ČLK: Potřeba lékařů se zvyšuje a jejich nedostatek prohlubuje

Sehnat praktického lékaře, nebo dokonce praktického lékaře pro děti a dorost je podle České lékařské komory (ČLK) v naší zemi čím dál tím větší problém. Nedostatek lékařů je ale podle prezidenta ČLK Milana Kubka patrný ve všech lékařských odbornostech a celé České republice. Regionální programy lákající lékaře jsou podle ČLK jen vytloukání klínu klínem a neřeší základní příčiny. Mezi ty prý patří kromě jiného neschopnost vychovat a udržet dostatek mladých lékařů, stárnutí lékařského stavu, feminizace či špatné finanční ohodnocení a nevyhovující pracovní podmínky včetně častého porušování zákoníku práce.

Nemožnost získat pro sebe či své dítě ambulantního lékaře, dlouhé čekací doby na elektivní zákroky v nemocnicích, to jsou podle prezidenta ČLK Milana Kubka důsledky „personální devastace českého zdravotnictví“, které může vnímat každý pacient, včetně zdravotníků. České zdravotnictví se podle Kubka stává obětí vlastního úspěchu, který dobře demonstruje prodlužování věku dožití v nemoci. Ten za posledních 25 let díky medicíně rostl výrazně rychleji než věk dožití ve zdraví (viz tabulku 1). „Přáli bychom si, abychom všichni žili zdravěji, abychom se ve zdraví déle dožívali. To jsou ale věci, které zdravotnictví tolik neovlivní. My zdravotníci ovlivňujeme průměrnou dobu dožití a přežívání s těžkou nemocí a v tomto parametru je naše zdravotnictví mimořádně úspěšné,“ podotkl Kubek, podle kterého je ČR, pokud jde o dožití s nemocí, srovnatelně úspěšná jako vyspělé země, které ovšem do zdravotnictví investují významně vyšší procento HDP než Česká republika (viz tabulku 2).

Potřeba lékařů roste v celé Evropě

Prodlužování věku dožití v nemoci umožňuje postup lékařské vědy. Potřeba lékařů v moderním zdravotnictví ovšem podle Milana Kubka stále narůstá. „Řadu nemocí, které jsme léčili dlouhodobým pobytem na lůžku, jsme dnes schopni vyléčit ze dne na den. Provádí se řada velice efektivních zákroků, ale k tomu potřebujete značné množství vysoce specializovaného personálu, zejména lékařů. To znamená že potřeba lékařů roste ve všech vyspělých evropských zemích,“ vysvětluje Kubek, podle něhož jde tento trend ruku v ruce s feminizací medicíny. Přibližně dvě třetiny nastupujících lékařů jsou ženy lékařky. Ženám přitom současný systém ve zdravotnictví příliš nepřeje. „Musíme se postarat o to, aby měly připravené pracovní podmínky. Aby nemusely řešit dilema, zda práce, nebo rodina,“ vysvětloval Kubek, podle kterého je potřeba více pracovat s možností zkrácených úvazků. To s sebou ovšem přináší také zvýšenou potřebu lékařů. „Máme‑li mít lékaře, musíme je vychovat, ale také udržet,“ dodal Kubek.

Velké ztráty absolventů

Primárním zdrojem nových lékařů pro české zdravotnictví jsou lékařské fakulty. Řešit však problém zdravotnictví prostým navyšováním počtu přijatých studentů by podle prezidenta ČLK nebylo rozumné řešení. „Lékařské fakulty nejsou nafukovací a nechceme‑li snižovat kvalitu výuky, tak nemůžeme zvyšovat bez jakýchkoli limitů počty mediků,“ vysvětloval Kubek, podle kterého by stát měl začít motivovat lékařské fakulty především k tomu, aby přijímaly české studenty, protože cizinci se po studiích do českého zdravotnictví nehrnou. „V současnosti jsou lékařské fakulty motivovány k tomu, aby přijímaly velké množství studentů do anglických programů. To jsou studenti, kteří si vzdělávání platí. Ale upřímně, nikdo si neplatí statisíce za to, aby studoval v České republice a potom zůstal v českém zdravotnictví za mizerný plat, který pobírají naši lékaři. Takže tito lékaři studující v angličtině jsou pro nás předem ztraceni,“ poznamenal prezident ČLK, podle něhož nemá smysl vyrábět lékaře na export, zvláště když se nám chybějící počty lékařů nedaří doplňovat lékaři ze zahraničí. Pokud už lékaře ze zahraničí přitáhneme, jde spíše o desítky lékařů – převážně z Ukrajiny a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Osm lékařských fakult v České republice produkuje ročně přibližně 1 700 až 1 800 absolventů všeobecného lékařství. Z tohoto počtu jich však přibližně 300 až 350 studuje v angličtině a do našeho zdravotnictví obvykle nenastupují. Ztráty jsou však tvořeny zčásti i absolventy českého programu. „Absolventů v českém jazyce je řekněme 1 450 a do České lékařské komory se například v roce 2021 přijímalo 1 319 lékařů. Takže mezi celkovým počtem absolventů a tím, kolik jich nastoupí do českého zdravotnictví, je každý rok rozdíl zhruba 500, a to jsou pro české zdravotnictví ztracené duše,“ upozornil Milan Kubek (viz tabulky 3 a 4).

