Přeskočit na obsah

Fórum: Jaké nejdůležitější úkoly stojí před českou onkologií?

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Česká republika v rámci svého předsednictví v Radě EU klade důraz na implementaci Evropského plánu boje proti rakovině. Vláda také schválila Národní onkologický plán ČR 2030. Velkým evropským tématem jsou nerovnosti v kvalitě a dostupnosti onkologické péče. Národní plán mimo jiné klade jako cíl, že by v roce 2030 mělo mít 90 procent onkologických pacientů přístup k léčbě v centrech, plán také mimo jiné doporučuje zvýšit motivaci ke zlepšení životního stylu, podporu zdravotní gramotnosti obyvatel a zvýšení efektivity onkologických screeningů. Zeptali jsme se onkologů, praktických lékařů, zákonodárců i představitelů zdravotních pojišťoven: Co byste vy osobně vypíchl/a v této souvislosti jako nejdůležitější úkoly ve zvyšování kvality prevence a léčby onkologických onemocnění do roku 2030?

  • Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA,

předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP

Za nejdůležitější obecně považuji zapojení většího počtu obyvatel do aktivní prevence, aby každý začal u sebe svým životním stylem, přístupem ke svému zdraví, k životu. Pokud si lidé zvyknou na zdravý životní styl spojený s dostatkem pohybu, zdravou stravou atd. už od dětství, bude pro ně potom úplnou samozřejmostí. Myslím si, že už tento aspekt může významně snížit počet civilizačních chorob, mezi něž nádory počítáme. Dále je to dodržování screeningových programů, které běží na oblast tlustého střeva, prsu, čípku děložního a nově u exkuřáků plic. Co se týká vlastní onkologické péče, myslím si, že ČR jako jedna z mála má nastaven systém, který umožňuje a je předurčen k tomu, aby péče byla správně vedena – centralizace do komplexních onkologických center a národních onkologických center, a já doufám a věřím, že budeme v ČR naplňovat standardy léčby, které vycházejí z velkých randomizovaných multicentrických studií, a budeme zkušenosti z těchto studií převádět do klinické praxe, a to jak ve farmakoterapii, radioterapii, ale i v léčbě chirurgické. Tady bych zdůraznila nutnost centralizace chirurgické péče, především o méně četná onemocnění, o náročné operační výkony, aby je prováděly týmy, které mají s touto léčbou zkušenosti, a to nejen z hlediska vlastního operačního výkonu, ale přípravy operace a následně pooperační péče. Mám představu velkých národních multidisciplinárních týmů, kdy především u onemocnění méně četných a pro léčbu velmi náročných by mezi jednotlivými komplexními onkologickými centry prováděly konzultace společné týmy, do nichž by se mohli přihlásit lékaři z celé ČR, nejenom onkologové nebo chirurgové, ale i praktičtí lékaři, kteří si budou vědomi, že mají pacienta, jenž je a bude velmi náročný pro léčbu a bude vyžadovat velmi specializovanou léčbu, aby se cesta od stanovení diagnózy k zahájení terapie co nejvíce zkrátila a byla optimální. Jde teď jen o to, aby nám v tom pomáhali ti, kteří rozhodují, tedy zřizovatelé a plátci. Zapojení praktiků do multidisciplinárních týmů zatím nemáme napevno domluvené, ale jednáme o tom s pojišťovnami i sdružením praktiků. Praktikům se to líbí, protože mnohdy teď nevědí, kam pacienta poslat, a dá se říct, že mezistupeň odborného lékaře na poliklinice vše spíš zdrží, než zrychlí, a že přímé delegování do týmů, obzvlášť při podezření na onemocnění typu hepatocelulární karcinom, karcinom pankreatu, karcinom plic, dává člověku větší šanci včasného zásahu. Všechno je o čase a profesionalitě – pokusím se to prosadit, jako předsedkyně odborné společnosti na to mám ještě rok.

  • Prof. MUDr. Jan Daneš, CSc.,

Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, odborný garant mamografického preventivního programu MZ ČR

Prevence a onkologická léčba v ČR není špatná, je ale určitě co zlepšovat. Za velký problém našich screeningových programů považuji trvale nižší účast a nedodržování doporučených intervalů mezi vyšetřeními. U screeningu karcinomu prsu, který mám na starosti, se v účasti pohybujeme mezi 50 až 60 procenty, přičemž se nedaří tento podíl trvale navýšit. Dostupnost pracovišť je dostatečná, nicméně chybí motivace klientek i lékařů, kteří na vyšetření posílají. Dalším problémem je ve screeningu neexistence přímého propojení databází screeningu, zdravotních pojišťoven a NOR. Jednotná data o fungování screeningu a dopadu na populaci (a jejich následné analýzy) jsou důležitým nástrojem pro řízení programů.

Osobně jsem velmi skeptický k zabezpečení léčby většiny pacientů ve stávajících onkologických centrech (KOC). Některá KOC jsou nyní přetížena a omezují přijímání nových pacientů „mimo rajón“. Důvodem nejsou omezené přístrojové kapacity, ale nedostatek kvalifikovaných lékařů – onkologů a zdravotních sester. Je vhodné zvýšit atraktivitu oboru onkologie. Přetíženým onkologům by pomohlo další zvýšení kompetencí praktických lékařů například v dispenzarizaci klientů s nádory v počátečním stadiu (po základní onkologické léčbě) a se stavy s vyšším rizikem, což v minulých letech podle mého názoru zůstalo na půl cesty.

  • Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

Boj proti onkologickým onemocněním jako priorita Rady EU a schválení Národního onkologického plánu ČR 2030 jsou jasná pozitiva. Screeningové programy v ČR se rozvíjejí a podílejí se na příznivých epidemiologických trendech, čehož nejlepším důkazem je kolorektální screening. Složitější to je s ovlivněním primární prevence a zvýšením zdravotní gramotnosti v populaci. Tam mají zdravotníci jen omezené možnosti.

V hodnocení pětiletého přežití je ČR u většiny nádorů v horší polovině tabulky. Je otázkou, do jaké míry to změní vznik a funkce onkologických center. ČR nemá studie ukazující, na jaké úrovni dochází k prodlení v diagnostice a zahájení léčby nádorů. Na klinický výzkum časné diagnostiky nádorů v primární péči nejsou u nás alokovány prakticky žádné prostředky. To kontrastuje s důrazem na tuto oblast třeba ve Velké Británii, Nizozemsku nebo Skandinávii.

Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP v tomto duchu také připomínkovala Národní onkologický plán ČR 2030. Vítáme v něm především příslib podpory klinického výzkumu diagnostických biomarkerů vhodných pro časnou detekci nádorových onemocnění. Velmi slibný je také záměr definovat trajektorie (patient pathways) pro rychlý přístup pacientů suspektních z nádorového onemocnění ke specializované diagnostice a péči, který by byl obdobou třeba britského Two weeks wait nebo dánské Three Legged strategy. Taková formalizovaná strategie u nás chybí. Bude potřeba standardizovat spolupráci onkologických center a praktických lékařů.

Věřím také v budoucí příspěvek genomiky a jejího propojení s prevencí a diagnostikou, a to zejména v primární péči.

Tomaschoff onko 6

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

děkan 2. LF UK, přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol

Na úvod je třeba říci, že kvalita i dostupnost onkologické péče je v ČR na vysoké úrovni – máme tedy na čem stavět, systém je však třeba rozvíjet a kultivovat.

Kde vidím významné body?

Takřka klíčové je pokračování činnosti Národního onkologického registru, bez monitorace stavu a výsledků onkologické péče v ČR se nemůžeme posunout dopředu. Umím si představit další rozšiřování spektra analýz vycházejících ze získaných dat.

Je třeba zlepšit spolupráci mezi onkology a orgánovými specialisty z jiných oborů. Orgánoví specialisté musejí být lépe integrováni do činnosti KOC.

Systém musí pružněji reagovat na aktuální stav poznání. Týká se to hlavně dostupnosti nových diagnostických i terapeutických metod, personálního zajištění jejich provozu i adekvátních úhrad.

Pozornost je třeba věnovat prevenci nádorových onemocnění a jejich včasnému záchytu. Stávající screeningové programy je třeba kultivovat a případně rozšiřovat jejich působnost a počet na základě aktuálních vědeckých poznatků. Jako urolog zde vidím prostor pro aktivní přístup k časnému záchytu karcinomu prostaty, který stále představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Jasná definice pravidel navíc předejde plýtvání zdravotní péčí spojenému s tzv. divokým screeningem, kterého jsme v tuto chvíli svědky.

V neposlední řadě bychom měli dále zefektivnit výzkumné aktivity v biomedicíně a přenos jejich výsledků do reálné praxe. Podporovat je třeba špičkové vědecké týmy pracující v návaznosti na klinická centra.

  • Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D.,

předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP, přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a FTN

Vzhledem k tomu, že jsem svou hlavní náplní plicní lékař a předseda odborné společnosti plicního lékařství, kladu velký důraz zejména na plicní nemoci a zdraví. V této oblasti jsou jedněmi z nejzávažnějších nemocí karcinom plic, chronická obstrukční plicní nemoc a plicní fibróza. Karcinom plic je dokonce v oblasti onkologických nemocí v ČR zabijákem číslo jedna. Hlavní příčinou vzniku karcinomu plic je kouření tabákových výrobků, menším rizikem jsou pak i jiné karcinogeny v pracovním a zevním prostředí a špatná výživa. Zásadním přístupem pro prevenci tedy je, aby kouřící lidé přestávali kouřit a mladí lidé kouřit nezačali. Dalším krokem pak je snaha o časnou diagnózu zhoubných nádorů plic v rizikové populaci kuřáků, ke které má ČR od 1. ledna tohoto roku mocný nástroj – celostátní program časné detekce karcinomu plic. Plicní karcinom je totiž u drtivé většiny nemocných diagnostikován v pozdních stadiích, kdy je již minimální šance na vyléčení. Program časného záchytu karcinomu plic pak odhalí i časná stadia této závažné nemoci, a zvýší tak počet těch, kteří mohou být s velkou pravděpodobností vyléčeni operací plic. Přidanou hodnotou programu časné detekce karcinomu plic je současná detekce obou dalších závažných a smrtelných nemocí plic, plicní fibrózy a chronické obstrukční plicní nemoci. Pro ty jedince, u nichž je karcinom plic již pokročilý, pak máme metody precizní diagnostiky a komplexní individualizovanou léčbu s použitím molekulárně cílených léčiv včetně imunoterapie. Tím je dosaženo delšího a kvalitního dožití i u těchto méně šťastných, kde je karcinom diagnostikován pozdě. Za plicní lékaře tedy jasný vzkaz: udělejme vše pro to, abychom pomohli kouřícím nekouřit a nekouřícím nezačínat kouřit, bojujme za nezávadné pracovní a životní prostředí, nabízejme program časné detekce karcinomu plic všem rizikovým a včas a kvalitně diagnostikujme a lečme karcinom plic ve specializovaných pneumoonkochirurgických centrech.

  • Prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.,

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN

Nejvýznamnější problémy jsme se pokusili pojmenovat v rámci Národního onkologického programu na základě zhodnocení silných a slabých stránek české onkologie. Taková analýza je nezbytným klíčem k tomu, aby se vůbec mohlo něco změnit. Myslím, že na prvním místě je řešení těch nejpalčivějších problémů, efektivní onkologické prevence zaměřené na kombinaci screeningových programů nejčastějších malignit, sekundární prevence rizikových subpopulací a edukace v odhalování individuálních rizik souvisejících s rodinnou zátěží, komorbiditami a prekancerózami. Achillovou patou současné onkologické péče je také nerovný přístup nemocných k inovativní léčbě v rámci žádostí na paragraf 16 i rozdílné podmínky, možnosti a efektivita jednotlivých komplexních onkologických center. Dalším významným úkolem je výchova motivovaných mladých onkologů, optimalizace jejich vzdělávacího kurikula a dobré podmínky pro jejich práci. Veliký dluh máme také v oblasti spolupráce s Evropskou onkologickou společností, navazování kontaktů v rámci výzkumu, organizace onkologické péče a harmonizace vzdělávání.

