Fanatici

Asi 1,3 miliardy lidí na světě kouří, 240 milionů lidí je závislých na alkoholu, 15 milionů lidí na nitrožilních drogách, mnoho lidí je závislých na internetové pornografii, ta tvoří asi 15 procent internetového provozu, jedno až šest procent lidí nutkavě nakupuje, čemuž se říká oniomanie, asi 1,5 procenta lidí na světě jsou gambleři.

Závislost doprovázejí mohutné a nezvladatelné niterné podněty, konflikty s ostatními životními doménami, například s rodinou a prací. Dříve nebo později začnou závislí lidé poškozovat lidi ve svém okolí, což je katastrofální zkušenost lidí nucených žít s alkoholiky, narkomany nebo gamblery. Chování závislých lidí je sebedestruktivní, přestože vědí o krajním riziku. Návrat k normě je i s léčením velmi těžký, většina závislých recidivuje.

Ideologická závislost je podobná.

Lidé mohou být závislí na politické nebo náboženské ideologii podobně, jako jsou závislí na alkoholu. Ideologickou závislost lze měřit sedmistupňovou Likertovou škálou od „vůbec ne“ po „naprosto“. V tomto případě lidé říkají, že se ideologie stala jedinou věcí, na kterou jsou schopni myslet, že jde o něco natolik vzrušujícího, že nad tím ztrácejí kontrolu. Úměrně tomu roste pravděpodobnost, že budou podporovat násilné chování, případně se začnou násilně chovat sami.

Všechny závislosti mají pozadí. Nemusí jít o chabou seberegulaci. Může jít o kontraproduktivní cestu k dosažení cíle, jímž je touha vyplnit těžko snesitelný pocit prázdnoty, pustoty, marnosti, bezvýznamnosti, nesmyslnosti, bezcennosti vlastního života, ztráty osobního významu.

Hovoří se o nedostatečném sycení základních lidských potřeb a také o chudobě ducha. Ideologicky závislí lidé, fanatici, věří, že jejich oběť ve prospěch skupiny, „mučednictví“, jim propůjčí status hrdiny, poskytne jejich životu třeba i zpětně náplň a smysl. V tomto úhlu pohledu jsou závislosti včetně té ideologické prostředkem, který vyvažuje nedostatečné sycení základních potřeb i chudobu ducha.

Ideologická závislost začíná dlouhodobou frustrací základních lidských potřeb.

Mezi ně patří

• potřeba kompetence, to je pocit, že kontrolujeme vlastní činnost a její výsledky,
• potřeba mít vztah, někomu patřit, být uznávaným členem skupiny,
• potřeba autonomie, to je potřeba být sám sebou, žít ve shodě s vlastními hodnotami.

Frustrace základních hodnot může být důsledkem ekonomických, sociálních i politických vztahů, nerovnosti, vyloučení, života na okraji společnosti, stejně jako osobního selhání. Společným důsledkem je chronický stres provázený sociální bolestí. Sociální bolest aktivuje v mozku stejnou neuronovou síť jako tělesná bolest. Lidé mohou mít pocit, že jsou kontrolováni zevními sílami, na které nemají žádný vliv, prožívat otupělý nezájem, pocit odloučenosti a odcizení. Snaží se udělat cokoli, aby se vrátili do rovnováhy. Výsledkem může být tvořivá snaha dosáhnout nějakého sociálního statusu. Jestliže je to nemožné, nedosažitelné, mohou se obrátit k politické nebo náboženské ideo­lo­gii a začít se snažit o změnu světa násilím.

Mluví se o násilném extremismu. To je přesvědčení schvalující a ospravedlňující násilné chování jako nástroj k dosažení politických, náboženských nebo ideologických cílů. Nevzniká ze dne na den, lidé se radikalizují postupně, různou rychlostí. Líhněmi radikalizace bývají vězení, kde se lidé, kteří ideologicky závislí nebyli, dostávají do vlivu fanatiků. Jindy se radikalizují pod vlivem verbířů, dokážou se radikalizovat sami. Sociální sítě poskytují bohatou instruktáž.

