Přeskočit na obsah

Cibula: Apolinář musí být maximálně vstřícný

cibula prof foto archiv cibula
Foto archiv D. Cibuly

Jedna z největších klinik pražské Všeobecné fakultní nemocnice po osmnácti letech změnila vedení. „Budu se snažit o jasnější oddělení pracovní náplně tak, aby kompetence a erudice každé skupiny pracovníků byly co nejvíce využity,“ říká prof. MUDr. David Cibula, CSc., nový přednosta Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.

  • S jakými plány se nové funkce ujímáte?

Plánů je hodně a vizí ještě více. Ze všeho nejvíce mi ale záleží na tom, aby naše pracoviště působilo vstřícně pro pacientky, rodičky i jejich rodiny a doprovody. Aby byl personál připraven na to, že mnoho pacientů dnes přichází s jasnými požadavky na svoji léčbu a naší úlohou je nejen léčit, ale snažit se, pokud to lze, těmto představám přizpůsobit, ev. je korigovat, pokud je považujeme za nebezpečné. Další mojí úlohou na velké a složité klinice tří oborů (gynekologie, porodnictví, neonatologie), několika subspecializací (onkogynekologie, urogynekologie, minimálně invazivní medicína, prenatální diagnostika, reprodukční medicína) a mnoha me­zi­obo­ro­vých týmů je maximální využití expertizy, kterou naše pracoviště disponuje, a současně udržení silné vnitřní identity ke společnému pracovišti. A konečně, ve spolupráci s nemocnicí a fakultou zvelebování prostředí, ve kterém pracujeme a každým rokem léčíme tisíce českých pacientů, učíme stovky mediků a vzděláváme desítky mladých lékařů a stážistů.

  • Kliniku dělají lidé. Jak s nimi chcete pracovat a jak chcete tým rozvíjet?

Budu se snažit o jasnější oddělení pracovní náplně tak, aby kompetence a erudice každé skupiny pracovníků byly co nejvíce využity. Myslím si, že je to důležitý úkol pro udržení motivace, a tím i kvality poskytované péče. Přesunout větší části administrativní práce do kompetence administrativních pracovníků, umožnit sestrám, aby se více věnovaly odborné sesterské práci s pacienty, lékařům, aby větší část své pracovní doby prováděli výkony, ve kterých mají jedinečnou expertizu, a akademickým pracovníkům zajistit kapacitu na vědeckou práci.

  • Velkou část energie věnujete klinickému výzkumu včetně akademických studií. Jak by se měla klinika dále profilovat v tomto směru? A má vůbec smysl se s velmi omezenými zdroji v ostré mezinárodní soutěži o vědu snažit, když na kvalitu péče to má jen nepřímý vliv?

Vědecká činnost v zařízení, jehož hlavním cílem je léčit pacienty, se skutečně může zdát nadstavbou. A v době krize se podmínky pro vědu zlepšovat nebudou, naopak, bude se zvyšovat tlak na využití všech prostředků na zdravotní péči. Navíc se stále zvyšují nároky, i ty finanční, na kvalitní klinickou vědu, což dále zhoršuje schopnost našich týmů v mezinárodní konkurenci. Jenže pokud dopustíme, aby i na největších fakultních pracovištích, a v našem případě současně na největší lékařské fakultě, kvalitní věda vyprchala do ztracena, projeví se to bezpochyby na kvalitě celé české medicíny – na kvalitě péče i vzdělávání, jak pregraduálního, tak postgraduálního. Aby se nám s omezenými možnostmi, které vyplývají z kapacit personálních i ekonomických, podařilo dobrou vědu v medicíně udržet, měli bychom ji lépe koordinovat. Soustředit prostředky na menší počet, ale smysluplných a dlouhodobých projektů. Kritéria pro výběr takových projektů máme. Cílem kvalitního klinického výzkumu by měla být změna klinické praxe. Pokud nemá výzkumný projekt ambici a kapacitu alespoň přispět k takové změně a znamená jakoukoli intervenci pro pacienta, neměl by být prováděn. Takové zatížení pacienta vyšetřením či zákroky, které nepatří do standardu péče, je neetické, protože nijak nepomáhá budoucím nemocným. Na klinice se proto snažím o vytvoření podmínek pro několik dlouhodobých prospektivních projektů. Naštěstí současné vedení obou institucí, nemocnice i fakulty, je vizionářské a snaží se svoji podporu směřovat tímto směrem.

  • Mění se nějak užší vedení kliniky?

Ano. Z velké části je to však přirozená generační výměna. Na klinice působí výjimečný tým odborníků, v každém podoboru se tu medicína provozuje na velmi dobré úrovni. Tato vyrovnanost je i v rámci jiných fakultních pracovišť unikátní.

  • Novogotický areál kliniky je na jednu stranu něco exkluzivního s nespornou kulturní hodnotou, na druhou stranu komplikuje poskytování moderní péče. Co s tím? Jak daleko je chystaný projekt celkové rekonstrukce?

Jsem velmi rád, že se velká rekonstrukce této historické budovy stala jednou z priorit ředitelství, společně s nimi pracujeme na přípravě projektové dokumentace. Je to ale dlouhodobý projekt. Ve stávající budově je obrovský vnitřní dluh v řádu miliard korun. Realizaci velké rekonstrukce bych přál všem, zaměstnancům kliniky, pražským rodičkám, českým pacientkám i milovníkům české architektury.

  • Apolinář je v širším povědomí především porodnicí. Jedním ze specifik porodnictví je silný tlak veřejnosti, kdy část matek přichází a priori s pocitem, že musejí s personálem, když ne přímo bojovat, tak tedy alespoň tvrdě vyjednávat. Kde podle vás je ten kompromis, aby péče byla maximálně bezpečná, a přitom vstřícná a přátelská?

