Je dobře, že odjíždějí. Jen jestli se vrátí…
Čistý plat, který se blíží milionu korun za rok, v případě přesčasů i více. Krásné ubytování v areálu s bazénem a tenisovými kurty zdarma. Dlouhá dovolená, hrazené letenky domů… V přednáškovém sále pražské společnosti G5 plus právě zástupci významného řetězce saúdskoarabských nemocnic King Abdulaziz Medical Cities vypočítávají, co všechno mohou nabídnout českým sestrám. Jejich prezentace není atraktivní jen pro ty, kdo si chtějí odpočinout od středoevropského ruchu, užít si trochu pohodlí a něco našetřit. Oslovuje i sestry, které chtějí na sobě pracovat. V nemocnicích mohou zdarma absolvovat nepřebernou řadu kursů, z nichž mnohé mají mezinárodní platnost. Zárukou dobré odborné úrovně je i to, že tato zařízení mají mezinárodní akreditaci JCI. Možná poněkud paradoxně přednášející lákají své nové kolegy na to, že jejich největší nemocnice provedla už patnáct úspěšných oddělení siamských dvojčat – ostatně vysoký výskyt vrozených vad je jedním ze specifik zdejšího zdravotnictví.
Chceme padesát sester. A pak další…
Jenom tato delegace chce padesát sester. A skoro je dostane. Nakonec nabídne práci 39 uchazečům, sedm dalších je přijato s podmínkou, že si doplní buď odbornou praxi, nebo znalost angličtiny. Odmítnuti byli jen dva zájemci. Tito manažeři ošetřovatelství tu nejsou naposledy. Odjíždějí spokojeni, mimo Asii dosud tak velkou náborovou akci neuspořádali. A personalisté z dalších cizokrajných nemocnic se objednávají také.
V době, kdy v českých nemocnicích hrozí kvůli nedostatku personálu zavírání oddělení, by se mohlo zdát, že taková návštěva až příliš pouští žilou vzácným personálním zdrojům. Do tak kulturně odlišné země, jakou je Saúdská Arábie, se ale nikdo nestěhuje natrvalo. V současnosti tam pracuje na dvě stě českých zdravotníků. Podepisují většinou roční kontrakt. Když smlouva vyprší, jedou domů. Jde jen o to, že velmi často už nenastupují do zdravotnictví.
Mezi těmi, kdo vyplňují připravené dotazníky, je i Ilona Nováková. Ta již před třemi lety v Saúdské Arábii pracovala. Tehdy se ještě k lůžku v české nemocnici vrátila. „Teď už jsem si ale zcela jistá, že pokud odjedu, už jako sestra v Česku nikdy pracovat nechci. Mám k tomu mnoho důvodů, nevím, který je hlavní – plat, na který žádná banka nedá hypotéku, to, jak se zde lidé na sestru dívají, malé kompetence,“ říká zcela rozhodnutě.
Podobnou zkušenost má i Hana Rožánková, MBA. Ta byla v pouštním království dvakrát. Při prvním pobytu pracovala jako instrumentářka, pak už zastávala funkci manažerky ošetřovatelství jedné soukromé nemocnice. „Poprvé jsem se ještě do nemocnice vrátila, podruhé už mě to ani nenapadlo. Kariéra staniční nebo vrchní sestry by mě už asi ničím neobohatila,“ říká. Nyní působí ve firmě, která dodává špičkové medicínské technologie. „Hodně spolupracuji s kardiochirurgickými a kardiologickými pracovišti, jsem tedy blízko svému původnímu oboru. A učím se stále nové věci, o kterých jsem dříve neměla ani tušení,“ dodává Hana Rožánková.
Dveře zpátky máte otevřené
Kolik sester do jiných států odchází, nikdo přesně neví. Ministerstvo zdravotnictví vydalo od roku 2004 sestrám a porodním asistentkám 791 potvrzení pro výkon zdravotnického povolání v zahraničí. „Z toho ovšem nepoznáme, kolik jich skutečně za prací odjelo, a naopak kolik jich v zahraničí působí bez tohoto dokladu. Můžeme ovšem říci, že řádově jde o stovky,“ říká Bc. Nina Müllerová, vedoucí oddělení nelékařských povolání a uznávání kvalifikací ministerstva zdravotnictví. „Toto číslo je ovšem zapotřebí posuzovat v kontextu celého zdravotnictví. V České republice jen u lůžka pracuje 34 500 sester,“ vysvětluje. Navíc je zde i opačný proud – sestry z jiných zemí, které naopak měly zájem pracovat v Česku. Těch ministerstvo od roku 2004 eviduje přes dva tisíce, převážně šlo o Slovenky.
Osvícený management by měl s mezinárodně otevřeným trhem práce počítat. „Když sestra přijde s tím, že chce vyjet za prací do zahraničí, nijak negativně to nevnímám. Zvláště pro mladé je to obrovská příležitost a já jim to přeji. Jen chci, aby věděly, že dveře zpátky mají vždy otevřené,“ uvádí Mgr. Lenka Gutová, MBA, náměstkyně ředitele pro nelékařské profese Ústřední vojenské nemocnice.
Zatím se jí tento přístup vyplácí. „Samozřejmě někdo odejde do úplně jiného oboru, protože už se mu nevyplatí pracovat za podmínek, které české zdravotnictví nabízí. V naší nemocnici to ale není pravidlo. Ti, kteří za sebou zahraniční zkušenost mají, bývají loajálními zaměstnanci, protože většinou dobře vědí, proč se k nám vrátili. Navíc si vyzkoušeli práci s procesy, které se zde snažíme zavádět, a také jsou zvyklí na mnohem důkladnější prověřování znalostí a kompetencí – viděli, že ve světě je takový přístup normální,“ dodává L. Gutová.
Počítá přitom s tím, že sestry odjedou třeba i krátce poté, co ukončí nástupní praxi. „Jeden z našich argumentů, proč by absolventi měli pracovat u nás, je, že se zkušeností s prací v mezinárodně akreditované nemocnici mají větší šanci najít atraktivní místo i v zahraničí.“
Kromě toho, že zdravotnické školství není schopné své studenty naučit pořádně anglicky, chrání český pracovní trh ještě jedna věc – posilující koruna. Podmínky, které sestrám nabízejí západoevropské a americké nemocnice, už zdaleka nejsou tak atraktivní jako před několika málo lety. Zaměstnavatelé v arabských zemích se tomu ale umějí přizpůsobit. Před sestrami, které mají jen trochu dobrodružnou povahu, se tak stále otevírají téměř neomezené možnosti.
Lucie Ondřichová, Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune