Přeskočit na obsah

Dlouhodobá účinnost natalizumabu u pacientů s RRRS v ČR

V listopadovém vydání časopisu Multiple Sclerosis and Related Disorders publikoval autorský kolektiv pod vedením doc. MUDr. Dany Horákové, Ph.D., z Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, výsledky longitudinální retrospektivní studie věnované dlouhodobé účinnosti natalizumabu v léčbě roztroušené sklerózy v podmínkách reálné klinické praxe v ČR.

Autoři úvodem připomínají, že roztroušená skleróza (RS) je chronické demyelinizační onemocnění centrální nervové soustavy, jež má za následek progresivní fyzické a kognitivní postižení. Pro detekci nové i pro kontrolu aktivity již existující RS je v současné době nejúčinnějším a nejcitlivějším diagnostickým nástrojem magnetická rezonance (MR).

V zájmu přesnějšího a komplexnějšího hodnocení účinnosti léčby byl v nedávné době vyvinut koncept NEDA (no evidence of disease activity) založený na absenci klinické i magneticko-rezonanční aktivity choroby.

 

K čemu slouží „real-world“ data

Jakkoli jsou data z randomizovaných klinických studií nezbytná pro průkaz účinnosti a bezpečnosti léku, pro lepší pochopení jeho skutečného fungování jsou třeba i údaje z reálné klinické praxe. Studie dlouhodobé účinnosti léčby natalizumabem probíhala v Centru pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a ve třech belgických centrech. Primárním cílem byl podíl pacientů s RRRS podíl pacientů s RRRS bez nových nebo nově se zvětšujících FLAIR lézí (fluid-attenuated inversion recovery) po dvou letech léčby natalizumabem. Dalšími cíli bylo sledování procentuální změny objemu mozku a podíl pacientů s NEDA-3 (definován jako stav bez relapsů, bez progrese na EDSS a bez nových nebo nově se zvětšujících FLAIR lézí).

 

Recentní publikace D. Horákové et al. v Multiple Sclerosis and Related Disorders přináší výsledky dosažené v kohortě českých pacientů, která reprezentovala více než 75 % všech účastníků studie. Zařadila 193 pacientů s RRRS léčených v již uvedeném pražském RS centru natalizumabem, ve věku 18–65 let a mírou postižení měřenou jako skóre rozšířené stupnice stavu invalidity (EDSS) ≤ 6,5. Aby byli pacienti zařazeni, bylo třeba, aby u nich byly k dispozici výsledky vyšetření MR šest měsíců před zahájením léčby natalizumabem a aby absolvovali min. jedno vyšetření MR poté, co užívali natalizumab alespoň šest měsíců. Pro test citlivosti byla z celé skupiny vybrána subpopulace 87 pacientů léčených natalizumabem ≥ 3 roky (s MR rok před léčbou a v 1., 2. a 3. roce léčby).

V době zahájení léčby natalizumabem měli pacienti z celkové kohorty průměrnou hodnotu skóre EDSS 3,4 a RS u nich trvala v průměru 9,4 roku. Většina zařazených účastníků (91,7 %) před zahájením léčby natalizumabem absolvovala jinou léčbu modifikující onemocnění a 63,2 % jich bylo v minulosti léčeno imunosupresivy. Vyloučeni byli pacienti dříve léčení alemtuzumabem, nebo ti, kteří měli protilátky proti natalizumabu. Střední doba sledování ve studii dosáhla 4,5 roku, medián expozice natalizumabu 2,9 roku. Léčbu během sledování přerušilo 104 pacientů (53,9 %), většinou (85,6 %) v souvislosti s přítomností protilátek proti viru JC a možným rizikem progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) – žádný případ PML se však ve studii nevyskytl. K dalším důvodům přerušení léčby patřily plánované těhotenství, nedostatečná účinnost léčby či její nežádoucí účinky, popř. jiné důvody.