Nedostatek lékařů není izolovaný problém

Personální problémy českého zdravotnictví podle prezidenta ČLK nejlépe demonstruje vývoj počtu ambulantních lékařů, resp. praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost. Nedostatek lékařů a stárnutí lékařského stavu však postihuje podle ČLK všechny lékařské odbornosti a celou Českou republiku. Byť jsou v některých regionech problémy výraznější, nejedná se podle Kubka už zdaleka jen o nějaké malé vzdálené pohraniční oblasti. „Jsou to takové prstence, říká se tomu zdravotní poušť, okolo velkých měst. Vznikají velké satelity, kde žijí desítky tisíc lidí, ale není tam veškeré zázemí. A ti lidé pochopitelně za lékařem, ale i jinými službami jezdí do města,“ vysvětloval Kubek. Dle dat z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb máme v České republice přibližně 58 procent ambulantních specialistů a 42 procent praktických lékařů (viz graf 1). Zatímco v Praze je poměrně vysoký počet ambulantních specialistů, je zde také velký nedostatek praktických lékařů. „Největší počet potenciálních pacientů na jednoho praktického lékaře má Praha. Úplně obráceně je to v případě ambulantních specialistů, kteří pro změnu chybějí ve Středočeském kraji. A to je právě dobrá ilustrace toho, jak nesmyslné je dívat se na jednotlivé oblasti izolovaně,“ vysvětloval Kubek s tím, že Prahu a Středočeský kraj je potřeba vnímat jako jednu velkou aglomeraci. „Ze spádových oblastí okolo Prahy vyhledávají pacienti specializovanější péči v přirozeném centru, tedy v Praze, kam se nejsnáze dostanou,“ dodal. Regionální programy lákající lékaře do určitých oblastí přesto ČLK podle Milana Kubka podporuje. Upozorňuje však na to, že tak musí být činěno vždy pomocí nástrojů pozitivní motivace. Je ale také třeba si uvědomit, že tyto programy neřeší příčinu problému. „Pokud přetáhneme lékaře z místa B do místa A, tak tím vyřešíme požár ve svém městečku, ale způsobíme problém jinde. Je třeba řešit příčiny, nestačí neustále vytloukat klín klínem,“ zdůraznil Kubek, podle kterého se takové vhodné řešení začíná dařit například v oblasti pediatrie, kde je situace dlouhodobě kritická.

Negativní bilance počtu lékařů

Pokud jde o počet lékařů a zejména pak demografický vývoj, nejzávažnější je situace lékařů v první linii, tedy praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost. Poměrně velké množství praktických lékařů pro dospělé provozuje praxi v předdůchodovém či důchodovém věku. Jejich průměrný věk je dle dat Národního registru zdravotnických pracovníků 54 let (viz grafy 2 a 3). Nejvyšší sloupce v grafu ale představují vyšší věkové kategorie, a to v případě mužů i žen. „Třicet procent pracujících praktických lékařů pro dospělé je starších 65 let, starších 60 let je přes čtyřicet procent,“ upozornil Milan Kubek, podle kterého je ale realita z hlediska vývoje počtu lékařských praxí v regionech ještě závažnější. Podle statistik z roku 2018 sice přibylo 316 praktických lékařů, současně jich však 386 ubylo. Celková bilance tedy byla výrazně negativní.

„To by nebylo nejdramatičtější, kdyby více než polovina z těch minus 70 lékařů nebyl úbytek v malých obcích do 2 000 obyvatel,“ upozornil prezident ČLK, podle kterého je ale trend v podstatě stále stejný. V roce 2019 byl zaznamenán celkový úbytek 55 lékařů. V následujících covidových letech se pokles v důsledku dobrovolného odkladu ukončení praxí ze strany starších lékařů zpomalil na přibližně polovinu, aby v roce 2022 opět prudce vystoupal na hodnoty podobné roku 2018. „Během covidu lékaři nechtěli mít pocit, že jsou zrádci, že jsou dezertéři, kteří utekli z boje, a odkládali svůj odchod na dobu, až se epidemická situace zlepší. My jsme to empiricky věděli, varovali jsme před tím, ale teď máme tvrdá data za rok 2022, která ukazují, že jsme se k tomu poklesu znova vrátili a že meziroční pokles v roce 2022 je ještě větší, než byl v covidových letech,“ konstatoval Kubek s tím, že celkově jsme za posledních pět let přicházeli přibližně o procento praktických lékařů pro dospělé ročně a skončili na celkové negativní bilanci minus 260.

Hororová situace dětských lékařů

Expresivním výrazem „horor“ popsal prezident ČLK vývoj počtu a věkovou strukturu praktických lékařů pro děti a dorost. Průměrný věk lékařů a lékařek zde dosahuje 56 let. V případě mužů, kteří podle Milana Kubka prakticky nepřibývají, je průměrný věk 57 let, lékařkám je pak v průměru 55 let. „Jsou to obrovsky závažná čísla. Přes 47 procent pracujících pediatrů na obvodech je starších 60 let. V zásadě v důchodovém věku, tedy 65 a více let, je téměř 33 procent praktických lékařů pro děti a dorost,“ upřesnil Kubek a zdůraznil skutečnost, že v případě pediatrie jde navíc o vysoce feminizovaný obor (viz grafy 4 a 5). Z hlediska dynamiky vývoje počtu dětských praktických lékařů je dokonce bilance ještě horší než v případě praktických lékařů pro dospělé. Od roku 2018 do roku 2022 jsme ztratili 336 obvodních lékařů pro děti a dorost. A zatímco u praktických lékařů pro dospělé jsme ztráceli každoročně procento, u praktiků pro děti a dorost šlo, vzhledem k jejich celkově nižším počtům, o ztráty přibližně 2,5 až 3,5 procenta ročně. Výjimkou byl opět covidový rok 2021, kdy negativní bilance dosáhla „pouze“ na minus 1,5 procenta. Hned následující rok však vyskočila na minus 3,4 procenta lékařek a lékařů (–86).

Světlo na konci tunelu

Jednou z příčin situace, ve které se nachází praktické lékařství pro děti a dorost a kterou ČLK označuje za „devastaci ambulantní pediatrie“, bylo podle ČLK vytvoření samostatného oboru PLDD v roce 2004. „To je obor, který nikdo v Evropě nezná. Naše specialita. ČLK byla proti tomuto experimentu,“ připomněl Milan Kubek, podle kterého tento počin snížil zájem lékařů o obor. Statistika počtu absolventů pediatrických specializací v jednotlivých letech, kteří posléze nastoupili do klinické praxe, dává prezidentovi ČLK za pravdu. Přibližně od roku 2014 započal prudký pokles, po roce 2017, kdy došlo k opětovnému sloučení pediatrie, se trend začal opět obracet. Ještě optimističtěji ale vyznívají statistiky počtu mladých lékařů, kteří se od roku 2017 rozhodli pro studium ve sloučeném pediatrickém kmeni. „Prudce nám roste počet zájemců o sloučené studium pediatrie. V roce 2022 nám jich najednou nastoupilo 256, to jsou obrovské nárůsty,“ poznamenal Milan Kubek s tím, že k prudkému nárůstu dochází i v případě počtu lékařů, kteří již složili základní kmen (viz grafy 6 a 7). Po absolvování specializační přípravy má lékař možnost rozhodnout se, zda svou profesní dráhu spojí s prací v nemocnici, nebo v ambulanci. Řada mladých lékařů, kteří dnes projevili zájem o tuto specializaci, však může chtít před otevřením vlastní ambulantní praxe nejprve nabrat zkušenosti v nemocnici. Zdá se však, že od sloučení oboru pediatrie v roce 2017 svítí praktickému lékařství pro děti a dorost světlo na konci tunelu o poznání jasněji. „Pediatrie může sloužit jako dobrý příklad toho, kdy se udělala správná analýza problému a přijalo se správné řešení. Nyní je třeba vydržet a odolat nejrůznějším nápadům, kdyby chtěl někdo pediatrii inovativně zase rozdělit,“ uzavřel Milan Kubek.