Přeskočit na obsah

Fórum: Úloha IPVZ ve vzdělávání lékařů

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Ministerstvo zdravotnictví od letošního podzimu nově vyhradí až 300 milionů korun na výchovu nejohroženějších lékařských oborů, zejména praktiků, dětských psychiatrů, praktických lékařů pro děti a dorost a gynekologů. Změna se dotkne mediků i čerstvých absolventů v předatestační přípravě. Nejen v této souvislosti se ptáme na úlohu Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), který počátkem dubna změnil vedení. Na co by se měla nová pověřená ředitelka MUDr. Maříková nebo ten, kdo vyhraje výběrové řízení, zaměřit?

  • Prof. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D.,

předseda České pediatrické společnosti ČLS JEP

Za Českou pediatrickou společnost mohu jen potvrdit, že jsme opravdu vděčni současnému ministru zdravotnictví, že se nedostatku pediatrů v ČR intenzivně věnuje a rozhodl se podpořit vzdělávání v našem oboru řadou kroků včetně plánu na vznik nových dotačních programů. Kapacita školitelů v pediatrii je dostatečná a s finanční podporou lze jistě zajistit nárůst počtu lékařů v předatestační přípravě.

IPVZ hraje ve vzdělávání taktéž významnou roli, nejen v pořádání kursů v předatestační přípravě, ale zejména v organizaci celého tzv. nástavbového vzdělávání. Do této části vzdělávacího programu se budou profilovat kolegové, kteří se do budoucna hodlají stát specialisty na určitou oblast pediatrie (dětská gastroenterologie, pneumologie, nefrologie, revmatologie, endokrinologie a další). Vzhledem k tomu, že nové vzdělávací programy byly v těchto oborech schváleny teprve nedávno, bylo by dobré, aby IPVZ nyní zajistil jejich dlouhodobou stabilitu. Také je třeba vytvořit koncepci péče o chronicky nemocné pacienty v ČR, která se těchto nástavbových oborů bezprostředně týká. Měli bychom mít přehled, kolik pacientů v jednotlivých subspecializacích v ČR máme a v jakých regionech, dále kolik je lékařů atestovaných v příslušných nástavbách a jaká je jejich regionální distribuce. Na základě toho by měla vzniknout představa, kolik atestovaných odborníků v konkrétních oborech potřebujeme a jaká je jejich žádoucí regionální distribuce. S tím souvisí i právní podklady, zejména tzv. vyhláška o dispenzární péči. Revizi by si zasloužil i systém kompetencí lékařů, který by měl mít standardní pravidla tvorby a logickou návaznost na kompetence po absolvování kmene a po základní atestaci. U nástaveb by se měly vyšší kompetence odrazit v lepším bodovém ohodnocení práce lékaře‑specialisty. Vzhledem k tomu, že v EU probíhají snahy o harmonizaci vzdělávání, měl by se český nástavbový systém do evropského kontextu postupně začlenit, aby nástavbové atestační diplomy českých lékařů byly uznávány i v ostatních zemích EU. Oblastí, na kterých se IPVZ může do budoucna podílet, je tedy celá řada. Česká pediatrická společnost je připravena na nich s novým vedením IPVZ spolupracovat.

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

IPVZ je tradiční institucí, nicméně jeho postavení a funkce doznaly v posledních letech nebo spíše desetiletích značné změny. Do postgraduálního vzdělávání vstoupily, alespoň v některých oborech, univerzity, respektive fakulty. A byl to vstup razantní, skutečně zásadní. To je i situace ve vnitřním lékařství, tedy v oboru, který mne osobně zajímá nejvíce, ale i v dalších specializacích velké rodiny interních oborů.

Přesto na IPVZ „zůstaly“ některé i velmi důležité obory a institut nese za vzdělávání v těchto oborech plnou zodpovědnost.

A z této dvojité situace musí nové vedení vycházet. Za zcela zásadní považuji stabilitu a čitelnost vzdělávání. Každoroční změny ve vzdělávacích programech a následné zoufalé pátrání po zodpovědných osobách, které na rozhodujících institucích mají na starosti výjimky z výjimek, si mladí lékaři opravdu nezaslouží.

Obory, které jsou v gesci IPVZ, bych více nerozebíral, zde musí nové vedení prostě jen zajistit kontinuitu a pokud možno jednoduchost procesu.

