Přeskočit na obsah

1. LF UK a (nejen) její motorkáři na pomoc potřebným

„Je pro mě opravdu velkým potěšením, že se nám v posledních letech podařilo z projektu benefičních kalendářů vybudovat tradici a že letos může naše fakulta pomoci studentům, kteří se zabývají pouliční medicínou. Velmi si vážím jejich energie, empatie a altruismu – fakt, že se rozhodli nezištně pomáhat lidem v obtížné životní situaci, je dobrým předpokladem pro to, že budou i skvělými zdravotnickými profesionály,“ říká prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., bývalý děkan 1. LF UK, jenž vznik nového benefičního kalendáře inicioval, a dodává: „Letošní benefice má pro mě osobně ještě jeden zajímavý rozměr – a sice že se do ní zapojili kolegové motorkáři z naší akademické obce. Je milé potkávat se s akademiky z různých, nejen medicínských oborů i mimo každodenní pracovní život, třeba právě na motorkách. Love & Respect!“

Také současný děkan 1. LF UK doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc., si velmi cení toho, že studenti i v současné obtížné epidemiologické situaci nacházejí čas na to, aby se mohli věnovat charitě. „Nadšení mediků pomáhat potřebným mě naplňuje úctou. Jejich úsilí ukazuje, že jim nechybí schopnost překonávat sebe sama, myslet na druhé a v tom duchu také konat. Jsou nadějí pro naši společnost, která dnes o to více potřebuje schopné a ohleduplné zdravotníky.“


První se nezapomíná

Na dvanácti fotografiích, jejichž autorem je Mgr. Viktor Sýkora, vedoucí Centra pro experimentální biomodely 1. LF UK, je se svými silnými mašinami zachyceno dvanáct lékařů či dalších zaměstnanců fakulty. Kromě prof. Šeda mezi nimi nechybí např. prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN v Motole, prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc., emeritní přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, jeho kolegyně MUDr. Mgr. Monika Frydrychová, MUDr. Pavel Otáhal, Ph.D., z I. interní kliniky 1. LF UK a VFN nebo Ing. Vojtěch Malina, vedoucí Oddělení strategického rozvoje děkanátu 1. LF UK. Všichni motorkáři v kalendáři rovněž vzpomínají, kdy a na jaký motocykl usedli poprvé.

„První se nezapomíná! Jawa 50 ‚pařez‘ patřila mému dědovi, jezdit mě učili starší bratr a strýc. Ačkoliv byl pařez víc skútr než motorka, ten náš byl vlastně chopper. Nebylo na něm totiž nic ‚zbytečného‘. Neměl stojan, zrcátka, nesvítil, řadilo se bez spojky… A krásně voněl benzinem,“ pamatuje si prof. Šedo s tím, že ve třinácti letech projel sousedovi plotem. Prof. Pafko, který je stále aktivním motorkářem, si přál mít motocykl už od mládí, ale jeho rodiče si ho nemohli dovolit pořídit. Své první vytoužené motorky se proto dočkal až ve 23 letech, v roce 1963. Stroj Manet dostal jako promoční dar, na nějž se složili snad všichni příbuzní.

Pro prof. Dungla představovaly motorky vždy hlavně dopravní prostředek. Poprvé seděl na nádražním motocyklu Puch 250 v roce 1951, o dvanáct let později pak řídil pionýra. Poté prý vystřídal de facto vše, co bylo k dispozici, a nakonec skončil u stroje Harley‑Davidson Electra Glide. Jeho kolegyně MUDr. Frydrychová se prvně svezla na Jawě 350 se spolužákem z gymnázia: „A bylo rozhodnuto, musím mít vlastní stroj! Rodiče byli zásadně proti, takže jsem si na svou první motorku musela počkat až do roku 2013, kdy jsem si pořídila Aprilii Pegaso 650. Od roku 2016 řídím vysněnou BMW GS 650 F. Pohoda, kochání, čistá hlava!“

V případě, že byste chtěli spolek Medicinaulici podpořit zakoupením benefičního kalendáře pro rok 2021, kontaktujte Oddělení komunikace 1. LF UK, e‑mail pr@lf1.cuni.cz.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené