pracovních důvodů přijít osobně, přesto chtějí vyjádřit nesouhlas se současným stavem.

V prohlášení, které odbory při protestu zveřejnily, uvádějí, že nedostatek personálu zhoršuje dostupnost i kvalitu péče. Kritizují, že vláda podle nich za uplynulé čtyři roky nevytvořila dostatečně stabilní a motivující podmínky pro zaměstnance a že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nesplnil závazky z dohody, kterou s odbory podepsal za účasti premiéra Petra Fialy. Jako bezprostřední krok požadují, aby současná vláda do úhradové vyhlášky pro rok 2026 promítla prostředky na desetiprocentní navýšení platů a mezd ve zdravotnictví, na navýšení tarifů zaměstnanců hygienické služby i na růst platů pracovníků sociálních služeb prostřednictvím rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Podle odborů mají nemocnicím a poskytovatelům sociálních služeb docházet rezervy, z nichž v minulosti navyšování mezd hradili.

Odbory se v prohlášení obracejí už i na příští vládu. Požadují dotažení sjednocení odměňování všech zaměstnanců nemocnic pod systém platů, stabilizační benefity pro udržení pracovníků v oboru, posílení hygienické služby a ochrany veřejného zdraví nebo možnost dřívějšího odchodu do důchodu pro zaměstnance v nejnáročnějších profesích. Uvedená opatření mají podle nich přispět k dlouhodobé stabilizaci systému a vytvořit prostor pro následné změny.

Jak odbory hodnotí dosavadní kroky vlády, co považují za klíčové priority a jaká očekávání vkládají do příští vlády, přibližuje v rozhovoru předsedkyně OSZSP ČR Dagmar Žitníková.

• Žádáte, aby návrh úhradové vyhlášky pro rok 2026 byl přepracován tak, aby obsahoval prostředky na desetiprocentní navýšení platů a mezd ve zdravotnictví. Takový požadavek se objevuje prakticky každý rok — čím je ale letošní situace natolik zásadní, že varujete před kolapsem dostupnosti péče?

Úhradové vyhlášky z let 2024 a 2025 nezohlednily vládní rozhodnutí o růstu platů a mezd, takže nemocnice musely navýšení hradit ze svých rezerv, případně výpadek sanovaly kraje. Tyto rezervy se ale rychle vyčerpávají. Pokud by se platy zvýšily i v roce 2026 bez adekvátní kompenzace v úhradové vyhlášce, hrozí, že to bude na úkor poskytované péče – a to by mohlo zásadně ohrozit její dostupnost pro pacienty. Nemocnice pak čeká taková Sophiina volba – budou se muset rozhodovat, jestli udrží pracovníky, nebo budou léčit.

• Finální podobu úhradové vyhlášky musí doladit a schválit ještě současná vláda. Jaké signály máte z dosavadních jednání, že je ochotna požadované navýšení do vyhlášky skutečně zapracovat?

Signály, že by ministerstvo chtělo přistupovat ke všem proporcionálně, nemáme žádné – spíše naopak. Pan ministr Válek opakovaně říká, že nemocnice mají využít vlastní rezervy, protože veřejné zdravotní pojištění žádné rezervy nemá. To je ale iluzorní představa. Většina nemocnic, včetně fakultních, už také žádné rezervy nemá. Navíc je potřeba připomenout, že rezervy byly vyčerpány především kroky této vlády. Když v roce 2023 snížila valorizaci plateb za státní pojištěnce o 14 miliard, slibovala, že v případě problémů prostředky do systému vrátí. To se nestalo. Ministerstvo tak tlačí nemocnice systematicky do ztráty.

• Stejný požadavek vznášíte na Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pro oblast sociálních služeb, kde je situace s odměňováním možná ještě horší než ve zdravotnictví. Jaké šance si zde dáváte?

Situace na MPSV je obdobná jako ve zdravotnictví. V návrhu státního rozpočtu jsou dotace pro poskytovatele sociálních služeb navýšeny meziročně pouze o jedno procento. Rozhodnutí, jestli se peníze skutečně dostanou na platy, je plně v rukou vlády. Pokud nedojde k podstatné změně, povede to k dalšímu zhoršení personální situace v sociálních službách, kde jsou platy už dnes výrazně pod průměrem a chybí tam přes tři tisíce pracovníků.