 

Účinnost natalizumabu v klinické praxi potvrzena

Pokud jde o výsledky MR (primární cíl), u 78,9 % pacientů z celé kohorty se během prvního roku léčby natalizumabem nevyskytly žádné nové ani zvětšující se FLAIR léze a tento podíl se ve 2.–5. roce léčby zvýšil na 98 % či více. V podskupině pacientů léčených déle než 3 roky natalizumabem se v 86,2 % nevyskytly během prvního roku žádné nové ani zvětšující se FLAIR léze a ve 2.–5. roce tento podíl vzrostl na více než 97 %.

V klinickém hodnocení aktivity onemocnění během léčby natalizumabem dosahovala v celkové populaci roční míra relapsů (ARR) hodnoty 0,302 a v populaci s ≥ 3 roky léčby hodnoty 0,259. Průměrné skóre EDSS v celkové populaci pacientů činilo po jednom roce léčby 3,2, po čtyřech léčby 3,6 a v pátém roce (k dispozici zatím pouze u 27 účastníků) 3,9. V populaci s ≥ 3 roky léčby se jednalo v prvním roce o průměrné EDSS 3,6, v druhém roce 3,5 a v třetím roce rovněž 3,5.

V prvním roce léčby natalizumabem dosáhlo klinické NEDA (definované jako absence relapsů a potvrzené progrese postižení dle skóre EDSS po dobu šesti měsíců) celkem 67,7 % pacientů a ve 2.–5. roce byl roční podíl pacientů vykazujících klinicky NEDA vždy vyšší než 70 %. V populaci s ≥ 3 roky léčby natalizumabem byl podíl podobný.

Během prvního roku léčby dosáhlo 52,2 % všech zařazených pacientů NEDA-3 (definované jako absence relapsů, žádné potvrzené zhoršení zdravotního postižení dle skóre EDSS a žádná nová nebo zvětšující se léze FLAIR), ve 2.–5. roce jejich podíl vzrostl na 69,2–87,5 %. V populaci s ≥ 3 roky léčby, byl v jednotlivých letech podíl pacientů s NEDA-3 obdobný, resp. mírně vyšší v porovnání s celkovou populací. Kumulativní podíl pacientů s NEDA-3 v průběhu 2., resp. 3. roku léčby natalizumabem v populaci, která absolvovala ≥ 3 roky léčby, dosáhl 46 %, resp. 41,4 %.

V průběhu 2.–5. roku léčby natalizumabem dosáhlo NEDA-4 (splnění kritérií NEDA-3 plus průměrná roční procentuální změna objemu mozkové tkáně PBVC > –0,4 %) více než 30 % pacientů v celkové populaci i v populaci s ≥ 3 roky léčby natalizumabem. Při použití prahové hodnoty PBVC NEDA-4 (splnění kritérií NEDA-3 plus průměrná roční procentuální změna objemu mozkové tkáně PBVC) při použití prahové hodnoty PBVC > –0,6 % se podíl pacientů s NEDA-4 ve 2.–5. roce léčby pohyboval v celkové populaci mezi 46,9 % až 65,6 %, v populaci s ≥ 3 roky léčby mezi 37,5 % až 62,5 %.

Studie z reálné praxe tak poskytla spolehlivý důkaz o tom, že dlouhodobá aktivita onemocnění sledovaná aktivitou na MR a ukazatelem NEDA je u pacientů s RRRS léčených natalizumabem pod dobrou kontrolou. Výstupy této studie jsou o to hodnotnější, že se jednalo o pacienty s délkou nemoci 9,4 let, se střední hodnotnou EDSS 3,4 a 1,8 relapsy v roce před léčbou natalizumabem. Prezentovaná práce tak poskytuje důkazy, že natalizumab setrvale zlepšuje cílové parametry a drží dlouhodobě nemoc pod kontrolou.

 

Zdroj: https://doi.org/10.1016/j.msard.2020.102543

 

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Prevence a terapie srdečního selhání

23. 4. 2024

Srdeční selhání je heterogenní klinický syndrom různých etiologií, jehož diagnostika a léčba se v posledních letech značně posunula. „Vzhledem k…