Přeskočit na obsah

Fórum: Předčasný důchod „beztrestně“ pro koho?

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Zdravotničtí záchranáři by podle projednávané novely měli mít od roku 2023 možnost předčasných důchodů. Odejít by mohli dříve až o pět let, aniž by se jim důchod krátil. Nárok by měli členové výjezdových skupin, operátoři středisek ZZS a záchranáři horské služby. Jde o cca 6 500 lidí. Vláda to zdůvodňuje tím, že jsou vystaveni trvalému stresu a fyzické zátěži. Pokud by se změna rozšířila i na další zdravotníky, mohlo by to mít dopad na personální stabilitu nemocnic, zejména menších, i ambulantní péče. V některých odbornostech, jako jsou praktici a dětští praktici, sice věková struktura naznačuje, že řada lidí přesluhuje. Zřejmě by přesluhovali dál, jen by navíc měli příjem ze starobního důchodu. Proto se ptáme: Jací další zdravotníci by vedle záchranářů měli vzhledem k náročnosti své práce získat možnost „beztrestného“ předčasného odchodu do důchodu?

  • MUDr. Lukáš Velev, MHA,

chirurg, ředitel Nemocnice Jihlava, p. o., místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic

Možnost by měli mít všichni zdravotníci, jejichž práce je psychicky a odborně srovnatelná se záchranáři. Tedy pracovníci urgentních příjmů, akutních oddělení intenzivní péče, jako je ARO, JIP, a standardních oddělení s vysokou pracovní zátěží. Bylo by třeba také přihlédnout k počtu přesčasových hodin. Skutečných, ne tvrzených nemocnicemi. Přesčasová práce, kterou je nezbytné konat k zajištění nepřetržité péče o nemocné, by se měla započítávat do nároku na důchod v čase i objemu výdělku.

  • Ing. Michal Čarvaš, MBA,

předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., člen představenstva Jihočeské nemocnice, a. s., předseda Asociace českých a moravských nemocnic

Neznám detailně návrh ani záměr, co má změna přinést, nicméně si myslím, že neudělá nic dobrého mezi zdravotníky. I další skupiny zdravotníků budou mít pocit, že jejich práce je stejně náročná, jako je práce záchranářů, nebo i náročnější. Lékaři ve službách, sestry o nočních, pracovníci na urgentním příjmu, JIP, ARO atd. Potažmo pokud nám odejdou kvalifikovaní a zkušení lidé předčasně do důchodu, personální problém českého zdravotnictví se ještě prohloubí. Takže v krátkodobém ani střednědobém horizontu nevidím nic, co by tato změna pomohla vyřešit. Jako daleko smysluplnější bych viděl změnu vzdělávání lékařů i sester, aby měli motivaci i kompetence, a tím i vyšší příjem.

23-A02 tomaschoff

  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Práce záchranářů je extrémně náročná nejenom psychicky, ale také fyzicky. Přesto si myslím, že možnosti předčasného odchodu do důchodu využije jen velmi malá skupina záchranářů. Většina z nich by naopak přivítala možnost přejít na méně „adrenalinovou“ práci. Aby to bylo možné, snažila se komora alespoň u lékařů o to, aby jejich vzdělání bylo dostatečně univerzální, a tedy takové změny v pracovním zařazení umožňovalo. A aby po přechodu na méně náročnou práci nepřišli zdravotníci o peníze, navrhovali jsme pro ně výsluhovou rentu, kterou by pobírali vedle svého platu.

Obdobnou rentu bychom rádi prosadili pro všechny lékaře, kteří kvůli pohotovostním službám odpracují mnohem více hodin, než kolik by odpovídalo základní pracovní době. I když se od akce „Děkujeme, odcházíme“ situace trochu zlepšila, stále nejsou výjimkou lékařky a lékaři, kteří během tří let v podstatě odpracují roky čtyři. Správně by měli jít do důchodu o to dříve. To by se ale naše zdravotnictví zhroutilo. Právě výsluhová renta pro tyto kolegy a kolegyně by mohla být řešením, jak současně ocenit jejich pracovní nasazení a zároveň udržet zdravotnictví v chodu. K realizaci takto ambiciózních plánů však Česká lékařská komora potřebuje jako partnera kreativního a odvážného ministra zdravotnictví.

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory

Předčasné důchody jdou přesně proti dvěma základním trendům současnosti. Jednak chybějí zdravotníci, a to jak početně, tak se snižuje ochota mladé generace pracovat na plné úvazky. Konečně, mnozí politici v EU hovoří, že čtyři dny práce v týdnu stačí. Asi nepůjde udělat výjimku pro zdravotníky. Kdo zajistí péči o pacienty? Druhým trendem je prodlužující se kariéra zdravotníků, která pomáhá jejich peněžence, a podle všeho i zdraví. Máme ve stomatologii více a více kolegů, kteří si zkracují úvazky, ale spokojeně a kvalitně pracují do dříve nepředstavitelného věku. Pokud máme v sociálním systému dostatek peněz, asi se nikdo nebude bránit ve zdravotnictví „rentě“‑  tedy že dostanou peníze a budou dál pracovat. Mnohem logičtější je ale západní model, kde jsou dostatečné platy a lidé se podle úspor a zdravotního stavu rozhodnou, kdy skončí. Vyšší důchodové zabezpečení, daňově zvýhodněné, může být i benefitem snižujícím zaměstnavatelům doslova „šílené“ náklady práce v ČR.

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Mám osobní zkušenost jak s prací na záchrance, tak i na několika JIP. Uznávám, že práce mimo nemocnici má řadu nepříjemných specifik, nicméně také si pamatuji, že práce na JIP byla velmi náročná po stránce fyzické, psychické a také velmi špatně slučitelná např. s rodinným životem. To byl koneckonců jeden z hlavních důvodů, proč jsem z JIP odešel do ambulance. A to ačkoli mě to hodně bavilo a občas se mi po té práci stýská. Tedy rozhodně bych byl pro to, aby se právo dřívějšího odchodu do důchodu týkalo zdravotníků ze všech ostrých provozů, tj. RZP, ARO, JIP apod.

  • MUDr. Michal Bábíček,

1. místopředseda Sdružení praktických lékařů ČR

Na správný čas odchodu do důchodu bude jinak nahlížet zaměstnanec, jinak jeho zaměstnavatel a jinak představitel státu, zejména ministr financí a ministr práce a sociálních věcí se svými experty na demografii. V posledních desetiletích se řeší především otázka financování výplaty státní složky důchodů a všichni asi tušíme, že současný systém není dlouhodobě udržitelný. Nikdo zatím veřejně neřešil skutečnou potřebu odchodu do důchodu z pohledu zaměstnance, resp. stav jeho psychické a fyzické opotřebovanosti prací. Zcela postrádám jakákoli kvantitativní a kvalitativní kritéria pro určování potřeby odchodu do předčasného důchodu a postrádám nabídku motivací do předčasného důchodu neodcházet. Je tedy čistě politickým rozhodnutím, zda budou moci záchranáři do „beztrestného“ předčasného důchodu odejít, či nikoli, důchodový systém v ČR to zcela jistě nerozkolísá. Z řad praktických lékařů jsem zatím potřebu diskuse o odchodu do předčasného důchodu nezaznamenal a vzhledem k věkovému průměru praktiků v ČR je zřejmé, že drtivá většina jich zůstává pracovat ve svých ordinacích i v době svého starobního důchodu. Závěrem bych chtěl kolegům záchranářům poděkovat za jejich odváděnou nelehkou práci.

  • MUDr. Miloš Voleman,

místopředseda LOK‑SČL

Opatření stran možnosti předčasného důchodu pro záchranáře a členy IZS jednoznačně podporujeme. Nemělo by se ale zapomínat, že zásahem IZS činnost nekončí a pacienti jsou dále v péči nemocničních zdravotníků. Logicky z toho vyplývá, že obdobné výhody jako členové IZS by měli mít ti nemocniční zdravotníci, kteří zajišťují nepřetržitou péči. Zejména tedy personál urgentních příjmů, akutních ambulancí, jednotek intenzivní péče a lůžkových oddělení, operačních sálů, anestezie a resuscitace a komplementu.

Nesmí se zapomínat, že tito zdravotníci v současné době pro zajištění péče musejí odpracovat velké množství přesčasové práce, většinou více, než je zákonné maximum. Toto pracovní zatížení však není vůbec zohledněno při stanovení věku odchodu do důchodu.

  • MUDr. Pavel Vepřek,

Iniciativa Zdravotnictví 2.0

Osobně si nemyslím, že možnost předčasného důchodu pro jakoukoli zdravotnickou profesi je nějakým báječným nápadem. Zdravotnictví by se nemělo cíleně zbavovat kvalifikovaných lidí, kteří v něm mohou být ještě léta užiteční. Je zřejmé, že od jistého věku se stávají noční služby a adrenalinové výjezdy hůře zvladatelné, ale to není důvod hned nazouvat důchodky. Ve zdravotnictví je spousta oblastí, kde mohou záchranáři a další zatěžovaní profesionálové najít zajímavé a potřebné uplatnění. Místo předčasného důchodu by lidé z exponovaných profesí měli v pravý čas přesedlat na některou z těch méně stresujících. K tomu by mělo mít zdravotnictví nastaveny potřebné mechanismy. Nedostatek personálu je a bude jedním z hlavních problémů našeho zdravotnictví v budoucích letech a není moudré si jej ještě zhoršovat.

  • PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, prezidentka České asociace sester

Pochopitelně, tento benefit si zaslouží všichni zdravotníci, kteří pracují ve směnném provozu. Je jasné, že je k diskusi, jak velkou zátěží je provoz na standardním lůžkovém oddělení v porovnání s JIP nebo ARO. Tento benefit by měl být přiznán všem, neboť směnný režim je sám o sobě velkou zátěží. K diskusi je počet odpracovaných let, ale zcela bez diskuse je, zda ano, nebo ne.

  • MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,

ředitel Nemocnice Strakonice, a. s., senátor

Ze spektra zdravotnických profesí bych celkem uvažoval o kategorii „Směnná sestra u lůžka v zařízení poskytujícím hospitalizační péči“. Tuto kategorii by bylo jistě nutno ještě více specifikovat, mj. i počtem odsloužených let v přímé péči o pacienta u lůžka ve směnném provozu.

  • MUDr. Zdeněk Zíma,

místopředseda Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP

Vaše otázka s mojí specializací souvisí jen vzdáleně, proto musím reagovat zdánlivě obecně. Diskuse nad předčasným odchodem záchranářů do důchodu totiž velmi pěkně odkrývá tragicky nekoncepční přístup k řešení podobných problémů v naší krásné zemi, respektive naprosté chybění jakékoli koncepce. Politikům tento stav zjevně vyhovuje, protože to umožňuje přinášet před každými volbami nová, zdánlivě nezbytná a revoluční řešení našich společenských problémů. Je možné, že i občanům se líbí otevřené otázky zásadního významu, o kterých je možné diskutovat v hospodách nebo jejich moderních variantách – sociálních sítích. Že je tento stav však nechává víceméně v klidu, je pro mne zarážející.

Ale vrátím‑li se k otázce, je myslím už všem jasné, že v krátké době důchodový systém zkolabuje, a je otázkou, zda a jaký institut ho vlastně nahradí. Úvahy o předčasném odchodu do důchodu jsou tedy nejspíš složitější, než se může v současné situaci zdát. Víme, že každá profese má jisté požadavky na pracovníky, podmiňující jejich schopnost dané povolání vykonávat. Pokud je stárnoucí pracovník nesplní, bude muset svoji pozici opustit tak jako tak. Možnost předčasného odchodu do důchodu vnímám tedy ze strany státu jako jakýsi důraz na důležitost dané profese pro společnost. A společensky důležitých nebo významných povolání je velmi mnoho, nejde jen o zdravotníky. Značná část z nich však není zatížena rizikem „vyhazovu“ při nesplnění podmínek k výkonu povolání, proto by v těchto případech nešlo o nic víc než drahé gesto. Na druhou stranu cítím, že v realitě hrozícího kolapsu důchodového systému jde i v případě záchranářů hlavně o gesto uznání důležitosti jejich práce než reálný benefit.

Uvést jakoukoli další profesi bez jasné odpovědi na otázku po smysluplné koncepci stabilního důchodového systému nepovažuji za rozumné. Chtělo by se mi napsat, že jen málo zdravotnických profesí by si nezasloužilo právo na dřívější odchod do důchodu. Nicméně i takto úzce vymezená skupina obyvatel je velmi heterogenní a tváří v tvář nepříznivé realitě veřejných rozpočtů musím připustit, že část zdravotníků by mohla zvládnout alespoň část svého stáří zcela nezávisle na důchodovém systému. Jak ostatně dokazují moji kolegové – praktické dětské lékařky a lékaři, stále a neúnavně provozující svoje ordinace pokročilému věku navzdory. V nynější bezkoncepční době však současné čtyřicátníky a padesátníky trápí nejistota. Určitá část z nás by jistě neměla problém dokázat se zajistit na určitou část stáří bez závislosti na penzijním systému. Je však třeba mít nějakou perspektivu, podmínky a možnosti připravit se již během produktivní fáze života. To se v podmínkách přísně regulovaného a současně hluboce podhodnoceného financování zdravotní péče jeví jako naprosto nemožné. Bohužel Ministerstvo zdravotnictví a vláda ČR v posledních letech jednoznačně podporují spíše zaměstnanecký model práce zdravotníků bez ohledu na dosažené vzdělání, představu výkonu práce lékaře jako svobodného povolání se snaží bez nadsázky ze všech sil potlačit. Je možné, že tento osvědčený model z dob reálného socialismu zmírní dopady demografické krize na naše zdravotnictví. Bude to ale nepochybně na úkor kvality poskytované péče i perspektivy a atraktivity povolání lékaře. Navíc „Husákovy děti“ si nepochybně ještě dobře pamatují hořkou pachuť „péče o pracující“ z té doby, kdy byly veřejné rozpočty, jen tak mimochodem, v o poznání lepší kondici než nyní.    

Sdílejte článek

Doporučené

Proč mají dětští psychiatři tolik práce?

27. 2. 2024

Je důvodem současného přetížení dětských psychiatrů nárůst těžkých případů, nebo spíše chybějící mezičlánky zajišťující včasnou a odbornou péčí o…

Proč transformovat síť nemocnic

23. 2. 2024

Nedostatek personálu, tlak na větší efektivitu, ale i vývoj medicíny a požadavky na kvalitu. To je jen několik důvodů, proč se změnám na mapě…