Ideologická závislost vede stejně jako ostatní závislosti ke střetům se vzděláním, rodinou, prací i jinými zájmy. Závislí lidé tlumí cokoli, co by jim od cíle odvracelo pozornost. Cíl ospravedlňuje prostředky. Poslední zábranou mohou být morální pravidla. Ideologická závislost je dokáže zlomit. Takže ideologicky závislí jedinci dehumanizují lidi považované za protivníky, ničí je, přitom nemusejí mít výčitky svědomí a své jednání považují za správné.

V průběhu experimentu ověřujícího tyto úvahy byli pokusnou skupinou lidé, kteří se označili za přesvědčené environmentalisty. Pokusné osoby sledovaly na obrazovce tváře lidí, kteří podporovali naftaře. Tváře měnil počítačový program na tváře loutek a soch. Instrukce pokusným osobám říkala: „Klepněte na mezerník, jakmile budete mít pocit, že sledovaná tvář už není tvář člověka.“ Čím fanatičtější environmentalista, tím rychlejší úder do mezerníku, tím rychlejší dehumanizace. Z historie dokládají totéž svědecké výpovědi o chování příslušníků SS Einsatzgruppen vraždících v průběhu 2. světové války v okupovaných státech Evropy.

Druhým řídícím mechanismem podporujícím násilný extremismus je ochrana vlastního jáství. Ideologicky závislí lidé mají pocit, že je ohrožuje vše, co je v rozporu s jejich vírou. Provokuje to nenávist a potřebu rychlé, pokud možno zničující odvety. V průběhu experimentu z r. 2012 četli muslimové řeč papeže Benedikta XVI., v níž citoval křesťanského císaře ze 14. století, jenž prohlásil, že islám je spjat „pouze s věcmi zlými a nelidskými“. Ideologicky závislí jedinci vystavení papežově řeči pociťovali vyšší míru nenávisti než ti, kteří jí vystaveni nebyli, což předpovídalo podporu veřejně trestat lidi, kteří „se odvážili urazit islám“ tím, že „odpovědí zbraněmi a budou se připravovat na svatou válku“.

Ideologicky závislí lidé vstupují do organizací stejně smýšlejících, které je zbaví pochyb a nejistot. Dostávají se tím do sociální sítě. Mechanismus je podobný, jako je mechanismus vstupu do náboženských sekt. Plně funguje černobílý neformální logický klam: „Buď jsi s námi, nebo proti nám.“

Sociální sítě mají různou hustotu. Čím větší hustota sítě měřená počtem vazeb mezi jedinci, tím větší pocit „my“. Vztah mezi ideologickou závislostí, členstvím v radikálních skupinách a podporou násilí je prohlubován členstvím v sociálních sítích s vysokou hustotou, jejichž členové jsou vzájemně vysoce propojení.

Přesvědčování ideologicky závislých je kontraproduktivní.

Ukázala to zkušenost s americkými muslimy ovlivňovanými Islámským státem, fanatickými environmentalisty, přívrženci hnutí Black Live Matter a odpůrci potratů, kteří si říkají Hnutí pro život. Čím víc přesvědčování, tím pevnější víra, tím menší pravděpodobnost ovlivnění.

Nová studie zkoumající vztah mezi základními psychologickými potřebami a násilným extremismem poukázala na základní význam myšlení, kterému se říká aktivně otevřené.

To je umění hodnotit důkazy a argumentaci bez přehnaného ovlivňování tím, co už víme. Jinak řečeno schopnost ubránit se kognitivní disonanci, značně nepříjemnému pocitu, který se objeví, jakmile se nové argumenty a fakta dostanou do střetu s čímkoli, o čem jsme přesvědčeni, věříme tomu, máme to rádi. Máme mohutný sklon nové argumenty a fakta odmítnout právě z tohoto důvodu.

Lidé s otevřenou myslí podléhají méně snadno. Čím méně jsou lidé dogmatičtí, čím více se dají přesvědčit fakty, čím jsou liberálnější a neuvažují způsobem „buď jsi se mnou, nebo proti mně“, tím nižší je pravděpodobnost radikalizace a příklonu k násilnému chování. Otevřené a kritické myšlení jsou tedy jedna cesta prevence extremistického násilného chování. Je však nutné začít včas, pravděpodobně již v předškolním věku.