Přeskočit na obsah

Dvojnásobné přesčasy schváleny. Tisíce lékařů řeknou „dobrovolně ne“

lékaři skupina
Ilustrační fotografie. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: iStock

Poslanci opětovně odhlasovali novelu zákoníku práce včetně sporného §93a o znovuzavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví. Zbývá už jen podpis prezidenta. Přibližně čtyři tisícovky lékařů však avizovaly, že další dohodnuté práci přesčas řeknou od prosince „dobrovolné ne“ nebo ukončí pracovní poměr. Bouřlivou situaci by mohla zklidnit paralelně probíhající jednání mezi mladými lékaři a ministry zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Cílem lékařů je nastavení přijatelných pracovních podmínek, kontrola dodržování zákoníku práce a zajištění adekvátního finančního ohodnocení v základní pracovní době.

Tématem, které v posledních měsících ve zdravotnictví nejvíce rezonuje, je alespoň mezi zdravotníky transpoziční novela zákoníku práce a §93a zavádějící další dohodnutou práci přesčas. Organizace mladých lékařů i zdravotnické odbory věnovaly mnoho úsilí snaze zvrátit schválení tohoto paragrafu s tím, že neúměrně zvyšuje tlak na již přetížené zdravotníky, dále zhoršuje pracovní podmínky ve zdravotnictví a ve výsledku ohrožuje i pacienty. Paragraf totiž umožňuje zdvojnásobení v současnosti legálního počtu přesčasových hodin – tedy 832 hodin pro zdravotníky v nemocnicích a 1 040 hodin na „záchrance“. Klíčovou formulí zmíněného paragrafu je dobrovolnost. Právě tu ovšem lékaři i zdravotnické odbory od počátku zpochybňují. Zejména mladí lékaři v předatestační přípravě prý často nejsou vůči zaměstnavateli v pozici, aby si mohli dovolit „dobrovolné“ služby navíc odmítat. Podle průzkumu spolku Mladí lékaři přibližně 62 procent lékařů a lékařek pociťuje v souvislosti s přesčasy nátlak managementu (viz QR kód). Ještě před samotným finálním schválením předmětné novely zákoníku práce proto Sekce mladých lékařů ČLK (SML ČLK) v rámci své iniciativy „Lékaři jsou jenom lidi“ oznámila, že v případě schválení budou znovuzavedený §93a bojkotovat a řeknou svým zaměstnavatelům „dobrovolné ne“ nebo ukončí svůj stávající pracovní poměr. Podle předsedy SML ČLK Jana Přády má již v tuto chvíli většina nemocničních lékařů potřebných 416 hodin přesčas odslouženo. „Od prosince budeme nadále plnit naše závazky vyplývající z našich pracovních smluv, tedy práci v základní pracovní době,“ varoval Přáda, podle kterého se k této akci zatím připojilo přibližně 4 000 lékařů. „Jde o zhruba 24 000 služeb na měsíc prosinec, které bude třeba obsadit,“ dodal.

Realita českého zdravotnictví

Jak už bylo mnohokrát zmíněno, české zdravotnictví je postaveno do velké míry na přesčasové práci těch, kteří zajišťují nepřetržitou zdravotní péči. Zaměstnavatelé nyní mohou zdravotníkům, ale i všem ostatním zaměstnancům nařídit maximálně 150 přesčasových hodin ročně. Pokud se však se zaměstnancem smluvně dohodnou, může zaměstnanec přesčas odpracovat až 416 hodin. Tyto mantinely dané zákonem ovšem k zajištění nepřetržité péče mnohdy nepostačují, a přirozeně tak dochází k překračování těchto zákonných limitů. Podle Jana Přády odpracují lékaři v průměru 60 hodin přesčasů měsíčně (720 hodin ročně). Desetina lékařů se ale dostává až na 30 hodin přesčasů týdně (1 560 hodin ročně), což je množství překračující i mantinely aktuálně novelizovaného zákoníku práce. „Je to zjevné porušení zákona. Co je ale možná ještě horší, je to i zjevné ohrožení kvality péče. V takovémto objemu není schopen nikdo fungovat bez chronického vyčerpání a poskytovat péči tak, jak by chtěl a měl,“ upozornil Jan Přáda. Zavedení další dohodnuté práce přesčas tedy podle zdravotnických odborů, ČLK a organizací mladých lékařů problém zdravotníků neřeší, jen odkládá přípravu a implementaci potřebných systémových změn v organizaci práce na neurčito (viz QR kód).

