Horší než otroci – my ještě za práci platíme

Od svého založení v loňském listopadu má facebooková skupina  Mladí lékaři již přes dva a půl tisíce členů a cestu na ní si našli nejen lékaři.

„Práce se mi moc líbí, ale těch 7000 měsíčně,“ hodnotí uživatelka Eva Šmidrkalová předatestační podmínky v Česku. Stejný problém mají další její kolegové.

„Moje žena je klasický případ. Po dvou letech se jí zvýšili ve FN Brno úvazek z 0,1 na 0,375. Základní mzda jí "vzrostla" z cca 1800 na 6500 Kč za měsíc. S pěti službami dosáhla asi 13000 Kč. To vše je hrubá mzda. Stipendium měla cca 7000 Kč. Poté, co nastoupila na mateřskou, jí příjem vzrostl na 12 000 čistého - to je rovno stavu, kdy chodila do práce a sloužila 5x do měsíce i o svátcích. Něco v tomto státě není opravdu normální, když se mladý lékař nedostane ani na plat sekretářky úseku, kde pracuji,“ stěžuje si Martin Polák.

Jako krajní řešení padá návrh stávky, či dokonce hromadné výpovědi: „Kolektivní výpověď je něco, na co veřejnost i média konečně zabírají. Je to zcela legální a kdyby nepřišla do práce i jen tisícovka lékařů, už tak přetížený systém se zcela položí,“ píše  například častý diskutující Jakub Orság.

Řada lékařů samozřejmě zmiňuje jako jednu z nejlepších variant odchod do zahraničí, kde jsou podmínky pro lékaře nesrovnatelně lepší, než u nás.

„Jaké má dnes mladý lékař možnosti? Za prvé - zůstat ve FN na úvazek 0,0 nic a Ph. D - to nám dá nějakých příjemných 8 tisíc hrubého, to je skoro na podnájem. Za druhé - upsat se na hodně dlouho na okrese pod hrozbou smluvní pokuty. Za třetí - jít za kopečky, kde se chovají rozumně,“ píše Hynek Skoták ve svém příspěvku.

Sjednotit požadavky

Někteří diskutující poukazují na to, že je potřeba, aby se zájmy a požadavky mladých lékařů sjednotily a vytvořila se reálná platforma pro vyjednávání.

„Co jsou naše požadavky? Více peněz, ano. Ale komu? O kolik? Jak? Zajímá nás, kde na to zaměstnavatel vezme – tedy  chceme i vyšší úhrady, nebo je nám to jedno? Jednodušší vzdělávání – na tom se také shodneme. Jak by ale mělo vypadat? Kdo by ho měl vést? Kde ho bude možné dělat? Kdo ho bude platit? Před hrozbou výpovědi je dobré si tyto podmínky ujasnit. Až potom můžeme začít nátlakové akce,“ píše Jan Látal.

Jiří Kratochvíla radí počkat s případnými akcemi až po letošních volbách: „Lepší by bylo vyčkat. Pokud něco začnete teď, tak vám všichni určitě budou chtít pomoci, ovšem po volbách jim v tom zabrání koaliční partner, ekonomická situace, špatné počasí či zvýšená aktivita Slunce. Po volbách budou karty rozdané, ministr zdravotnictví i financí bude jmenovaný a nikdo se nebude moci přiživit... Navíc teď vás pravděpodobně obviní, že to děláte v rámci kampaně pro nějakou stranu...“

Horší než otroci

Jedním z hlavních problémů, které dnešní mladé lékaře trápí, je nový systém předatestační přípravy, který v současné době nevyhovuje prakticky žádnému z lékařských oborů. Kvůli tomuto problému také sdružení Mladí lékaři pozvali minulou sobotu ministryni Juráskovou na svůj ustanovující sjezd.

„Trochu jsem se zamyslel a také prohovořil s pár lidmi, abych zjistil, kdo současný špatný vzdělávací systém způsobil. Jsem přesvědčen, že je to hlavně dílo děkanů. Podívejte se na to prakticky: na okresní nemocnici si „odkroutím“ základní kmen (s nesmyslnými přestávkami, ale přece). Už se něco naučím, a pak musím do fakultní nemocnice, která nejen že mi nezaplatí, ale ještě budu platit já (eventuálně můj zaměstnavatel za nějakou protihodnotu). Vedení fakultních nemocnic má prostě zajištěnou levnou pracovní sílu, ale je to horší než otroci, protože otroci dělali zadarmo, my za to platíme. Tady platí jen jedno: dokud to budou lidi ochotni akceptovat, tak se to nezmění,“ vidí problém Martin Dudek.

Miloš Kotulek poukazuje na to, že hlavním problémem nejsou jen peníze, ale špatně nastavený systém vzdělávání lékařů, které podle něj l není prioritou ministerstva zdravotnictví: „Všechno se bohužel zúžilo do pozice: Dejte více peněz nastupujícím lékařům. Neříkám, že peníze nejsou problém (sám jsem půl roku po škole a můj plat po odečtení služeb není nijak závratný), ale já za hlavní potíž považuji nastavení systému předatestačního vzdělávání, který se během posledních několika let změnil hned třikrát. Vzdělávání mladých lékařů by mělo být naprostou prioritou resortu zdravotnictví, ale zatím je to spíše naopak,“ píše mladý lékař a dodává:

„Dodržujme striktně pracovní dobu. Ty neplacené přesčasy, které každý z nás odpracuje dají slušnou řádku hodin. I to by byl dost zásadní zásah do chodu českého zdravotnictví. No a hlavně je to věc,která se prostě nedá napadnout.“

Jakub Orság dokonce formuloval pět požadavků, které by měli Mladí lékaři vznést:
„1. uznání praxe k atestaci na jakémkoliv pracovišti
2. návrat k dřívějším podmínkám pro atestaci
3. postih těch nemocnic, které budou zaměstnávat za nižší úvazek a vyžadovat práci v celém rozsahu
4. postih nemocnic za nedodržování zákoníku práce - konec 32 hodinových služeb bez přestávek
5. odvolání supertuneláře Bc. Šnajdra.“

Na třetím a čtvrtém bodě se již začalo pracovat. Ve čtvrtek 18. března napsal předseda Mladých lékařů Tomáš Kocourek, že „nahlásí jména či iniciály Mladých lékařů, kteří pracují plnou pracovní dobu za částečný úvazek jen proto, aby získali praxi do atestace. Vezmeme tak vážně sobotní výzvu ministryně zdravotnictví a šéfa Státního úřadu inspekce práce.“

Nemocnice, které vyžadují po lékařích na praxi práci po plnou pracovní dobu, by měly být podle příslibu ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky exemplárně potrestány.

Štěpán Feik, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz