Přeskočit na obsah

Bariéry a úspěchy implementace digitální medicíny

C08 IMG_2190. Foto MT
Foto MT

Implementace efektivních nástrojů digitální medicíny je podmínkou udržitelnosti zdravotního systému, uvádí profesor Miloš Táborský.

Digitalizace zdravotnictví v Česku postupuje, ovšem jsou tu určité bariéry, které její zavádění do běžné klinické praxe brzdí. Profesor Miloš Táborský, první místopředseda České kardiologické společnosti a vedoucí Národního telemedicínského centra FNOL, vyjmenoval ve své přednášce na konferenci LIFMAT 2022 ty zásadní: byznysové pojetí problematiky, právní aspekty, není dobrá koordinace jednotlivých úrovní a role ministerstva zdravotnictví není zcela vyjasněná, chybějí aktivity pacientských organizací v této oblasti a velkou překážkou je absence úhradových mechanismů. „Když má nějaká novinka vstoupit do praxe, musí to být hrazeno plátci zdravotní péče,“ poznamenal prof. Táborský.

Na druhou stranu se toho už mnoho podařilo a změnilo. „Data o tom, že distanční medicína má globální pozitivní dopad do společnosti, jsou jasná a přicházejí z celé řady různých oborů,“ uvádí prof. Táborský. Zdůraznil aktivity jednotlivých center a pracovišť, která i přes překážky zavádějí telemedicínská řešení do běžné praxe. Vnímání dis­tan­ční medicíny se podle prof. Táborského v poslední době ve společnosti zlepšilo.

Konference LIFMAT se konala podruhé a už je naplánován další ročník, který proběhne na přelomu dubna a května příštího roku.

„Distanční medicína je nedílnou součástí udržitelnosti zdravotního systému do budoucna,“ myslí si prof. Táborský. Ovšem digitalizaci zdravotnictví je potřeba vnímat v kontextu digitalizace státu – a v té Česká republika výrazně zaostává. Podle Digital Economy and Society Index 2021 (DESI 2021), žebříčku, který publikovala Evropská komise, má Česko podprůměrné skóre digitalizace a mezi 27 členskými státy EU se řadí na 19. místo.

Česko čeká dořešení otázky IT zázemí digitální medicíny a rozhodnutí, jestli bude pro celou Českou republiku zvolen jednotný systém, nebo bude na regionální úrovni více systémů, které spolu budou komunikovat. Jako příklad jednotného celostátního řešení uvedl prof. Táborský dánský portál Sunhead. Na něm pacienti mohou prohlížet své pacientské záznamy, objednávat se ke svému praktickému lékaři a vést s ním videohovor, na stejném portále mohou obnovit recept na léky, sledovat hodnocení kvality nemocnic či čekací listiny nebo třeba získat své výsledky testů na covid.

Naproti tomu ve Švédsku vznikly regionální platformy, které spolu ve většině případů bohužel nekomunikují, uvádí Táborský. „Také v České republice je situace charakterizována roztříštěností. Každý si vytváří vlastní platformu a myslí si, že je ta nejlepší. Ve sjednocení je síla, ale kdo to rozhodne?“ poznamenal prof. Táborský.

Jmenoval jako příklad dvě pacientské platformy vytvořené nemocnicemi – Fakultní nemocnicí Olomouc a IKEM. „Přímo řízené organizace mají autonomní platformy digitální péče. To je hezké. Zatím pracujeme v režimu projektu. Nicméně tyto platformy rozhodně nejsou certifikovány. Do budoucna to bude velký problém. Od 1. ledna 2023 na nás dopadne tvrdá evropská legislativa a my nemáme vytvořen systém pro certifikaci,“ podotkl Táborský.

Certifikace vyžadovaná pro zdravotnické prostředky je povinná i pro software, který nabývá charakteru zdravotnického prostředku. „Certifikace je důležitá i pro plátce, je to jeden z podkladů nastavení úhrad zdravotnických prostředků ze zdravotního pojištění. Česká cesta certifikace je v realitě velmi komplikovaná,“ uvedl prof. Táborský.

V oblasti legislativy se situace zlepšuje. Před rokem byl vydán zákon o elektronizaci zdravotnictví, který sice neřešil ukotvení distanční péče, to by se ale mohlo brzy zlepšit. Jak uvedl Táborský, vzniká návrh novely zákona o zdravotních službách, která by mimo jiné změnila pravidla pro vedení elektronické zdravotní dokumentace. „Zatím je to návrh, probíhá diskuse na úrovni ministerské, na úrovni plátců zdravotní péče a poskytovatelů,“ informoval prof. Táborský.

Od ledna 2023 by navíc měl vzniknout Portál elektronického zdravotnictví a ministerstvo zdravotnictví by mělo ve svém věstníku uvést podmínky, za jakých aplikaci nebo jinou službu elektronického zdravotnictví na tomto portálu zveřejní. Tím se také zčásti vyjasní, co stát od kvalitních služeb digitální medicíny očekává.

Na nastavení standardních úhrad digitální medicíny se intenzivně pracuje

„Úhrady jsou klíčem k tomu, abychom dostali telemedicínu do běžné klinické práce. Během covidu jsme dělali voluntaristicky věci, které byly nutné. Bez standardních úhrad ale nerozšíříme digitální medicínu od Aše až po Ostravu,“ řekl prof. Táborský. Podkladem pro standardní úhradu telemedicíny podle něj jsou jasné prováděcí předpisy. „Klinické doporučené postupy jsou podle mě základem obecných pravidel,“ podotkl Táborský a připomněl tak práci, jíž je garantem. Návrh klinického doporučeného postupu pro distanční medicínu je na webu Agentury pro zdravotnický výzkum ČR k veřejné oponentuře, do konce září má být publikována její finální podoba. Tyto klinické doporučené postupy by se pak měly stát základem konkrétních odborných doporučených postupů v jednotlivých odbornostech. Materiál se zabývá postupy při telemedicínské komunikaci lékaře s pacientem, ale i mezi lékaři, nebo podporou rozhodování zdravotníků. A hlavně by mohl být podkladem pro stanovení úhrady. „Jsem rád, že se během veřejné oponentury ozývají s podněty nemocnice a další kolegové,“ uvedl Táborský.

Kromě toho se různé pracovní skupiny věnují legálním aspektům, otázkám bezpečnosti a dalším. „Pak nastává úloha odborných společností. Budeme jednotlivé společnosti ČLS JEP oslovovat, aby vytvořily základy klinicky relevantních materiálů pro úhradu jednotlivých diagnóz v jejich oborech. To je úkol příštích dvou let. Z toho by měl vzniknout úhradový mechanismus, kód, bodové hodnocení a tak dál,“ říká Táborský.

Kvůli stanovení úhradových mechanismů probíhá také pět pilotních projektů, které byly vybrány v rámci diskuse odborných společností a plátců zdravotní péče. Věnují se kardiovaskulární prevenci, srdečnímu selhání, diabetu, nozokomiálním infekcím a distanční psychiatrické péči v rámci reformy psychiatrie. Postupně se budou zřejmě nabalovat další pilotní projekty.

Významným zdrojem pro vytváření základů distanční medicíny by mohl být Národní plán obnovy. Z něj má být financován i projekt vytvoření transparentního rámce telemedicíny včetně modelu platformy pro zpřístupnění nástrojů telemedicíny.

Inspirativní by pro nás podle Táborského mohl být mechanismus DIGA nastavený v Německu, podle kterého výrobce nástroje digitální medicíny musí doložit bezpečnost a medicínský přínos své aplikace, aby mohl získat její úhradu ze zdravotního pojištění. Pak ji mohou lékaři předepsat pacientům.

„I v telemedicíně máme studie, které ukazují nejen zlepšení kvality života, ale i snížení mortality. O tom není pochybnost, že co vede ke snížení mortality, mělo by být hrazeno,“ poznamenal prof. Táborský.

Jedním z příkladů, které v Německu fungují, je telemedicínské sledování pacientů se srdečním selháním. Na úrovni všech zdravotních pojišťoven je kapacita na sledování 180 000 pacientů s pokročilým srdečním selháním, uvedl prof. Táborský.

Investovat do vzdělání

Distanční medicína a další digitální služby se nezadržitelně dostávají do praxe, byla by chyba je pominout ve vzdělávání zdravotníků, a to i pregraduálním. Profesor Táborský uvedl několik příkladů, kde se téma do vzdělávání dostává, na prvním místě založení Ústavu digitálního zdravotnictví na své domovské Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Digitální medicína je na LF UPOL povinný předmět studia všeobecného lékařství pro studenty ve čtvrtém ročníku. Součástí předmětu jsou teoretické předměty i praktická cvičení. „Myslím, že musíme do výuky a vzdělávání investovat. Vyzývám k tomu, aby se všechny lékařské fakulty zamyslely a takové ústavy vytvořily,“ říká prof. Táborský. Dále zmínil svou učebnici Digitální medicína 2022, která letos vyšla v tištěné podobě a je určena jak pro pregraduální, tak postgraduální studium. K tištěné učebnici by měly v příštích letech vycházet elektronické novelizace, které by postihly rychlý vývoj v této oblasti.

„Musíme edukovat nejen lékaře a zdravotníky, ale také pacienty. Významnou roli v tom mohou hrát pacientské organizace. Musíme více zapojit média, edukovat management zdravotnických zařízení,“ říká prof. Táborský. Největší význam pak nemá samotná telemedicína, ale digitalizace modelu integrované péče, aby sociální služba okamžitě po propuštění dostávala informace o dalších potřebách, dodal Táborský.

Z dalších projektů uvedl prof. Táborský algoritmus zabudovaný od letošního července do ambulantního informačního systému společnosti CGM, který ambulantní lékaře vede při léčbě pacientů s vysokých cholesterolem. Nebo také projekt detekce pacientů ve vysokém riziku kardiovaskulárních onemocnění jako kombinace tlaku a vysokého cholesterolu v kombinaci s dalšími komorbiditami.

„Přetrvává tu určitý mýtus, že telemedicína ušetří peníze. Neušetří, je potřeba vytvářet týmy, investovat do systému. Přesto má smysl ji realizovat. Je to podmínka udržitelnosti systému,“ podotkl prof. Táborský. „Máme několik problémů, nedostatečná právní úprava, nekoncepční řízení ze strany státu, na druhé straně máme řadu dílčích projektů, které vznikají v univerzitním prostoru i jako soukromé iniciativy. Přese všechno implementaci digitální medicíny zvládneme,“ uzavřel svou přednášku.               

Sdílejte článek

Doporučené

Kolibříci šíří osvětu o alopecii

24. 1. 2023

V České republice vznikla relativně nedávno organizace, která usiluje o osvětu široké veřejnosti o alopecii. Snaží se tak podpořit tisíce lidí, kteří…