Bezdomovci nevyhledávají lékaře, problémy pak řeší záchranka

Mezi bezdomovci je mnoho dlouhodobě nemocných lidí, kteří trpí infekcemi a závislostí na alkoholu. Do ordinace praktického lékaře pro bezdomovce, kterou v Praze provozuje sdružení Naděje, nejčastěji přicházejí lidé s nemocemi dýchacích cest a kůže. Velká část bezdomovců však lékařskou péči vůbec nevyužívá a svůj zdravotní stav zanedbává až do doby, kdy se situace vyhrotí, a musí pro ně přijet záchranná služba. Vyplývá to z výzkumné práce, kterou vydalo Sdružení azylových domů.

Autorka dotazníkového šetření Danuše Šupková zpracovala čtyři desítky odpovědí pracovníků azylových domů, deset dotazníků zdravotníků záchranné služby z devíti krajů a 19 reakcí lékařů a sester z fakultních nemocnic a psychiatrických léčeben. Výzkumu se účastnili i sami bezdomovci - prostřednictvím rozhovorů na ulici a diskusních skupin v azylových domech. Spočítat lidi bez domova je velmi složité. Definice bezdomovce není úplně jasná, navíc existují skryté skupiny bezdomovců, kteří nenavštěvují azylové domy a nevyhledávají sociální ani zdravotní pomoc. V roce 2004 napočítali terénní pracovníci nevládních organizací v Praze 3096 bezdomovců, 86 procent z nich byli muži. Pražskou ordinaci pro bezdomovce navštívilo loni 1417 bezdomovců a lékaři provedli celkem 6570 prohlídek.

Mnoho bezdomovců lékaře nevyhledává a až v kritickém stavu pro ně musí přijet záchranná služba. Šest záchranářů z deseti v dotaznících uvedlo, že kvůli bezdomovcům vyjíždějí více než dvakrát týdně. Podle většiny z nich je nicméně předání bezdomovce do péče lékařů téměř vždy problematické. Lékaři si stěžují, že bezdomovci často nemají doklady, bývají opilí nebo agresivní.

Odmítnutí lékařů ošetřit bezdomovce může skončit smrtí, stalo se to například v lednu v Olomouci. Před branou fakultní nemocnice tam na následky zápalu plic zemřel bezdomovec, kterého vyvedla ochranka. Případ vedl nakonec k tomu, že olomoucká charita otevřela speciální ambulanci pro bezdomovce, po Praze teprve druhou v zemi.

V ČR dále citelně chybí zařízení, které by se staralo o bezdomovce propuštěné z nemocnice. Lékaři je prý propouštějí často předčasně a posílají je do azylových domů, aniž se s jejich pracovníky předem domluví. Azylové domy přitom poskytují sociální, nikoli zdravotnické služby, na něž nejsou peníze, lidi ani materiál.

Na špatném zdravotním stavu bezdomovců se podepisuje neuspořádaný životní styl - nepravidelný spánek a jídlo, nedostatek tepla, ale i pociťovaný nedostatek bezpečí. Z rozhovorů s klienty azylových domů přitom vyplývá, že zdraví je pro ně velmi důležité. Selhání zdraví vnímá bezdomovec jako ohrožení celé své existence.

"Já jsem se vždycky docela držel, ale teď se fakt bojím, protože když tady (na ulici) nebudu jakžtakž zdravý, tak tady chcípnu," řekl terénním pracovníkům Naděje pětatřicetiletý squatter. Bezdomovci řešení zdravotních problémů dlouho odkládají, často proto, že mají špatnou zkušenost s odmítnutím lékaři ošetřit je, nebo prostě proto, že se nevyznají v systému, v němž dlouhou dobu nežijí.

Mezi bezdomovci je hodně lidí, kteří trpí duševními potížemi. Nejčastější chorobou je závislost, a to většinou na alkoholu. Ze všech psychických diagnóz, které eviduje pražská Ordinace praktického lékaře pro bezdomovce, tvoří závislosti čtvrtinu. Desetinu pak zabírají deprese, 17 procent poruchy spánku a osm procent nemoci schizofrenního typu.

Některé psychické poruchy prý vznikají životem na ulici, často si je ale bezdomovci přinášejí už z předchozího života. Není neobvyklé, že se psychická nemoc stane důvodem bezdomovectví.

Zpráva o zdravotním stavu bezdomovců je součástí dvouletého projektu o bezdomovectví, na kterém se podílelo Sdružení azylových domů, Armáda spásy, Naděje, Charita a Slezská diakonie. Všechny jeho výsledky jsou zveřejněné na internetové stránce www.bezdomovci.eu.

Zdroj: ČTK