U oborů, kde vzdělávání zajišťují lékařské fakulty, by bylo užitečné, aby se IPVZ zaměřil na koordinaci a logistickou podporu fakult. Je bohužel pravda, že zejména administrativní podpora postgraduálního vzdělávání zůstává jako neceněná zátěž profesorského sboru i příslušných oddělení jednotlivých fakult. Domnívám se, že sledování průběhu postgraduálního vzdělávání (statistiky počtu lékařů zařazených v oborech, výsledky zkoušek po kmeni i zkoušek atestačních), řešení formálních nedostatků v přípravě by bylo nejen cenné, ale přineslo by institutu velkou prestiž. Možná větší, než kdyby se IPVZ stal dalším vzdělávacím zařízením. I když i to by teoreticky bylo možné (účelné?).

IPVZ by mohl být jakýmsi mediátorem mezi účastníky vzdělávacího procesu, ministerstvem, fakultami, dalšími vzdělávacími institucemi a školenými lékaři, pro které by mohl/měl být velkou oporou.

Pořádání kursů je jistě povinností IPVZ, a to zejména ve „vlastních“ oborech, ale i v oborech, kterým je obecně věnována z edukačního hlediska menší pozornost. Vzácná onemocnění mohou být jedním z příkladů.

Jistě bude třeba najít rovnováhu mezi vzděláváním ve formě elektronické, virtuální a mezi formou klasickou, s osobní účastí školenců i školitelů.

V každém případě bude identifikace a řešení jen některých z výše uvedených priorit pro nové vedení IPVZ velkou výzvou.

10-A02 tomaschoff

  • Prof. MUDr. Martin Vokurka, CSc.,

děkan 1. LF UK

Od nové ředitelky IPVZ očekáváme intenzivní komunikaci na společném cíli, jímž je jednotný, vnitřně uspořádaný, fungující a spolupracující celek pro specializační vzdělávání, kde by IPVZ působil především jako organizačně‑administrativní struktura. Zásadním úkolem nového vedení by mělo být faktické propojení lékařských fakult a vznik elektronického systému, který by sloužil fakultám při organizaci zkoušek, kursů apod. Věcí ke konkrétní diskusi je více, předpokládám formulování společných stanovisek v rámci všech lékařských fakult. Za 1. LF UK jsme připraveni s paní ředitelkou co nejdříve jednat a aktivně se na celé agendě podílet.

  • MUDr. Zdeněk Zíma,

místopředseda Odborné společnosti praktického dětského lékařství ČLS JEP

Obor praktické dětské lékařství patří v současnosti asi k těm nejohroženějším. Po sloučení postgraduálního vzdělávání s klinickou pediatrií v roce 2017 začal rychle růst průměrný věk lékařů a přibývá také kolegů, kteří končí poskytování péče, aniž by je nahradila mladší kolegyně nebo kolega. Vzhledem k charakteru naší práce byl IPVZ vždy významnou součástí postgraduálního vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD). Navíc byl institut zárukou, že se k lékařkám a lékařům v přípravě na jejich budoucí práci v ordinacích dostanou ty nejzákladnější informace bez ohledu na místo jejich budoucího působení. Byl tím zajištěn předpoklad srovnatelné kvality primární péče o děti a dorost rovnoměrně v celé republice. Vzdělávání v oboru praktické dětské lékařství má totiž podobně jako obor všeobecné praktické lékařství určitá významná specifika. Lékař v přípravě zpravidla může čerpat zkušenosti převážně jen od jednoho staršího kolegy. Navíc vzhledem k vysokému počtu kontaktů mezi lékařem a pacientem v ordinaci a současné vysoké administrativní zátěži PLDD není mnoho času na teoretické rozbory jednotlivých pacientů. Také tyto důvody vedly k vzniku vzdělávacích kursů pro lékaře v přípravě k atestaci, aby praktické zkušenosti z práce v ordinaci PLDD byly doplněny teoretickými poznatky ve vazbě na klinickou praxi. Negativum nutnosti absolvování kursů v Praze (hlavně pro uchazeče ze vzdálených oblastí naší republiky) bylo kompenzováno alespoň co nejhutnější formou vzdělávání. Každopádně tyto kursy naplňují požadavek bazální teoretické přípravy nejen k atestační zkoušce, ale především pro praxi PLDD. Z těchto důvodů by naše odborná společnost ráda dále rozvíjela spolupráci s IPVZ zejména na předatestační přípravě, ale i dalším vzdělávání. Již nyní spolupracujeme na několika vzdělávacích akcích zaměřených na diagnostiku v ordinacích PLDD nebo na specifické problémy, s nimiž se PLDD v ordinaci setkává. Z našeho pohledu je však stále prostor ještě pro další spolupráci.

  • Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

I po převedení specializačního vzdělávání na lékařské fakulty zůstává IPVZ jedinečnou institucí s rozsáhlou agendou v oblasti vzdělávání i ověřování aprobací/kvalifikace. Na rozdíl od fakult a odborných společností se může plně koncentrovat na rozvoj metodiky vzdělávání, uplatňování moderních přístupů, a to ve výuce i při ověřování znalostí, a podporu růstu odborně‑pedagogických kompetencí školitelů napříč obory. Má také obrovský potenciál v celoživotním vzdělávání a rozvíjení doplňujících kompetencí. Příkladem může být zahájený modul kursů sonografie pro lékaře ve všeobecných praxích nebo by mohlo být pravidelné školení v neodkladné péči v sofistikovaném simulačním centru.

Institutu zůstala odpovědnost za specializační vzdělávání v oborech primární péče. Tam by měl vítěz výběrového řízení zejména zaměřit svoji pozornost, tam má největší příležitost ovlivnit úroveň zdravotní péče v ČR.

Ročně atestuje zhruba 200 všeobecných praktických lékařů, v přípravě je jich nejspíš čtyřikrát tolik. Metodicky toto vzdělávání vede Katedra všeobecného lékařství IPVZ, která má v současnosti k dispozici zhruba dva odborné úvazky, tedy méně než polovinu ve srovnání s rokem 2003, kdy jsem z katedry, tehdy vedené MUDr. Válkovou, odcházel. Přitom katedra řeší vzdělávací programy, metodickou podporu školitelů v celé ČR, odborné kursy, kmenové a atestační zkoušky…

V zemích se srovnatelnou rolí primární péče instituce zodpovědné za vzdělávání praktických lékařů s kandidáty i školiteli průběžně pracují, ať už na centrální, nebo regionální úrovni. Rozvíjení kompetencí lékařů je sledováno, podporováno a hodnoceno, průběžná zpětná vazba ovlivňuje poskytování vzdělávání a závěrečné hodnocení lékařů má propracovanou metodiku.

Cesta k tomuto obrazu může vést přes nabídku zahraničních stáží odborným pracovníkům katedry a umožnění rozvojových projektů k uvedení nejlepší evropské praxe v našem specializačním vzdělávání. Především je potřeba zásadně katedru personálně i materiálně posílit.

  • Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D.,

předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, náměstek pro klinický výzkum NUDZ

IPVZ by se měl pokusit najít svoje místo v postgraduálním a specializačním vzdělávání a nastavit spolupráci s lékařskými fakultami, odkud pochází většina odborníků, kteří se podílejí na teoretické přípravě. Co se týká oboru psychiatrie, pak jako prioritu vidíme především vzdělávání odborníků v dětské psychiatrii a možnost atestace v lékařské psychoterapii. Rovněž bude nutné zajistit nostrifikace lékařů přicházejících ze zahraničí, především z Ukrajiny.

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

děkan 2. LF UK, přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole

IPVZ je v tuto chvíli pověřen řešením celé řady významných úkolů, jen namátkou lze zmínit organizaci nadstavbových oborů, aprobační zkoušky atd. Ztráta kontinuity by jistě nebyla žádoucí. Zásadní roli při organizaci a realizaci specializačního vzdělávání však mají v tuto chvíli fakulty, které vzájemně na více úrovních spolupracují, ale jejich kooperace s IPVZ je minimální. Domnívám se, že přišla vhodná chvíle k zamyšlení, jak tuto realitu změnit, protože stávající kompetice a nesourodost neprospívá celému systému, a tím ani lékařům. Pomyslný míč je dle mého soudu tedy spíše na straně ministerstva, lékařské fakulty jsou připraveny aktivně spolupracovat, například cestou asociace děkanů.

Sdílejte článek

Doporučené

Maminkovština

2. 12. 2022

Řeči, kterou mluvily maminky a babičky na nejmenší děti, se kdysi říkalo maminkovština. Je nápadná jak zvukově, tak stavbou. Lze ji stejně dobře…