• Druhou část vašich požadavků směřujete už na příští vládu. Podle průzkumů má největší šanci sestavit kabinet hnutí ANO a o resort zdravotnictví by se pravděpodobně ucházel bývalý ministr Adam Vojtěch. S jakými očekáváními vyhlížíte případnou spolupráci?

Spolupráce s ministrem Vojtěchem nebyla vždy bezproblémová, ale oceňujeme, že získal zkušenosti v Norsku, kde je tradice sociálního dialogu velmi silná. Proto očekáváme, že jeho případný budoucí přístup k sociálním partnerům bude otevřenější a vstřícnější než v minulosti.

• Současná vláda se zástupci zdravotníků podepsala dohodu, kterou považujete v zásadních bodech za nesplněnou. Jednali jste s představiteli opozice o tom, zda by v případě převzetí moci byli ochotni tyto závazky převzít?

Současná vláda nesplnila závazky z podepsané dohody. Naopak opozice – konkrétně hnutí ANO – má některé body dohody přímo ve svém volebním programu, například zvyšování platů či možnost dřívějšího odchodu do důchodu pro náročné profese. Také stabilizační opatření pro udržení zdravotníků v nemocnicích jsou součástí jejich programu, což vnímáme jako příslib pokračování v těchto jednáních.

• Dlouhodobě prosazujete sjednocení odměňování všech zaměstnanců nemocnic pod systém platů. Máte od představitelů opozice nějaké ujištění, že jsou připraveni se tímto návrhem vážně zabývat?

Na debatě pořádané odbory 13. května představitelé opozice – Andrej Babiš, Jan Síla, Kateřina Konečná a Radek Sherfer – potvrdili, že se po volbách chtějí vážně zabývat problematikou odměňování, včetně jeho sjednocení. Vnímáme to jako důležitý signál, že tento návrh má šanci na skutečný posun.

• Pokud by ke sjednocení podle vašich představ nedošlo ani v příštím volebním období, jaký tlak jste připraveni vyvinout – a jak zásadní podmínku z něj uděláte při povolebních vyjednáváních?

Sjednocení odměňování je nezbytné pro transparentní a nediskriminační systém, který přinese stabilitu zdravotníkům. V okolních zemích funguje sjednocení prostřednictvím kolektivních smluv vyššího stupně, v Česku jsme však zůstali pozadu. Společně s LOK-SČL jsme připraveni vyvíjet silný tlak – ať už prostřednictvím jednání, nebo protestních akcí.

• Vaši kritici mohou namítnout, že platy zdravotníků a pracovníků v sociálních službách rostou téměř každý rok, ale personální situace se přesto zhoršuje. Čím chcete novou vládu přesvědčit, že další navýšení přinese skutečný obrat? Je hlavní problém opravdu v odměňování?

Ano, platy rostou téměř každý rok, ale nebýt tohoto růstu, situace by byla mnohem horší. Zdravotníci sami potvrzují, že navýšení platů je pro ně silnou motivací. Pokud bychom platy nezvyšovali, odchody ze zdravotnictví by byly ještě masivnější. Odměňování tedy není jediným faktorem, ale je základním předpokladem, bez kterého nelze personál stabilizovat.

• Významnou roli hraje i stárnutí pracovníků a slabá generační obměna. Současná vláda podnikla některé kroky – jak je hodnotíte a jaké další konkrétní stabilizační a náborové kroky by měla nová vláda udělat, aby mladí do těchto profesí přicházeli?

Současného ministra oceňujeme za navýšení prostředků pro zdravotnické školství – přišlo to ale za minutu dvanáct. Navýšení kapacit škol nestačí, je třeba zajistit, aby mladí absolventi v oboru skutečně zůstali. To se neobejde bez stabilizačních opatření a benefitů. V minulosti fungoval například příspěvek na lázně, rehabilitace nebo psychologickou podporu. Stejně důležité je snižování administrativní zátěže pomocí digitalizace a moderních technologií. Inspiraci můžeme hledat i v zahraničí – například ve využití virtuální reality v ošetřovatelství. Naší prioritou je, aby s příští vládou vznikla seriózní pracovní skupina, která tato opatření skutečně připraví.

• Nová studie Zdravotnictví pro budoucnost od Iniciativy pro efektivní zdravotnictví doporučuje více využít kompetence nelékařských profesí, aby se ulevilo přetíženým lékařům i systému. Kde vidíte největší prostor pro rozšíření kompetencí nelékařů, které by vedlo ke zvýšení efektivity a zároveň pro ně bylo přijatelné?