Nemyslím, že tyto dva požadavky jdou nutně proti sobě. Souhlasím s tím, že české porodnictví zaspalo ve sledování trendů ze zahraničí a akceptování požadavků veřejnosti. Důvody jsou ale pochopitelné. Výsledky naší perinatologie byly a jsou v mezinárodním srovnání skvělé. Předchozí generaci porodníků a neonatologů se podařilo vizionářsky koncentrovat hrozící předčasné porody, a tedy péči o nezralé novorozence, do specializovaných center, zachytit dynamický rozvoj neonatologické péče o nezralé novorozence, zorganizovat kvalitní péči v těhotenství včetně screeningu vrozených vad a nejčastějších těhotenských patologií. Československo a později Česko se mohlo chlubit jednou z nejnižších perinatálních morbidit a mortalit na světě. A pokud patříte k nejlepším, pak je obtížné najít motivaci k významným změnám. Aniž bych to chtěl obhajovat, lze pochopit, že někteří porodníci nebyli připraveni akceptovat, že rodičky chtějí mít možnost spolurozhodovat o vedení svého porodu, vyjadřovat s k předčasnému „pouštění“ plodové vody, podání oxytocinu, provedení epiziotomie. Souviselo to však jistě i s tradičním vztahem mezi lékařem a pacientem v našem regionu. Lékař rozhodoval o léčbě a pacient poslouchal. České porodnictví se tak dostalo, na přechodnou dobu, do paradoxně defenzivní situace, ve které se vyhrotil zdánlivý rozpor mezi lékařským a takzvaným alternativním vedením porodu. Východisky jsou otevřená komunikace mezi těhotnou a zdravotnickým personálem, větší zapojení porodních asistentek do péče o těhotnou a připravenost vést péči o těhotnou i porod jako dynamický proces na základě komunikace těhotné, jejího doprovodu a zdravotnického personálu.

  • Porodnictví je ale specifické v tom, že v něm jde i o zdraví dítěte…

To ano, ale dokud se novorozenec nenarodí, je matka a plod jeden organismus a žena je plně kompetentní odmítnout cokoli, co navrhujeme. Nepřebíráme a ani nemůžeme přebírat za ni ani za nenarozený plod odpovědnost.

  • Apolinář nebyl úplně lídrem, pokud jde o přívětivost prostředí, ve kterém byla poskytována perinatologická péče. I velká část okresních nemocnic na tom byla (a stále je) lépe. Co chcete dělat konkrétně pro to, aby se to změnilo?

I naše porodnice prochází zásadní reorganizací. Fyziologické porody se již přesunuly do porodních pokojů, probíhá rekonstrukce poloviny kapacity porodních sálů na moderní porodní pokoje s plnou intimitou pro rodičku a její doprovod, od září se ujal vedení Perinatologického centra doc. MUDr. Michal Koucký, Ph.D., nadaný mladý perinatolog. Na klinice třetím rokem probíhá magisterské studium pro porodní asistentky a v letošním roce se pro ně podařilo otevřít certifikovaný kurs umožňující významné rozšíření jejich kompetencí. Současně však musíme být připraveni na to, že život ohrožující komplikace se v porodnictví mohou objevit u kterékoli rodičky v každé porodní době. Velkou výhodou našeho pracoviště je zázemí velké nemocnice se zkušenými týmy v péči o těhotenské patologie a akutní stavy. Dlouhodobě koncentrujeme pacientky s diabetem, srdečním onemocněním, po transplantacích, s chronickými střevními záněty, se zhoubnými nádory v těhotenství, po fertilitu šetřící léčbě nádorových onemocnění atd. Pro akutní stavy je k dispozici špičková intenzivní péče, hematologická péče, intervenční radiologie, radiodiagnostika. Součástí kliniky je neonatologický tým, který snese srovnání s těmi nejlepšími v mezinárodním kontextu. Naším cílem je poskytovat maximálně otevřenou péči o fyziologické porody s důrazem na soukromí a intimitu, organizačně oddělit péči o rizikové těhotenství a zachovat si akceschopnost řešit rychle a kvalitně komplikace.

  • Jak se díváte na tendence zvyšovat kapacitu pražských porodnic?

Vzhledem k tomu, že většina porodnických pracovišť má stejného zřizovatele a péče je hrazena ze stejného pojištění, je to sice krátkodobě ekonomicky výhodné pro jednotlivé nemocnice, které dokáží aktuálně přitáhnout více rodiček, z dlouhodobého hlediska je to však špatný trend pro nás pro všechny. Po dekádách balancované kapacity v rámci pražských nemocnic nastává doba, kdy se porodnice budou přetahovat o porody. Konkurence se neobávám, jen v tak složité a ekonomicky náročné oblasti, jako je porodnictví, považuji státem podporovaný nárůst kapacit při neměnné natalitě za neekonomický.

  • Přednosta kliniky by měl být manažerem, vědcem, vysokoškolským učitelem i lékařem, který reálně pečuje o nemocné, a všechny tyto role by měl zvládat na vysoce nadprůměrné úrovni. To s sebou nutně přináší otázku, jak se vejít do 24 hodin, které každý z nás má. Jak to chcete sám pro sebe řešit?

Na mých osobních plánech se nic nemění. Zůstávám onkogynekologem, operuji, mám ambulantní pacientky, věnuji se vědeckým projektům, přednáším. Jen čas se musí ještě lépe zorganizovat. A spolehnout se na kvalitní spolupracovníky, na které mám štěstí, stejně jako na úžasnou podporu manželky a celé rodiny.

Sdílejte článek

Doporučené