Nedobrovolní spolupachatelé

Proč tedy lékaři vůbec přistupují na nelegální množství přesčasů? Podle Jana Přády existují vesměs tři základní důvody – finanční ohodnocení, kolegialita a nátlak vedení. Všechny potvrdil také zmíněný průzkum spolku Mladí lékaři. „Pokud mladý lékař nevyjde vedení vstříc ve formě sloužení přesčasů, zaměstnavatel mu nevyjde vstříc v oblasti vzdělávání. Druhá věc je kolegialita. Trávíme tak obrovské množství času v práci, že vnímáme všechny naše kolegy jako blízkou rodinu a nechceme je v tom nechat,“ vysvětlil Jan Přáda, podle něhož je však podstatným faktorem také finanční ohodnocení. „Absolvent lékařské fakulty má za standardní 40hodinovou pracovní dobu hrubý hodinový plat přibližně 232 korun, tedy nějakých 180 korun čistého. Atestovaný lékař, který nese plně odpovědnost za sebe i zdravotníky, kteří pracují pod ním, má přibližně 300 korun hrubého, tedy 231 korun čistého,“ vylíčil Přáda a připojil řečnickou otázku, zda jde o adekvátní odměnu lékaře po 11 letech vzdělávání a pěti až šesti letech práce. Objem přesčasové práce ve zdravotnictví se podle lékařů u mnohých blíží dalšímu úvazku, což má pochopitelně nemalý dopad na soukromý a rodinný život zdravotníků (viz fórum MT 18/2023, str. A2).

Work‑life balance

Nastupující generace lékařů na tom sice není hůře než generace předešlé, mnohem více si ale uvědomuje, že existuje i život mimo práci. „Mladí lékaři chtějí svoji práci dělat dobře ve prospěch pacienta, chtějí se učit od zkušených kolegů moderní medicínu založenou na důkazech. Chtějí ve volném čase cestovat, věnovat se rodině i svému zdraví. Tyhle priority se za posledních třicet let dost změnily, a bohužel to systém zdravotnictví vůbec nereflektoval,“ říká v rozhovoru pro MT mladá lékařka Marie Svobodová (viz stranu B1). „Nemocniční lékař je kvůli nižšímu platu v základní pracovní době ekonomicky nucen k přesčasům. To s sebou nese méně času na rodinu, koníčky, ale hlavně na rekonvalescenci,“ dodává v rozhovoru zástupce SML ČLK Martin Pavelka (viz stranu B2), který i z těchto důvodů přešel po letech strávených na interním oddělení do ambulantní sféry. Podobný postup může zvolit mnoho dalších lékařů. Už proto, že skloubit zaměstnání v režimu nepřetržité péče ve zdravotnictví s rodinou a osobním životem je pro většinu lékařů takřka nemožné. Ukazuje to průzkum SML ČLK na téma medicína a rodinný život. Práci ve veřejném zdravotnictví se podle tohoto průzkumu daří skloubit jen necelé pětině respondentů. Přibližně 14 procent dotázaných si primárně zvolilo obor, kde nejsou noční služby. Alarmující je, že téměř 70 procent respondentů z řad lékařů uvedlo, že systém buď opouštějí, jsou na mateřské či rodičovské dovolené a neplánují se vrátit, nebo ve zdravotnictví hodlají skončit po dosažení atestace. Nadměrné přesčasy ve zdravotnictví jsou tak podle mladých lékařů jedním z hlavních důvodů, proč se nedaří nemocnicím zdravotníky získat či udržet. Paragraf o další dohodnuté práci přesčas ve zdravotnictví podle kritiků jen legalizuje nevyhovující status quo, místo aby problém systémově řešil. Paradoxní je, že je součástí novely, která má transponovat evropskou směrnici o lepším slaďování pracovního a osobního života.

