Přeskočit na obsah

Fórum: Automatická valorizace plateb státu je žádoucí a logická

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Ministerstvo zdravotnictví navrhuje zavést automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, aby napříště nebyly platby státu každoročním politickým tématem. Zeptali jsme se lékařů, nemocnic, pojišťoven i expertů: Co si od toho slibujete? A kolik potřebuje zdravotnictví pro příští rok od státu přidat?

  • Doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.,

předseda SVL ČLS JEP

Princip zákonné valorizace je jistě správný a zdravotnictví by nemělo být vystavováno každoroční zbytečné nestabilitě. Nicméně hodně bude záviset na tom, jak tato valorizace bude konstruována. Valorizace jen na základě inflace je nepřijatelná a jen petrifikuje současnou neblahou situaci. Vláda by měla jasně říci, kolik procent z HDP chce cílově věnovat na zdravotnictví, jak je tomu například v armádě, kde se hovoří o postupném nárůstu na dvě procenta HDP. Ve zdravotnictví, pokud se vezme porovnání se SRN, je to cílově okolo 11–12 procent HDP. Přitom ČR je v současné době pod průměrem zemí OECD a pohybuje se okolo 7–8 procent HDP. Uvedená situace je samozřejmě dlouhodobě z mnoha hledisek nepřijatelná.

  • MUDr. Pavel Hroboň, M.S.,

Advance Healthcare Management Institute

Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce je vysoce žádoucí – jednak zvyšuje stabilitu a prediktabilitu finan­ční situace zdravotnictví, jednak omezuje politické zásahy. Politicky motivovaná rozhodnutí o navýšení platby státu sice na první pohled mohou vypadat jako věc pro zdravotnictví prospěšná, když se ale podíváme na dlouhodobý vývoj platby státu, vidíme, že odpovídá vývoji české ekonomiky. Jinými slovy, pokud nějaký politik jednorázově navýší platbu státu nad možnosti české ekonomiky (a státního rozpočtu), je takové navýšení obvykle následováno dlouhým obdobím stagnace výše platby státu, takže si zdravotnictví stejně nepomůže.

Automatická valorizace samozřejmě nebrání mimořádným navýšením z objektivních příčin, například pandemie.

Kolik potřebuje zdravotnictví přidat, upřímně řečeno nikdo v této zemi pořádně neví. Samozřejmě dokážeme odhadnout, jaká je finanční bilance systému veřejného zdravotního pojištění a státního rozpočtu. Horší je to s odhadem vývoje ekonomiky. To se ale pořád bavíme o příjmech zdravotnictví. Potřeby zdravotnictví dokážeme odhadnout ze stárnutí obyvatelstva, vývoje nemocnosti a dopadu nových technologií (ten hodnotíme pořád nedostatečně, byť se neustále zlepšujeme). Opravdu systematicky to ale nikdo nedělá, a navíc chybí jedna zásadní informace – kolik dokážeme ušetřit efektivnější organizací péče. Například přechodem na jednodenní chirurgii, včasnými překlady do následné péče, omezením odvratitelných hospitalizací z důvodu dekompenzace pacientů s chronickými nemocemi, lepší a dostupnější prevencí a řadou dalších opatření. V zemích na západ od nás se takto stanovují plány a rozpočty – zdravotnictví potřebuje určité množství prostředků navíc kvůli stárnutí obyvatel a novým přínosným technologiím, tady je část, kterou dokáže poskytnout růst ekonomiky a/nebo státní rozpočet, zbývající část musíme získat zvýšením efektivity systému. Pojišťovny a poskytovatelé by se měli domluvit na seznamu konkrétních opatření směřujících ke zvýšení efektivity a jejich očekávaném dopadu.

Je nejvyšší čas tento systém stanovování a naplnění potřeb zdravotnictví zavést i u nás.

  • MUDr. Lukáš Velev, MHA,

chirurg, ředitel Nemocnice Jihlava, p. o., AČMN

Valorizace úhrad za státní pojištěnce je logická. Zločinem bylo ji zrušit. Ďábel se ale skrývá v detailech. Bude velmi záležet na tom, jak a z čeho se bude valorizace počítat. Neméně důležité je, aby stát vybral zdravotní pojištění od občanů rovnoměrně, dle příjmu a ekonomických možností. Není možné, aby zaměstnanec platil více než OSVČ se srovnatelným příjmem apod. Je příliš mnoho těch, kdo mají, a přitom neplatí. V nemocnici a v nemoci obecně se staráme o všechny stejně. Pokud by přispívali všichni, kdo mohou a mají, nebyl by takový tlak na platby za státní pojištěnce a veřejné finance. O tom ale nikdo mluvit nechce.

