Jen když se nás bojí

Uvedu jen část slov vyjadřujících ohrožení, která se v současnosti objevují ve všech sdělovacích prostředcích:

Hněv. Úzkost. Útok. Krveprolití. Bombardování. Katastrofický. Konflikt. Krize. Nebezpečí. Smrt. Debakl. Dluh. Zničit. Zoufalství. Zemřít. Neštěstí. Nepřítel. Epidemie. Exploze. Zánik. Strach. Záplava. Smutek. Nenávist. Nebezpečný. Ilegální. Nevyhnutelný. Nelidský. Neodpovědný. Zabít. Bída. Vražda. Znečištěný. Ilegální. Problematický. Znásilnění. Rizika. Nepokoje. Střelba. Bouře. Utrpení. Přežít. Napětí. Terorismus. Hrozba. Tragédie. Nejistota. Neetický. Nebezpečný. Nestabilní. Válka. Násilný. Nespolehlivý. Spekulace. Ublížit. Sebevražda…

Tahle slova vědomě nebo nevědomě přitahují pozornost, protože jsou signálem nebezpečí. Jejich smyslem může být potřeba informovat zrovna tak jako manipulovat. Uvádějí do činnosti neuronovou síť mozku, která nebezpečí zpracovává, včetně emoční odezvy.

Ohrožující jazyk vyvolal vědeckou odezvu. Vědci začali hledat nástroj, který by ve sděleních určil míru hrozby. Sledovali, jak hrozba kolísala v posledních 100 letech historie USA. A ptali se, zda je možné z tohoto kolísání předpovídat vývoj kulturních norem, politických postojů a makroekonomických změn.

Proto nejprve vytvořili slovník ohrožujících slov. Pak pročesali články na Wikipedii, Twitteru a v náhodně voleném vzorku webových stránek. Následně byl slovník užit na novinové články, které vycházely v USA v rozmezí let 1900–2020, to je víc než 600 milionů stran.

Studie se zejména soustředila na tři domény hrozeb ohrožujících lidské životy: válečné konflikty počínaje rokem 1900, přírodní katastrofy v rozmezí let 1953–2020 a úmrtí na infekční choroby v rozmezí let 1980–2014. Na vrcholu pandemie covidu‑19 testovali 240 000 twitterových zpráv po dobu 56 dní.

Předpověď, ze které vědci vycházeli, říkala, že v době prožívané jako ohrožení poroste, stejně jako ve všech společnostech včetně společností preindustriálních, potřeba pořádku. To znamená přitvrzení sociálních a právních norem, orientaci na skupinu a konzervatismus, současné snížení míry otevřenosti a inovací. V těchto směrech výzkum cílil

• na změnu kulturních norem, které by se měly zpevňovat a být kolektivistické,
• na politické posuny, například podporu současných prezidentů,
• dále na identifikaci s republikánskou stranou a nesouhlas s imigrací,
• na makroekonomické změny, a to proměny akciového trhu a četnost inovací.

Utužování sociálních vztahů doprovázejí pojmy přizpůsobit se, omezení, diktát, zvyšuje se četnost pojmu „my“ a „nás“.

Makroekonomické vztahy byly odvozovány z pohybu akciových trhů, inovace byly měřeny počtem patentů.

Politické posuny vycházely z Gallupových průzkumů typu: „Souhlasíte, nebo nesouhlasíte se způsobem, jímž prezident zvládá svou práci?“

Výsledky se daly předpokládat.

Podle očekávání stoupl podíl ohrožujících slov po začátku všech válek: první i druhé světové, po útoku na Pearl Harbour, v průběhu války korejské, vietnamské, války v Zálivu, v průběhu „války s terorismem“ po 11. září 2001 a v průběhu války v Iráku.

Následně byly testovány přírodní katastrofy: tsunami, zemětřesení, tornáda, hurikány, bleskové záplavy, sněžné bouře, požáry a sopečné výbuchy. Ohrožující slova se objevovala víc v lokálním tisku postižených států úměrně jejich ekologické zranitelnosti, současně s nimi v celostátních pramenech.

Ohrožení infekčními chorobami bylo cíleno na infekční zánět jater, HIV/AIDS, průjmová onemocnění, postižení dolních dýchacích cest, zánět mozkových blan, tuberkulózu v rozmezí let 1984–2014 i na epidemii covidu‑19 v roce 2020.

Předmětem zájmu bylo i šíření strachu, například přeposíláním twitterových zpráv. Drogovou epidemii včetně nově rychle rostoucího počtu úmrtí v důsledku předávkování opiáty studie nezkoumala.

Ze studie plyne, že slovník ohrožujících slov je zrcadlem válek, přírodních katastrof i postižení infekčními chorobami včetně epidemií. Odpovídá proměnám akciového trhu, konzervativním politickým postojům, souhlasu s činností prezidenta a vývoji kulturních norem.

Studie je cílena na Spojené státy americké a americkou angličtinu. Některé z těchto výsledků pravděpodobně platí i pro evropskou populaci včetně české.

Do příštích studií vztahu ohrožujícího slovníku a společnosti bude zahrnuta religiozita, zahraniční politika i způsob investování, kybernetická bezpečnost i masové střelby.

Proč o tom vyprávím?

Strach je jedním z nejúčinnějších nástrojů propagandy. Takže se jím zabývala metaanalýza téměř stovky uveřejněných a neuveřejněných studií. Zařadila práce, které uveřejnily alespoň jedno obecnější měřítko politické ideologie, údaje o strachu ze smrti, významu, který má pro lidi úmrtnost, a míru vnímání kriminálních nebo teroristických útoků.

Studie byly roztříděny do pěti skupin:

• vztah mezi strachem ze smrti a politickou ideologií,
• význam mortality pro politickou ideo­lo­gii,
• vztah mezi osobním vnímáním sociálních, ekonomických a politických hrozeb a politickou ideologií,
• studie zaměřené na objektivní zátěž sociálně, ekonomicky nebo fyzicky ohrožujícími vlivy a následnými politickými postoji,
• studie, které přinášely data na úrovni velkých lidských skupin, například států, týkající se vztahu mezi ohrožením a politickou ideologií.

Běžně uváděnými příčinami strachu mezi Američany jsou klimatická změna, znečištění, nadměrný růst populace, stárnutí a policejní brutalita. Velikost účinku, to je ve statistice míra síly jevu nezávislá na jednotkách měření, byla pro tyto příčiny záporná. Jinak řečeno jsou to příčiny, které strach americké populace podle této studie příliš neprobouzejí. Dalšími příčinami strachu jsou sledování vládou, užití dronů, teroristické útoky, ztráta postavení bělošské většiny a vládní korupce. Ty jsou na přibližně stejně vysoké úrovni. Na podstatně vyšší úrovni je ilegální imigrace a největší obavy budí nedostatečná kontrola střelných zbraní. Pro tyto jevy je velikost účinku kladná a ve větší míře se prokazuje u konzervativců než u liberálů.

Metaanalýza zahrnující 134 odlišných vzorků převážně z posledních deseti let, 369 525 účastníků ze 16 států neprokázala spolehlivý vztah mezi politickým konzervatismem a strachem dokazovaný ve starších studiích. Na druhé straně dokazuje trend, a to vztah mezi strachem ze smrti a předností dávanou konzervativním postojům.

Liberálové se více než konzervativci obávají klimatické změny, znečištění, nadměrného populačního růstu, policejní brutality – a stárnutí. S výjimkou stárnutí se obavy týkají především prostředí. Psychologická odpověď na podněty probouzející strach podle výsledků této studie přináší mírnou politickou výhodu konzervativním a výrazně pravicovým vůdcům.

Co se skupinovým strachem?

Připomenu věty F. D. Roosevelta z projevu proneseného r. 1933, na vrcholu Velké deprese a krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci:

„Jedinou věcí, ze které musíme mít strach … je sám strach, bezejmenná, neuvažující, neoprávněná hrůza ochromující úsilí, které je nutné pro změnu ústupu na postup.“

A připomenu ještě jednu větu: „Ať mne nenávidí, jen když se mne bojí.“ Připisuje se pološílenému tyranovi, římskému císaři Caligulovi (12–41 n. l.)