Ženy ve zdravotnictví

Realita současného zdravotnictví přitom zvláště tvrdě dopadá na ženy, kterých navíc působí ve zdravotnictví řádově více než mužů. „Otázka rodiny, mateřství a těhotenství v medicíně je obrovsky komplikovaná. Budoucnost zdravotnictví patří ženám. Nejen proto, že 70 procent absolventů medicíny jsou ženy, ale i z toho důvodu, že u nelékařů je tento poměr ještě dominantnější,“ vysvětlil Jan Přáda, který považuje současný stav vůči ženám za výrazně diskriminující. S tím souhlasí i lékařka a zástupkyně SML ČLK Klára Dunajová, podle které přesčasová práce tvoří 50 procent příjmu platu lékařky. „Těhotná žena nemůže sloužit přesčas, a to ani kdyby s tím souhlasila. Pokud tedy lékařka otěhotní, má v zásadě tři možnosti. První je, že přestává sloužit a v tomto ekonomicky náročném období jí klesne příjem o třetinu až polovinu. Druhou možností je, že pokračuje ve službách a ohrozí sebe i dítě. Může ale také odejít do pracovní neschopnosti s diagnózou rizikové těhotenství,“ vylíčila situaci lékařek Klára Dunajová a dodala, že stávající možnosti, jako je třeba převedení zaměstnavatelem na jinou práci, situaci neřeší. „Pokud jde o nějakou rizikovou práci, tak má zaměstnavatel povinnost lékařku převést na jiné pracovní místo. A ona má možnost si požádat o dorovnávací příspěvek. Nicméně tady se bavíme o práci přesčas, a tím pádem se té lékařce vůbec nic nedorovná,“ vysvětlila s odkazem na autentické výpovědi lékařek ze sociálních sítí (viz K věci).

K věci:

Autentické výpovědi lékařek

Jsem nyní na MD a tohle je typický příklad vykořisťování doktorek, který mě hodně naštval a donutil přemýšlet o tom, zda v systému do budoucna chci zůstat. Hodně jsem to řešila a požádala o vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, díky kterému by se vypočítávala MD z doby před otěhotněním, a tedy z vyššího platu se službami (které nemohu z důvodu těhotenství sloužit). Bohužel mi byl ze strany zaměstnavatele zamítnut s argumentací, že nepracuji ve směnném provozu a že přesčas je dobrovolný a nenárokový. Iluzorní představa vzhledem k tomu, že oddělení má nepřetržitý 24hodinový provoz…

Z nemocnice jsem odešla (dala jsem výpověď) a v podstatě hlavní důvod, proč se již nechci vrátit na žádné dětské oddělení (i když mě obor baví), jsou právě služby (přesčasová práce), které pro mě jako matku samoživitelku se dvěma malými dětmi jsou neslučitelné s péčí o děti/rodinu.

V minulosti jsem pracovala celkem čtyři roky na interním oddělení, v mezidobích dvě přestávky na krátkou mateřskou dovolenou. V nemocnici šlo o práci na 1,5–2 úvazky, bez šance nějak ovlivnit množství přesčasové práce, ačkoli jsem měla tři a později čtyři malé děti. Šlo o práci bez šance získat atestaci, bez šance absolvovat povinné stáže v rámci předatestační přípravy. Vše kvůli špatné personální situaci na oddělení, jak mi bylo opakovaně řečeno ze strany managementu nemocnice.

Zdroj: prezentace SML ČLK, příspěvky lékařek ze sociálních sítí

Jak zlepšit pracovní podmínky lékařů?

Nadměrné přesčasy ve zdravotnictví stejně jako převaha žen ve zdravotnických profesích jsou trvalou a dlouhodobou realitou. Co lze tedy dělat pro zlepšení pracovních podmínek zdravotníků, potažmo ochranu standardu kvality lékařské a ošetřovatelské péče? Po ztroskotání snah lékařů zabránit schválení další dohodnuté práce přesčas lze v mezidobí zavést potřebné změny organizace práce, kontrolovat dodržování zákoníku práce a zlepšit finanční ohodnocení zdravotníků za základní pracovní dobu. Takto jsou definovány i cíle mladých lékařů. Největší pozitivní dopad mohou podle nich přinést změny v organizaci práce zaměřené zejména na omezení administrativy. Lékaři vykonávají velké množství časově náročných činností, při kterých ovšem nepřijdou do styku s pacientem, nevyšetřují, neoperují, nenastavují terapeutický postup ani nekomunikují s rodinou pacienta. „Dnes se lékař věnuje pět až deset minut pacientovi a další hodinu až dvě zapisuje něco o tom, jak se mu věnoval. Telefonuje, tiskne žádanky atd.,“ popisuje současnost Jan Přáda. Důvodem takového nakládání systému s prací lékaře je podle Přády především nízká cena této práce. „Práce lékaře je v zásadě velmi levná. Tím, že je naše práce levná, je lékař zaměstnáván spoustou dalších věcí, které by dělat neměl, a každému je to jedno,“ naznačil Přáda, že řešení nadměrných přesčasů lékařů tkví nejen v úlevě od časově náročné administrativy, ale také ve zlepšení finančního ohodnocení. V této oblasti chtějí lékaři jednat o oprášení 10 let starého slibu z dob akce „Děkujeme, odcházíme“, který počítal s 1,5násobkem až trojnásobkem průměrné české mzdy za základní pracovní dobu. Tedy dle aktuální výše průměrné mzdy by lékaři měli začínat přibližně na 65 000–129 000 Kč hrubého za základní pracovní dobu.