Nelékařské profese mají velký potenciál k převzetí části kompetencí. Vysokoškolsky vzdělané sestry mohou v mnoha oblastech ulevit lékařům. Je ale nezbytné zároveň posílit další personál – ošetřovatelky, sanitáře i administrativní pracovníky, aby sestry nepřebíraly nové úkoly na úkor svých stávajících povinností. Dále je nutné posílit technické zázemí, tedy elektronizaci dokumentace, využívání tabletů a digitalizaci procesů. A samozřejmě je také potřeba vyšší náročnost práce adekvátně odměnit. Bez těchto kroků by přenesení kompetencí nebylo efektivní ani pro zdravotníky, ani pro pacienty.

• Stejná studie upozorňuje, že k udržení dnešní dostupnosti a kvality bude nutné zvýšit efektivitu zhruba o 40 procent během 10–15 let. Doporučuje rozvoj elektronizace a digitalizace, posílení primární péče, přesun části agendy z nemocnic do terénu, transformaci části lůžkového fondu a rozvoj následné i domácí péče. Ztotožňujete se s těmito závěry? A v čem vidíte nejschůdnější cestu ke zvýšení efektivity a finanční udržitelnosti při zachování kvality a dostupnosti?

Mnohá doporučení ze studie jsou rozumná – například rozvoj digitalizace, posílení primární a domácí péče či následné péče. Polemizujeme však s plošným útlumem akutních lůžek, protože chybějí data o skutečných dopadech na pacienty i o finančních úsporách. Zkušenosti ze zahraničí, například z Velké Británie nebo Nizozemska, ukazují, že restrukturalizace nemusí být jen pozitivní. Efektivita se dá zvýšit i tím, že pacienti dostanou moderní léčbu včas – tím se ušetří náklady i v jiných systémech, třeba v sociální péči nebo v invalidních důchodech. V konečném důsledku ale půjde hlavně o politické priority. Investice do zdravotnictví je investicí do zdravé a produktivní společnosti.

• Pokud byste měla budoucímu ministrovi zdravotnictví a vládě navrhnout jasný „jízdní řád“ priorit, na co by se měli v oblasti zdravotnictví a sociální péče soustředit v prvním, druhém, třetím a čtvrtém roce mandátu – a co je podle vás potřeba udělat v úplně první řadě?

Nového ministra nečeká jednoduché období. Pokud má systém fungovat, je nezbytné zajistit finanční a personální stabilitu. V úplně první řadě bude zřejmě potřeba změnit zákony, které napraví špatně nastavenou úhradovou vyhlášku – z aktuální verze zaslané z ministerstva jednoznačně vyplývá diskriminace nemocnic, a zvláště akutní péče – a zároveň upraví valorizační vzorec plateb za státní pojištěnce. To je základ, bez kterého se nedá postavit žádná dlouhodobá koncepce.

V prvním roce by mělo dojít k úpravě státního rozpočtu, zvýšení plateb za státní pojištěnce a dotací pro poskytovatele. Současně je nutné zastavit diskriminační rozdíly v úhradách a začít připravovat stabilizační opatření pro zaměstnance, včetně sjednocení odměňování.

Ve druhém roce by měly přijít na řadu systémové benefity pro zdravotníky a pracovníky v sociálních službách, jejich širší podpora a snižování administrativní zátěže. Důležité je také rozšířit kompetence nelékařských profesí a investovat do moderních technologií a digitalizace, aby se zvýšila efektivita a ulevilo přetíženým týmům.

Ve třetím roce by bylo potřeba nastavit dlouhodobou strategii rozvoje zdravotnictví a sociálních služeb s důrazem na udržitelnost a kvalitu péče, a to ve spolupráci se všemi sociálními partnery. A čtvrtý rok… ten se už většinou moc neřeší, protože legislativu, která neprojde do Poslanecké sněmovny do tří let, je pak velmi obtížné realizovat.

To nejdůležitější bych ale chtěla zdůraznit hned – zdravotnictví a sociální služby stojí na lidech. Bez motivovaných a spravedlivě odměňovaných pracovníků systém fungovat nemůže. Pokud chceme dostupnou a kvalitní péči i do budoucna, musíme do lidí investovat – je to investice do celé společnosti, nikoli jen do jedné profesní skupiny. Odbory se vždy zasazovaly jak o slušné pracovní podmínky, tak o kvalitní a dostupnou péči. A na všech pozitivních změnách, jak pro zaměstnance, tak pro pacienty a klienty, jsme připraveni spolupracovat.