Druhá část otázky je složitější. Neznáme konečnou míru inflace, nevíme, co bude s platy a mzdami. Rozhodnutí o snížení odvodu za státní pojištěnce je v takové situaci zločin. A viníci jsou známi. Opravdu pěkné poděkování za dva roky práce v pandemii. Navíc stát nic neušetří, jen ty peníze utratí jinde. Méně účelně. Pokud se mám pokusit odhadnout, bude potřeba nárůst přibližně 20 mld. Kč, aby se eliminovaly očekávané dopady současné krize.

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Ministerstvo zdravotnictví sice navrhuje pravidelnou valorizaci plateb za státní pojištěnce od příštího roku, podmiňuje to ale jejich letošním snížením, a to navýšení v příštím roce má být nejspíše na nižší úroveň, než byla ta původní letošní.

Jakkoli je tedy myšlenka pravidelné valorizace těchto plateb správná, přichází ve chvíli, kdy nám v rámci nejen vysoké inflace raketově rostou náklady a celá situace nás spíše naplňuje obavami, že bude peněz spíše méně, tj. málo, a tím pádem nezbude než snížit kvalitu a dostupnost námi poskytované péče.

V současné době sbíráme data o zdražování našich nákladových položek v naději, že jasná a platná čísla nám pomohou dopady zdražování zmírnit v rámci právě probíhajícího dohodovacího řízení o úhradách na rok 2023. Výpočty zatím nemáme hotové, velmi se ale obáváme, že i naše nejpesimističtější prognózy se budou za půl roku jevit jako velmi optimistické, stejně jako je tomu dnes.

Kolik tedy přesně bude třeba, aby stát zaplatil za své pojištěnce v roce 2023, t. č. odhadnout tedy neumím, mám ale obavu, že to, o čem se v současné době uvažuje, bude stejně jako letos málo.

  • JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,

ředitel FN v Motole, AN ČR

Tato otázka už se řeší dlouho, protože problematika státních pojištěnců vznikla v roce 1992 a je tak trochu specifická, jelikož Česká republika ji má a nikdo jiný v Evropě skoro ani neví, co jsou to státní pojištěnci. Je to v podstatě forma dofinancování zdravotnictví ze strany státu. Faktem je, že ve zdravotnictví je potřeba, stejně jako všude jinde, plánovat v určitém finančním horizontu, a není to jeden rok. Takže ve chvíli, kdy bude pravidelná valorizace, tak jak zdravotní pojišťovny, tak i poskytovatelé mohou odhadovat, jaké budou asi tak s dvou‑ až tříletým horizontem peníze ve zdravotnictví, což je klíčové. Pro příští rok se očekává, že by platba za jednoho pojištěnce měla být mezi 1 800–2 000 korun, a to je přesně to, co asi tak odpovídá požadavkům nemocnic.

  • MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,

Nemocnice Strakonice, a. s., senátor

Po automatické valorizaci plateb za státní pojištěnce volá zdravotnictví dlouhodobě. Určitě by to mělo smysl a opodstatnění a ušetřilo by to řadu dohadů a politických vyjednávání a také nejistoty pro zdravotnická zařízení, která často až ke konci roku zjišťují, jaké budou jejich příjmy, jak se vyvine úhradová vyhláška, jaká bude skutečná výše plateb. Důležitý by byl mechanismus, který by upravoval výši platby. Musel by sledovat vývoj ekonomiky, a hlavně na něj reagovat, a to tak, aby navýšení platby za pojištěnce zohledňovalo skutečný růst inflace v daném období. V letošním roce jsme svědky rekordní inflace (zatím přibližně 13 procent), která bude v reálných číslech znamenat pro zdravotnická zařízení značný propad v příjmech…

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

O stabilní a předvídatelný mechanismus navyšování platby za státní pojištěnce usilují zdravotní pojišťovny již dlouho. Nynější stav, kdy stát rozhoduje o výši plateb na příští rok až v polovině předchozího roku, silně znehodnocuje proces dohodovacího řízení o cenách, který se fakticky odehrává v průběhu prvního pololetí a bez znalosti výše státního příspěvku nelze dospět k výsledku o příjmech systému. Státní příspěvek již dnes tvoří více než třetinu všech příjmů. Není určitě správné, aby někdy najednou až mimořádně narostl a jindy se nenavyšoval, nebo dokonce snížil podle operativních potřeb a nálad. Většina procesů ve zdravotnictví včetně investic a změn kapacit se nákladově projevuje s dost velkým zpožděním a současný systém státních plateb tomu neodpovídá.

Druhý, a ještě závažnější je systémový pohled. Pokud má být důvodem pro navýšení platby státu politické rozhodnutí a uznání nezbytnosti více zdrojů, je přirozeným zájmem celého zdravotnictví takovou situaci opakovaně vytvářet. Hledat úspory je vždy mnohem náročnější než medializovat nezbytnost nárůstu zdrojů. Pokud by byly zdroje pro veřejné zdravotní pojištění předvídatelné a těžko ovlivnitelné, lze očekávat, že bude nutno hledat i jiné cesty, jak systém udržet a rozvíjet.

Zdravotní pojišťovny a ministerstvo financí jsou v systému hlavní instituce, které musejí brát ohled i na plátce našeho systému. Přitom je na mnoha případech zjevné, že efektivitu zdravotnictví je sice možno zvýšit, ale že každá taková snaha narazí na velký odpor. Každá uspořená koruna je samozřejmě pro někoho jiného ztrátou příjmů, a to bolí. Pokud tedy vytvoříme situaci, že zdroje jsou předvídatelné a těžko ovlivnitelné, bude se zdravotnictví muset více věnovat nákladům.

Pokud ke změně tvorby státního příspěvku dojde, má dva aspekty. A to, podle jakého ukazatele bude navyšování prováděno a jak vysoko bude nastaven počáteční stav.

Mimořádně vysoké navýšení plateb státu v uplynulých dvou letech sice vede k úvaze o dočasném snížení tempa růstu příjmů, ale zvýšené platby bohužel již byly a jsou utráceny. Dokonce, a to je ještě horší, se i v této situaci postupně dočerpávají zbytky příslušných fondů zdravotních pojišťoven a financování je deficitní. Tyto mimořádné doplňky zdrojů je pro rok 2023 již nutno ukončit. Kromě toho zde máme vysokou inflaci, která se postupně do cen alespoň částečně promítat bude. Za adekvátní proto považujeme počáteční nastavení plateb státu pro rok 2023 zhruba na 2000 Kč za státního pojištěnce měsíčně a postupnou zákonnou valorizaci v dalších letech. Bez takové pomoci je cenová dohoda stěží možná.

Podle jakého ukazatele příspěvek poroste v dalších letech, už není tak důležité, ale měl by odpovídat růstu platů a být jednoduchý a dobře předvídatelný. Zdravotní pojišťovny pak budou muset v dobách vysokého růstu zdrojů posilovat fondy a v dobách recese jimi dotovat úhrady. Celý systém však bude předvídatelný a více nezávislý na státu.

Aby byl i takto vymezený a stabilnější systém dlouhodobě udržitelný, budeme se stejně muset v dalších letech vypořádat s mimořádnými vlivy nárůstu nákladů vlivem stárnutí populace (a úbytkem plátců pojistného) a prakticky neomezenými nároky pojištěnců, kterým rychle se rozvíjející zdravotní postupy a léky nabízejí nadprůměrnou míru růstu nákladů proti celému vývoji HDP. To je však problém dalece překračující otázku státního příspěvku v dnešním pojetí.

  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Vláda hodlá s účinností od 1. 7. 2022 snížit platbu za státní pojištěnce o 400 Kč za měsíc (z 1 967 na 1 567 korun). V roce 2022 by tak zdravotní pojišťovny dostaly o 14 mld. Kč méně, než se očekávalo. Spolu se škrty v rozpočtové kapitole ministerstva zdravotnictví (přibližně 6 mld. Kč) by mělo jít o 20 mld. Kč, a zdravotnictví by tak bylo resortem, který by měl nejvíce šetřit.

Ještě před představením plánu vlády jsem jako prezident ČLK písemně žádal předsedu vlády Fialu a ministra financí Stanjuru, aby platby za státní pojištěnce nesnižovali. Zároveň jsem požádal ministra zdravotnictví Válka, aby hájil zájmy svěřeného resortu. Pan ministr náš požadavek podpořit odmítl, protože se záměrem snížit platby za státní pojištěnce souhlasí. Rovněž z odpovědí ministra financí z 24. 2. 2022 i předsedy vlády z 3. 3. 2022 vyplývá, že jsou oba přesvědčeni o správnosti svého záměru snižovat schodek státního rozpočtu za cenu snížení příjmů systému veřejného zdravotního pojištění.

Představenstvo ČLK s plánem na snížení platby za státní pojištěnce vyslovilo 26. 2. 2022 jednomyslně svůj nesouhlas.

Poté, co agrese ze strany Ruska vůči Ukrajině způsobila humanitární katastrofu a odstartovala obrovskou migrační vlnu z Ukrajiny do zemí EU včetně ČR, obrátil se prezident ČLK tentokrát již veřejným dopisem dne 10. 3. 2022 na předsedu vlády profesora Fialu, na ministra financí Stanjuru a na předsedy politických stran tvořících současnou vládní pětikoalici s naléhavou výzvou, aby s ohledem na nové skutečnosti vláda svůj plán ještě přehodnotila. Prezident ČLK zároveň o podporu požádal též ministra zdravotnictví profesora Válka.

Důvody, proč v současnosti není možné výdaje na zdravotnictví snižovat, jsou v zásadě čtyři:

1.Vysoká míra inflace

Vysoká míra inflace dopadá a ještě bude dopadat na všechny poskytovatele zdravotních služeb. Jedná se v první řadě zejména o zdražování energií, pohonných hmot, potravin…, ale následovat bude logicky oprávněný tlak zaměstnanců na zvyšování platů a mezd. V této souvislosti je třeba připomenout, že zdravotnictví je personálně zdevastované, a pokud nebudou zdravotnická zařízení schopna nabízet atraktivní mzdy, bude se tato krize jen prohlubovat.

2. Epidemie nemoci covid‑19 zdaleka neskončila

Epidemie nemoci covid‑19 ještě neskončila. Zdaleka nejde jen o v současnosti začínající tzv. sekundární vlnu varianty omikron způsobenou předčasným rozvolňováním protiepidemických opatření. Mnohem horší je to, že nikdo neví, co nás čeká na podzim. Očkování proti nemoci covid‑19 se prakticky zastavilo a vláda nedělá nic pro to, aby občany k očkování motivovala. Pokud přijde na podzim další epidemická krize, bude Česká republika, která se v počtu očkovaných obyvatel krčí na 22. místě v rámci EU, oproti vyspělým zemím v obrovské nevýhodě.

3. Kvůli epidemii odložená zdravotní péče

Aby zdravotnictví dokázalo zvládat důsledky epidemie nemoci covid‑19, musela být omezována ostatní zdravotní péče. Bylo odkládáno velké množství zdravotních výkonů, které však pacienti potřebují. Šlo nejenom o preventivní vyšetření, ale například také o operace, jejichž opakované odkládání způsobuje pacientům zbytečné utrpení a zhoršuje kvalitu jejich života. Vůči těmto lidem, kteří rovněž patří mezi oběti epidemie, máme dluh, který bychom jim měli splatit tím, že jim potřebnou zdravotní péči co nejdříve poskytneme. Zdravotníci se pochopitelně budou snažit skluz dohánět, ale tyto výkony budou muset zdravotní pojišťovny zaplatit.

4. Migrační vlna, kdy statisíce uprchlíků budou potřebovat zdravotní péči

Ruská agrese vůči Ukrajině, kterou ČLK samozřejmě odsuzuje, vyvolává humanitární katastrofu a spouští obrovskou migrační vlnu. Statisíce uprchlíků budou potřebovat zdravotní péči, a i tuto péči musí někdo zaplatit. Vzhledem k tomu, že většinu uprchlíků, kterým chceme pomáhat, tvoří ženy a děti, ale také nemocní lidé, bude potřeba zdravotní péče z jejich strany obrovská. Naše zdravotnictví čeká enormní zátěž.

Dosud žádná vláda nepřistoupila ke snižování platby za státní pojištěnce. Čtrnáct miliard korun, které tato vláda hodlá ještě letos na zdravotnictví ušetřit, je jen malou záplatou pro státní rozpočet, a to za cenu velké díry do ekonomické bilance systému veřejného zdravotního pojištění. Státní rozpočet by samozřejmě bez vážných důvodů neměl prohlubovat svůj deficit, ale šetřit zrovna na zdravotnictví nepovažuji v současné krizové době za příliš prozíravé.

Sdílejte článek

Doporučené

Remedia č. 2/2022 - omluva

16. 5. 2022

Vážení čtenáři,  v části nákladu časopisu Remedia č. 2/2022 došlo k záměně tiskových archů. Za chybu se omlouváme, a pokud Vám toto vadné číslo…

Moderní technologie mění transplantace

13. 5. 2022

„V Česku nám stále zásadně chybějí žijící dárci ledvin, s jejich pomocí bychom mohli transplantovat výrazně víc pacientů a s lepšími výsledky,“ říká…