Změny v organizaci práce

Již naznačenou klíčovou změnou, kterou lékaři navrhují, je zavedení funkce lékařského asistenta. Ten by mohl převzít větší část přebytečné administrativy za lékaře a lékařům by se následně uvolnily ruce pro práci s pacientem. Dopad by to mělo ale pochopitelně také na konečný počet odpracovaných hodin. „Ve spoustě okolních zemí, se kterými bychom se chtěli srovnávat, funguje nějaký administrativní pracovník ve zdravotnictví. Zároveň tam ale funguje také digitalizace, aby lékaři nebyli nuceni donekonečna přepisovat stále ty stejné zprávy atd. To by do velké míry vyřešilo situaci s nedostatkem lékařů, protože bychom jim uvolnili ruce, aby se skutečně mohli věnovat pacientovi, a ne aby vykonávali levnou administrativní sílu,“ konstatoval Přáda s tím, že výraznou pomoc může přinést i větší rozvoj telemedicíny a eHealth. Výhledově pak očekává nutnost restrukturalizace péče. „Musíme si uvědomit, jaké máme množství zdravotnických zařízení a jestli potřebujeme všechnu péči poskytovat ve všech,“ dodal. Osud zdravotnictví i zdravotníků se ale významně prolíná i s chováním samotných pacientů. Mladí lékaři se proto chtějí více zaměřit i na edukaci pacientů bloudících po systému (viz fórum MT 17/2023, str. A2). Lékaři proto připravují tzv. Manuál k českému zdravotnictví, který by měl pomoci pacientům lépe se zorientovat v systému. „Myslíme si, že spousta lidí, i velmi vzdělaných, často neví, kdy a jaký problém řešit a kam jít. Půjde o sérii videí a informační portál,“ prozradil Jan Přáda a dodal, že hotový manuál by měl být představen přibližně do měsíce. Lidé se v něm například dozvědí, kdy vyhledat praktického lékaře, kdy jet na pohotovost, kdy volat sanitku, k čemu je dobré mít gynekologa či jak funguje pohotovostní služba. Aby pacienti věděli, kdy se tam vypravit a s jakým problémem to nemá smysl.

Jednání s ministry

Nad těmito návrhy, které by umožnily vylepšit situaci zdravotníků a redukovat přesčasovou práci ve zdravotnictví ještě předtím, než v roce 2028 skončí výjimka pro další dohodnou práci přesčas ve zdravotnictví, diskutovali mladí lékaři na společném jednání s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem a ministrem práce a sociálních věcí Mariánem Jurečkou. Jednání přineslo kromě ministerských garancí dodržování zákoníku práce ve zdravotnictví také příslib jednání o otázce odměňování. Ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka pak naznačil možnost znovuotevření otázky přesčasové práce ve zdravotnictví v rámci další novely zákoníku práce, kterou jím vedený resort chystá na příští rok. Hodnocení schůzky ze strany ministrů a mladých lékařů však bylo značně rozporuplné, takže pozorovatelé se po informacích o slibně rozjetém dialogu dočkali nečekané mediální přestřelky (viz K věci). Další jednání lékařů s šéfy resortu zdravotnictví a práce by se dle Vlastimila Válka mělo uskutečnit přibližně do měsíce.

K věci:

Hodnocení schůzky z pohledu mladých lékařů

Když týden žádáte o jednání s pány ministry a je vám nabídnuta schůzka s nimi s šestihodinovým předstihem…

Šťastnou shodou náhod mělo asi 10 dalších lidí, včetně několika náměstků, několika ředitelů nemocnic a právníků, taky v pondělí odpoledne čas a mohli na jednání doprovodit pány ministry.

Schůzka, na které jsme se mimo jiné dozvěděli, že:

  • změna zákoníku práce nic neřeší, protože služby delší než 12 h nikdy legální nebyly,
  • v Motole mají někteří lékaři 2 000 h přesčasů, ale lékaři to tak chtějí kvůli hypotékám a alimentům,
  • v některých regionálních nemocnicích se slouží kupř. 48 hodin najednou, ale je to v pořádku, protože se tam lékař občas i vyspí,
  • zákoník práce se nikdy nedodržoval a ani novela se dodržovat a kontrolovat nebude, takže fakticky se nic nemění,
  • ale zároveň „u nás je vše v pořádku, o porušování nic nevím“
  • a opět přesčasy dokola – přesčasy jsou přece dobrovolné, nikdo nikoho nenutí a ty lidi je slouží rádi,
  • lékaři nejsou nijak vydíraní povinností se vzdělávat a jestli tomu tak někde je, mají případy osobně hlásit ministrovi,
  • lékař si po škole více než 170 Kč za hodinu nezaslouží, protože je pro ředitele nemocnic bezcenný,
  • zvyšování platových tabulek je k ničemu.

Schůzka, na které jsme se mimo jiné nedozvěděli:

  • když je legislativní navýšení přesčasů platné jen na 5 let, jaký je tedy plán na další roky, abychom se během toho období dostali na původní maximum 416 h za rok,
  • když se bavíme o dobrovolných, či dokonce nelegálních přesčasech, proč by jejich vypovězení mělo představovat problém?

Schůzka, na které jsme byli mimo jiné požádáni:

  • abychom neblokovali schválení novely (jak bychom mohli, když nejsme poslanci ani prezident),
  • abychom dodali naše řešení… naše 4 body jsme předložili ihned a další požadavky slíbili dodat do týdne… dříve než za měsíc na nás ale čas mít znovu nebudou…

Zdroj: Facebook, SML ČLK

Společné prohlášení Vlastimila Válka a Mariána Jurečky

Když jsme včera odcházeli z jednání se zástupci Sekce mladých lékařů ČLK na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí, měli jsme dobrý pocit z konstruktivní diskuze.

Vyjasnili jsme si pozice, nabídli jsme i možnost separátního jednání SML ČLK s odbornými zástupci našich resortů nad konkrétními tématy, domluvili jsme se na dalším setkání zhruba do měsíce a rozdali jsme kolegům z našich resortů také řadu úkolů s termínem splnění právě do příštího jednání. Jde zejména o formulaci návrhu dopisu nemocnicím s informací, jak postupovat u přesčasů. Současně také připravíme návrh výkladu toho, jaká práva a povinnosti mají lékaři v předatestační přípravě, protože na jejich útlak v nemocnicích, včetně nepřipuštění k atestaci jako sankce za odmítání služeb, si zástupci Sekce mladých lékařů ČLK bez jmenování konkrétních jmen stěžovali.

Diskuze byla místy velmi živá, ale věcná. Mrzí nás, že zástupci Sekce mladých lékařů ČLK z jednání bez kontextu vytrhávají věty, jejichž vyznění bylo v reálné diskuzi a v bodově uvedených větách bez zohlednění kontextu jiné. A nepřipisují k nim ani autory výroků, které jsme ani jeden z nás ministrů neřekli. Čtenáři si tak mohou pouze domýšlet, kdo co řekl. Nepřijde nám to korektní a mrzí nás to, ale i tak z naší strany platí, na čem jsme se dohodli. Naše resorty do příštího jednání připraví drafty dokumentů a budeme postupovat tak, jak jsme se domluvili. Věřím, že jednáme naprosto korektně a transparentně a je naším cílem společně vést dialog, který povede k řešení.

Zdroj: MZČR, MPSV

Doporučené

Proč mají dětští psychiatři tolik práce?

27. 2. 2024

Je důvodem současného přetížení dětských psychiatrů nárůst těžkých případů, nebo spíše chybějící mezičlánky zajišťující včasnou a odbornou péčí o…

Proč transformovat síť nemocnic

23. 2. 2024

Nedostatek personálu, tlak na větší efektivitu, ale i vývoj medicíny a požadavky na kvalitu. To je jen několik důvodů, proč se změnám na mapě…