Úkolem vedení České onkologické společnosti je pracovat na tom, jak bude česká onkologie vypadat za dvacet let. Je zřejmé, že nás čeká spousta práce.

  • MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.,

Klinika onkologie a radioterapie LF UK a FN Hradec Králové

Tak jako se dostává v poslední době velké pozornosti finanční gramotnosti, kdy i ve světle posledního vývoje finanční situace si uvědomujeme nutnost aktivního přístupu vůči našim financím, je nutné podobný přístup vyvíjet i směrem k našemu zdraví.

Hlavním nedostatkem současné doby je motivace jednotlivců k péči o své zdraví. Pokud budeme mít systém, jaký máme, pak nevidím důvod, proč by jedinec měl něco měnit.

Pokud se budeme bavit o léčbě onkologických onemocnění, stává se otázka zdraví anebo i zdravotního systému ještě složitější záležitosti. Nejde totiž jen o úkony a výkony spojené s vyšetřením, provedením zdravotního výkonu či podáním léčby. Důležitým faktorem je i sociální situace daného člověka. Jako jednoduchý příklad může sloužit otázka dopravy do zdravotnického zařízení. Pokud máme v ČR kvalitní síť onkologické péče v podobě jednotlivých pracovišť KOC a současně do těchto pracovišť je v dnešní době soustředěna veškerá specializovaná péče, pak je potřeba zajistit, že se k této péči konkrétní jedinec dostane.

Proto vidím jako důležitý úkol v následujících letech vytvoření koncepce propojující nejen zdravotní (respektive medicínskou) stránku věci, ale zapojit i sociální sféru. V době, kdy peníze jsou v žebříčku hodnot stále nad zdravím (do doby, dokud je člověk zdráv), je možnou cestou, jak zvýšit zájem o aktivní přístup ke svému zdraví, využití různých zvýhodnění (například při dodržení pravidelných preventivních prohlídek). Nicméně ač věřím, že za své zdraví je zodpovědný každý sám, za stanovení koncepce, jak toho dosáhnout, je zodpovědný stát.

  • MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA,

poslanec, místopředseda výboru pro zdravotnictví PS PČR, předseda správní rady VZP

Hlavním cílem v oblasti onkologie je, aby onemocnění vůbec nevzniklo, pokud vznikne, aby bylo včas odhaleno a kvalitně léčeno, a pokud se nepodaří onemocnění zastavit, aby byla zajištěna maximální kvalita života až do jeho konce. Jako zásadní proto vidím péči o faktory životního prostředí ovlivňující rozvoj onkologických onemocnění, především snížení obsahu toxických kancerogenních látek v prostředí. Dále zavedení programů podporujících eliminaci škodlivého chování jednotlivců, jako je kouření, přejídání, nadměrné konzumování alkoholu apod., eventuálně malifikaci takového chování, a také podporu zdravého životního stylu. Zcela zásadní je včasný záchyt onemocnění, a proto dlouhodobá a masivní podpora stávajících screeningových programů a rozvoj dalších (plíce, prostata…). V diagnostice a terapii jsme již udělali krok správným směrem zřízením sítě komplexních onkologických center. Je ale nutné jejich péči dále rozšiřovat a zvyšovat jejich kvalitu a kapacitu tak, aby byla dostupná včas pro každého onkologického pacienta, a dále zajistit, aby například vzdálenost od KOC nebyla překážkou limitující péči (viz např. Karlovarský kraj). V terapii onkologických onemocnění se uplatňují stále nové a velmi finančně náročné technologie a léčivé přípravky. Nové technologie je proto nutné racionálně rozmísťovat v rámci sítě KOC a dbát na jejich maximální využití. Pro výzkum a následný vstup nových léčivých přípravků na trh je nutné vytvářet dostatečný finanční prostor, ale zároveň hledat nové přístupy k financování tak, aby se hradily opravdu jen účinné léčivé přípravky. Zde vidím zásadní roli zdravotních pojišťoven a SÚKL.

Boj s onkologickými onemocněními musí být komplexní. Nestačí se zaměřit na jejich kvalitní terapii, ale především jim musíme předcházet, a to je úkol pro každého z nás.

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Domnívám se, že problematika onkologických onemocnění by v zásadě měla mít tři hlavní priority.

První by měla být skutečná prevence spočívající ve významném zvýšení obecné znalosti rizik, správného životního stylu a v screeningu odpovídajícím obecným i individuálním rizikovým faktorům. Pro tuto oblast však platí, že tím, kdo by měl mít největší zájem, musí být sám občan. Nabídky na bezplatná screeningová vyšetření i adresné zvaní ze strany pojišťoven jsou domnívám se dostatečné. Nejslabším článkem je stále dosud ne vždy dostatečný zájem občanů. Dokonce se domnívám, že kromě všeobecného a propracovaného systému edukace, kde je určitě prostor pro velké zlepšení, je namístě začít zvažovat i možnost „malusů“ pro ty, kteří dlouhodobě nabídku preventivních vyšetření odmítají.

Druhou prioritou by mělo být konkrétní komplexní sledování individuálních zdravotních rizik, provázanost a dostupnost zdravotní péče a sdílení informací mezi poskytovateli zdravotních služeb. To by mělo být i prioritou pro zdravotní pojišťovny. Bohužel legislativní podpora pro sdílení informací mezi pojišťovnou a poskytovateli zdravotních služeb je i v době elektronizace zcela nedostatečná. Je s podivem, že v ČR často obdivujeme provázanost a efektivitu např. izraelského zdravotnictví, ale nejsme schopni akceptovat i stejný rozsah vlivu zdravotní pojišťovny na průběh léčby a sdílení informací u nás.

Teprve třetí oblastí je vlastní léčba pacientů s onkologickými onemocněními. Zde jsme určitě hodně pokročili se sítí specializovaných pracovišť i dostupností vyšetřovacích a léčebných metod a léčivých přípravků. Síť center by sice mohla být ještě o něco menší ve prospěch komplexního vybavení a koncentrace specialistů, ale to v realitě českých investic a dotací už asi není nyní dosažitelné. V letošním roce se doufejme dále zlepší proces zpřístupnění nákladných nových léčivých přípravků. Bohužel současně na zdravotní pojišťovny postupně nově dopadá neuvážená úprava zákona, kdy musejí platit za vykázané léčivé přípravky ne tolik, za kolik je nemocnice nakoupila, ale stanovenou maximální cenu. To nově a zbytečně prodraží léčbu o několik miliard korun ročně. A to již nyní tato léčba relativně malého počtu pacientů stojí jen na potřebných léčivech cca 33 mld. Kč ročně a tato částka rychlým tempem roste. České zdravotnictví proto bude muset dříve nebo později buď dále zvyšovat podíl společných výdajů pro zdravotnictví, nebo ze solidární péče vyřazovat tu část péče, která není vždy nezbytná ani finančně náročná.

Začněme tedy zdravotní osvětou, je nepochybně nejlevnější a přinese pro občany nejvyšší přínos.

Posilme osobní zodpovědnost občana i nějakou formou finančních stimulů.

Zkvalitňujme i nadále vlastní léčbu, ale řekněme si současně, jak tento nárůst budeme střednědobě financovat. 

Sdílejte článek

Doporučené