Cizinců přijíždějících do Švýcarska za smrtí, prý přibývá
Cizinců, kteří přijíždějí do Švýcarska dobrovolně ukončit svůj život s odbornou pomocí, každoročně přibývá. Lidem se smrtelnou chorobou, těžkým postižením či nesnesitelnými bolestmi v této zemi totiž specializované organizace legálně pomohou opustit svět. Zatímco v roce 2000 v jedné z nich takto zemřely tři osoby ze zahraničí, před dvěma lety už jich bylo devět desítek. Vyplývá to z loňské hodnotící zprávy spolkového rezortu pro spravedlnost a policii (EJPD). V Česku není takzvaná asistovaná sebevražda legální.
Podle Mladé fronty Dnes ve Švýcarsku s asistencí zemřel i jeden postižený muž z Česka. Mezi registrovanými zájemci o asistovanou sebevraždu jsou prý čtyři další čeští zájemci. Dřívější odchod ze světa s legální pomocí zajišťují ve Švýcarsku podle zprávy EJPD čtyři specializované organizace. Člověk, který kvůli bolestem či těžkému nevyléčitelnému onemocnění nebo postižení chce ukončit svůj život pod odborným dohledem, se musí stát jejich členem. Seznam členů organizace nezveřejňují. Není vyloučeno, že by v něm mohli být Češi. Za asistenci při ukončení vlastního života se platí.
Dvě společnosti EXIT, které vznikly v roce 1982 a podle zprávy mají celkem 60.000 členů, zájemce ze zahraničí obvykle nepřijímají. Cizincům je naopak otevřena organizace Dignitas, která má po světě zhruba 4500 členů. Ze Švýcarska jich pochází jen asi 700. Další společností je EX International. Ve Švýcarsku každoročně dobrovolně opustí svět asi 1 400 lidí, což představuje 2,2 procenta všech úmrtí v zemi. Zhruba pětina případů jsou úmrtí s pomocí některé z organizací.
Zpráva uvádí, že ročně s doprovodem pracovníků společnosti Dignitas zemře v Zurichu na 150 lidí. Dvě třetiny z nich jsou cizinci. Švýcarské úřady už začaly v souvislosti s přibývajícím počtem lidí, kteří přijíždějí do alpské země ukončit svůj život, hovořit o "úmrtní turistice". Za tímto trendem podle zprávy stojí místní liberální právní úprava asistované sebevraždy, které ve většině států nejsou možné.
I v Česku vzniká návrh, který by euthanasii umožnil. Autor této iniciativy, jímž je poslanec Boris Šťastný (ODS), chce příslušný zákon poslat do sněmovny ale nejdřív za rok. Předcházet tomu podle něj musí důkladná debata, která ukáže, zda má vůbec cenu takovou normu předkládat. Šťastný dnes ČTK řekl, že případ postiženého Čecha ve Švýcarsku potvrzuje, že diskuse o legalizaci euthanasie je nutná. "Nebude-li ta možnost u nás, budou lidé cestovat za pomocí jinam. Takto budou umírat mimo vlast, často sami a bez nejbližších," uvedl poslanec. Možnost odchodu ze světa musí podle něj doplnit i nabídka alternativ, jako je například paliativní péče a tlumení bolesti. Český zákon by pacientům navíc umožnil komunikovat o případném konci svého života v mateřštině v domácím prostředí, dodal Šťastný.
Se zavedením euthanasie nesouhlasí ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS). "Euthanasii lékaři provádět nemají. Není to věc, která by byla na pořadu dne, kterou bychom měli v ČR řešit," řekl dnes Julínek. Podle něj pomoc při ukončení života není jen tématem pro odborníky, ale týká se celé společnosti. Souvisí i s úrovní českého zdravotnictví. "Jestliže dnes bojujeme s tím, že lékaři neumí komunikovat v banálních případech, tak si nedovedu představit, že budou komunikovat o asistované sebevraždě," dodal ministr.
Rostoucí počet zemřelých ze zahraničí už začal komplikovat situaci zurišským úřadům. Každý případ totiž musí prozkoumat a musí potvrdit, že to byla skutečně sebevražda. Zpráva uvádí, že v roce 2003 si zahraniční prověřování vyžádalo 273 000 franků (zhruba 4,6 milionu korun). Ani švýcarské veřejnosti se nelíbí to, že by jejich země měla být považována za místo, kam se jezdí umírat. Zákonodárci již proto zvažují opatření, která by "turistice za smrtí" zabránila.
Podle zprávy EJPD mohou cizinci s organizací Dignitas dobrovolně ukončit svůj život v pronajatém bytě v Zurichu či v jednom domě v kantonu Aargau. Člověku se věnuje průvodce, který s ním vede podrobný rozhovor. Pak ho prohlédne lékař, který smrtící přípravek předepíše. U Dignitas je to vždy natrium-pentobarbital, který způsobí po pár minutách koma a ochrnutí dýchacího systému. Průvodce pak za lékařovy nepřítomnosti pacientovi látku poskytne. Člověk si ji musí vzít sám bez cizího přičinění. Případ se pak ohlásí jako nepřirozená smrt úřadům. Zkoumají, zda zesnulí měli situaci plně pod kontrolou a rozhodli se bez nátlaku.
V Dignitas musí člen podle letáku společnosti nejprve uhradit přijímací poplatek 100 franků (asi 1700 korun). Roční členský příspěvek se stanovuje podle finanční situace člena, činí ale nejméně 50 franků (850 korun). Rozhovor s lékařem stojí asi 500 franků (8 500 korun), příprava na dobrovolný odchod pak od 1000 franků (od 17 000 korun). Platit se mohou i další výdaje. Klienti z Německa ale zaplatí za přijetí 95 eur (asi 2 660 korun), měsíční členský poplatek je v prvních dvou letech 16 eur (asi 450 korun). Pak klesá.
Některé státy mají ještě liberálnější právní úpravu než Švýcarsko. Nizozemsko je první evropský stát, který od dubna 2002 legalizoval euthanasii. Smrtící prostředek může tedy pacientovi dát lékař. Také v Belgii je od konce května 2002 legální, když lékař pomůže pacientovi na jeho žádost zemřít. V obou zemích ale musí být splněny určité podmínky. Jediným státem mimo Evropu, kde je možné od roku 1997 odejít ze světa s pomocí lékaře, je americký stát Oregon.
Formy asistovaného odchodu ze světa podle švýcarského spolkového úřadu pro spravedlnost:
Přímá aktivní pomoc neboli euthanasie
- cílené usmrcení člověka kvůli zkrácení jeho utrpení, lékař či jiný pracovník dá pacientovi záměrně injekci, po které nemocný zemře
Nepřímá aktivní pomoc
- ke zmírnění pacientova utrpení jsou podány tišící prostředky jako například morfium, které jako vedlejší účinek mohou zkrátit jeho život. S dřívějším příchodem smrti se počítá
Pasivní pomoc
- odstranění podpůrných opatření, která udržují člověka při životě (například odpojení od dýchacích přístrojů)
Dopomoc k sebevraždě neboli asistovaný odchod ze světa
- příslušný personál zajistí pacientovi smrtící prostředek, člověk si ho vezme sám bez cizího přispění po vlastním rozhodnutí s vědomím důsledků
Paliativní péče
- zdravotní, psychologická, sociální i duchovní péče o umírajícího pacienta i jeho blízké, umožnění důstojného odchodu ze světa
Zdroj: ČTK